V primárkách ve dvanácti státech USA 1. března zdrcujícím způsobem vyhrála u demokratů Hillary Clintonová a u republikánů výrazným způsobem Donald Trump. To dnes už ví každý. Ale co je za tím?
Clintonová má nominaci téměř jistou, protože senátor Bernie Sanders ji už ohrozit nemůže. A nikdo třetí v demokratických primárkách není. Jediná, hypotetická možnost, která by Hillary mohla nominaci upřít, by byla federální žaloba za používání nezabezpečeného soukromého serveru a e-mailu v době, kdy byla ministryní zahraničí. Je nejspíš jisté, že Obamova demokratická administrativa na ni žalobu nepodá.
Sanders mohl „uspět“, kdyby Hillary poškodili tak, že by do demokratických primárek vstoupil někdo další, například viceprezident Joe Biden. To se nestalo a nestane. Sanders má podporu u levicové bělošské mládeže, takže může vyhrát primárky ve státech, které jsou levicové a mají malý počet obyvatel tmavší barvy pleti. Tj. ve státech na severovýchodě, severu a tam, kde jsou velké levicové univerzity. Když před osmi lety v primárkách soupeřili Hillary a Barack Obama, Obama měl na své straně levicovou vzdělanou mládež (která letos volí Sanderse) a taky černošské voliče. Hillary měla chudší bělochy a Hispánce. Tehdy vyhrál Obama, letos vyhraje Hillary. Proč? Protože kromě Hispánců a lidí chudších ji letos výraznou většinou podporují i černošští voliči, kteří ji zajistili sérii vítězství v superúterý a taky jí pomůžou k nominaci. Černošský hlas v USA je disciplinovaný a loajální vůči Hillary. Nominaci má tudíž jistou, i když Sanders ještě vyhraje primárky v několika státech a jeho porážka bude čestná; zajistí mu motivační projev na demokratickém sjezdu v červenci.
„Vítěz bere vše“ dosud neplatilo
V superúterý u republikánů jasně zvítězil Trump, je favoritem, je k nominaci blíž než předtím, ale stále ji nemá jistou, stále jej lze porazit, byť už jen obtížně. Jak to? U republikánů byly primárky zatím v patnácti státech; v deseti vyhrál Trump, ve čtyřech senátor Ted Cruz z Texasu a v jednom senátor Marco Rubio z Floridy. Trump však nad nimi v počtu delegátů nevede poměrem10:5 či 2:1, ale mnohem nižším. Jak to? Delegáti na republikánský nominační sjezd se totiž v dosavadních primárkách jednotlivým kandidátům nepřidělovali podle principu „vítěz bere všechno“, nýbrž proporcionálně (v mnoha státech jen těm, kteří získali alespoň 20 procent hlasů). Takže i když Trump má podporu největší, v žádných primárkách nezískal více než 50 procent odevzdaných hlasů a v mnoha státech, které „vyhrál“ (byl v nich první), získal méně delegátů než dohromady Cruz, Rubio a čtvrtý v pořadí John Kasich, guvernér státu Ohio.
Trump tak stále nemá většinu doposud vygenerovaných delegátů, jakou má například u demokratů Hillary. Z republikánských primárek tak po superúterý nemá důvod odstupovat Cruz, neboť je hned za Trumpem, a navíc „splnil povinnost“ a vyhrál ve svém domovském Texasu. Důvod odstoupit nemá ani Rubio, neboť v procentuální podpoře jen těsně zaostává za Cruzem (byť získal většinu jen v jednom státě), a navíc primárky se nyní posunou do států více centristických, států na Středozápadě či severu, kde je Rubio před Cruzem. A neodstoupí ani Kasich, neboť 15. března budou primárky v jeho domovském Ohiu.
Někdo kompromisní?
Ten den, 15. březen, bude představovat velkou změnu, protože v lidnatých státech s mnoha delegáty – ve státech Florida, Illinois, Ohio – se bude volit podle principu „vítěz bere všechno“: ten první na pásce získá delegáty všechny a ten druhý za ním, byť by měl jen o hlas méně, nezíská nic.
Pokud v nich první na pásce bude Trump, získá nejen úžasný náskok před všemi ostatními, ale zároveň z primárek knokautuje Rubia a Kasicha, neboť je porazí v jejich domovských státech. Pak zbydou jen Trump a Cruz a pouze zázrak ( jen samá vítězství) by mohl Cruze dovést k nominaci. Jinými slovy, pak s pravděpodobností hraničící s jistotou nominaci získá Trump.
Pokud však Rubio zvítězí na Floridě, Kasich v Ohiu a Cruz ještě někde, může nastat scénář jiný: na republikánském sjezdu v červenci bude mít Trump nejvíc, ale ne většinu delegátů. Nastanou zákulisní jednání, dohody různých kandidátů, které vygenerují toho, kdo nominaci získá. Může to být Trump, ale i nemusí, protože jeho ti všichni ostatní nenávidí – či se ho obávají – nejvíce. Může se dokonce stát, že se delegáti poté, co v prvním ani druhém kole nikdo nezíská většinu, shodnou na někom kompromisním, kdo v primárkách ani nekandidoval. Pokud by nastal tento scénář – rozhádaný sjezd a nominaci získá někdo jiný než Trump, který by měl největší, leč nikoli nadpoloviční počet delegátů, – bude on se svým egem ten výsledek respektovat?
To je ve hvězdách. Kdyby nerespektoval a kandidoval nezávisle, zajistí Hillary vítězství. Zatím však na nezávislou kandidaturu pomýšlet nemusí. Je přece u republikánů favoritem.
Vyšlo v LN 3.3.2016
