Webové stránky týdeníku Reflex jako chytré moderní elektronické médium kombinují zpravodajství, kvalitní analýzy/komentáře – a zábavu. Někdy dokonce ve smíšené podobě (infotainment). Když se na mě jejich redaktorka obrátila s otázkami ohledně mého názoru na nezávislost Skotska, právo národů na sebeurčení a separatismus, rozhodl jsem se proto na ně odpovědět přesně v tomto “smíšeném“ duchu: jednak říct svůj uvážený názor podepřený argumenty, a jednak tam “vhodit“ i něco, nad čím se čtenáři dobře pobaví a zasmějí.
Někteří se zřejmě “pobavili“ až moc.
Češi mají oprávněnou reputaci lidí milujících humor a legraci, ale někteří z těch, kdo se vyjadřují k politice, jsou neuvěřitelní suchaři.
Měl jsem za to, že z rozhovoru a jeho struktury je jasné, že jeho jádrem je toto moje přesvědčení:
“Lidé mají základní přirozené právo na to, aby jim bylo vládnuto dobře, tedy aby byla respektována jejich práva a svobody na život, volnost a majetek. Ale nemají právo se odtrhnout, pokud jejich práva porušována nejsou. A když jsou? Pak právo na separaci mají – ale jen za účelem vytvoření státu s větší svobodou. Nejsou-li jejich základní svobody porušovány, nebo kdyby v důsledku odtržení na novém území nastala svoboda menší, tak žádné právo na odtržení nemají… Pokud odtržení povede k větší svobodě, jako například při odtržení Estonska, Lotyšska, Litvy od komunistického SSSR, nebo odtržení Slovinska, Chorvatska od socialistické Jugoslávie, pak princip práva na sebeurčení podporuji.“
A také jsem měl za to, že z kontextu rozhovoru musí být jasné, že ty pasáže o “střílení separatistů“ a “věšení zrádců“ jsou nadsázkou a jako takovou je každý inteligentní čtenář i pochopí – a mávne nad nimi rukou.
V tomto jsem evidentně byl naivní.
Ale proč jsem je tam dával? Jako podnět, aby si čtenáři uvědomili, že právo na separaci, právo na osamostatnění se a odtržení části země, které my dnes většinou považujeme za spíše samozřejmé, bylo historicky něčím velice nesamozřejmým. Poukázal jsem na to, že poslední císař Karel byl velký světec; to, co na podzim 1918 rozkázal, tj. zakázal vojákům střílet do “jeho národů“ a raději dopustil rozpad své říše a ztrátu koruny, bylo v dané době něčím bezprecedentním, něčím unikátním. To ukazuje lidskou velikost Karla.
Státy běžně netolerovaly svůj rozpad. Již samotné slovní naznačení, že stát by se měl rozpadnout nebo jeho část odtrhnout, bylo vnímáno jako velezrada (na to my dnes zapomínáme). I v první Československé republice, která po právu byla a je vnímána jako ostrov svobody a demokracie ve střední Evropě v meziválečném období, to platilo. Slovenský ľudák Vojtech Tuka napsal v roce 1928 článek Vacuum iuris (“Právní vakuum), ve kterém tvrdil, že Pittsburská dohoda obsahovala pasáž, podle které má společný stát Čechů a Slováků trvat jen deset let a tudíž 28. října 1928 nastane právní chaos (zda to Pittsburská dohoda obsahovala či ne, bylo z hlediska československého ústavního řádu irelevantní). Rok poté byl Tuka zatčen a uvězněn za velezradu a špionáž ve prospěch Maďarska na 15 let.
Po válce a otevření maďarských archivů se zjistilo, že Tuka nejspíš zrádcem a cizím špionem byl, ale během jeho procesu v roce 1929 ta evidence rozhodně nebyla dostatečná. A všichni věděli, že ten trest dostal za ten článek.
V odpovědích na otázky v daném rozhovoru jsem uvedl i pasáže, které nakonec webové stránky Reflexu neuvedly.
Jedna z těch pasáží byla tato:
“V roce 1918 monarchie těžce potřebovala reformovat, decentralizovat a federalizovat. Tomáš Masaryk tím, že ji rozbil, stal se velkým státníkem jenom československým. Kdyby ji však býval nerozbil, nýbrž reformoval a federalizoval, a sám se stal jejím kancléřem (premiérem), byl by se stal velkým státníkem evropským… A ten rakouský freiter (Hitler) a kavkazský, asiatský gangster (Džugašvili) by neměli šanci.“
Bylo by to tak? Nevím. Jedno si však myslím: Kdyby se monarchie vnitřně demokratizovala, reformovala a federalizovala – a její národy by k ní měly loajalitu – Hitler a Stalin by skutečně neměli šanci ve střední Evropě vykonat to, co v ní vykonali v letech 1933-53. Ale byla monarchie v roce 1918 ještě stále reformovatelná? Byla by kombinace tak velikého světce jako Karla coby císaře a tak velikého státníka jako Masaryka coby premiéra/kancléře dostatečná pro reformu a zachování monarchie? Anebo nenávist mezi některými národy byla až tak veliká, že ji skutečně ani státnické umění nebylo schopno zachránit a tudíž rozdrobení bylo variantou lepší? To je otázka, na kterou už nikdy nedostaneme odpověď.
Jedno je však jisté: Letos si připomínáme sté výročí začátku “Velké války” a za čtyři roky budeme slavit sté výročí vzniku naší republiky. A to je dostatečně dlouhá doba na to, abychom se věcně, racionálně a klidně bavili i o otázce, zda se ve světle uplynulého století naši dědové a pradědové v roce 1918 rozhodli prozíravě – tj. pro samostatnost – anebo zda prozíravější volbou by bylo bývalo zůstat součástí většího, leč reformovaného a federalizovaného celku. V té době byl jejich většinový názor zřejmý. Bude v naši společnosti stejně tak většinový (o tom, že většinový bude, nepochybuji, ale zda ten konsenzus bude až tak většinový…) i sto let poté?
To je podle mě legitimní a fascinující otázka. A také otázka, o které měly ty mé odpovědi přimět přemýšlet ty, kdo přemýšlet chtějí (samozřejmě někteří, kdo se v diskuzích na internetu realizují onanií, si z toho vzali “Joch chce zastřelit Masaryka!“).
A na závěr k tomu, čím ten rozhovor začal: k případné skotské samostatnosti. Ať se ve čtvrtek Skotové rozhodnou jak chtějí, je to koneckonců jejich země, ale mně, či těm z nás, kteří jsme britofilové (tedy nejen anglofilové, skotofilové, ale britofilové), to bude líto, pokud se rozhodnou Velkou Británii zničit.
Bude mi líto, když stará, dobrá, slušná země se z malicherného důvodu rozpadne. A bude mi líto i konce britské vlajky.
Union Jack je složena z historických vlajek Anglie, Skotska a Irska. Osamostatněním Skotska by nová vlajka Spojeného království (či toho, co z něj zbude) už logicky obsahovat vlajku skotskou neměla. Měla by být vlajkou novou. A stávající britská vlajka se stane historií, jako vlajka existujícího státu už existovat nebude.
Ta vlajka, pod kterou umírali a bojovali vojáci na frontách druhé světové války proti nacismu. Ta vlajka, která vlála na letištích, z nichž startovali naši českoslovenští piloti, hrdinové v Royal Air Force, aby bojovali za svobodu naší země.
Toho mi bude líto. Že ta vlajka nebude vlajkou už žádného suverénního státu, ale jen vzpomínkou uloženou v srdci.
To mělo být také jedním ze sdělení mých odpovědí.
A ti, kdo mají nejen rozum, ale i srdce, to pochopit mohli.
Z nějakého důvodu byl můj příspěvek smazán, tak ho sem vkládám znovu. – Že by se dalo Rakousko-Uhersko zachránit federalizací, je mylná a naivní představa. Takové plány se vyskytovaly v okolí následníka Františka Ferdinanda. Jak řekl v jednom TV pořadu PhDr. Jiří Rak, tak rozpad monarchie by to v případě jejich uskutečnění urychlilo daleko více než ho urychlila Velká válka. Problém totiž je, že etnické hranice se nekryly s hranicemi historických zemí, nemluvě o tom, že některé národy (Slováci) žádné historické země neměly. Jakékoli řešení by muselo být ze strany mnoha národů (ne-li všech) považováno za křivdu. To by vedlo k značnému pnutí a možná i občanské válce. Návrhy, jak by to mělo vypadat jsou např. tady http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_of_Greater_Austria. Tak co Češi, jásáte nad takovým řešením nadšením? Asi moc ne (moc by nejásali asi ani Maďaři). Ve vztahu k Českým zemím se to hodně blíží II. republice, čili víceméně kopírované etnické hranice, už žádné historické České království a Moravské markrabství. Slezsko zcela německé. Nebýt I. sv. války, tak Češi sotva mají národní stát v hranicích svých historických zemí. Jen to, že byly Němci poražený národ Čechům umožnilo na nějaké představy Němců kašlat. Vše pak mělo dohru za další války, která byla jen pokračováním té předchozí a po níž se Čechům podařilo národnostní problém s Němci víceméně definitivně a z jejich hlediska uspokojivě vyřešit, byť velmi hanebným a podle mě těžko obhajitelným způsobem.
Jestli ovšem byl takový vývoj ideální i pro nás Moravany, je otázka. V průběhu národního obrození nám sice Češi slibovali hory doly, že samosprávu nezruší (viz např. http://dalsimoravak.wordpress.com/2008/06/20/nestastne-to-nedorozumeni/ zvláště poslední žlutě zvýrazněná pasáž je zajímavá), ale už roku 1920 se snažili zavést župy (i když spravedlivě nutno uznat, že motiv nebyl primárně protimoravský, ale protiněmecký). Ty se nakonec prosadit nepodařilo, ale o nějaké skutečné moravské samosprávě nemůže být po dobu I. rep. řeči. Dílo jak známo dokonali komunisté. A pěkně pokrytecky se s Moravou “vypořádali” Češi i po roce 1989, takže Morava už není na mapě vůbec. Možná při federalizaci Rakouska by byla očesána o německy mluvící oblasti, ale měla by vlastní sněm i samosprávu a silné moravské povědomí. Dnes nemáme vůbec nic z toho.
Pan Joch je nemocný fanatický člověk, tito lidé jsou opravdu hodně nebezpečný!!!
Masaryk a císař Karel jako reformátoři monarchie v roce 1918 je mimořádně naivní představa. Pokud nebyl osud monarchie zpečetěn někdy brzo po roce 1848, tak Rakousko – Uherským vyrovnáním určitě. R – U začalo světovou válku proto, že ho již řídil Německý generální štáb. Císař Karel udělal hned po svém nástupu první strategickou chybu – nechal se korunovat uherským králem, čímž možnosti reformy monarchie paralyzoval. A po nezdařeném jednání o separátním míru poslal na západní frontu do Francie rakousko-uherské pluky, čímž mimořádně zhoršil svou mezinárodní pozici. Na sklonku války jako první odešly svévolně z italské fronty uherské pluky. A ještě dříve než Češi (28.10.) odešli z monarchie Rakouští Němci (24.10.) I Karlův manifest o federalizace říše se týkal jen Předlitavska, čímž byl jeho smysl postaven na hlavu. Kdo by v hypoteticky pokračující monarchii vynutil v uherské části nějaká práva pro Slováky, Rumuny, Jihoslovany? Nebo by se mělo R – U rozpůlit a demokratizace by se týkala jen Rakouské části? A kdo by vůbec hypoteticky Masaryka do funkce premiéra Rakouska (či R – U) instaloval? Který parlament by mu vyslovil důvěru nebo odhlasoval nějaký jeho předklad? A jaká vojenská síla by mu byla loyální? Části bývalé R- U armády? Které? Uherské pluky asi ne, že by Rakouské z Alpských zemí? Nebo ty z Českou většinou mužstva? Nebo československé legie nějak narychlo stažené z Francie, Itálie a záhadně jak i ze Sibiře se změněným heslem “Ne republiku, ale zpátky císaře ?” A Rakouští Němci by se najednou nějak přestali cítit jako Němci a začali by se najednou cítit Rakušany ? A Němci z Českých zemí by najednou snesli rovnoprávnost Českého národa v monarchii? Ne, nebylo to už možné. Přes dobrou vůli Karla, o osudu monarchie se rozhodlo o mnoho let dříve.
Je to tristní, co poslední leta předvádíte. Co se to proboha s Vámi stalo?
Že by se dalo Rakousko-Uhersko zachránit federalizací, je mylná a naivní představa. Takové plány se vyskytovaly v okolí následníka Františka Ferdinanda. Jak řekl v jednom TV pořadu PhDr. Jiří Rak, tak rozpad monarchie by to v případě jejich uskutečnění urychlilo daleko více než ho urychlila Velká válka. Problém totiž je, že etnické hranice se nekryly s hranicemi historických zemí, nemluvě o tom, že některé národy (Slováci) žádné historické země neměly. Jakékoli řešení by muselo být ze strany mnoha národů (ne-li všech) považováno za křivdu. To by vedlo k značnému pnutí a možná i občanské válce. Návrhy, jak by to mělo vypadat jsou např. tady http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_of_Greater_Austria. Tak co Češi, jásáte nad takovým řešením nadšením? Asi moc ne (moc by nejásali asi ani Maďaři). Ve vztahu k Českým zemím se to hodně blíží II. republice, čili víceméně kopírované etnické hranice, už žádné historické České království a Moravské markrabství. Slezsko zcela německé. Nebýt I. sv. války, tak Češi sotva mají národní stát v hranicích svých historických zemí. Jen to, že byly Němci poražený národ Čechům umožnilo na nějaké představy Němců kašlat. Vše pak mělo dohru za další války, která byla jen pokračováním té předchozí a po níž se Čechům podařilo národnostní problém s Němci víceméně definitivně a z jejich hlediska uspokojivě vyřešit, byť velmi hanebným a podle mě těžko obhajitelným způsobem.
Jestli ovšem byl takový vývoj ideální i pro nás Moravany, je otázka. V průběhu národního obrození nám sice Češi slibovali hory doly, že samosprávu nezruší (viz např. http://dalsimoravak.wordpress.com/2008/06/20/nestastne-to-nedorozumeni/ zvláště poslední žlutě zvýrazněná pasáž je zajímavá), ale už roku 1920 se snažili zavést župy (i když spravedlivě nutno uznat, že motiv nebyl primárně protimoravský, ale protiněmecký). Ty se nakonec prosadit nepodařilo, ale o nějaké skutečné moravské samosprávě nemůže být po dobu I. rep. řeči. Dílo jak známo dokonali komunisté. A pěkně pokrytecky se s Moravou “vypořádali” Češi i po roce 1989, takže Morava už není na mapě vůbec. Možná při federalizaci Rakouska by byla očesána o německy mluvící oblasti, ale měla by vlastní sněm i samosprávu a silné moravské povědomí. Dnes nemáme vůbec nic z toho.
citát :
” a jednak tam “vhodit“ i něco, nad čím se čtenáři dobře pobaví a zasmějí.”
- uff. Tak toto je teda poriadny hyenizmus : “navrhl jsem postřílet separatisty, ať se čtenáři dobře pobaví a zasmějí”
Taký milý kresťanský názor. Vy, ako profesionálny kresťan ste teda urobili peknú ostudu iným kresťanom. Keby ste sa v tomto článku omlúvil s vysvetlením, že ste bol poriadne nadrogovaný, možno by ste čosi zachránil.
To byl standartní právní pořádek, jen je konverzačně odlehčen. Jakákoliv nestabilita se platila lidskými životy, proč by viník měl vyváznout? Země bez těchto pravidel byla rozebrána sousedy a její obyvatelé se tak po generace stali druhořadými ne-li otroky. Exekuce na hrdle byla i v popularizačním katechismu ještě docela nedávno, dnes v lidovém vydání smlčena, ale v přímém ohrožení, je to jinak. Zejména když za experiment politika se platilo životy tisícovek vojáků, smlouvy jen papír, rozhodnutí pouze bojem. Stanovisko tedy legitimní, ač náročné. Kolik lidí by zachránila Ukrajina, kdyby včas na hranicích otevřela palbu proti vetřelcům?
Pane Jochu :
” ty pasáže o “střílení separatistů“ a “věšení zrádců“ jsou nadsázkou ”
- Takto chápať slovo “nadsázka” je extremne pofidérne. Zvlášť od človeka, ktorý robil poradcu ministrovi. A zvlášť v situácii, keď tí separatisti sú skutočne denne strieľaní našimi spriatelenými ukrajinskými vojakmi.
Dnešná ukrajinská vláda je jasne zločinecká, a to nielen podľa kritérii liberálov (libertarianov), ale aj podľa kritérií vás, demokratov. Po formálnej stránke bol Hitler väčší demokrat, ako vaši ukrajinskí priatelia.
-.-
Pre vaše slová existuje jediné, ale veľmi chabé ospravedlnenie : Vyjadrujete sa na základe totálnych lží produkovaných mainstreamovými médiami. Na základe totálnej nevedomosti o faktoch na Ukrajine.
Nevedomosť, vytvorená ignoranciou faktov však neospravedlnuje. Na webe fakty sú.
Je mi z vás zle. Boli časy, keď som s Vami nesúhlasil, ale som si vás vážil.
..diskuse pod originálem je v marketingu fb, zbývá sem přidat, že legitimitu je dobré vyjadřovat expresis verbis, aby i prostí rozuměli jasně a omyl vyloučen. Masaryka by ovšem kulka minula, byl skvěle pružný a jistě by obstál za všech podmínek, neproŠvihnul by jako poslanec Šviha.I na kauze Šviha bodoval, jakkoliv mu vzala prestiž z Polné, přivinula jej k Arcidomu. Ztráta teritoria mne nemrzí tolik, jako porušení platných smluv. S otřesenou legitimitou země si už může dělat každý, co mu libo, třeba komunismus, nebo divokou privatizaci. Nebo odsun, přísun, cokoliv. Je to historický text, ač profesuru asi nezjedná… Má však separace i svou polaritu, když jsem na svůj dům v zjara 1988 vyvěsil Union Jack o rozměrech 6 x 3 metry, kroutilo publikum hlavama, proč ta provokace. Vysvětloval jsem, že pro parašutisty je velmi důležité najít přátelské místo; žel sundal jsem jej zklamán, výsadek se nekonal ani 1990. Vlajka okolím nezapomenuta, dnes už tam visí a čeká jiná a není trojbarevná.
Přirozená regulace početí je také trochu “onanií”, ale v souladu s přírodou, poté co lidský rod ztratil cit pro plodný termín. Rozpad státu jak pro koho, oběti šoa asi svou větší bezmoc ve větším pogromu bezmocných “republik” moc nevítaly. Legitimita státu je právě v ošetření i dávno zapomenutých rizik. Účelem státu je bezpečí, prosperita až sekundárně jako přiměřená podmínka. Když Nj.J. Marie Terezie krvácela pro Slezsko, sama si kladla za vinu svou “zpupnost”. Právě Slezkem se Prusko odpíchlo k většímu “vlivu”. Kdo to neměl ve škole, jen doplňuji, že tato část zemí naší Koruny byla tehdy nejbohatší, navíc zajišťovala rovnováhu češtiny s dalšími jazyky Koruny. Rakousko bylo rozbito, po Redlovi ruském to byl i Masaryk britský a Beneš francouzský, ač vázací akty i dnes u perspektivních lidí pro vládu se nepodepisují. Již p.Krystlík přinesl nějaké prameny a ty budou přibývat, ač z moskvy to ještě drahný čas zabere….Sama touha po změně je pro konstituci státu málo, je to i u sebevrahů, kde ne všechny jen “pokusy” končí šťastně. Seriozní i za I.války i po ní měli od změn odstup, jen jejich váhavost, třeba nenasazení vracející se utužené armády z italské fronty, vytvořila vakuum, které v přírodě hned někdo zaplní.Přesila měla úspěch, Nj.J. Karel padl doslova, když vyčerpal možnosti odporu…. Vulgární tisk chápu, realita je náročná, musí se něco i odšvejkovat, žel ta vulgarita 1918 nás stála 46 milionů spoluobčanů a tak i tehdy 10.pozici ve světě. To by nevadilo, vadí že to nepřiznáno, neodtruchleno a že neuroticky i dnes hledáme feudála do čela a čekáme na pomoc z “vídně”, moskvy. Nutkavě jezdíme na Jadran a prezident hřaduje rovnou na Hradě, měla mu to Nej.J. marie Terezie lépe vystavět, ale ona měla, naštěstí, opačný záměr. Třeba jej nezapomeneme docela.
Ne!!! Vašemu tvrzení, že to bylo myšleno v nadsázce nebo z legrace, nebo co, nevěřím. Slečna novinářka, která s Vámi ten rozhovor vedla, se Vás přece výslovně zeptala: “Mluvíte vážně?” Takže z kontextu rozhodně nevyplývalo, že by od Vás čekala zlehčení tématu. To je naprostý nesmysl.
Pane Jochu, pro mě jste člověk, kterému se mnohokrát povedlo myšlenky, které mně docházely jen a pouze intuitivně, docela srozumitelně a logicky formulovat. Já Vám za to nepřestanu být vděčný. Ale celkově jste literárně dost slabý. Velmi často dokážete sklouznout k hloupým dětinským příměrům o Jamesi Bondovi, který si dává druhého panáka, pokud padouch před smrtí trpí. Člověku, který se snaží Vám rozumět, nad tím amatérismem a trapností zůstává rozum stát…