Svatojánské slavnosti Navalis na Vltavě měla letos ozvláštnit Armáda České republiky přeletem pěti stíhaček nad Karlovým mostem. Ale neozvláštní. Proti se postavil primátor Hřib.
„Tento způsob vytěžování historického centra považuji za neuctivý a nekulturní. Považuji za krajně nevhodné propojovat církevní témata s armádou. S ohledem na aktuální situaci ve světě, poznamenanou na mnoha místech soupeřením militantních náboženských skupin, je to dnes nevhodné více než kdy jindy.” Průlet by podle něj také zbytečně ohrozil vodní ptactvo. To je, po pravdě řečeno, hodně kostrbaté zdůvodnění…
Novodobí hipíci
Navalis ovšem nejsou církevní slavnosti, ani je církev neorganizuje. Jde o lidovou veselici, „hudbu na vodě“ (Musica navalis), byť samozřejmě s náboženským podtextem. V posledních letech se tuto tradici snaží obnovit převozník pražský Zdeněk Bergman. Pochopitelně, tradice sahající do doby před vynálezem internetu – a navíc se zmíněným náboženským podtextem – je pro Piráty jen těžko uchopitelná. Možná se jim to mělo vysvětlit jako komunitní akce na posílení sousedské vzájemnosti, to by jim mohlo vonět lépe… Militantní náboženské skupiny spolu zápasí po celé dějiny lidstva, ale pokud by měl pan primátor zájem, jistě by našel jednu, která je výrazně agresivnější, než jiná. Na tu by se mohl zaměřit… Považovat pak přelet stíhaček za neuctivý a nekulturní je obzvláště pikantní od primátora, který před čtrnácti dny povolil na Karlově mostě show s formulí 1 (ta určitě ptactvo nerušila…) a sám v historickém centru Prahy dováděl na alegorickém voze Prague Pride za dunění elektronické hudby.
Jde samozřejmě o něco úplně jiného. Zbraně, armáda, a s tím úzce související vlastenectví je pro tyhle lidi něčím instinktivně podivným, primitivním a archaickým, až nebezpečným. Samozřejmě, lidé jako Hřib mají plná ústa třeba strachu z Ruska. Ale kdyby na nás Rusko zaútočilo, budou se asi tankům bránit mavátky z Prague Pride, protože přece „make love, not war“. Tihle novodobí hipíci asi nechápou, že obrana je prvotním úkolem státu a že stát k tomu potřebuje nejen profesionální armádu, ale i společnost, která armádu oceňuje a podporuje a která je ochotna se sama do obrany země zapojit. Samozřejmě, pro lidi jako Hřib je ideální představa profesionální armády coby jakési izolované party podivných existencí, které se věnují těm zlým věcem (zbraním), ale pokud možno tak, aby nebyli moc na očích, moc to nestálo a nekazili nám idylku celosvětového bratrství. Jenže ono je potřeba, aby vojáci byli na očích. Minimálně pokud chceme, aby armáda a společnost tvořily fungující celek, ochotný bránit vlast.
A k tomu, aby společnost byla ochotna bránit svou vlast, je potřeba jisté míry vlastenectví. (Podívejte se na odboj za druhé světové války. Jeho hrdinům nešlo v první řadě o demokracii. Šlo jim v první řadě o národ). K ochotě bránit vlast přispívají takové věci jako výuka dějepisu, pomníčky padlým, názvy ulic atd. A taky vojenské přehlídky. Tady všude se člověk od malička setkává s nutností bojovat za svobodu, s faktem, že to není zadarmo, a s obdivem k mužům (a jejich technice), kteří se tohoto úkolu zhošťují. Přelet stíhaček nad Karlovým mostem mohl být jedním z momentů, který si nějaký malý kluk, kterého tam vezme tatínek, zapamatuje a jednou se stane pilotem.
Svět nezačal internetem
Chápu, že Piráti, pro které svět začal vynálezem internetu, si úplně nedovedou představit válku, ale přesto bych jim rád připomněl, že válka je (bohužel) běžný stav a mír je stav výjimečný. Bohužel to chce opět chápat věci v jisté historické perspektivě. To by ovšem museli nějakou historickou perspektivu mít a ne označit československé piloty RAF za „válečné letce, co v zásadě jen plnili rozkazy“ (legendární výrok poslance Vojtěcha Pikala z roku 2018).
