O jedné bigotnosti
Pavel Bratinka

Při debatách o registrovaném partnerství padají na adresu odpůrců ostrá slova o jejich bigotnosti či netoleranci jakoby celý problém byl v tom, zda budeme či nebudeme něco tolerovat, tj. zda budeme nebo nebudeme nějaké lidi pronásledovat za jejich chování.
To je ale naprosto lživý argument, neboť zájemci o registrované partnerství po nás nežádají, abychom je nechali na pokoji, ale něco naprosto jiného a sice, abychom jejich vztahům poskytli stejné společenské a právní uznání jaké dosud poskytujeme manželstvím! Řečeno brutálně – nežádají po nás, abychom po nich neházeli kamením, protože to neděláme, ale abychom jejich vztahu dali stejné společenské postavení a prestiž jako dosud dáváme pouze manželství.
Existují dva důvody, proč bychom to udělat neměli. Uvedu nejdříve ten méně závažný, byť stále dost závažný na to, aby každá společnost, která nechce spáchat sebevraždu, se jím řídila: oslabení již tak podvrácené instituce manželství.
Manželství dvou osob opačného pohlaví bylo snad ve všech společnostech, které kdy něco znamenaly, ctěno a podporováno. Nebylo tomu ale proto, že by se lidé nechávali uchvátit tím , že se nějací dva jedinci mají rádi a proto si zasluhují úctu a výhody, ale jen a jen proto, že manželství bylo nenahraditelné z hlediska přežití dané společnosti. Žádný jiný sekulární důvod pro privilegování soužití nějakých osob neexistoval a neexistuje. Nešlo samozřejmě jen o biologické rození dětí, ale hlavně o jejich dlouholetou výchovu v dobách, kdy samotná – a samonosná – erotická vášeň dávno vyprchala.
Kdo by ale chtěl popřít, že stabilní manželství vyžaduje od obou manželů velkou dávku sebezáporu a obětavosti? Morální a právní podpora byla a je instituci manželství poskytována právě proto, aby manželům jejich poslání co nejvíce ulehčovala. Poskytnutím části nebo celého právního a společenského uznání partnerských vztahů osob stejného pohlaví dojde k fatální devalvaci uznání původně poskytovanému pouze manželům. Jistě – existují mnohá manželství lidí nadprůměrně morálně pevných – člověk je v pokušení tyto lidi nazvat disidenty vůči režimu oslavujícímu egoismus – která i bez této podpory obstojí. Společensky odpovědná politika však nemůže svoje kroky řídit podle toho, zda její rozhodnutí přežijí nadprůměrní.
Existuje však ještě další důvod, proč by se nemělo partnerským vztahům dostat žádného speciálního uznání jdoucího nad rámec toho, co je poskytováno jakékoliv jiné dvojici či pětici nebo n-tici lidí stejného nebo rozdílného pohlaví, tj. žádné uznání, které by bylo podmíněné právě shodností pohlaví a počtem dvou.
Různé výhody, úlevy a popř. i pocty má přeci smysl poskytovat lidem za nebo pro nějaké výkony, které vyžadují určitou míru sebezáporu, tj. provedení něčeho, čemu se přirozenost vzpírá. a co je zároveň pro nás ostatní nějakým přínosem! Vojáci dostávají vyznamenání za to, že přemohli strach a chuť utéci z boje, která je zcela přirozená a na které samo o sobě není nic zlého. Ctíme člověka, který ani pod nátlakem nezradil, přestože zrada by mu umožnila vrátit se k rodině, získat peníze nebo zbavit se utrpení, což jsou všechno přirozená přání. Vážíme si někoho, kdo nebere úplatky a koná často úmorné povinnosti, ač by peníze opravdu potřeboval a dovedl by si představit lákavější způsob života. Snad nemusím vypočítávat, proč na takovémto chování závisí nejen fungování společnosti, ale i její přežití.
Bude-li institut partnerství – a to výlučně dvou osob stejného pohlaví – zaveden, pak to bude poprvé v dějinách, co bude v podobě trvalého institutu výhod a tím automaticky i společenské prestiže oceněn výkon, spočívající v prostém podlehnutí vlastním sklonům.
Shrnuto – po nás ostatních se chce, abychom ocenili a usnadnili něco, co pro nás nemá žádný význam a na čem není nic, co by bylo hodno obdivu. A to za nedozírnou cenu zrelativizování hodnoty všech těch lidských výkonů a činností, na nichž závisí přežití civilizované společnosti! Skutečně sekulární stát by měl odmítnout privilegovat nějaké vztahy jenom proto, že dnešní intelektuální móda přiřazuje erotické přitažlivosti božský majestát.