(Publikováno v Hospodářských novinách 19. října 2005)
Když před několika dny vláda projednala a schválila koncepci rodinné politiky, zaplesalo asi srdce mnoha lidí, kterým na české (ať už abstraktní či zcela konkrétní) rodině záleží.
Jenže větší část obsáhlého textu je složena z obecných a nicneříkajících formulací převzatých z dávno známých zpráv a studií. Některá z nemnoha konkrétních opatření však obsahují velmi nebezpečné tendence orientující českou rodinnou politiku směrem k sociálnímu inženýrství.
Třicet koncepcí stačí
Naprostá většina návrhů spočívá ve vypracování dalších koncepcí, studií a národních plánů (konkrétně jich je asi třicet). Ostatní cíle jsou formulovány většinou až neuvěřitelně obecně, ve smyslu: stát bude podporovat zaměstnanost seniorů, stát podpoří opatření pro zaměstnávání mladých lidí… Vše bez jakékoli specifikace.
Takové podněty jsou sice pěkné, ovšem chtělo by to přece jen konkrétněji definovaná opatření. Těch však vládní koncepce obsahuje jen poskrovnu.
Sotva lze například počítat s tím, že by možnost přesunout si část rodičovské dovolené do pozdějšího věku dítěte rodinám nějakým zásadním způsobem pomohla. Například daňová opatření, která v jiných zemích tvoří jeden z pilířů podpory rodin, nejsou řešena ani náznakově (opět se zpracuje jen odpovídající studie).
Otce k dětem, děti do jeslí
Ale pak přicházejí náznaky sociálního inženýrství. Jak jinak si vykládat například kampaně na zapojení otců do péče o děti?
Právě tyto otázky by si měla rodina vyřešit sama, bez toho, aniž by se ptala státu na radu. Stát má pouze poskytnout vhodné podmínky, které již nyní existují, neboť otec si může vybrat rodičovskou dovolenou stejně jako matka či se společně mohou prostřídat. (Daleko problematičtější by bylo zavedení například švédského modelu, v němž si otec musí povinně vybrat část rodičovské, jinak nárok na tuto část propadá celé rodině.)
Podobně nevhodná je snaha pomáhat početným rodinám tím, že oba rodiče jsou posíláni do pracovního procesu (podobnost s obdobnými “recepty” z dob totality je čistě náhodná?). Právě v těchto případech je setrvání jednoho z rodičů v rodině nejprospěšnější a stát by je měl náležitě ocenit. Vždyť ve srovnání se zajištěním institucionální péče o děti například v jeslích by jej to vyšlo daleko levněji!
Rozhodnutí setrvat s malými dětmi doma a věnovat jim rodičovskou péči by nemělo být ve výrazné nevýhodě vůči možnosti zvolit výdělečnou činnost a děti svěřit do zařízení kolektivní péče, jako je tomu dosud a jak to hodlá stát nadále podporovat. Celodenní rodičovská péče je rovnocenná jakékoli jiné profesní činnosti a stát by ji měl náležitě ocenit.
Proti autonomii
Nelze v této chvíli říci, jaký konkrétní dopad budou mít opatření formulovaná takto obecně a neurčitě ve vládní koncepci. Ať se však na schválený základní dokument rodinné politiky díváme ze kteréhokoliv úhlu, rodinám rozhodně výrazně nepomůže.
Pokud budou realizovány sociálně-inženýrské plány naznačené v materiálu, dojde naopak k omezení autonomie rodiny i její možnosti rozhodovat se svobodně o rozdělení rolí v rodině, o volbě poměru mezi rodinou a zaměstnáním a mnoha dalších důležitých oblastech.
OK, díky za vysvětlení – o těch dotacích na jesle jsem netušil, že dnes neexistují. Je to opravdu věcí vysvětlování a diskusí. Podle mého názoru, ale nedělám si patent na rozum, má smysl kombinace odečitatelná položka z daně (event. sleva na dani, která je svou povahou “rovnostářská”) + fixní příspěvek na dítě a žádné dotace. A´t si rodina sama určí, za co peníze určené pro dítě “utratí”. Chápu ovšem, že tento návrh neřeší sociálně tíživé případy. Dalším krokem, který bych přivítal, je deformalizace role spolků ve výchově dětí – např. pokud si farnost (nabo např. myslivecké sdružení) dohodne “quazi-školku”, třeba na 4 hodiny denně a zajistíme kvalifikovaný dohled, proč bychom měli být diskriminováni sháněním grantů, když “státní” nebo obecní školka dostáva dotaci automaticky? Není to jednoduché, ale podle mne má smysl hlavně odbourání zbytečné byrokracie, neprůhlednosti hospodaření v této oblasti a jhednotná dotační/grantová pravidla. Kvalitu školky či jeslí, či domácí péče už si musí ohlídat každý z nás sám, ve svém vlastním zájmu bychom měli být angažovaní v tom, jak je naše dítě i bv kolektivních zařízeních (paušálně je nezatracuji, jejich socializační role není zabnedbatelná) vychováváno. No, skoro selanka závěrem…:)
Za prvé, doporučuji nesměšovat jesle s mateřskými školami – to je opravdu míchání hrušek s jablky. Jesle dotovány zatím nejsou (naštěstí) a stát (dosud) podporoval jejich rušení. Tudíž jich je celkem kolem 60, tedy v podstatě nejsou. Stát (MPSV) je ovšem chce znovu zavést. To by znamenalo stamilionové, resp. spíše miliardové náklady. Čísla nemám, nemá je zatím nikdo. O žádných 1500 kč dotace nikdo v případě jeslí nemluvil. Co se týče rodičovského příspěvku, stoupl by na uvedenou úroveň minimální mzdy. Matky, které umístí dítě do jeslí, by na něj neměly nárok (ani dnes jej nemají). Matky,. které svěří dítě do péče nerodičovské, ale individuální, by měly nárok na určitou poměrnou částku. Vzhledem k tomu, že nevytváříme zákon, ale koncepci, nemohu Vám v tuto chvíli říci přesnou výši oněch poměrných částek. Nebyla by to ale částka na jedno dítě, ale snížený rodičovský příspěvek. Rodina s více dětmi, jak již jsem řekl, bude pochopitelně příspěvek pobírat delší dobu.
Chcete-li konkrétní příklad, proč tvrdím, že je to levnější varianta, tady je:
Rodina s pěti dětmi
návrh státu: oba rodiče do práce, dítě do jeslí – tam bude jedna pečovatelka na 5 dětí – tj. náklady na péči budou ve výši nějakého průměrného platu
návrh OI: jeden rodič zůstane doma – bude mít jen minimální mzdu, tedy méně než polovinu toho, co by stát zaplatil pečovatelce v jeslích
Z hlediska státu je v tomto případě výhodnější poskytnutní příspěvku. Je pravda, a v tom mohu souhlasit, že relativně pro stát dražší bude placení příspěvku v téže výši za péči o jedno dítě v rodině. To ale neznamená, že stát šetří na početných rodinách. Rod. příspěvek je placen za práci – péči o dítě, nikoli za počet dětí. Počet dětí je reflektován v přídavcích na děti, příp. v daňovém zvýhodnění, které však zvýhodňuje max. do 4 dětí – to považujeme za nedostatečné.
Jinak ale především děkuji za tyto poznámky a přiopomínky. Je dobré si věci vyjasňovat. Také (na rozdíl od ministerstva) netvrdím, že máme patent na pravdu. Jde zkrátka o alternativní návrh, který je ovšemže možné také v budoucnu zlepšovat. Tím, že je konkrétní, se lze do něj dobře strefovat, na rozdíl od vládního, který je zcela obecný. Nicméně uvedené řešení rodičovského příspěvku považuji za vhodné, ostatně se o něm diskutuje i jinde v Evropě. Nákladově je přijatelné, neboť je třeba je srovnávat nikoli se stávajícími, ale s chystanými náklady na výstavbu jeslí a obdobných zařízení, a rovněž s dalšími náklady. Všechny průzkumy jasně prokazují vyší nemocnost dětí v jeslích – tím rostou opět náklady na zdravotní péči atd. atd. Provést úplný výpočet není zrovna jednoduché´.
OK, beru výtku k výpočtu, takže jasněji:
-dnes je rodičovský příspěvek cca 3.500 Kč bez ohledu na způsob péče o dítě
-jesle a školky jsou přímo (obce) i nepřímo dotovány – předpokládám (nejsem analytik:)) částku 1.500 Kč a dítě a měsíc
-návrh OI – rodičovský příspěvek ve výši minimální mzdy (cca 7.000 Kč) + zrušení dotací Já jsem v předchozí reakci se zrušením dotace nekalkuloval)
Modelová situace 1 dítě
příjem matky na rodičovské dovolené s celodenní péčí o dítě se zvýši o 3500 Kč
příjem matky na rodičovské dovolené, která strčí dítě do jeslí se sníží o 3500 Kč (přijde matka o příspěvek nebo jí zůstane v původní výši? těch 1500 jeslím dál dotace zůstane nebo ne?) Podle mne OI míchá jabka z hruškama a z koncepce anoi z článku nevyplývá ani tato elementární odpověď. A to jsem mu právě vytýkal.
Takže další propočet závisí na jasné odpovědi na dvě otázky výše. Po jejich zodpovězení budu rád ve výpočtu, který dokáže, že náklady na stát ní sociálnní systém se opatřeními OI sníží na úkor početnějších rodin, pokračovat…
K příspěvku p. Urbana: srovnání s totalitou je přijatelné, pokud hovoříme o prvcích, které jsou pro totalitní sociální politiku charakteristické. Patří sem právě silná propopulační opatření, orientovaná nikoli s ohledem na blaho dítěte, ale na populační růst. Stát se v tomto smyslu snaží rodinám “ulehčit” tím, že přejímá jejich přirozené funkce, především pak socializační (viz komunistická koncepce rodinné politiky z poč. roku 1989). Budování jeslí k tomuto systému patří a je klasické v silně totalitních zemích (Severní Korea, nacistické Německo, komunistické východoevropské státy). Právě existence těchto zařízení je některými sociology (R. Huntford) považována za symptom polototalitárních elementů i některých typů sociálního státu záp. Evropy (viz. též Helmut Schelsky).
Co se týče omezení autonomie, nejde jen. Závažnější jsou snahy “shora” určovat např. “správné” rozdělení rodičovských rolí. Příkladem je zavádění povinné rodičovské dovolené pro otce, která v případě jejího nevybrání propadá celé rodině. Ekonomická opatření jsou však rovněž zásadní. Pokud veškeré finance z veřejných zdrojů plynou do podpory služeb, nikoli přímé finanční podpory rodiny, relativně to omezuje autonomii rodiny. Namísto toho, aby se rodiny samy mohly rozhodnout o tom, jak peníze využijí, zda na zajištění rodičovské péče nebo jiného typu péče, rozhoduje o tom stát. To je např. švédský model, kde rodiny mají nárok na bezplatnou péči v jeslích, ale pokud se rozhodnou o dítě pečovat samy, nezískají jakoukoliv podporu.
Co se týče vaší kalkulace, tu jsem pro změnu nepochopil já. Fakt, že setrvání s dítětem doma je při zahrnutí nákladů příležitosti pro rodinu finančně nákladnější než výdělečná činnost, není sporu a není třeba to dokládat čísly. Rodičovský příspěvek dnes ostatně dostane i rodič, který jde do práce a individuální péči zajistí jinak, nebo který dá dítě na 4 hodiny denně do mateřské školy. Zvýhodnění pečujících rodičů je tedy téměř nulové. Nevím o žádných “platbách na jesle při “povolené” činnosti rodičů”. Nic takového neexistuje a nevím, odkud se vzal jakýsi propočet navýšení 4 500,- kč. Rodičovský příspěvek v úrovni minimální mzdy by byl pdle koncepce OI oskytován jen rodičům vykonávajícím řádnou, osobní a celodenní péči o dítě. Samozřejmě bez ohledu na počet dětí – ovšem vzhledem k tomu, že se děti rodí postupně, více početné rodiny by mohly tohoto příspěvku-mzdy využívat daleko delší dobu. Současně, jak říká koncepce, “rodičům, kteří se rozhodnou pro výdělečnou činnost a tuto péči dítěti zajistí jiným způsobem, by měla být poskytnuta poměná částka rodičovského příspěvku určená na zajištění péče o dítě.” Nešlo by však o částky poskytované na jednotlivé děti, které by se mohly libovolně sčítat, jak s tím zřejmě p. Urban počítá. Něco takového zde není a ani nebylo – to je spíše koncepce jakéhosi “pečovatelského šeku” na každé dítě. K žádné úspoře na úkor početných rodin by tedy rozhodně nedošlo – naopak. Úpora by vznikla částečně tím, že by se snížily výdaje na placení rodičovského příspěvku ve stejné výši pracujícím i pečujícím rodičům (jeden by se snížil, druhý naopak zvýšil na úroveň minimální mzdy). Současně by toto řešení bylo levnější než opětovná finanční podpora jeslí jako veřejných zařízení formou přímých dotací, o níž uvažuje MPSV.
Mimochodem, nevím, proč očekává p. Urban od analytiků pouze ekonomické analýzy. Analytická činnost se může soustřeďovat na různá odvětví sociálních věd, nejen na ekonomii.
Ad Libertarián:
Vaší argumentaci nepovažuji za přesvědčivou. Tím, že rodina vykonává výchovné a další funkce, přináší prospěch nikoli jen dítěti, ale i společnosti. Stát by měl proto kompenzovat rodinám ušlé přílěžitosti, které jim péčí o děti a výkonem jejich přirozených funkcí vznikají. Na tom není nic socialistického. Jde zkrátka o to, že stát rodinám platí za určité funkce, které vykonávají pro společnost a pro něj samotný.
Pokud by neexistoval sociální stát a člověk by se nemohl spolehnout na systém sociálního zabezpečení, byla by situace jiná. Funkce dětí by byla ekonomická, jako tomu bylo dříve, mít a vychovávat děti by se ekonomicky vyplácelo. Stát by v takovém případě skutečně nemusel zasahovat a mohl by jednat v duchu principů pana libertariána. Jenomže pokud zde sociální stát máme, musí uvedené újmy rodinám kompenzovat. Není to socialismus – tento princip zavedla CDU v německu v 50. letech a francouzská pravice ve Francii. Socialisté odmítají tento princip kompenzace a raději budují systémy veřejných služeb.
Autor z pozicie etatistu kritizuje “socialisticke” metody statu.
“…….setrvání jednoho z rodičů v rodině nejprospěšnější a stát by je měl náležitě ocenit.”
” Stát má pouze poskytnout vhodné podmínky, které …..”
” Rozhodnutí setrvat s malými dětmi doma a věnovat jim rodičovskou péči by nemělo být ve výrazné nevýhodě vůči možnosti zvolit výdělečnou činnost a děti svěřit do zařízení kolektivní péče, jako je tomu dosud a jak to hodlá stát nadále podporovat. Celodenní rodičovská péče je rovnocenná jakékoli jiné profesní činnosti a stát by ji měl náležitě ocenit. “
Zda sa , ze autor clanku povazuje deti za statny majetok, o ktory sa ma stat povinnost starat. Kritizuje socialisticky pristup v statnej koncepcii , ale sam propaguje socialisticke metody.
Již předevčírem jsem se začetl v HN do článku analytika p. Bellinga. Jsem bohužel dosti zklamán. Přiznám se, že s článkem mám problém – totiž pochopit, o co v něm jde. A také mám výtku argumentační (tu mám skoro ke každému vystoupení lidí z OI v médiích): Argumentace podobností s “totalitou” v oblasti rodinné politiky je dost silná káva.
S obecnou tezí článku, tj., pokud chceme mít kvalitní rodinu, nelze omezovat její autonomii, souhlasím. Domnívám se však, že z omezení autonomie přímé, tj. např. povinností dát dítě do jeslí, asi nelze MPSV vinit. K omezení může docházet hlavně finančními toky, to už je závažnější a navíc záludné. Argumentace by tedy měla podle mého názoru jít cestou ekonomické argumentace. To bych ostatně i od analytika čekal.
Problém je, že jsem nepochopil, co p. Belling prosazuje. Namítá, že péče doma je drahá oproti jeslím. Ano, s tím lze souhlasit, ovšem na základě jasných čísel. Co myslí autor “alternativou”, tedy “oceněním celodenní péče o dítě”? Dle koncepce OI (kterou jsem aspoň díky článku, jenž mne trochu „nadzvedl“, pročetl) je předpokládána výše této odměny odpovídající minimální mzdě. Hovoříme tedy o navýšení cca 3000 Kč oproti stávajícímu rodičovskému příspěvku měsíčně. Oproti platbám na jesle při “povolené” činnosti rodičů je třeba počítat s částkou navýšení cca 4500 Kč (pozor: na rodiče, nikoliv na dítě). Úspora systému tedy nastane až od 2. dítěte. Bez ohledu na způsob péče (předpokládám zrušení nepřímých dotací předškolních zařízení). Čili: dojde k úspoře na úkor početnějších rodin. Zdá se Vám to u koncepce OI logické? Mně ne…
ano ulohou statu nie je diktovat rodine ako sa starat o dieta… to nikdy je to nechutny priklad pozitivistickeho nazerania na cloveka a jeho svet….
clovek nie je chemicky dej ktory je mozno opakovat za rovnakyh podmienok s rovnakym vysledkom….
a ak by bol tak potom niesom hrdy na to ze som sa ako clovek narodil….