Jako mantru opakují mnozí, že Izrael reaguje na útoky Hizballáhu „nepřiměřeně“. Co asi tak podle nich přiměřené je: pár bojovníků Hizballáhu zabít a dva z nich odvléct? Jak infantilní!
V Libanonu již zemřelo přes sto civilistů a jejich smrt bude marná, tudíž neospravedlnitelná, pokud Izrael Hizballáh jen oslabí, ale nezničí. Jinými slovy, pokud zastaví své vojenské operace předčasně. To by časem přišla nová vlna násilí a další stovky mrtvých. Jen jeden cíl může smrt mrtvých civilistů zpětně ospravedlnit – a tím je kompletní zničení Hizballáhu. Pokud Izrael zastaví své akce dřív, než tohoto cíle dosáhne, jednal nemravně. A nemravné je taky mezinárodní společenství, které k tomu Izrael nutí.
Z hlediska spravedlnosti jsou za nynější oběti odpovědni Hizballáh a ti, koho je nástrojem – Sýrie a Írán. Z hlediska politické prozíravosti však svůj díl viny mají i USA a Izrael. Totiž, když se gauner chová jako gauner, jedná vzhledem ke své přirozenosti normálně. Nenormálně jedná ten, kdo se domnívá, že gauner se jako gauner chovat nebude. A v tom spočíval omyl USA i Izraele.
Omyl USA: americký důraz na demokracii na Blízkém východě je nevhodný. Volby přivedly Hizballáh do vlády a USA to vnímaly jako další krok na pochodu demokracie vpřed.
Pokud za demokracii považujeme svévolnou vládu většiny, pak na demokracii není nic dobrého. Západní pojetí demokracie je však jiného: jedná se o vládu, jež chrání svobody jednotlivců a zároveň se opírá o souhlas většiny ovládaných. Když však vládnou – byť demokraticky zvolení – gangsteři a teroristé, pro něž svoboda jednotlivce nic neznamená, nejedná se o liberální demokracii, ale o tyranii lůzy. Taková „demokracie“ má být odmítnuta vždy a všude. A demokratický vzestup Hamasu či Hizballáhu k moci nemá být vnímán jako pokrok na cestě k demokracii, nýbrž jako překážka na cestě k vládě zodpovědné. Kdekoli ve třetím světě má být prozápadní liberální vláda, byť nedemokratická, mnohonásobně preferována před demokraticky zvolenými vrahy a teroristy.
Omyl Izraele: v květnu 2000 tehdejší izraelský levicový premiér Ehud Barak stáhl izraelské jednotky z jižního Libanonu. Křesťanská, proizraelská Jiholibanonská armáda gen. Lahada, která spravovala jiholibanonské nárazníkové pásmo, zkolabovala. Její pozice obsadil a mnohé jiholibanonské křesťany uvěznil Hizballáh.
Tak uvažoval levicový liberál: Hizballáh nás momentálně neohrožuje, proto stáhnu jednotky z jižního Libanonu, čímž dokážu celému světu, že jsem mírumilovný, nechci ukrást libanonské území, jež jsem dočasně okupoval jen z bezpečnostních důvodů.
Hizballáh to vnímal jinak: ne oni se stáhli, ale my jsme je vyhnali! Zesílíme své útoky, až je nakonec zaženeme do moře!
Omyl Izraele tak vedl k zanechání dosavadních spojenců, libanonských křesťanů, v rukou Hizballáhu; k posílení Hizballáhu; a v posledku i k oslabení izraelské bezpečnosti.
Jaké poučení by si měly vzít Izrael, USA i celý západní svět? Za prvé, nyní kompletně zničit Hizballáh; cokoli menšího by bylo jen zaděláváním na další mrtvé. Za druhé, v jižním Libanonu opět ustavit kanton pod vládou dobře vyzbrojené křesťanské milice a v Libanonu celém podporovat prozápadní křesťany. A za třetí, konfrontovat ty, kdo jsou zdrojem problému a jichž je Hizballáh jen nástrojem: Sýrii a Írán. Způsobit jejich režimům existenční ohrožení podporou protirežimních skupin.
Stane-li se tak, nynější mrtví nezemřeli zbytečně.
Publikováno v Mf Dnes 27.7.2006.
Stejně jako autor článku se domnívám, že Izraelcům jednoduše nezbývalo nic jiného než proti bojovníkům Hizballáhu na území Libanonu vojensky zasáhnout. Zabíjení členů Hizballáhu a ničení jejich zbraní za účelem snížení jejich schopnosti bombardovat izraelská města považuji za zcela oprávněné a jako občan Izraele bych takový postup od své vlády očekával.
Pochybnosti však vzbuzuje vysoký počet civilních obětí a výběr některých cílů. Kdyby se Izrael choval zcela morálně, tak by měl životům libanonských civilistů přisuzovat stejnou hodnotu jako životům vlastních lidí.
Jsem si samozřejmě vědom, že válka bez civilních obětí je bohužel nemožná. Kdyby Izraelci nesměli zabít žádné civilisty, nemohli by se bránit vůbec. Z hlediska minimalizace civilních ztrát se Izrael nachází v nesmírně obtížné situaci, neboť jeho regulérní armáda zde nebojuje s jinou regulérní armádou, ale s “nelegálně ozbrojenými civilisty, kteří operují v civilním prostředí”, jak to výstižně vyjádřil jeden publicista.
Přesto se (při své neznalosti operačních podmínek v dané oblasti) domnívám, že pro ochranu civilního obyvatelstva mohlo být uděláno více. Jinými slovy: Izrael bohužel na výše uvedený mravní imperativ poněkud rezignoval, což je škoda.
Nemohu ovšem souhlasit s tezí Romana Jocha, že “jen jeden cíl může smrt mrtvých civilistů zpětně ospravedlnit – a tím je kompletní zničení Hizballáhu”. Ano, pokud by izraelská armáda skončila tuto operaci dříve, než bude akceschopnost Hizballáhu výrazně ochromena, potom by celá bitva byla zbytečná. Ale představa, že splněním tohoto cíle bude smrt mnoha civilistů automaticky ospravedlněna, se mi zdá morálně velmi problematická. Jejich smrt zůstane zlem, které mohu já z pohledu mého bezpečného domova označit jako nutné zlo. A mohu mít v jistém smyslu pravdu (že bylo zabráněno většímu zlu). Ale nechtěl bych to těm obětem vysvětlovat…
Nejsem si jistý, zda Izrael udělal pro zmenšení tohoto zla maximum. Myslím si, že tady jde skutečně o obecnější otázku, a sice jak se účinně bránit proti nepříteli, který používá metody a prostředky, jež jsou morálně zavrženíhodné, aniž bychom popřeli svou vlastní identitu. Pokud by se pro Izrael stalo nepřátelské civilní obyvatelstvo legitimním cílem, tak by se skutečně snížil na úroveň svých nepřátel. Taková obrana by mohla být efektivní, ale zároveň by bylo popřeno to, co je bráněno. Totiž nejen samotné fyzické přežití vlastních lidí, ale také určitý způsob života, víra v určité hodnoty.
Jsem naprosto přesvědčený, že k takovému fatálnímu morálnímu selhání na straně Izraele nedošlo. Je vůbec pozoruhodné, že většina debat na toto téma se točí kolem hodnocení morálky Izraelců. Nevyřčeným předpokladem takových debaty tedy je, že diskutovat o morálních kvalitách druhé strany je irelevantní. To je určitě pravda.
Ve vývoji nejnovější blízkovýchodní krize jsem zaznamenal jednu velmi nebezpečnou tendenci: požadavek na vyjednání příměří mezi Hizballáhem a Izraelem. Myslím, že v tomto duchu se nese i výzva, na které se shodli “po emotivní debatě za zavřenými dveřmi” ministři zahraničí EU.
Domnívám se, že by bylo velmi nerozumné jednat s touto teroristickou organizací o čemkoliv jiném, než je její odzbrojení a rozpuštění. Je třeba k ní přistupovat jako ke zločinecké organizaci a ne jako k partnerovi pro politický dialog. Také EU má Hizballáh na seznamu teroristických organizací. Měla by se tedy podle toho chovat.
Tlak na Izrael v tom smyslu, aby plánoval své operace s vyšším ohledem na životy libanonských civilistů je (snad) oprávněný. Zdá se mi však, že prohlášení vyzývající “obě strany k zastavení nepřátelských akcí” nepřímo legitimizuje teroristy jako členy civilizované společnosti. Pokud si však tato civilizovaná společnost neuvědomí, že takový přístup je fatálním omylem a morálním selháním, tak s ní bude amen. Neboť “civilizovaná společnost se udržuje díky diskriminaci a netoleranci” (necivilizovaného jednání), jak to vyjádřil můj oblíbený F. A. Hayek.
Tolerance k immámům samozřejmě nezahrnuje SOUHLAS s nimi. Na tom rutinní rétorické triky propagandisty nic nemění.
Metoda je ovšem nutnou podmínkou nápravy chyb Když si kolektiv lidí VOLÍ svou vládu a má možnost své omyly korigovat, pak samozřejmě dříve nebo později i ti zaslepení stoupenci jediné pravdy poznají, že kromě jejich názoru jsou i jiné názory, se kterými se musí vypořádat argumenty, nikoli policií. To je racionální zdůvodnění, proč je demokracie kvalitnější než jiná zřízení. K prosazování apriorních představ o jediné pravdě se naopak VŮBEC NEHODÍ, z tohoto pohledu je feudalismus jistě mnohem lepší, ale i proto dávám přednost demokracii.
Koneckonců nevím, proč bych neměl hodnoty zastávat metafyzicky. Že mi to bude vytýkat zrovna pan Joch, to jsem nečekal, ale rozhodně je podstatná metoda zdůvodnění. Když odůvodním preferenci demokracie akceptovatelným způsobem, je to zcela něco jiného, než když mluvím o civilizaci a házím někomu z letadel bomby na hlavu.
Když Vilém narazí na názor, který si dovolí být trochu jiný, reaguje jako hysterická stará bába. Osobními invektivami o immámech…To je ten pluralismus, Viléme?
Demokracie je jen metoda, není nutné ji teologizovat a sanktifikovat. Někdy v některých situacích a pro nějaké účely je vhodná, jindy, jinde a pro účely jiné zase nikoli. Demokracie (vláda většiny), která nezohledňuje vnitřní důstojnost každého jednotlivce, hodnotou není. Považovat ju za vyvrcholení evolučního vývoje… To je tedy metafyzika! Inu, těžký mysticismus!
Nejprve je s neuvěřitelnou bezstarostností přisouzena veškerá odpovědnost za oběti konfliktu, který neoddiskutovatelně zahrnuje plně vědomé rozhodnutí Izraelské vlády vojensky vpadnout do sousední země, hnutí, které údajně Izrael “vyprovokovalo”. Nakonec se snad ještě dozvíme, že muslimové nutí Izrael zabíjet jejich děti z letadel. Jinak řečeno, při adekvátně diferencovaném pohledu vidíme, že válka, i kdyby měla spravedlivý důvod, musí být vedena také spravedlivým způsobem, aby bylo možno říci,že oběti zavinil útočník.
Demokracie představuje vyšší evoluční státdium vývoje lidských společností než stádium, kdy je ovládá představa – nijak nepodložená – o jediné kosmické pravdě, která ovšem přirozeně žádné debaty nepřipouští, immámové a američané kolem Bushe jsou pouze nějnovějšími verzemi těchto atavistických přeludů o vlastnictví totální pravdy a odpovědnosti za kosmický řád. Vidíme v USA i v Palestině, že demokracie neposkytuje obranu proti tomu, aby se k moci dostaly skupiny fanatiků – poskytuje však záruku, že mohou být eliminováni.
Demokracie je vyšším druhem společenské existence proto, že NUTÍ VLÁDCE, jinak stíhané zřejmě nevykořenitlnými sklony osvojovat si pokleslou metafyziku pro politické cíle, respektovat, že OVLÁDANÍ mohou jejich vize – přeludy – odmítnout a ony se rozplynou.
Jinak se dostaneme k tomu, že hlasatelé jediné pravdy s ní spojí své iracionální vize a bez kritiky do nich zabřednou stejně hluboko jako komunisté, fašisté, islamisté, katolické diktatury, a neuvidí, že lidé jsou i jejich odpůrci.
Z tohoto pohledu se současná pravice chová, jako by byla důstojným reprezentantem totalitních sebeklamů na současném Západě. Demokracie však znemožní, aby se tyto patologické mocenské struktury petrifikovaly, protože v racionální debatě se jejich argumenty ukáží jako pouhá strašidla.
Diem sice byl jak píšete “efektivní bojovník proti komunismu”, nicméně je to přesně ten problém o kterém mluvím: Kdyby neuplatňoval tak represivní postoje vůči rozsáhlým skupinám obyvatelstva (obecně známý je příklad budhistů), tak by se Vietcongu nikdy nedostalo takové podpory.
Osobně si myslím, že jeho svrhnutí byl poslední Kennedyho záslužný čin. Bohužel, i když byl diktátor odstraněn, sice to napomohlo větší míře demokracie, ale Vietcong neměl jediný důvod vzdávat se silného mocenského postavení, kterého v pár letech předtím za Diema nabyl.
A ještě krátce k vaší první reakci. Neměli bychom podporovat žádné extrémní varianty vlády. Jeden extrém buhužel příliš často plodí druhý.
Jak to. prosím Vás, víte, že Diem efektivně bojoval proti komunismu???????????????????????
Diem byl efektivní bojovník proti komunismu a bylo velkou chybou Kennedyho a CIA, že ho nechali svrhnout. Jižní Vietnam nikdy nedostal šanci vyvinout se z prozápadního pravicového autoritativního režimu v liberální demokracii, neboť byl nesustále napadán totalitní komunistickopu guerillou. Kdyby Jižní Vietnam dostal takovou šanci (pod ochranou USA), jakou dostaly Jižní Korea, Tchajwan, Filipiny, atd., co by byl dnes? Úspěšnou, prosperující, svobodnou liberální demokracií…
Nebezpečná věta? “Nebezpečný” je pojem relativní – nebezpečný vzhledem k čemu? Nebezpečnější než co? Jaké jsou lepší, tj. méně nebezpečné – REALISTICKÉ – alternativy?
Uvažte, že prouápadní autoritativní režimy po určité době mají dobrozu šanci se vyvinout v liberální demokracie (Jižní Kore, Tchajwan, všechny bývalé pravicové diktatury v Latinské Americe, Španělsko, Portugalsko, Řecko, atd.). Všechny explicitně protizápadní režimy jsou však dodnes beznadějným neúspěchem, až katastrofou.
“Můj názor je, že existenci žádné nedemokratické vlády nelze ospravedlnit tím, že je prozápadní. Tím ovšem nechci říct, že “demokraticky zvolení vrazi a teroristé” jsou lepší varianta.” – Jenže v realitě je častokrát výběr JEN mezi těma dvěma možnostmi. A pak, jakou jinou vládu bychom měli podporovat, než prozápadní? Snad ne protizápadní?
“Kdekoli ve třetím světě má být prozápadní liberální vláda, byť nedemokratická, mnohonásobně preferována před demokraticky zvolenými vrahy a teroristy.”
Toto je nebezpečná věta. Už kvůli tomu, že Vaše “prozápadní liberální, byť nedemokratické vlády ” právě tím, že jsou nedemokratické vytvářejí živné prostředí pro hnutí, chtějící je svrhnout. Takřka logickým důsledkem je, že se prosazují ti teroristé a ti vrazi, proti kterým Váš západní svět bojuje.
Viděli jsme to ve Vietnamu u prozápadního diktátora Diema. Viděli jsme to v Íránu nebo v Afghánistánu…
Můj názor je, že existenci žádné nedemokratické vlády nelze ospravedlnit tím, že je prozápadní. Tím ovšem nechci říct, že “demokraticky zvolení vrazi a teroristé” jsou lepší varianta.
Zdravím všechny čtenáře
no fajn, ale je zajímavé, že to píše zrovna pan Joch, spolupracovník Matyáše Zrna, jehož “nestranné” komentáře k dění na Balkáně vstoupily do dějin žurnalistiky české republiky. Proslul jako udatný Srbobijce, a v Bosně a Kosovu zcela jasně podporoval islamofašismus. O tamním řádění islámských fundamentalistů, etnickém čistění ani slovo. Konflikty na Blízkém východě a na Balkáně mají společného jmenovatele. Islámské teroristy, schovávající se za civilisty, a “vyrábějící “masakry, aby je dobře prodali tzv. užitečným idiotům v západních zemích. tržiště v Sarajevu, Račak, nebo nověji Kana, vše podle stejného scénáře. Smrt civilistů automaticky omlouvá teroristy, a přináší jim podporu.
Pan Zrno pracuje v tzv “občanském” institutu. Je důležité vědět, že není nezávislý. Je placen z amerických peněz, obhajuje proto politiku USA. Proto Zrno a Joch proti zdravému rozumu obhajovali politiku USA na Balkáně, kde využily islamofašismus jako spojence proti Srbsku, překážce geopolitickému vlivu USA na Balkáně.
Srovnejme jednu věc. V úvodu článku pan Joch píše, že mnozí shledávají reakci Izraele nepřiměřenou, a polemizuje, co je přiměřené. Připoměňme, že Izrael byl napaden, že se nejednalo jen o únos a vraždu několika vojáků. To byla poslední kapka. Jednalo se i o zamezení nepřetržitého ostřelování Izraele teroristy z libanonského území. Jako stát má Izrael právo bránit své občany. To je v pořádku. Ale když na výpady islámských teroristů reabovalo Srbsko, nebylo mu to dovoleno. A bránilo v Kosovu bez diskuze své území. Připomeňme, že za IIsvětové války albánští fašisté začali s etnickým čištěním Kosova. Po válce Tito z politických důvodů zabránil vyhnaným obyvatelům v návratu. Už od 60tých let Albánci začali systematicky etnicky čistit Kosovo. Statisíce křestanů, i ost nealbánců, se musely vystěhovat. Zbylí nealbánci byli vystaveni albánskému teroru. Za této situace byla provincii odňata samospráva. Což bylo shledáno nedemokratickým. Albánci začali pravidelně útočit na srbské policisty, vojáky i civilisty. Díky nátlaku USA nemohl stát zasáhnout, a teroristy potlačit. Teroristé se schovávali za oběti, mrtvých civilistů přibývalo. Posléze byl vyroben “masakr” v Račaku. Najednou jsme věděli, kdo je ten správný, a začali jsme plošně bombardovat, s důsledky, které známe. Fráze z té doby – za multietnické Kosovo. A Kosovo bylo vyčištěno, před zraky NATA. Groteskně působí věta pana Jocha: Když však vládnou – byť demokraticky zvolení – gangsteři a teroristé, pro něž svoboda jednotlivce nic neznamená, nejedná se o liberální demokracii, ale o tyranii lůzy. Taková „demokracie“ má být odmítnuta vždy a všude. Jako by popisoval právě situaci v Kosovu, kde vládnou gangsteři a váleční magnáti, “demokraticky” zvolení.
Z jichž řečeného vyplývá, že podobnost mezi oběma konflikty není čistě náhodná. Stejné země, které podporovaly džihád v Bosně a Kosovu, podporují ho i proti Izraeli. Důležité je zjištění, že tehdejší události na Balkáně se promítají do dneštního konfliktu. Počínaje stylem psaní novinářů v “reformovaných” sdělovacích prostředcích – čtenář a divák se nedoví nic o podstatě události, jen čisté emoce, jak v mexické telenovele (smutný příklad . BBC), přes myšlení lidí, díky prolomením dřívějších tabu, jako plošné bombardování bránícího se státu, akceptace stovek a tisíců mrtvých, akceptace etnických čistek prováděných muslimy v Kosovu a Bosně – už je to možné, umíme to přijmout , až po precedens. Zaznívají názory, a to poměrně často, např. Karel Dolejší v Britských listech – ” Srbsko bylo bombardováno pro pouhé podezření ze zabití civilistů, neměří se stejnou měrou , proč není bombardován Izrael? Že ti muslimové nejsou špatní, brání jen své území před agresí, s pádem židovského státu bude po problému, atd. Že ti mrtví jsou cynicky využíváni, je to obchod mezi novináři, teroristy a částí občanů západních států : my vám zajistíme na trhu informací krev, vy nám svou podporu, to ví každý kdo jen trochu přemýšlí. Stačí se trochu informovat, a dovíme se, že v chartě Hamásu a Hezbollahu je psáno, že s pádem Izraele jejich džihád nekončí dokud nebude všude na světě vládnout islám. Stačí si přečíst Izetbegovičovu Islámskou deklaraci , kde to říká zcela jasně. Ale zpět k tématu. Díky precedensu na balkáně je pro mnoho lidí nepřijatelné i nechtěně zabít civilisty. I při obraně. Z obránce se tím rázem stane útočník, viník. Pro NAto, novináře a občany západních zemí nebyly akceptovatelné desítky mrtvých v Račaku, byly akceptovatelné 1000ce mrtvých nealbánců v Kosovu, 100 000ce vyhnaných. Pro mnoho lidí, s právním vědomím pokřiveným propagandou o válce v Jugoslávii , není akceptovatelných 28 mrtvých z Kany, naaranžovaných Hezbollahem, ale problémy by neměli se statisíci mrtvých a miliony vyhnaných z Izraele. Vždyť vraždí civilisty, nejsou ani lidé, to znělo tehdy i ted…. A NATO za podporu teroristů Sýrii rozhodně bombardovat nebude. Islámští bojovníci slavili vítězství, přibylo jich, mají více bojových zkušeností, větší sebevědomí, jsou lépe na západě akceptovatelní. Když se jim to podařilo v Evropě, proč ne v Izraeli. A naaranžovaných civilních mrtvých přibude, ať už použitých jako lidské čtíty, nebo přímo povražděných teroristy (jako v Sarajevu na tržišti, některé případy z Gazy a Západního břehu) . Ve sdělovacích prostředcích se nikdo neodváží na nic nepříjemného poukázat, je nejsnadnější, najbezpečnější , nejvýnosnější, kritizovat za obranu Izrael. Odzbrojit Hezbollah bude ještě velkým problémem, pokd se to vůbec kdy podaří. Tehdejší události tedy výrazným způsobem ovlivňují situaci dnešní, a to v neprospěch Izraele.
Článek pana Jocha proto budí podezření. Na Balkáně podporoval útočníka, druhé straně nepřiznával právo na obranu, ted je to naopak. Nehájí jen rozdílné přístupy svého chlebodárce? Bojím se, že o nevinné občany Izraele napadané teroristy, a mír na Blízkém východě, mu vůbec nejde.
video s ukázkou toho, co pánové Zrno a Joch podporovali na Balkáně.
http://www.youtube.com/watch?v=HgMKQeecLV0