Slobodan Tanasković  byl obyčejný muž, povoláním postarší noční hlídač. Od minulého týdne se ale pro tisíce demonstrantů, kteří zaplňují ulice Bělehradu, stal doslova mučedníkem. Z neznámých příčin totiž zemřel. To se samozřejmě stává, jenže Tanasković byl hlavním svědkem neuvěřitelné situace, která se před měsícem stala v centru Bělehradu a která je pro řadu svobodymilovných Srbů důkazem, že jejich země se zase stáčí hodně špatným směrem.

Slobodan Tanasković v noci z 24. na 25.dubna obcházel objekty v Hercegovačské  ulici, když začala scéna jako z akčního filmu (nebo jako z Bělehradu 90.let). Objevily se černé džípy a s nimi třicet mužů  v černých oblecích a s černými kuklami. Zadrželi jak jeho, tak i mladíka, který měl tu smůlu, že tu zrovna parkoval auto. Oba dva následně několik hodin stáli čelem ke zdi s roztaženýma rukama a nohama. Během té doby tři bagry systematicky demolovaly objekty na zhruba tisíci čtverečních metrech v majetku soukromé společnosti ISKRA.  Když stroje svou práci skončily, „kukláči“ propustili i oba zadržené.

Hoši v černém

Vtip je (mimo jiné) v tom, že jde o ulici, vzdálenou vzdušnou čarou asi osm set centrů od samého centra města (Náměstí republiky) a jde tedy zhruba o to samé jako kdyby osm set metrů od „Václaváku“, řekněme někde na Florenci, od dvou do pěti hodin do rána tři bagry ničily jeden dům za druhým, zatímco by okolo postávalo třicet hochů v  oblecích, kuklách a  s teleskopickými obušky, kteří přijeli v neoznačených černých džípech s nevyhnutelnými tmavými skly. A policie nikde…

Celou dobu samozřejmě volali na polici občané a pochopitelně i majitel objektů. Policie se objevila až druhý den a komunální služba až za deset dní – aby odvezla suť. Ministr vnitra se ozval po šesti dnech s tím, že čeká na žádost státního zastupitelství. Za další čtyři dny se ozvalo státní zastupitelství s tím, že potřebuje od policie výslechy svědků a ohledání místa činu.  Policie ale novinářům nebyla schopná ani odpovědět, zda vůbec začala věc vyšetřovat a nějaké ohledání či výslechy provedla. Podle ombudsmana jde o jasný důkaz spiknutí policie a nevládních aktérů. Pak dostal ombudsman dobrou radu, že pokud se bude dál zajímat o akci hochů s kuklami, začnou se hoši s kuklami zajímat o něj…

O co tedy jde? Jde o „Bělehrad na vodě“, ambiciózní projekt srbské vlády a Spojených arabských emirátů, podle kterého má v částečně nevyužité (ale i v té využité, třeba v Hercegovačské ulici…a koneckonců i na prostoru hlavního nádraží, které s kvůli tomu musí postavit jinde) zástavbě  vyrůst okolo řeky Sávy  nové město plné luxusních rezidencí, obchodních center a kancelářských budov. Není to první spolupráce obou zemí. Letecká společnost Etihad z Emirátů už velmi výhodně koupila srbské aerolinky a byznysmeni z Abu Dabí skupují srbskou zemědělskou půdu. A srbský premiér (a neomezený vládce) Aleksandar Vučić, který chtěl kdysi muslimy střílet v poměru 1:100 za každého zabitého Srba v Bosně, nyní označuje korunního prince Mohammeda bin Zajída jako svého bratra a o arabských investicích mluví s podobným nadšením jako u nás Miloš Zeman o čínských. Potíž s investicemi tohoto druhu je ale v tom, že přináší i určitý druh prosazování svých zájmů. Nikdo totiž ani na vteřinu nepochybuje, že noční likvidace budov, ležících v centru „Bělehradu na vodě“, má s jeho výstavbou co do činění. A nevadí, že parlament celý projekt označil ve speciálním zákoně za „projekt celonárodního významu“ a schválil vyvlastnění potřebných pozemků (za tržní cenu ovšem).  Místo je potřeba hned, majitel se moc vzpíral, tak nastoupili ostří hoši.

Pomník megalomanie

Celý projekt přitom smrdí i jinak. Má Bělehrad potenciál pro tolik nových kapacit? Budou se snad do Bělehradu stěhovat nadnárodní korporace, ubytovávat zde svoje manažery a zařizovat své kanceláře? Těžko. Celý projekt spíš působí jako gigantický tunel na peníze daňových poplatníků, po kterém zbude jedno nové obchodní centrum, spousta nedostavěných betonových konstrukcí a ještě více dluhů. A minimálně jeden mrtvý.

Vyšlo v časopise Reflex