Málokteré rozhodnutí Ústavního soudu vzbudilo tolik emocí jako dva dny starý rozsudek, který dal za pravdu diskriminujícímu podnikateli. Proč by nás to mělo zajímat? Protože i k nám nevyhnutelně dorazí trend z USA a Velké Británie, který symbolizují svatební dorty. V obou zemích čelili křesťanští cukráři žalobám za diskriminaci protože odmítli vyrobit homo svatební dort s nápisem podporujícím svatby homosexuálů. Až se tak stane, dva dny starý rozsudek se stane vítaným pomocníkem. A to bez ohledu na to, že zde nyní jde o Rusy, Krym a hotely, a ne o svatby a cukráře.
O co šlo? Dejme slovo Ústavnímu soudu. Majitel ostravského hotelu Brioni na vstupních dveřích a na internetových stránkách Hotelu Brioni vyvěsil v češtině a angličtině následující informaci: „S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique“. Inspektorka České obchodní inspekce (ČOI) následně došla do hotelu, věc si ověřila a hotel dostal pokutu 50 000 Kč. ČOI kvalifikovala jednání stěžovatele jako porušení zákazu diskriminace uvedeného v § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. To následně schválil i Nejvyšší správná soud. Proti se postavil až soud ústavní.
Debata se samozřejmě okamžitě zúžila na Rusko a Krym. Jako by o to šlo… Celá argumentace soudce Šimíčka je přitom o tom, že podnikatel má právo na své vlastní názory a preference. Antidiskriminační pravidla totiž dělají z podnikání veřejnou službu a z podnikatele prodlouženou ruku státu, který zajišťuje veřejné blaho. Šimíček kormidlo trochu vrací. „Podnikatel totiž nemusí být politicky neutrální a při výkonu podnikatelské činnosti by nemělo být vyloučeno projevovat svoje politické názory, pokud tak samozřejmě bude činěno korektním způsobem… Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, racionálním může být zaměření na určitý typ klientely. Některá restaurace bude třeba „fanouškovská“, přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé). V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý „segment trhu“ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí.“ Šimíček dále uvedl, že se nejednalo o nezastupitelnou službu (hotelů bylo v okolí dost) ani nešlo o službu základní (chleba, léky).
Rozsudek uvedl zainteresovanou veřejnost do stavu mírného chaosu. Liberální i krajní levice je sice proti diskriminaci, ale když je o Rusy, přestává to být tak horké. Ostatně podobný dvojí metr ukázala třeba při bouři odporu proti majiteli kavárny Liberál v Praze Holešovicích, který si dovolil pronajmout salonek sociologu Petru Hamplovi (nevím už, za kterou podivnou stranu kopal tehdy, ta jména se pořád mění…). Nebo jaký poprask budily neonacistické koncerty v soukromých hostincích především v devadesátých letech. Nebo jaké haló vzbudil majitel restaurace, který do ní nechtěl pouštět malé děti. Na druhou stranu to, co se tak nějak dá označit jako pro-ruské síly, by zase rádo diskriminovalo kdekoho, jen ne Rusy.
I normálního člověka ale jistě napadne řada legitimních otázek. Co kdyby někdo neubytoval izraelského turistu, protože okupace západního břehu Jordánu je z pohledu mezinárodního práva nelegální? Co když nenaleju voličům Andreje Babiše („Opájejte se moudrostí vašeho předsedy“, napsal kdysi kdosi na tabuli před hospodou)? A samozřejmě co kdyby chtěl někdo použít „Cikánům nenaléváme“? Potíž se společností je, že málokterý jev má úplně jednoznačné vyznění. Proto je také řešení obvykle složité a málokdy jednoznačné. Je to o společenském konsenzu, což je věc – žel Bohu – se vytrácející. Nikdy tu nebude mít absolutní svobodu poskytovatele služeb nabízet je jen těm, komu je chce nabídnout on sám. To existuje jen ve snech libertariánů. I když jejich představa má jistou logiku („pokud někdo neobslouží Rusa, Rus půjde vedle a protiruský majitel přijde o výdělek – je to prostě věc volby“), u nás taková absolutní svoboda prostě nenastane. A dokud se budeme pohybovat v mantinelech daným společenským konsenzem a právním řádem, je dobré, že rozsudek vyváží kyvadlo mírně směrem k právům podnikatelů, majitelů, poskytovatelů služeb…
Vyšlo na www.konzervativninoviny.cz
