Bývalý premiér Petr Nečas, jemuž jsem byl dva roky poradcem pro lidská práva a zahraniční politiku, již několikrát vyslovil své přesvědčení, že “ve střednědobém a dlouhodobém horizontu je Rusko strategickým partnerem Západu”, tudíž “čím dříve se zastaví eskalace nepřátelství a nevraživosti, tím lépe.” Podle Nečase totiž bez spolupráce s Ruskem jen těžko půjdou řešit vážné hrozby, jako je potlačení Islámského státu a připomněl, že dokonce i Churchill si nakonec vybral Stalina za spojence, když měl čelit většímu zlu v podobě Hitlera.
Petr Nečas má pravdu v tom, že v střednědobém a dlouhodobém horizontu Rusko skutečně může být strategickým partnerem nás, Západu, ale opomněl už dodat, že nikoli za tohoto prezidenta Vladimira Putina, a tudíž nikoli v horizontu krátkodobém. Aby přátelství a spolupráce mohly fungovat, je nutné, aby k nim byly ochotny strany obě. Rusko je však nyní nepřátelské vůči Západu a zahájilo vůči nám propagandistickou ofenzivu. Zadruhé, Rusko zastrašuje malé země ve svém okolí, z nichž některé jsou našimi spojenci v NATO. Jak Petr Nečas jistě ví, naše závazky vůči zemím Pobaltí jsou naprosto kategorické, partnery Ruska být můžeme, ale spojenci Estonska, Lotyšska a Litvy být musíme – a budou-li napadeny ruskou maskirovkou, budeme je i vojensky bránit. Proti Rusku. Zatřetí, bylo by hezké, kdyby nám Rusko pomáhalo proti radikálním islamistům, ale zatím nám nijak výrazně nepomáhá.
No a konečně, Winston Churchill. Ano, Churchill se spojil se Stalinem proti momentálně většímu zlu, kterým byl Hitler. To byla odpovědná politika. Ale Churchill byl taky ten, kdo během bolševické revoluce v Rusku ze všech západních státníků nejvíce volal po vojenské intervenci, která by bolševismus zardousila v jeho kolébce. A taky, když hrozba Hitlera pominula, Churchill měl naprosto jasno, kdo je tou nejnebezpečnější hrozbou aktuální: Už v březnu 1946, ani ne rok po skončení války proti nacismu, Churchill ve svém slavném projevu v americkém Fultonu o Železné oponě před tou hrozbou varoval: A ano, byl jí Stalin. Mimochodem, kdybychom přijali Nečasovu analogii, že my Západ jsme Churchill a Putin je náš spojenec Stalin, kdo je pak za této situace tím Hitlerem, proti kterému bychom se měli spojit se Stalinem, Putinem? Ano, radikální islamismus je a na dlouho bude našim nepřítelem. Ale zatím žádnou evropskou zemi tankové divize islamistů neohrožují. Rusko však ohrožuje Pobaltí. A bude-li Rusko některou z evropských zemí ohrožovat i nadále, budeme jako Evropa muset udělat to churchillovské spojenectví se Stalinem a – ať už rádi či nikoli – spojit se s hlavním strategickým protivníkem Ruska v budoucnu, Čínou. Ta bude naším Stalinem proti Rusku.
Doufejme však, že Petr Nečas bude mít pravdu a Rusko se skutečně za nového prezidenta střednědobě a dlouhodobě stane našim spojencem. Prozatím jím však není, a krátkodobě ani nebude. Proto Petru Nečasovi mohu říci jen jediné: “Ne, pane expremiére!”
Vysíláno na ČRo dne 27.10.2014
Ne pane Jochu !
Pan Joch se dostal do obdobné situace jako ti pověstní generálové, kteří výborně připravili na minulou válku.
1.Rusko dnes rozhodně není bývalým Sovětským svazem usilujícím o světovládu! Minimálně mu k tomu chybí potřebná ideologie! Idea komunismu dříve oslovovala po celém světě zástupy skutečných či domnělých chudáků a kohorty intelektuálů zpitých pocitem vlastní důležitosti (to ostatně dodnes). Stávající Ruská státní ideologie , tj. směs carské romantiky, postsovětské nostalgie, trocha toho panslavismu a pravoslaví může oslovovat leda v části postsovětského prostoru a z nedostatku jiných příležitostí tak ještě někde na Balkáně. O světovládu zde rozhodně nejde. Rusko je možná imperialistický stát starého ražení, ale hrozbou NATU rozhodně ne.
2.Pokud jde o příměr Churchil – Stalin – Hitler ve smyslu My západ – Rusko – Jiné nebezpečí, pak je třeba říci, že vůči stávajícímu Rusku je dokonce nespravedlivé. Za Churchila i dnes je západ demokratický, byť s chybami. Za Stalina byly v gulazích vězněny a vražděny miliony lidí. To dnes v Rusku není. Rusko má své chyby, větší než máme my na západě. Ale rozdíl mezi tím co bylo a je se řádově,v milionech mrtvých zmenšil. My jsme dnes o málo horší než za Churchilla, Rusko je milionkrát lepší než za Stalina.
3.To jiné nebezpečí , dříve Hitler nyní Islámský stát je reálné. K dotazu pana Jocha, kterými tankovými divizemi dnes Islámský stát ohrožuje jakou členskou zemi EU říkám: ne Islámský stát jako právnická osoba a ne tankovými divizemi. Ale islamistické skupiny různého druhu již dnes de facto okupují celé čtvrti mnoha západoevropských měst, včetně měst hlavních. Ne tankovými divizemi, ale infiltrací, difuzně, demografickým přečíslením. V mnoha čtvrtích mnoha západoevropských měst dnes již místní právo de facto neplatí, reálně tam platí šaría a místní vlády tam rezignovaly na vynucování vlastního práva. Původnímu obyvatelstvu často nezbývá než se značnou ztrátou prodat svůj majetek a tato území opustit, jako Srbové v Kosovu. To je realita dne, statisíce obyvatel EU již dnes de facto žijí pod nadvládou různých odnoží Islámského státu.
Přesměrovávat slábnoucí zdroje západu na konfrontaci s Ruskem je zaslepenost.
Jistý problém. Ohrožuje Rusko opravdu Pobaltí? Je jistě se mít na pozoru…(dějiny hovoří)..ale…domnívám se, že Rusko těžko bude ohrožovat členy NATO nebo EU. Co by z toho mělo? Rusové se vměšují na východě Ukrajiny. Ani nejšílenější “eurazijci” a “slavjanofili” nechtějí nějakou intervenci do Pobaltí. Ani spor na východě Ukrajiny není přijímán obyvatelstvem Ruska pozitivně. Pouze cca 5 procent Rusů prý touží po (větším?) zásahu Ruska na Ukrajině.
Podpora Číny je geopolitickým šílenstvím. Rusko je Evropě blíže než země, ve které člověk musí mít “povolenku” na narození dítěte v množsví větším než malém:)
Jiřina
Vnitřně rozvrácené spojence snad raději ne. Stáhli by nás do své černé díry, nejen neproduktivity, zaostalosti, ale také tím větší chtivosti. Do stylu života smrtonosného. Zatím lépe kopat festuňg, kdyby rusko svou dnešní pomoc skrze Zemana a oligarchy chtělo upgradovat na vřelejší objetí. U medvědů jeden nikdy neví.