Dostalo se nám výzvy, že my konzervativci se nemáme strefovat do českých feministek, jež jsou cílem příliš snadným (souhlasím), nýbrž že máme napsat něco o našem fundamentu, celkovém pojetí světa (Snad mi ani neříkej, že mě fotíš, LN 23. 1.). O tom, jak se má společnost vyvíjet; zda má směřovat k tomu, aby hrstce patřila většina toho, co je na zemi vybudováno; zda je správné mizení či chudnutí střední třídy… Prostě o našich názorech na zásadní civilizační trendy (máme-li nějaké…). To je výzva, jež se neodmítá. Naším fundamentem je kombinace lidské svobody a objektivního mravního řádu; lidé mají žít v politické a ekonomické svobodě, ve svobodné společnosti, v níž mají morální povinnost usilovat o mravně dobrý život, o ctnosti, jak jsou nám sděleny v tradici západní civilizace, jež samotná je židovského, řeckého, římského a křesťanského původu. To úsilí o ctnosti má být dobrovolné, nikoli státní mocí diktováno, neboť ctnost, má-li být ctností, musí být svobodně vybraná. Mezi ctnostmi a svobodou je a vždy bude napětí, neboť svoboda ctnosti sice umožňuje, ale negarantuje; lidé si stejně tak mohou ve svobodě volit i neřesti.
Svoboda je tak nejvyšší politickou hodnotou, ale nikoli cílem lidského života, neboť samotná je spíše prostorem než cílem.
Zlepšení lidského údělu Pokud jde o dobrý život, hlavní zájmy konzervatismu nejsou materiální, nýbrž duchovní a morální.
Přesto konzervativci nejsou lhostejní vůči materiálním záležitostem. Samozřejmě že jim jde, jako každému, o zlepšení lidského údělu, o zlepšení životní úrovně chudých. Nejsou však stoupenci rovnostářství, domnívají se, že lidská nerovnost (v bohatství a společenském postavení) je přirozená a vždy s námi bude. Jediná rovnost lidí, která je opodstatněná, je rovnost metafyzická, rovnost všech lidských bytostí, pokud jde o jejich vnitřní důstojnost – a jejím politickým obrazem je rovnost před zákonem. Podstatné je, aby se životní úroveň chudých v čase zlepšovala. Nevadí, když bohatí budou ještě bohatší, pokud i chudí budou bohatší. Rovnost v chudobě je méně žádoucí než nerovnost v bohatství. Jinými slovy, nejde o rovnostářství, nýbrž o celkovou životní úroveň chudých. Důležité je uvědomit si, že zdrojem a původcem bohatství je lidská tvořivost. Bohatství je jen to, které lidé vytvoří. Žádné jiné dlouhodobě neexistuje.
Ten důvod, proč se tvorba bohatství v Evropě, a tedy nárůst životní úrovně zadrhává, je demografický; je jím demografický propad a deficit evropské populace.
Evropská společnost vymírá. Lidé starší a dospělí nemají dostatečný počet dětí, které by ve své dospělosti mohly tvořit bohatství, a tedy nejen udržovat stávající životní standard, ale jej i zvyšovat.
Evropský model sociálního státu – do cca 30 let mi stát přispívá na „bezplatnou“ zdravotní péči a vzdělání, pak nějakých 30–35 let pracuji a platím daně a pak v penzi žiji ještě nějakých 20 let a stát mi platí důchod – je udržitelný jen tehdy, když „do systému“ přicházejí stále další a další mladí lidé v počtu alespoň tom, jaký je počet jejich rodičů. Ale když ten počet mladých je menší než počet stávajících, tvorba bohatství stagnuje a tento sociální model je neudržitelný. Nejde o barvu pleti, ale o hodnoty a názory Řešením je jako většinou čas. Vše zahojí čas. Generace, jež naletěly falešným prorokům, přirozenou cestou odejdou. A s nimi odejde i jejich životní styl, jejich „ne-potomkové“. V populaci zbudou ti, kdo z různých důvodů, především náboženských, jsou ochotni mít potomků spíše více než méně, dobře je vychovat, aby byli produktivními lidmi. A když tito získají v populaci většinu – tím myslím, že tento životní styl rodinných hodnot a silných, početných rodin se stane většinovým –, pak společnost může být opět na cestě k mnohem intenzivnější tvorbě bohatství. Budou tady totiž ti, kdo budou bohatství tvořit.
To je fundament našeho světonázoru v situaci současné ekonomické a sociální krize. Na závěr jen poznámky dvě.
Ta první: je irelevantní, že „civilizace bílého muže je minimálně co do početního zastoupení ve světě na ústupu“. Jiné civilizace nemůžou za to, že bílí lidé se rozhodli mít málo potomků. To je vina jen bílých lidí. Ale hlavně: o barvu pleti přece vůbec nejde, jde o hodnoty! Stejně jako je českým konzervativcům bližší bavorský křesťanský demokrat než český komunista, tak je nám i bližší člověk jakékoli barvy pleti tmavší než naší, pokud vyznává hodnoty lidské důstojnosti a svobody, než kterýkoli modrooký, blonďatý, „árijský“ nacista. Barva pleti člověka podstatná není, a to vůbec; hodnoty a názory, které zastává, však podstatné jsou, a to zásadně.
Hodnoty jako svoboda, rodina, poctivá práce – a víra, naděje a láska. Vždy víra, naděje a láska. A z těch tří největší je láska.
Vyšlo v Lidových novinách 7.2.2014
Dovolil bych si nesouhlasit s Vaším tvrzením, že:
“Ten důvod, proč se tvorba bohatství v Evropě, a tedy nárůst životní úrovně zadrhává, je demografický; je jím demografický propad a deficit evropské populace.”
Termínem “tvorba bohatství” máte nejspíš na mysli HDP, tedy ukazatel, který neříká nic o blahobytu obyvatelstva.
Ukazatelem životní úrovně obyvatelstva je HDP per capita.
HDP per capita, tedy životní úroveň, lze zvýšit pouze zlepšením efektivity práce, zatímco celkové HDP lze zvýšit i přírůstkem obyvatelstva.
Pěkným příkladem je Japonsko, kde populace mírně klesá, ale HDP na hlavu roste. Na Japonsku je také vidět, že zeměkoule není nafukovací a růst obyvatelstva bude muset právě z ekonomických důvodů přestat.
Problém Evropy dle mého není “demografický pokles”, však i ten není pevně daný, ale ignorování ekonomické reality a prosazování neefektivních politik:
- záchrana celého světa před oteplováním na úkor konkurenceschopnosti
- spasitelský komplex vůči každému, kdo přichází z méně rozvinutých zemí (což je každý)
- vnucování diversity, tedy relativizace kultur
Začátek dobrý, ale konec plný naivity a nepochopení základních fakt.
Základem společnosti, civilizace, kultury a tvorby bohatství jsou skutečně lidé. A proto je alfou a omegou, JACÍ lidé to jsou. Kultura v širokém smyslu (jejíž součástí jsou i světonázory, ideologie, kulty a náboženství) je totiž z velké části funkcí BIOLOGICKÉ podstaty svých nositelů a času.
„A s nimi odejde i jejich životní styl, jejich „ne-potomkové“. V populaci zbudou ti, kdo z různých důvodů, především náboženských, jsou ochotni mít potomků spíše více než méně, dobře je vychovat, aby byli produktivními lidmi. A když tito získají v populaci většinu – tím myslím, že tento životní styl rodinných hodnot a silných, početných rodin se stane většinovým –, pak společnost může být opět na cestě k mnohem intenzivnější tvorbě bohatství. Budou tady totiž ti, kdo budou bohatství tvořit.“
To je odstavec, který si přímo říká o rozcupování.
V populaci zbudou ti kteří se nejvíce množí. Obecně v rámci společností i mezinárodně platí, že nejvíce se množí ti nejhloupější a nejméně tvořivý. Inteligentní, předvídaví a zodpovědní lidé sázejí na kvalitu potomstva, takže mají dětí méně (nebo žádné) než ti neinteligentní, nepředvídaví a nezodpovědní, kteří se množí jako králíci. V ekologii se tomu říká r/K strategie (teorie výběru) – více třeba zde – http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivotn%C3%AD_strategie. Ale nebojte, početných rodin se jistě dočkáte.
„Ale hlavně: o barvu pleti přece vůbec nejde, jde o hodnoty! Stejně jako je českým konzervativcům bližší bavorský křesťanský demokrat než český komunista, tak je nám i bližší člověk jakékoli barvy pleti tmavší než naší, pokud vyznává hodnoty lidské důstojnosti a svobody, než kterýkoli modrooký, blonďatý, „árijský“ nacista. Barva pleti člověka podstatná není, a to vůbec; hodnoty a názory, které zastává, však podstatné jsou, a to zásadně.“
Copak o to, na barvě pleti by jistě nezáleželo, kdyby to nebyl indikátor zařazující jedince do skupiny s komplexními genetickými odlišnostmi, které mají dalekosáhlé společenské důsledky. Průměrný statistický černoch se neliší od průměrného bělocha jenom tmavší kůží, rozpláclým nosem nebo nízkým čelem, liší se i „vevnitř“. Opravdu si někdo může myslet, že nositeli evropské kultury mohou být Cigáni, Mongolové, Alžírci nebo Konžané? To je blbost, pane Jochu.
V Norsku to vypadá jak to tam vypadá, protože tam žijí zatím ještě většinou Norové. V Eritreji žijí Eritrejané, kteří vyznávají r-strategii rozmnožování a mobility, a tak se přes Lampedusu spolu s dalšími Afričany nasouvají do Evropy, kde se zatím ještě dá žít lépe…
Dobrý den všem. Bohužel nemohu souhlasit ani s autorem článku, ani s paní Maruškou a panem Danielem Zouharem. Důvodem je prostý fakt, že nejsem fatalista a proto systém “nechat špatné věci vyhnít” je pro mne nepřijatelný. Výsledek fatalistického přístupu bude vskutku fatální. Nejen pro ty nezodpovědné bez dětí, ale i pro ty zodpovědné s dětmi. Ti zodpovědní s dobře vychovanými dětmi jsou již nejméně šest let v menšině. Již v r. 2008 bylo 53,3 % rodin bezdětných. Při tomto vývoji v Česku(ale i v Evropě s výjimkou Francie), zde nezůstane původní obyvatelstvo. Je to jasné již dnes při pohledu na tisíce přistěhovalců denně, překračujících všemi možnými způsoby včetně těch vysoce rizikových hranice EU. Takže ten fatalismus spojený s pasivním vyhnitím problému bude mít za následek během dvou generací zcela jiné složení obyvatelstva u nás i ve většině zemí Evropy. To už nebudou, Čechy, Morava, ale ani Slovensko, Maďarsko, Polsko či Německo. Dovolím si prognózu jako demograf, jak mne nazval pan profesor Mlčoch ve své nové knížce Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot. Za dvě generace zde budou spojené arabské emiráty a papež se z Vatikánu přestěhuje do některé země Latinské Ameriky. To budou důsledky uplatnění pasivního přístupu k demografickému problému. Dnes všechno ovládají ekonomové. Proto si dovolím citovat jednoho z nich: „Potíž není ani tak v rozvoji nových myšlenek, jako v úniku od těch starých” (J. M. Keynes).
Sám jsem byl vyzván, abych napsal “něco na téma penzijní reforma nebo demografická situace či obojí souhrnně spolu” do časopisu RC monitor. Dnes je z toho seriál článků pod souhrnným názvem “Dítě na okraji společnosti”. V článcích se zabývám nejen problémy, ale zejména příčinami toho, proč sociální stát je stále nákladnější a přitom produkuje stále větší problémy včetně problému demografického. Více na adrese: http://res.claritatis.cz/?a=7
Děkuji za podnětný článek, který mě velice potěšil, nebo´t vysvětlil hodnoty,skutečnosti a vztahy , které také tak cítím, ale nejsem schopen je takto popsat. Již jsem si jej vystřihl z LN a mám jej jako “návod”, který použiji, když mi dojdou “argumenty” a budu otráven českým fenoménem..S úctou Maruška Vojtěch
Děkuji za podnětný článek. Poprvé po čtyřech měsících jsem si koupil noviny a v nich právě tato vaše polemika se současným hodnotovým základem evropské společnosti. Celý lčánek by se téměř dal nazvat konzervativním manifestem společnosti a rodiny.