V sobotu uplynulo pětačtyřicet let od „mokré práce” v Dallasu, jež sesadila prezidenta Kennedyho a do Bílého domu dosadila viceprezidenta Johnsona.
Kennedyho zastřelil Lee Harvey Oswald. Po vydání knihy Geralda Posnera Případ uzavřen (1993) už téměř každý uznává: udělal to Oswald. Ví se, že v Dallasu v dubnu 1963 střílel na pravicového generála Edwina Walkera ze stejné zbraně a nábojem ze stejného zásobníku, jež v listopadu zabily Kennedyho. Slabinou konspiračních teorií (udělala to CIA atd.) je fakt, že Johnson pokračoval v politice Johna Kennedyho (občanská práva černochů, sociální programy pro chudé, pomoc Jižnímu Vietnamu, ale bez konfliktu s SSSR). Konspirační vražda nedává odpověď na otázku „cui bono?“.
Věrohodnější je hypotéza, že za atentátem stál Castro, aby se pomstil za osm pokusů CIA o jeho vraždu. Oswald v září 1963 navštívil kubánskou ambasádu v hlavní městě Mexika. Tato teorie má však trhlinu: Američané by na to přišli. I kdyby Johnson nezaútočil na Kubu ze strachu z jaderné války se Sověty, Castrovi by se stala „nehoda“. Nestala.
Oswald střílel sám, ale to neznamená, že mu to nikdo nevnukl.
Závěr Warrenovy komise, že vrah nebyl součástí konspirace, považoval legendární šéf kontrašpionáže CIA James Jesus Angleton za předčasný. A generál rumunské Securitate Ion Mihai Pacepa, který zběhl na Západ v roce 1978, tvrdí: „Mezi šéfy zpravodajských služeb satelitů Moskvy vládlo jednoznačné přesvědčení, že KGB byla zapletena do Kennedyho vraždy.“ Proč by ale Moskva chtěla smrt Kennedyho, s nímž uměla koexistovat?
Možná nebyl hlavním cílem. Jeho smrt zajistila kontinuitu americké politiky a znovuzvolení Johnsona v roce 1964. Kdyby Kennedy nebyl zavražděn, republikán Goldwater měl naději ho porazit.
Zavraždění Kennedyho však z oběti vytvořilo mýtus. Goldwater, který měl ke komunismu týž vztah jako Lincoln k otrokářství, ztratil šanci zvítězit nad Johnsonem. Zvolení Goldwatera by možná znamenalo válku se Sověty, určitě však jejich zánik. Kulka, jež v Dallasu 22. listopadu 1963 zabila Kennedyho, dala Sovětskému svazu dalších 17 let snadného života.
Vyšlo v časopise Týden 24.11.2008
