Televize natočila policisty v černých uniformách, se samopaly a tvrdým výrazem ve tváři, zatímco na nebi přelétávaly policejní vrtulníky. Tím to také končilo. Smyslem totiž nebylo najít Mladiće, ale dokázat Západu, že se snažíme. Děláme, co můžeme, ale bohužel.

Poslední razie ve Valjevu vypadá na první pohled stejně – za pár dní má totiž do Srbska přijet hlavní žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Serge Brammertz. Jenže tato vláda, i když v ní sedí i socialisté nebožtíka Slobodana Miloševiće, je o něčem jiném. Její snaha o integraci do EU a odpoutání se od minulosti je neskonale větší než u Vojislava Koštunici, který se nechával fotit se samopalem v ruce a Moskva mu byla rozhodně dražší než Brusel, o Washingtonu už ani nemluvě.

Po zatčení Radovana Karadžiće se také ukázalo, že kvůli ,,národním hrdinům” vyrazí do ulic jen pár tisíc lidí, a to vesměs mladíků ochotných vyrazit do ulic kdykoliv a kvůli čemukoliv, hlavně když se pobijí.

Poprvé ukázaly průzkumy veřejného mínění, že se zvyšuje podpora vydání Mladiće do Haagu – ze 34 na 38 procent. Nejvíce Srbů, 44 procent, je ovšem stále proti. Většina Srbů chce také vstoupit do Evropské unie. Tamtéž chce i vláda a značná část opozice.

Vstup do unie je po krachu nacionalistických projektů nyní jediným zbylým národním cílem, který mohou politici voličům nabídnout. A na Balkáně se politika nedělá o malých věcech. Je nutné přijít s něčím velkým. O třicet korun u lékaře se tu nehraje. Nicméně srbský vstup do unie není možný bez dotažení spolupráce s haagským tribunálem do konce.

Plné zuby války

V hodnotící zprávě Evropské komise o západním Balkánu z minulého týdne bylo Srbsko hodnoceno poměrně pozitivně, s nadějí, že příští rok by mohlo získat kandidátský statut. Ovšem s jednou podmínkou – spolupráce s Haagem. Trvá na tom zvláště Nizozemsko, jehož vojáci v modrých přilbách tak žalostně zklamali v létě 1995 při ochraně ,,bezpečné zóny” Srebrenica, kde právě Mladićovi vojáci zmasakrovali nějakých sedm tisíc muslimských zajatců.

Mezi srbskými politickými elitami je zřetelná snaha už celou záležitost ukončit. Haagu, války i krvavé minulosti mají už všichni plné zuby. Jako v sousedním Chorvatsku, kde se zatčením posledního obviněného, generála Gotoviny, válka pro drtivou většinu lidí skončila. Co jsme si, to jsme si, teď hurá do EU, obchodovat, vydělávat. Je to takové vítězství konzumu nad nacionalismem, podobně jako v poválečném Německu. Samozřejmě s tím efektem, že zapomeneme i na nějaké ty vlastní prohřešky.

Bez práce?

Vstup do EU se těší podpoře většiny Srbů. Srbští politici pro něj udělají leccos. Ale pokud možno bezbolestně. Jenže tu radost, že by buď umřel, nebo se dobrovolně vzdal, jim asi Ratko Mladić neudělá. Nakonec do toho srbská vláda bude muset takříkajíc praštit.

Vyšlo v deníku E15, 12.11.2008