Kapitalistická cesta k záchraně systému sociálního pojištění
Sam Beard je zakladatelem a předsedou National Development Council a bývalým členem týmu senátora Roberta Kennedyho. Je autorem knihy “100 Million Millionaires”, která vyjde na podzim letošního roku v Institute for Contemporary Studies. Pracuje v Discovery Institute v Seattle.
Z anglického originálu “Minimum-Wage Millionaires”, publikovaného v časopisu Policy Review, Summer 1995, s. 36-39,
přeložil Jaromír Žegklitz.
Předpokládejme, že je vám 20 let a vyděláváte 10 000 dolarů ročně. Vy a váš zaměstnavatel platíte 1 240 dolarů ročně na sociální pojištění. Tuto částku, představující 12,4% vašeho hrubého příjmu, platíte na “výhody”, které nikdy nespatříte.
Předpokládejme, že byste místo toho stejných 1 240 dolarů a s tím dalšího 2,5 dolaru týdně investovali. V okamžiku, kdy dosáhnete 65 let, budete díky kouzlu složitého úroku (= úroku z úroků) milionářem. Budete mít zajištěn více než příjemný důchod.
To není žádný fantastický vtip. To není žádná riskantní loterie. Jde o realistický cíl. Využití této ekonomické příležitosti však předpokládá revoluci v systému sociálního pojištění. Každý Američan, který vydělává alespoň 10 000 dolarů ročně, se může za dobu svého produktivního života (45 let) stát milionářem. Do roku 2000 bude do této kategorie spadat více než 100 milionů Američanů.
V nedávném průzkumu provedeném mezi Američany ve věku 18-34 let dotazovaní odpověděli, že s větší pravděpodobností spatří UFO (46%) než výhody ze svého sociálního pojištění (28%). A mají pravdu. Fond sociálního pojištění začne být podle dnešních odhadů v roce 2013 prodělečným. Je-li vám dnes 20, dojde k tomu ve 38 letech vašeho věku. Rokem 2030, kdy vám bude 55, bude ztráta činit 200 miliard dolarů ročně a fond nebude schopen dostát čtvrtině svých závazků. V roce 2042, kdy dosáhnete tzv. normálního důchodového věku (tj. 67 let), bude akumulovaný dluh fondu představovat 4,7 bilionu dolarů. Nejde o žádný můj výmysl, není to žádné sci-fi. Zmíněné údaje pocházejí ze zprávy správní rady systému sociálního pojištění.
Pochopitelně, mohli byste získat všechny příslušné výhody, jež vám náleží, ale pouze za cenu enormního zvýšení daní vašich dětí a vnuků. Podle názorů představitelů fondu sociálního pojištění bude splnění existujících závazků plynoucích ze sociálního a zdravotního pojištění vyžadovat zvýšení daní z objemu mezd (tj. daně ze mzdy placené zaměstnavatelem) ze současných 15,3% na 25,7% v roce 2030. K tomu ale prostě nedojde. Američané jsou již dnes daněmi přetíženi. Domnívá se snad někdo, že se smíří s pětadvacetiprocentní daní z objemu mezd, když vedle toho odvádějí federální daň z příjmu a nejrůznější státní a místní daně?
Někteří politikové vás budou uklidňovat: v rámci systému sociálního pojištění vzniká velký fond, který se postará o splnění všech těchto závazků. Do konce letošního roku bude tento fond disponovat 475 miliardami dolarů aktiv – ovšem pouze na papíře. V roce 2020 bude mít na svém kontu – opět papírově – 3 biliony dolarů. Problémem totiž je, že jakmile určitý program potřebuje nějaké prostředky, zjistíte, že veškeré peníze již byly utraceny za nejrůznější věci, které federální vláda financuje. Aby umořila své dluhy vůči fondu, musí si vláda buď peníze vypůjčit, nebo zvýšit daně, a to o více než 36 000 dolarů na jednu rodinu; výsledek by v takovém případě byl přesně tentýž, jako kdyby sociální fond neměl vůbec žádnou hotovost.
Tedy, vy a váš zaměstnavatel dnes odvádíte osminu vašeho příjmu na to, abyste zaplatili dávky ze sociálního pojištění současným důchodcům a zároveň budovali iluzorní pojistný fond. Vaše vlastní penze je přitom ohrožena.
Není divu, že mladí Američané mají pocit marnosti. Není divu, že existuje takový strach z budoucnosti. Není divu, že se prohlubuje krize úspor, které se tenčí a jsou utráceny. Není divu, že většina Američanů se dnes domnívá, že na jejich děti čeká méně příležitostí, než jich existovalo dříve.
Tato cesta však nemusí být jedinou. Systém sociálního pojištění může být zachráněn bez zvyšování daní a bez snižování pojistných dávek či přizpůsobování se životním nákladům ze strany současných důchodců. Systém může být zachráněn způsobem, který otevře nové příležitosti mladším lidem, takže jejich životní úroveň bude vyšší, než tomu bylo u jejich rodičů a prarodičů. Pokud pro reformu systému využijeme principů demokratického kapitalismu, dvacetiletí, kteří pobírají minimální mzdu, se mohou do okamžiku dosažení důchodového věku stát milionáři.
Většina Američanů je bezradná, protože mají pouze jeden zdroj příjmů – své mzdy. Cestou, jak se z tohoto stavu vymanit, je získat příjem z kapitálu. Peníze dělají peníze. S kapitálem si můžete užívat komfortní důchod a odkázat rezervy svým dětem.
V tom spočívá nádhera kapitalismu. Každý Američan, který dnes vydělává 12 580 dolarů či více odvádí 30 dolarů týdně – či 1 560 dolarů ročně – do systému sociálního pojištění. Představte si, že byste od okamžiku vašich 20 let ukládali svých 30 dolarů týdně za tržní úrokovou míru. V okamžiku vašeho odchodu do důchodu budete milionářem. Každý, kdo pobírá alespoň minimální mzdu, se může za 45 let stát milionářem.
Tajemství spočívá ve složitém úroku. Předpokládejme dlouhodobý výnos vašich vkladů ve výši 8% ročně. (To je velmi opatrný předpoklad; průměrný roční výnos za posledních 70 let, včetně období Velké deprese, činí ve skutečnosti podle investiční společnosti Standard & Poor’s 500 10,19%.) Pokud byste ukládali 30 dolarů týdně (1 560 dolarů ročně), po deseti letech budete mít na svém účtu 29 000 dolarů. Po dvaceti letech to bude 110 000 dolarů, po třiceti letech 318 000 dolarů, po čtyřiceti letech 822 000 dolarů. Po pětačtyřiceti letech, což je normální délka produktivního života, to bude již 1 300 000 dolarů. Po padesáti letech, pokud budete pracovat do svých sedmdesáti, hodnota vašeho účtu vzroste zhruba na 2 miliony dolarů.
Nebudete samozřejmě milionářem z hlediska dnešní hodnoty dolaru. Započítáme-li inflaci ve výši 4% ročně, vašich 1 300 000 dolarů bude po 45 letech představovat okolo 230 000 dolarů. To je však stále větší objem úspor, než o jakém se většině pracujících Američanů kdy zdálo. S tímto kapitálem můžete ve svých 65 letech odejít na odpočinek s roční penzí 18 256 dolarů (v dnešních dolarech) po celou dobu vašeho důchodu.
Způsob, jak zachránit systém sociálního pojištění, spočívá ve vytvoření podmínek pro to, aby kouzlo složitého úroku fungovalo ve prospěch pojištěnců. Pokusil jsem se vypracovat takový návrh, který by systém sociálního pojištění postavil na nohy a umožnil 100 milionům Američanů stát se milionáři. Tento návrh předpokládá zachování systému sociálního pojištění jakožto povinného, přerozdělovacího programu, avšak mění jej ze současného systému průběžného financování v systém fondový, v němž každý jednotlivec má svůj vlastní účet a volí si soukromého správce (manažera) tohoto účtu. Každý bude mít možnost ukládat si na tento osobní účet určitou část ze svého povinného sociálního pojištění a rovněž další částky, k jejichž spoření se sám rozhodne. Každý bude mít také možnost použít svého účtu k zajištění svého důchodového příjmu, případně předat takto nashromážděný kapitál bez jakéhokoli zdanění svým dětem. Navržený projekt obsahuje čtyři základní prvky:
Plnění existujících závazků vůči všem současným důchodcům. Veškeré dávky plynoucí ze sociálního pojištění budou podle daných slibů vypláceny všem současným důchodcům, a to bez jakýchkoli změn a snižování.
Rozdělení systému sociálního pojištění do dvou kapitol. Pokud dnes pracujete, vy a váš zaměstnavatel budete nadále odvádět stávající daň na sociální pojištění ve výši 12,4% z prvních 61 200 dolarů vašeho ročního příjmu. Část z těchto prostředků by byla využita na vyplácení dávek jejich současným příjemcům (dnešním důchodcům), část by pak šla na váš vlastní osobní účet. Daň z objemu mezd (tj. část odváděná zaměstnavatelem) by se oproti své dnešní úrovni nezvýšila; byla by snížena o 2 procentní body někdy kolem roku 2040.
Dávky současným důchodcům by byly vypláceny z první kapitoly systému, tvořené prostředky získanými z dnešní daně z objemu mezd. V okamžiku svého odchodu do důchodu by ti, kteří dnes pracují, pobírali dávky ze dvou zdrojů systému sociálního pojištění: jednak z fondu tvořeného odvody daně z objemu mezd, jednak ze svých osobních důchodových účtů.
Vytvoření osobních kapitálových a důchodových účtů jako základu druhé kapitoly systému sociálního pojištění. Každý pracovník, jehož příjem činí dnes alespoň 4 000 dolarů, bude mít svůj vlastní účet v rámci systému sociálního pojištění, podobný v současnosti existujícím kontům individuálních důchodů – Individual Retirement Accounts. (Na rozdíl od těchto kont by však prostředky na tomto účtu mohly být využívány výhradně jako zdroj důchodového příjmu a nebylo by možno čerpat je dříve než od okamžiku odchodu do důchodu.) Prvních 500 dolarů, které vy a váš zaměstnavatel každým rokem odvedete do systému sociálního pojištění, by bylo automaticky ukládáno na váš osobní důchodový účet. Každý by mohl zvýšit vklad na tomto svém osobním účtu až na 3 000 dolarů ročně prostřednictvím dobrovolných příspěvků, jež by byly zvýšeny o část daně na sociální pojištění, kterou odvádíte. Výše tohoto “vyrovnávacího příspěvku” by se lišila v závislosti na výši příjmu.
Zde je příklad: Vyděláváte-li 10 000 dolarů ročně a do fondu odvádíte daň na sociální pojištění ve výši 1 240 dolarů, prvních 500 dolarů z této částky by bylo složeno na váš osobní účet. Pokud se rozhodnete uložit na tento svůj účet dalších 130 dolarů z vlastních prostředků, bude vám na něj v rámci navrženého programu sociálního pojištění složeno dalších 610 dolarů z částky daně, kterou do fondu sociálního pojištění tak jako tak odvádíte; stav vašeho účtu tak bude dorovnán na celkových 1 240 dolarů ročně. Za 45 let bude na vašem účtu 1 026 524 dolarů a budete milionářem.
Pokud vyděláváte 50 000 dolarů ročně, můžete chtít na váš osobní účet uložit maximum, tj. 3 000 dolarů ročně; 1.500 dolarů z této částky by šlo z daně, kterou odvádíte (500 + 1 000 dolarů), a 1 500 dolarů z prostředků, jež spoříte z vlastního příjmu, tj. z dobrovolného spoření. Za 45 let bude na vašem účtu 2,5 milionu dolarů.
Tyto prostředky budou uloženy na vaše jméno, vy budete jejich vlastníkem a vy budete zodpovědný za výběr manažera, který by vám je spravoval. V rámci systému sociálního pojištění by byla zřízena instituce, jejímž jediným posláním by bylo vydávat oprávnění těmto manažerům, pověřeným spravováním soukromých účtů. (Kritéria by zahrnovala dosavadní výsledky a zkušenosti v dané oblasti, léta praxe a prokazatelnou bezúhonnost.) Z předloženého seznamu by si každý mohl svého manažera svobodně vybrat a kdykoli by měl možnost zvolit si jiného. Podobný systém již dobře funguje v Chile.
Využití osobních účtů ke zvýšení důchodových příjmů a od daně osvobozené převedení aktiv na vlastní děti. V okamžiku odchodu do důchodu budete mít dvě atraktivní možnosti výběru, jak naložit s prostředky na vašem účtu. Jednou z nich by bylo využití výnosu z vašeho kapitálu (5% ročně) pro důchodové příjmy a po vaší smrti převedení veškerých prostředků na vašem účtu na vaše děti či dědice, a to bez jakéhokoli zdanění. Druhou možností by bylo zakoupení anuity a tím dosažení vyššího důchodového příjmu, avšak bez možnosti odkázání jakýchkoli aktiv svým dětem či dědicům.
Vycházíme-li ze současných dat o střední délce života, můžete po dosažení věku 65 let očekávat, že se dožijete v průměru 83 let, tj. budete žít dalších 18 let. S anuitou byste v současné době mohli dosáhnout předpokládaného výnosu ve výši 7,9% ročně.
Máte-li v momentu odchodu do důchodu na svém účtu částku malou, váš důchodový příjem bude – v souladu s existujícími závazky – vyplácen jednak z výnosu vašeho kapitálu (5% ročně), jednak z daně z objemu mezd těch, kdo právě pracují. Předpokládejme například, že na svém osobním účtu máte 100 000 dolarů a máte slíben roční důchod ve výši 10 000 dolarů. V takovém případě bude 5 000 dolarů pocházet z prostředků na vašem účtu a 5 000 dolarů z fondu tvořeného daní z objemu mezd. Po své smrti budete moci zbylá aktiva na vašem účtu odkázat dětem či dědicům.
S tím, jak díky složitému úroku porostou prostředky na osobních účtech, desítky milionů důchodců budou mít možnost zvýšit své příjmy. Pětadvacetiletý pracující, vydělávající dnes 10 000 dolarů ročně, odejde do důchodu (po dosažení 65 let věku) v roce 2040. Jestliže budou mzdy držet krok s předpokládanou inflací, jeho mzda před odchodem do důchodu bude činit 15 236 dolarů. Podle současných pravidel sociálního pojištění ho v důchodu čeká roční příjem ve výši 9.121 dolaru (což představuje 59,9% návratnosti, tedy toho, co jste za svůj produktivní život do systému sociálního pojištění na daních odvedli). Pokud daň z objemu mezd nebude zvýšena, příjem ze sociálního pojištění se sníží o 24,4% – z 9 121 dolaru na 6 892 dolary ročně.
V případě zde navrhovaného systému by tito důchodci měli na svých osobních účtech 1 026 524 dolary (182 769 dolarů v dnešních penězích). Kdyby si vybrali anuitu, jejich důchodový příjem by činil 14 511 dolarů ročně – tedy o 5 390 dolarů více, než zaručuje současný systém. Pokud by si přáli předat svých 1 026 524 dolarů (bez jejich zdanění) svým dětem, jejich důchodový příjem by činil 9 138 dolarů.
Přechod ze systému průběžného financování na systém fondový by byl nesmírně nákladný. Roční vklady na osobních účtech by v začátcích představovaly celkově něco přes 100 miliard dolarů a do roku 2040 by se vyšplhaly na více než 200 miliard ročně (v dnešních dolarech). A to by představovalo částku navíc k masivnímu deficitu celého systému, již dnes odhadovaného na období po roce 2013. Jak by Spojené státy mohly krýt tyto výdaje? Prostředky by mohly být získány z pěti zdrojů.
Po určité době by největším zdrojem příjmů systému sociálního pojištění byly výnosy z nových kapitálových účtů. V roce 2040, po 45 letech fungování nového systému, by předpokládaná hodnota kapitálových důchodových účtů v dnešních dolarech činila 8 bilionů dolarů, tj. téměř dvakrát více, než je současná hodnota soukromého penzijního systému. Předpokládáme-li pětiprocentní kapitálový výnos určený k zabezpečení důchodových příjmů, důchodci by každoročně získávali přes 400 miliard dolarů ze svého kapitálu (v dnešních dolarech).
Daň z objemu mezd odváděná do systému sociálního pojištění převyšuje dnes objem plateb o zhruba 25 miliard dolarů ročně. Tento přebytek by směřoval na osobní kapitálové účty. Stejně tak by tam směřovalo i výše zmíněných 475 miliard dolarů, nashromážděných podle předpokladů ve fondu sociálního pojištění. Tyto peníze ve skutečnosti neexistují, avšak pracující odvádějí zvláštní daně na základě slibu federální vlády, že přebytek bude ukládán v tomto fondu. Aby byl amortizován během dvaceti let, znamená to čerpání prostředků z tohoto fondu ve výši 30 miliard dolarů ročně. V praxi to znamená, že by buď musely být o stejnou částku kráceny jiné federální výdaje, nebo prodány obligace ve stejné hodnotě, nebo by musely být zvýšeny daně o 30 miliard dolarů.
Zhruba 60 miliard dolarů ročně by bylo ušetřeno díky speciálnímu dlužnímu nástroji, který označujeme termínem “Liberty Bond”. “Liberty Bond” by byl dobrovolným, po dobu třiceti let úrok přinášejícím nástrojem. Po třiceti letech by dědicové, případně další určené osoby, získali jistinu i úrok, jež by nepodléhaly zdanění. “Liberty Bonds” by byly prodávány těm důchodcům, kteří nepotřebují veškeré prostředky z dávek sociálního pojištění k tomu, aby si zajistili bezstarostný důchod, a rádi by se vzdali části svých požitků, kdyby měli jistotu, že to pomůže jejich dětem.
Předpokládám, že zhruba 5-10 milionů Američanů by si “Liberty Bonds” zakoupilo. Miliony důchodců by rády odložily stranou 1 000 dolarů ročně, aby tak vytvořily od daně osvobozený “vzdělávací fond” ve výši 25 000 dolarů pro své děti a vnuky. Mnozí by se dokonce vzdali veškerých těchto prostředků plynoucích ze sociálního pojištění – tj. 10 000-15 000 dolarů ročně po celý zbytek jejich života, aby tak vytvořili větší rezervy pro své děti. Vláda by mohla stanovit horní limit ve výši 95 miliard dolarů příjmu z prodeje “Liberty Bonds” ročně, aby se neodčerpávalo více peněz než je nezbytné.
Aby tyto počty fungovaly, bude muset dojít k jistým omezením “výhod” budoucích důchodců. Existují dva přijatelné způsoby, jak toho dosáhnout. Jedním z nich je zvýšení věkového limitu pro odchod do důchodu ze současných 67 let na 70 let; tato změna by mohla být rozložena do postupných kroků. Všichni dnes žijeme déle a těšíme se na svůj věk lepšímu zdraví. Je tedy v pořádku, zvýšíme-li věkovou hranici odchodu do důchodu, jestliže se délka našeho života prodlužuje. A v každém případě, s individuálními důchodovými účty a perspektivou zisku ze složitého úroku budou chtít Američané pracovat déle, protože budou mít možnost vybudovat si větší rezervy.
Druhou cestou je snížení indexace růstu reálných mezd. Důležité je indexovat sociální pojištění vzhledem k inflaci. Životní náklady se díky inflaci stále zvyšují i po vašem odchodu do důchodu. Bez úpravy životních nákladů se bude kupní síla vašeho důchodového příjmu snižovat o odhadovaná 4% ročně. Sociální pojištění je ale na druhé straně indexováno vzhledem k růstu reálných mezd – o 1% ročně. To je pro důchodce zbytečné; není to nutné a tato indexace by mohla být snížena o 50%.
Současný systém průběžného financování důchodů je ekonomickou, politickou i kulturní slepou uličkou. Donutí nás zvýšit daně, a poté je zvyšovat opět, abychom byli schopni dostát slíbeným závazkům, nebo snížit pojistné dávky, a poté je znovu snižovat, abychom se vyhnuli gigantickému zvyšování daní. Nevytvoří žádné nové kapitálové možnosti. Bude odčerpávat stále více amerických zdrojů – naše úspory a investice – ze soukromého sektoru. Zmenšující se soukromý sektor podvazuje naši schopnost vytvářet nová pracovní místa a nový průmysl – naši budoucí sílu a oporu.
Současný systém je rovněž zárodkem budoucího konfliktu. Zmenšuje-li se náš koláč, mladá a starší generace se budou prát o drobky.
V podmínkách fondového, dvousložkového systému by bylo možné snížit v roce 2040 daň z objemu mezd o 2% a poté ji opět snižovat. V závislosti na tom, jak by se celý systém vyvíjel, bylo by možno zvyšovat důchodové dávky o 25-35%. Mohli bychom “vytvořit” 100 milionů milionářů. Mohli bychom nashromáždit bezprecedentní úspory a investiční prostředky tím, že otevřeme dveře kapitálovému vlastnictví pro většinu Američanů. Mohli bychom vytvořit takové kapitálové rezervy, jakými nedisponuje žádná jiná země, a využít tyto prostředky k podpoře financování nových pracovních míst.
Tím, že z každého Američana udělá kapitalistu, uvolní fondový systém sociálního pojištění nový ekonomický růst, zvýší životní úroveň našich dětí a vrátí Americe její historickou úlohu země zítřka, jejíž nejlepší dny ještě přijdou.
