Menší rebelie tu a tam je dobrou věcí… stejně nezbytnou v politickém světě jako bouřky ve světě fyzickém, řekl Thomas Jefferson. Taková rebelie proběhla v americké Sněmovně reprezentantů koncem září. Prezident George Bush i vedení demokratů v Kongresu navrhli injekcí 700 miliard dolarů oživit ekonomiku, ale 65 procent republikánů a 40 procent demokratů ve sněmovně bylo proti. Rebelovali vůči vedení vlastních stran. Nakonec Senát kompromisní návrh schválil a sněmovna poté taky, a přece tato rebelie byla potřebná.

Jaký je rozdíl mezi Evropou a Amerikou? Vlastně mezi světem a Amerikou? Svět je mnohem více socialistický než Amerika.

Důkaz? Když je hospodářská krize, všude ve světě se očekává, že s tím stát něco udělá – napumpuje peníze občanů do ekonomiky.

Když však v USA politický establishment navrhl totéž, vyvolal vzpouru kongresmanů, kteří si nemyslí, že první reakcí na jakýkoli problém má být vrhnout na něj miliardy dolarů daňových poplatníků.

Vzpoura byla potlačena a „balíček“ na uklidnění ekonomiky byl asi prozíravý, byť z hlediska pravicových principů nesprávný. Ale onen prvotní reflex kongresmanů postavit se proti byl zdravý a záslužný. Je reflexem, který Evropa a svět postrádají, proto jejich populace postrádají osobní samostatnost. Nahrazují ji nataženou žebrající rukou vůči státu a požadující: „Dej!“

Menší rebelie tu a tam je dobrou věcí. – Budou se tím řídit naši sociálnědemokratičtí poslanci, kteří jsou přesvědčeni, že jejich strana má být stranou odpovědnosti za národní bezpečnost, nikoli stranou izolacionismu, defétismu a kapitulace? Nejde jen o radar, o jehož správnosti je přesvědčena až čtvrtina sociálních demokratů, ale i o Afghánistán. Tamní mise je společnou akcí NATO. Všichni vědí, že Afghánistán potřebuje to, co pomohlo Iráku, navýšení počtu jednotek. K tomu však chybí vůle. Je možné, že my, NATO, Afghánistán odepíšeme a připustíme, aby tam Taliban a al-Kajda opět vládly. Budeme strkat hlavy do písku a doufat, že jejich atentátníci se u nás objeví až za pět let, nikoli už za dva. Ale probůh, pokud tuto kolektivní kapitulaci NATO provedeme, proveďme ji alespoň společně, nezdrhejme z Afghánistánu jako krysy, každý sám, jedna země po druhé, jako zbabělci. Právě to navrhuje vedení sociální demokracie: opustit tu zem jednostranně. Najde se pár sociálních demokratů, kteří se nepostaví zády k evropským spojencům a naší bezpečnosti? Pár přesvědčených, že „rebelie tu a tam je dobrou věcí“, obzvláště vůči stranickým bossům, kteří nyní ČSSD kralují?

vyšlo v časopise Týden 13.10.2008