Ještě v létě probíhaly pod patronací Evropské komise a komisařky Federicy Mogheriniové, probíhaly debaty o tom, jestli dojde k výměně teritorií mezi Srbskem a mezi, mezi Kosovem, kde žijí právě na, navzájem propletené výrazné menšiny. Teď přichází Priština s tímto velmi razantním a podle mnohých provokativním krokem. Navíc, který se probíhá, který se právě probíhá, probírá na půdě Rady bezpečnosti. Proč to načasování a proč vlastně k tomu kroku dochází?

Matyáš ZRNO, balkanista, Občanský institut
–––––––
Popravdě řečeno, ty, ty pokusné balónky, vypouštěné kosovskou a srbskou stranou, respektive jenom dvěma politiky, prezidenty Thacim a Vučičem ohledně výměny teritorií, nikdy netvořily nějakou oficiální součást jednání pod taktovkou Evropské komise. Tam šlo vždycky spíš o nějaké technické záležitosti. Přechody hranic, uznávání dokumentů a tak podobně. Ale, když řešíme jednání na Balkánu, tak si musíme uvědomit, že je to na Balkánu, kde už začíná jakási jiná forma úcty k závazkům a podobně. A tudíž ty rozhovory s Evropskou komisí probíhaly obvykle tak, že tam Federica Mogherini přijela, všichni si s ní potřásli rukou a odkývali, co bylo potřeba, ale nic reálného se nestalo. Pokud by se mělo něco stát, tak je samozřejmě nutné výrazně silnější angažmá větších pák. Abych tak řekl, když mír na Balkáně vyjednával Richard Holbrook s přímým mandátem od amerického prezidenta Clintona, tak to bylo něco jiného, než když je tam, než když je tam Federica Mogherini, která prostě pro typy, jako je Hashim Thaci nebo Aleksandar Vučič zkrátka není lidsky takový, takový partner, aby ji respektovali.

Jakub SZÁNTÓ, moderátor
–––––––
Jsme právě divákům nabídli obrázky ze živého zasedání Rady bezpečnosti. Což do určité míry naznačuje moji druhou otázku. A to je to, že vlastně po 10 letech se Kosovo opět dostává do mezinárodní pozornosti. Celkem jednoznačné je opět, že zde dochází k jakémusi měření sil mezi Západem a Východem. Jenom pro připomenutí stále v Kosovu ještě působí 4tisícový kontingent NATO, stále pod tou starou, pod tím starým názvem KFOR. Také mimo jiné proto se právě po této krizi nebo po začátku této krize srbský prezident obrátil na Moskvu a na Peking. Je tedy pravděpodobné, že opět po 10 letech bude Kosovo horkým bramborem mezinárodní politiky?

Matyáš ZRNO, balkanista, Občanský institut
–––––––
Myslím, že ne. Tam periodicky každých několik let dojde ke krizím ve vztazích mezi Kosovem a Srbskem. Když sledujete srbský bulvární tisk, tak každých několik let máte dojem, že válka vypukne zítra. Podobné je to na kosovské straně. Nikdy se to ale nestalo, protože ti šéfové, jak Thaci v Kosovu, tak Vučič v Srbsku jsou lidé, kteří mimo jiné byli velmi razantními radikálními nacionalisty, ale nyní jsou mimořádnými pragmatiky. Mají spolu své kontakty, mají spolu i své tajné kontakty. Spekuluje se i o tom dokonce, že spolu figurují i v nějakých obchodech, které jdou přes tu špatně hlídanou etnickou hranici. Takže tam nehrozí nějaký, nějaký vyloženě střet. Bohužel ale jaksi nátura těchto lidí také neznamená, že by to byli nějací Willi Brandtové, kteří jsou ochotni udělat nějaký zásadní krok, kterým uzavřou těch 150 let trvající dějinný spor mezi Albánci a Srby. Protože ten konflikt do určité míry jim taky vyhovuje. Oni jednu tvář nastavují Bruselu, druhou tvář nastavují svým voličům a takhle to můžou hrát ještě mnoho dalších let.

Jakub SZÁNTÓ, moderátor
–––––––
To byl Matyáš Zrno z Občanského institutu, díky za vaši analýzu.

Rozhovor proběhl v České televizi 17. 12. 2018