Německý spolkový ministr vnitra Thomas de Maiziere se vyjádřil pro naprostý zákaz burek, tedy muslimského oděvu, který zakrývá celé ženské tělo včetně očí, na území Německa. Učinil tak v souvislosti s Berlínskou deklarací, což je dokument ministrů vnitra jednotlivých spolkových států reagující na tři červencové teroristické útoky. Všechny spáchali muži, dva z nich provedli cizinci muslimského vyznání.

Matyáš Zrno, český komentátor a publicista, vysokoškolský pedagog a člen Občanského institutu:

„Přiznejme si, že jde o projev určité bezradnosti nad tím, že tu máme určitý problém dlouhodobě. A ten problém neumíme strukturálně řešit. A pak si vybereme nějaký symbol, na kterém ukážeme, že to řešit chceme – a tím symbolem se teď staly burky nebo burkini,“ říká Zrno.

Uvádí, že zákaz nošení burky, která zakrývá obličej ženy, má svou logiku například vzhledem k zákazu zahalování se na demonstracích. Jak ale dále uvádí: „Jde o jakýsi přirozený boj s něčím, co bych označil jako islámskou soft power. A francouzští radní to cítí jako boj s islamizací ve veřejném prostoru. Ale nedokázali to jasně definovat, takže jejich argumentace, že jde o boj proti terorismu, je někdy trochu zmatená.“

Jak připomíná moderátorka Daniela Vrbová v rozhovoru, jde v případě burky o odlišný oděv, než je nikáb a uvádí informaci, že sami němečtí politici uvedli, že v Německu burek tolik není a vadí jim především nikáby.

Hostem vysílání je i socioložka Kateřina Kňapová:

„V případě burky mi to připadá jako něco, co vybočuje z běžného rámce oblékání v Evropě. Ale v případě burkini mi to připadá absurdní, protože fakticky je to prostě oděv s dlouhým rukávem a nohavicemi. Obličej vidět je,“ říká socioložka Kateřina Kňapová.

Jeptišky v plavkách a odhalené beachvolejbalistky

„Až do minulé olympiády v Londýně, jak jsem se dozvěděla, byly regule, že na beach volejbal si ženy mohly oblékat jen bikiny. To vylučovalo ženy, které z důvodu náboženství bikiny nosit nechtějí. Stejně tak je teď velká debata o zahalování vlasů hráčů basketbalu,“ komentuje situaci Kňapová.

Italští duchovní komentovali zákaz burkin tím, že na italských plážích je naprosto běžné setkat se například se zahalenými jeptiškami. Zrno na to odpovídá: „Je tam rozdíl. To, co nikdo nepřizná je, že tady se chápe rozsáhlá islámská menšina jako jakýsi problém. A masivní přítomnost islámských symbolů na veřejnosti se chápe jako invazivní záležitost – ženy v burkách nebo v burkini, byť často zcela nevinně, jsou v tu chvíli symbolem islámu, který se chápe jako potenciálně nebezpečný. Jako něco, co nám tady zabírá Evropu. Zatímco jeptišky tradičně patří k Evropě a nevzpomínám si, kdy naposledy se někde vyhodily do vzduchu a když budete umírat, tak o vás v hospicu postarají.“

rámečky:

„Na Balkáně není burka nic tradičního, nikdy se nenosila. Nikáb se kdysi dávno nosil a je to záležitost tak zhruba před sto lety. A pokud se dneska v Bulharsku a v zemích bývalé Jugoslávie nikáb objeví, tak je to důsledek práce nějakých saudskoarabských misionářů. A velice často za to ty ženy dostávají příspěvek. Je to jednoznačně prostředek nějakého prosazování ideologie a prostředek ideologického boje. Jen velmi zřídka je záležitost vnitřního přesvědčení. Něco jiného jsou pak šátky. V případě Afganistánu tam nosí všechny ženy burku a je to kulturní úzus, který se bere jako jasná věc.“
Matyáš Zrno

„Cesta, kterou bychom měli jít, je inkluzivita. Šátky byly ještě před několika desítkami let celkem běžné – například pro vdané ženy na venkově. Ubírala bych se cestou, abychom tyto projevy nepovažovali za nic podivného – ale zakrývání obličeje je něco, co není pro nás obvyklé jak z pohledu bezpečnosti tak komunikace.“
socioložka Kateřina Kňapová

Vysíláno na ČRo Plus 22.8.2016