Na oficiální státní návštěvě České republiky je dnes srbská premiérka Anna Brnabičová, setkala se postupně s prezidentem Milošem Zemanem a teď odpoledne jedná se premiérem Andrejem Babišem, na programu je česká podpora integrace Srbska i dalších zemí západního Balkánu do Evropské unie, vzájemná ekonomická, ale i obrana a bezpečnostní spolupráce. A také migrace a vyřešení srbského dluhu vůči České republice, to už je ale vyřešeno, Srbsko Česku za staré dluhy zaplatí bezmála 222 miliony korun, příslušnou dohodu dnes podepsala v Lánech ministryně financí Alena Schillerová a její srbský protějšek Siniša Mali. No a o česko-srbských vztazích teď budu mluvit s balkanologem a členem občanského institutu Matyášem Zrnem, přeji vám dobrý den.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
–––––––
S ohledem na historii bychom asi mohli říci, že naše vztahy byly velmi dobré, připomíná se malá dohoda z roku 1920 nebo třeba nabídka dobrovolné vojenské pomoci ze strany Jugoslávie v roce 1968, ale jak je tomu v našich vztazích dnes v politické rovině, Matyáši, i s ohledem na tradiční spojenectví Srbska a Ruska?

Matyáš ZRNO, balkanolog
–––––––
My máme vztahy dobré, máme vztahy dobré ne jen se Srbskem, ale v podstatě se všemi balkánskými zeměmi. V podstatě od té doby, co skončily ozbrojené konflikty na Balkáně v 90. letech. A taky – a to je konstanta české zahraniční politiky, naštěstí přes všechny změny vlád – podporujeme vstup zemí západního Balkánu, takže samozřejmě i Srbska, do Evropské unie. A to se celkem děje bez ohledu na historicky silný a dodnes takový docela živě nostalgický pohled na Rusko, který v Srbsku je. Který ale není až zas tak reálně viditelný, protože přece jenom pragmaticky ekonomicky je Srbsko navázáno mnohem více ne země Evropské unie. Obchod třeba s Německem a s Rakouskem je mnohonásobně větší než například s Ruskem, stejně jako sta tisíce Srbů žijí v zemích západní Evropy – opět v Německu, v Rakousku, v Beneluxu a ve Skandinávii a úplné minimum jich je v Rusku. Takže ten vztah k Rusku je tam mnohem bližší než u nás, asi více než kde třeba by se nám úplně zdálo, ale není to zase tak, že by Srbsko bylo nějakým pohunkem Ruska. Oni se snaží to prostě hrát jak na Uápad, tak na Rusko.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
–––––––
Jinak co se týče českých politiků, tak samozřejmě je víc takových, kteří se, řekněme, v rétorice přiklánějí k Srbsku nebo i k Rusku, i když jak jste teď popsal, tak asi bychom si měli uvědomit, že realita je někde jinde, ale třeba bývalý prezident Václav Klaus byl, či je i nadále podporovatelem nadstandardních vztahů se Srby, projevuje se v tomto směru jeho vliv i dnes, když už třeba delší dobu není v aktivní politice?

Matyáš ZRNO, balkanolog
–––––––
To já bych nerad Václava Klause zklamal, ale po dvaceti letech pravidelných pobytů na Balkáně mohu zodpovědně tvrdit, že jediný český politik, kterého tam někdo jménem zná, tak byl a je Václav Havel. Ať v dobrém, či ve zlém. Samozřejmě v Srbsku je to v řadě případů i ve zlém, protože podporoval kampaň NATO v roce 1999, ale Václav Klaus není nějaké jméno, které by v Srbsku rezonovalo, nebo které by tam mělo nějaký vliv.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
–––––––
Jakým způsobem právě české-srbské vztahy poškodilo to, co jste zmínil, to znamená, bombardování Severoatlantické aliance, ke kterému došlo v roce 1999 a i ten fakt, že vlastně před 10 lety v květnu, tuším 2008, jsme jako Česká republika oficiálně uznali Kosovo, jak se to promítá do našich vztahů?

Matyáš ZRNO, balkanolog
–––––––
Reálně nijak, kdyby se to mělo nějak promítat, tak to by Srbové nemohli jednat s naprosto klíčovými státy typu Německo, Velká Británie, Spojené státy a tak podobně a to by jim pak zbyla opravdu jenom ta orientace na Rusko a to samozřejmě nikdo v Srbsku – nebo skoro nikdo – nechce. Konec konců i současný prezident Alexandar Vučić, který kdysi býval silným nacionalistou, který k tomu Rusku vzhlížel, tak se ukázal být naprostým pragmatikem. Takže ono to v takové rétorické rovině samozřejmě může tak vypadat, že jsme bombardování podpořili NATO, jak to, že jsme uznali Kosovo, ale nemá to žádný reálný dopad. Skončí to takto jednou dvěma větami a jde se dál.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
–––––––
Čili já si z toho beru, že je to poměrně marginální hlas už dnes. Povězte, Matyáši, jak vlastně pomáháme a můžeme pomoci Srbsku na jeho cestě do Evropské unie a jakou roli vůbec dnes hraje na Balkáně i to samotné Srbsko, pokud jde o integraci tamních států do unie?

Matyáš ZRNO, balkanolog
–––––––
No Srbsko už je z těch velkých států vlastně poslední, které není v Evropské unii, Bulharsko, Rumunsko je v Evropské unii, Chorvatsko taky a ty všechny státy, které tam nejsou, tak jsou státy, které mají nějaké zásadní problémy – Bosna a Hercegovina sama se sebou, Srbsko s Kosovem, Makedonie taktéž sama se sebou a bylo by samozřejmě v zájmu Evropské unie z hlediska nějaké stability na Balkánu, aby Srbsko členem Evropské unie bylo. Na druhou stranu tam jsou určitá pravidla, která se musí splnit a přiznejme si, že k jejich splnění má ještě Srbsko poměrně daleko. Zatím obě dvě strany dělají, jako že tedy vstoupí do Evropské unie, ale popravdě řečeno, reálně to v nějaké dohledné době nevidím. Ale my jim to pomáháme prostě pod diplomatickou podporou a třeba i výměnou zkušeností našim vstupem do Evropské unie v roce 2004.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
–––––––
No a pojďme závěrem zmínit, jaka vypadá náš vzájemný obchod, čímž si vlastně prospíváme a můžeme prospět, dočetla jsem se, že jde hlavně asi o energie, ale nejenom.

Matyáš ZRNO, balkanolog
–––––––
Velkou roli hraje automobilový průmysl, že mi dovážíme Škodovky do Srbska a nějaké díly odtamtud taky, ale snažíme se hodně využít našeho strojírenského průmyslu, energetického průmyslu, například díky tomu, že máme velké zkušenosti s velmi náročným procesem restrukturalizace našeho průmyslu po roce 1989 a to je něco, co Srbsko v podstatě ještě čeká, zvláště s perspektivou – byť vzdálenou – vstupu do Evropské unie a přitom je to podobná technologie, jakou jsme používali my a tam se třeba české firmy snaží zapojit.

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
–––––––
Říká balkanolog Matyáš Zrno z občanského institutu. Moc vám děkuji za váš čas a za infromace, mějte se hezky, na slyšenou.

Vysíláno v ČRo 10. 12. 2018