To, čeho jsme svědky, je sebevražda demokracie v přímém přenosu. A bohužel také sebevražda pravicové politiky, protože levice je v tomto případě z obliga a jen se po straně směje pod vousy.

Má smysl, aby tato vláda pokračovala? Diskuse “Pro a proti” v Literárních novinách

PRO
Matyáš ZRNO

Jasné „ANO“ nenapíšu. To, čeho je každý člověk v této zemi svědkem posledních několik dnů a týdnů, je nejen nevkusné a nechutné, ale i nebezpečné – podrývá to zásadním způsobem důvěru občanů v demokracii a právní stát. Můžeme jen děkovat Bohu, že v naší zemi není zároveň dvacetiprocentní nezaměstnanost a fronty na polívku jako třeba ve třicátých letech. Zatím to Češi řeší nadáváním u piva. Kdyby na to pivo neměli, bylo by to horší a Dělnická strana sociální spravedlnosti (či jak se ten spolek nyní jmenuje) by neměla své jedno procento a komunisté svých jedenáct. To, čeho jsme svědky, je sebevražda demokracie v přímém přenosu. A bohužel také sebevražda pravicové politiky, protože levice je v tomto případě z obliga a jen se po straně směje pod vousy.

Jenže…odhlédněme od těch vskutku obskurních postaviček, které si říkají politici a kdysi se označovali jako „přední mužové národa“ (a dnes je to smečka pánů a dam s chováním řeznického psa, viz odposlechy slečny Kočí). Voliči dali konečně po létech nějaký mandát, a to dost silný (dokonce nejsilnější v dějinách ČR), nějaké konkrétní politice.

Voliči hlasovali pro strany, program a řada z nich i pro konkrétní kandidáty. Ale pochybuji, že kdokoliv hlasoval pro kmotry, pro vzájemné bratrovražedné boje a pro neprůhlednou hru vzájemných odposlechů. Voliči hlasovali pro politiku reforem a nezadlužování. A v tomto směru vláda leccos udělala. Ne dost, ne vždy tak, jak by měla, ale pořád nejvíce od úsporných balíčků Klausovy vlády v roce 1997.

Ne nezbytně tato konkrétní vláda a určitě ne v tomto konkrétním složení, ale tato konkrétní politika by měla pokračovat. Protože jaká je alternativa? Chceme jít opět k předčasným volbám? Chceme nějakou formu pravolevé koalice, která by svou podstatou už definitivně pohřbila smysl politiky a důvěru lidí v ní? Věří někdo vážně, že v případě, že by u moci byla ČSSD, nastane vláda čistých? Ne, nenastane. Tihle „hoši, co spolu mluví“, spolu mluví (obvykle o zakázkách…) napříč stranami a ta sociálnědemokratická není výjimkou. ČSSD jsou také kmotři, také napojení na byznys, na zakázky. Jenom nám to všechno pak ještě dvakrát zdaní… Ano, ocitáme se tím v zajetí „nejlepších ze špatných řešení“ a různých „menších zel“. Ale tak to v životě chodí, nejen v politice. Bylo by krásné mít křišťálově čistou vládu plnou lidí, za které bych mohl dát ruku do ohně. Jenže to je asi tak pravděpodobné, jako že dojde k vyrovnání českého státního dluhu. Tato vláda má silný mandát a dost práce, kterou je potřeba udělat. Má několik hodně dobrých ministrů. Má slušného a schopného premiéra, který bohužel místo vládnutí musí bojovat se smečkou vlků ve vládní koalici. Odvážila se k řadě reforem, má sebevědomou, leč nikoliv sebevražednou politiku k EU. Měla by vládnout dál, i když si přitom musíme občas zacpat nos.

Autor je programový ředitel Občanského institutu.

PROTI
Michal HAŠEK

Vláda Petra Nečase si dala sama do vínku, že je proreformní, rozpočtově odpovědná a protikorupční. Na těchto prioritách postavila svou existenci a svou činnost. A je to ta samá vláda, která své priority nejenom neplní, ale pošlapala je do takové míry, jaká nemá v novodobé demokratické historii naší země obdoby.
V situaci, kdy má vláda komfortní většinu 118 hlasů, není po roce vlády připraven jediný ucelený návrh tolik potřebných reforem. Vláda rozpočtové odpovědnosti dosud docílila jediného výsledku, a tím je třetí největší schodek veřejných financí v historii. Tupé škrtání, jak o své politice rozpočtové odpovědnosti hovoří sám premiér Nečas, připravilo rodiny s dětmi či zdravotně a tělesně handicapované o životně důležité prostředky a do státního rozpočtu přineslo jednotky miliard. Na druhé straně tato a předcházející pravicová vláda netransparentním způsobem vyhodila z okna 270 miliard korun na veřejných zakázkách, jak spočítali studenti Univerzity Karlovy. To je představa rozpočtové odpovědnosti této vlády.

A nyní poslední, nejdůležitější, priorita této vlády – boj s korupcí. Pokud se v předchozích dvou prioritách vláda potýkala s neúspěchy, v boji s korupcí a klientelismem fatálně selhala! Prvním výsledkem byl nucený odchod ministra životního prostředí a místopředsedy ODS Pavla Drobila kvůli obvinění ze zneužívání evropských prostředků a účelového předražování výstavby čističky odpadních vod v Praze o více než 500 milionů korun, které měly následně putovat do ODS. Následovala kauza a vyšetřování dalšího místopředsedy ODS Alexandra Vondry, za jehož působení v pozici ministra pro evropské záležitosti došlo ke zneužití stovek milionů korun veřejných prostředků určených na organizaci evropského předsednictví.

Vrcholem je pak současná kauza celé vlády, kdy jedna z vládních stran, Věci veřejné, podle informací médií a vyjádření dalších koaličních partnerů privatizovala demokracii České republiky a vytvářela klientelistickou síť pracovníků ABL ve státní správě s cílem získávat veřejné zakázky. Zveřejnění kauzy vyvolalo následně rozkol uvnitř této strany, aby se později ukázalo, že za tímto rozkolem stála ODS a její kmotři ve spolupráci se symbolem morálního marasmu této vlády Kristýnou Kočí, expředsedkyní poslaneckého klubu VV. TOP 09 sice dosud před žádným korupčním skandálem nestála, ale je připravena s výše zmíněnými stranami, čelícími nejhorším obviněním z korupce a klientelismu v dosavadní historii ČR, dále vládnout.

Výsledkem roční vlády Petra Nečase a jeho partnerů jsou tak nulové reformy, třetí největší schodek v historii, totální morální úpadek všech tří koaličních stran a znechucení veřejnosti. Nikoli, tato vláda by opravdu neměla pokračovat a jediným, demokratickým řešením, jsou nové volby.

První místopředseda ČSSD.

Vyšlo v LtN 21.4.2011