Jednou z vůdkyň odporu proti smlouvě je senátorka Elizabeth Warrenová, bývalá profesorka práv na Harvardu (stejně jako kdysi Obama), nynější miláček levicového křídla Demokratické strany. Jak na pravém okraji Republikánské strany jsou politici spojeni s hnutím Tea Party, Warrenová je politickým ekvivalentem hnutí Occupy Wall Street. Mnozí demokratičtí aktivisté si myslí, že právě ona by měla být kandidátkou na prezidentku, nikoli Hillary Clintonová; Warrenová však kandidaturu v roce 2016 odmítá.
Jejím hlavním tématem je sociální a ekonomický populismus, proto je proti mezinárodní smlouvě o svobodnějším obchodě. Obama ji v interview kritizoval osobně (u amerických prezidentů nebývá zvykem, aby své odpůrce kritizovali jmenovitě); řekl o ní, že nezná fakta, a oslovoval ji Elizabeth. To mnozí považovali za sexistické.
V Senátu všichni demokraté kromě jednoho pak hlasovali proti prezidentovi ohledně procedury, které se říká „fast-track“; jde o jakési zrychlené řízení. Podle něho by Kongres nejednal o jednotlivých článcích mezinárodní smlouvy, ale jen o smlouvě v celku: přijal ji, nebo odmítl. To dává smysl a nelze to snad ani dělat jinak; máte-li mezinárodní smlouvu s mnohými státy, bylo by absurdní, aby jejich parlamenty schválily její různé verze. Vlády dostanou mandát smlouvu vyjednat a parlamenty ji buď schválí, nebo odmítnou.
Chromá kachna
Nemyslím, že Obama byl sexistický, on je jen arogantní; křestním jménem nazývá všechny politiky, je to jeho zlozvyk (například o kancléřce Merkelové mluví jako o „Angele“). A k Warrenové se choval jako ke svým kritikům doposud; dal najevo, že si myslí, že je hloupá.
Když takto častoval republikány, levice mu tleskala; v tomto případě to nese nelibě. A to i publicisté, kteří s Obamou ohledně svobodného obchodu souhlasí; píší, že když chce něco v Kongresu prosadit, měl by své odpůrce získat na svou stranu, ne urážet.
Senát pak „fast-track“ odmítl, později svůj názor modifikoval a cestu k němu ponechal otevřenou; smlouva TPP bude mít ale velké problémy ve Sněmovně reprezentantů. Přitom každý americký prezident od roku 1933 byl stoupencem svobodného obchodu a Kongres jim všem prostor pro vyjednávání obchodních smluv ponechal. Obama je už „chromou kachnou“ a demokraté přemýšlejí, co jim u voličů pomůže v roce 2016, když Obama kandidovat nebude a jim nepomůže. Nelze se divit, že nastává úprk demokratů od Obamy; a příznačné je, že v tomto sporu Hillary dělá mrtvého brouka.
Na věci je zajímavý ideologický odpor radikální levice proti svobodnému obchodu. To tak nenávidí chudé? Svobodný obchod je totiž k jejich prospěchu.
Jeho stoupenci v 19. století, například John Bright a Richard Cobden v Británii či Frederic Bastiat ve Francii, byli radikální levicí své doby. Věděli, že protekcionismus je v zájmu etablovaných. Bright a Cobden argumentovali morálně: proti svobodnému obchodu například s obilím jsou domácí velkostatkáři, protože clo činí chleba dražším a oni bohatnou na úkor chudáků. Naopak, svobodný obchod povede k poklesu cen a i chudí si budou moct dovolit koupit dost jídla pro své děti.
Lze namítnout, že svobodný obchod povede ke krachu méně efektivních a užitečných provozoven a zaměstnanci přijdou o práci. Ano, to je pravda (když jsme začali svítit elektřinou a přestali velrybím tukem, velrybáři přišli o práci; když jezdíme auty, a ne koňskými povozy, kočí přišli o práci…), ale to proto, aby jejich energie byla uvolněna ve prospěch produkce něčeho lepšího, o co je ve společnosti větší zájem. Každý je v něčem dobrý a měl by se na to soustředit; ne na to, co někdo jiný dokáže lépe.
Nejreakčnější z reakcionářů
Svobodný obchod založený na kompatibilních standardech uvolňuje lidskou tvořivost. Zkusme na chvíli předpokládat, že to tak není a jeho odpůrci mají pravdu: svobodný obchod je špatný mezi kontinenty – tedy žádné TTIP; je špatný mezi zeměmi – tudíž vystupme z EU, uvalme na všechny v ní cla, oni uvalí na nás, náš export zkolabuje…; je špatný mezi Čechami a Moravou, Prahou a Čechami, městem a vesnicí… – každý na každého ať uvalí cla. Nastane zánik obchodu, tvorby bohatství, a tudíž propad do chudoby.
Stoupenci radikální levice, kteří jsou proti svobodnému obchodu, buď skutečně nenávidí chudé (u nás i v zahraničí; svobodný obchod je praktickou cestou, jak nejbídnější této planety dostat z nouze), nebo je tak „milují“, že chtějí, aby jich bylo co nejvíce. Anebo jsou to ti nejreakčnější z reakcionářů, kteří si žádný pokrok založený na lidské tvořivosti nepřejí.
Vyšlo v Lidových novinách 19.5.2015
