Ta zpráva mě přímo šokovala. Evropská unie příštím rokem zveřejní nový předpis, kvůli kterému možná zaniknou mnohé dětské letní tábory. Hygienická opatření se totiž zpřísní natolik, že nejspíš jen minimum ze všech pořádaných táborů v České republice se bude moci uskutečnit. Novým pravidlem se stane například povinnost mít na táboře čističku odpadních vod. Na okamžik mnou zacloumal takový záchvěv euroskepticismu, že by ze mě měl radost i pan prezident…Je tomu právě měsíc, kdy jsem pomáhal stavět jeden skautský tábor. Množství předpisů, které jsou k tomu nutné, mě už tehdy zarazilo a v duchu jsme se klaněl ani ne dvacetiletým vedoucím, že ta všechna razítka dokázali vyběhat. Tábor stál na louce u potoka, který sloužil k umývaní a se studánkou, určenou na pití.To samo o sobě je už nyní proti předpisům. Latrína byla vykopaná opodál, stany byly klasické podsady a tee-pee. Kuchyň s podomácku vyrobenými kamny jsme vybudovali z kůlů z poražených soušek a dvou velkých vojenských celt. Děti (děvčata od osmi do patnácti let) tady prožila nezapomenutelných 14 dní. Že by to už za rok mělo být jinak? Kvůli zvrhlé představě, že někdo někde ví lépe, co je dobré pro naše děti? Protože se mu líbí zářivá sterilní budoucnost čisťoučkých dětiček, které ze sebe jakýkoli v kontakt s přírodou budou moci ihned spláchnout v pěkných vykachlíkovaných sprchách s teplou vodou? Nedosti na tom, že si dnešní děti myslí, že kráva je fialová (podle reklamy na čokoládu Milka) a mléko se vyrábí v mlékárně. Nedosti na tom, že některé dnešní děti neumějí v přírodě vykonat potřebu, protože si to zkrátka nedovedou bez pevného záchodu představit. Teď budou muset mít i čističku a studánku pro jistotu zamřížovanou, aby se náhodou nenapili nechlorované vody. Bob Hurikán s A.B. Svojsíkem se musí v hrobě obracet..

Dítě (a občas dokonce i dospělý člověk) nepotřebuje ke štěstí luxus. Čím je menší, tím méně mu materiální věci něco říkají. Generace našich předků prožily v chaloupkách neméně šťastné dětství než my. A kupodivu ještě dnes žije na celém světě většina lidí v podmínkách, ve kterých by každý bruselský hygienik nejspíše omdlel hrůzou. „Nezbytné“hygienické standardy nastavené během exploze blahobytu poválečného období, nejsou v životě všechno.

Dva týdny bez teplé vody, sprchy a WC ještě nikoho nezabily. Naopak. Jak tvrdí polárník Jaroslav Pavlíček: „časté mytí krátí žití“. A má pravdu. Vydržet se dá bez sprchy, záchodu, televize, tekoucí (chlorované) vody a chvíli dokonce i bez jídla. Vydržet se dá leccos. Zvládnout 14 dní bez oněch „nezbytných“ vymožeností civilizace je prospěšné. Stejně jako všechny bobříky (hladu, mlčení, odvahy…) nám umožňují překonat sami sebe a připravit se a situace, které sice možná nikdy nenastanou, ale možná taky ano.

V krásném novém sterilním světě se už nemusíme připravovat na nic, protože stát to udělá za nás. Ostatně už dnes nám definuje „správný“ způsob života: daňovou politikou má být podporován či omezován nákup určitých produktů (hlavně alkoholu a cigaret, ale nejen to), genderová politika už v řadě zemí určuje, kdo z rodičů má jak dlouho pečovat o malé dítě, sociální politika zavádí dohled státu nad tím, jakým způsobem žijí příjemci nejrůznějších sociálních dávek. Jistě to s námi stát myslí dobře. Myslí na zdraví dětí, tak omezuje tábory. Myslí na naše zdraví, tak omezuje kouření. Že by mohl myslet na moje duševní zdraví (a peněženku) a omezit sám sebe, toho se asi bohužel nedočkáme. Doufám alespoň, že se nedočkáme doby, kdy nebudu moct jet na vandr, protože po cestě nebude odpovídající WC.

Bohužel, příliš mnoho možností, jak tomuto Leviathanovi vzdorovat, nemáme.To co přijde z Bruselu, může (a často tomu tak je) rozumné, ale zdaleka ne vždy. Problém je v tom, že Brusel je tak vzdálený, rozhodovací proces tak komplikovaný, zpětná vazba tak obtížná a možnost změny tak minimální, že to připomíná absolutistické monarchie. Ba hůř. Získat audienci třeba u Františka Josefa I. mohl každý smrtelník. A mohl se také dočkat nějakého rozhodnutí. Zkuste se ale pustit do boje za změnu hygienických norem EU. Vysmál by se vám i Sancho Panza.

Je to notoricky známé, ale platí to: čím více zákonů a předpisů, tím větší znamení neschopnosti společnosti řešit určitý problém přirozenější cestou morálky. Dříve stačilo dohodnout se s majitelem pozemků. Dnes potřebujete nahlásit tábor na magistrát, povolení od majitele pozemku, povolení tábora od obce, souhlas majitele lesa, že je možné chodit na dřevo, smlouvu s dětským lékařem, povolení okresní hygienická stanice pro tábory nad třicet dětí, rozbor vody, povolení vjezdu do lesa a od dětí potvrzení od lékaře a bezinfekčnost.A za rok…?

Doufat můžeme jen v to, že i úředníci, kteří mají tábory na starosti, dokážou myslet vlastní hlavou. Jak řekla Hospodářským novinám Eva Sovová z Krajské hygienické stanice Vysočina: „Víme, jak na tom skauti jsou, takže většinou ukládáme blokovou pokutu maximálně 500 korun. Nejsme přísní.“ Paní Sovovou neznám, ale přál bych si, aby bylo více takových úředníků.

článek vyšel ve zkrácené verzi v Hospodářských novinách 20.8.2007