Liberální komentátor liberálních Hospodářských novin Petr Honzejk napsal (19. 1.), že Česku prý hrozí konzervativní revoluce – kéž by! – a liberalismus začíná být považován za cosi nebezpečného (jakože on coby liberál začíná mít o sebe strach?).
Konzervativní apokalypsa
Jako příklady či důkazy údajné konzervativní revoluce uvádí Miloše Zemana, Andreje Babiše, nacionálně-sociální část ČSSD, Pavla Bělobrádka a pravicové kritiky Babiše, kteří ale hájí Polsko. Tato konzervativní revoluce prý „nakonec může vytrysknout na povrch a sebrat úplně všechno, podobně jako se to stalo v Maďarsku a Polsku“.
Honzejk má pravdu v tom, že uprchlická krize posílila určité konzervativní trendy v české společnosti a naopak zdiskreditovala některé pozice liberální (píše: „důvodem české konzervativní revoluce je uprchlická krize“), ale jedna vlaštovka jaro nedělá a jeho teze o „konzervativní revoluci“ v Česku je celkově fantasmagorií. Jedinou adekvátní reakcí na ní by bylo: „… a prosím Vás, ve které paralelní galaxii k tomu dochází?“
Honzejkův – z jeho pohledu katastrofální a apokalyptický, z pohledu našeho bohužel přehnaný – závěr vychází z jeho dvou základních omylů.
Není liberalismus jako liberalismus
Za prvé, Honzejk nerozlišuje mezi liberalismem pravicovým, neboli klasickým, který chce menší, omezenější roli státu a více osobní svobody; a liberalismem levicovým, neboli sociálním, který odmítá tradiční židovsko-křesťanskou morálku, místo ní společnosti mocí státu vnucuje svá dogmata a celkově západní společnost považuje za rasistickou, homofobní, sexistickou, xenofobní a celkově špatnou.
Ten první typ liberalismu žádný skutečný konzervativec v současnosti neodmítá a odmítat nemůže, protože moderní stát je prostě příliš rozsáhlý a objemný. Konzervativci nejsou libertariáni, požadují stát rozsáhlejší než oni především v zahraničně-politické a bezpečnostní dimenzi, ale v současném stavu neúměrně nabobtnalého státu v domácích záležitostech nemají žádný problém se s klasickými liberály spojit a pracovat na redukci státu.
Skutečná konzervativní revoluce, kdyby k ní tedy mělo dojít (a doufejme, že jednoho dne i dojde), musí v sobě zahrnovat i tuto klasicky liberální složku omezení státu v domácích záležitostech. Konzervativní revoluce pak nebude proti tomuto typu liberalismu, ale bude i jej (kromě jiných) obsahovat.
Všimněme si, že jedno z největších rozšíření státní moci – povinnou školku, tj. rozšíření povinné školní docházky již od 5. roku věku dítěte, jakož i indoktrinaci dětí na školách propagandou ve prospěch jednoho politického názoru v podobě trapného komiksu o uprchlíkovi – požaduje právě to levicově-liberální křídlo ČSSD. Bojí-li se Honzejk omezování svobod, ať se v této situaci má na pozoru především před post-moderními levicovými liberály.
Civilizační HIV
A to nás přivádí k němu, levicovému liberalismu v morálně-kulturních otázkách, který je za dotěrnější a rozsáhlejší stát a proti tradičním hodnotám. Ano, tento je nepřítelem konzervatismu a každá konzervativní revoluce hodna toho jména musí usilovat o jeho zničení či alespoň marginalizaci ad minimum.
Proč? Protože je otevřeně anti-civilizační, svými účinky a dopady civilizaci zabíjí. Není přímo vrahem, jako jsou totalitarismy komunismus, nacismus, islamismus, které působí jako virus Ebola, ale svým morálním relativismem a zároveň politickým dogmatismem je jako virus HIV, který imunitu (civilizace) zničí, až ji nakonec zabije kdejaká banální chřipka (primitiv odpalující se s bombou v davu a řvoucí „Alláhu Akbar!“).
Podívejte se například na tři nejmódnější, nejžhavější, nej-sexy kauzy celosvětového levicového liberalismu z přelomu roku:
(1)Vnutit dětem komiks o imigrantech – coby reakce na bezprecedentní imigrační krizi, hrozbu Evropě, hrozbu Evropské unii, hrozbu bezpečnostní, civilizační i humanitární. Reakce levicového liberalismu? Indoktrinace dětí přiblblým komiksem.
(2)Boj za práva trans-genderových osob chodit na toalety opačného pohlaví. Ne, nežertuji. Po prosazení práv homosexuálů je další metou, další štací na nikdy nekončícím pochodu levicového liberalismu za „lidská práva“ boj za práva tzv. trans-genderových lidí (tj. lidí, kteří se narodí s určitým pohlavím, ale subjektivně si myslí, že jsou či mají být pohlaví opačného; takže podle této „teorie“ cis-genderový muž je muž, který si myslí, že je muž, trans-genderová žena je muž, který si myslí, že je žena) chodit na toalety toho pohlaví, za které se prohlásí. Takže když já jsem muž, a prohlásím se za trans-genderovou ženu, je brutálním útiskem a nehorázným porušením mých lidských práv, pokud mi není dovoleno jít na dámskou toaletu. Ano, to je momentálně nejmódnější lidsko-právní agenda levicového liberalismu.
(3)Rozhořčení nad tím, že letos nebyl/a na Oscara nominován/a žádný/á černoch/ška (levicoví liberálové už ani neumí spisovně gramaticky psát; píšou tak, jak jsem to právě předvedl). Černoši byli nominováni na Oscara v minulosti, mnozí ho obdrželi, další budou v budoucnosti a mnozí jej opět obdrží. Letos žádný. Levicový liberalismus volá: „Skandál! Rasismus!“. Jako kdyby rasa byla uměleckou kategorií či výkonem, jako kdyby barva pleti byla dostatečným důvodem pro nominaci na Oscara. Takto to ale nakonec v levicově-liberálním Hollywoodu dopadne: neformálně bude vždy jeden Oscar vyhrazen pro černošku, další pro Latinoameričana, další pro lesbičku, další pro trans-gender…
Toto je levicový liberalismus, toto jsou jeho konce. Naprostá dekadence a rozklad civilizace stojící na výtečnosti, výkonu, rozumu, rozvážnosti, sebeodříkání, svobodě a ctnosti. Už aby tato saň, tato epidemie konečně chcípla. Nebylo by to ani o den příliš brzo.
Konzervativci bez vlivu
A lidé to v případě masivní imigrace nyní cítí. Ve svých kloubech cítí, že levicový liberalismus jim v tomto vůbec nepomůže, spíše jim uškodí. Proto ho masivně odmítají. A nekonzervativní politici jako Zeman a Babiš to taky cítí, proto v této otázce vyslovují postoje, které jsou jakž-takž konzervativní (byť ten první je vyslovuje buransky a ten druhý pragmaticko-cynicky).
Jenže když Zeman či Babiš či kdokoli jiný řekne něco konzervativního, to ještě neznamená, že tady probíhá konzervativní revoluce. Konzervativní revoluci, aby byla konzervativní revolucí, by museli provádět konzervativci; a věřte mi, ani Zeman ani Babiš věru konzervativci nejsou. Ani Bělobrádek, ani nacionálně-sociální křídlo ČSSD. Z Honzejkova výčtu bych právo být označení za konzervativní v alespoň nějakém obhajitelném smyslu uznal jen u té jeho skupiny poslední, tj. u pravicových kritiků Babiše, kteří hájí Polsko – a i to jen u některých. Ti však dnes nemají žádný reálný politický vliv na dění v ČR.
To je druhý Honzejkův základní omyl způsobující, že se mýlí, když tvrdí, že v ČR probíhá konzervativní revoluce: konzervativci nyní v ČR u moci nejsou. A ti, kdo u moci jsou, nejsou konzervativci. Mají zájmy své – někdy banální, někdy zákeřné, někdy pragmatické, někdy ideologické, někdy materiální, někdy jiné – ale rozhodně ne konzervativní. Ani jeden z nich.
Vyšlo v Konzervativních listech
