Donald Trump, který doposud žádným konzervativce nebyl, nominoval nejkonzervativnější kabinet v Americe od 20. let 20. století, když prezidentem byl Calvin Coolidge.
Dnešní Republikánská strana má tři hlavní složky. První jsou pragmatičtí centristé, vlivní ve Washingtonu, ale málo početní mezi voliči. Chtějí lepší prostředí pro byznys, nižší daně, ale jinak je ideje nezajímají. Druzí jsou konzervativci, což v kontextu USA znamená, že ekonomičtí liberálové, morální tradicionalisté a zahraničněpolitičtí jestřábi. Ti jsou zastoupeni mezi kongresmany a senátory, i v nejvlivnějších washingtonských republikánských think tancích. Skupinou třetí jsou trumpisté, tedy nacionalističtí populisté, ekonomicky protekcionističtí a o zahraniční politiku se příliš nezajímající (krom toho, že cizince příliš nemusí). Ti jsou nyní nejsilnějším blokem mezi republikánskými voliči.
Každému něco
Trump začal svůj kabinet obsazovat tak, že na ministry nominoval lidi ze skupin všech. Šéfem své kanceláře učinil předsedu (manažera) Republikánské strany jménem Reince Priebus, jenž je pragmatický centrista. Svým mediálním poradcem publicistu Steva Bannona, ideologického trumpistu a představitele tzv. „alt-right“, tj. bělošského etnonacionalismu. Ministrem spravedlnosti si zvolil konzervativního senátora Jeffa Sessionse z Alabamy, jenž je jedním z nejostřejších kritiků nelegální hispánské imigrace. Levice vypustila balonek, že Sessions, coby jižanský běloch, je rasista. Přitom když byl v roce 1986 Sessions vrchním státním zástupcem Alabamy, syn tehdejšího vůdce Ku-klux-klanu v tomto státu si namátkově vybral černošského kluka, aby ho zastřelil. Sessions rozhodl, že s vrahem nepůjde na dohodu o přiznání viny a následném doživotí, ale že obžaloba bude požadovat trest smrti. K němu byl vrah odsouzen.
Poradcem pro otázky národní bezpečnosti se stal generál Michael Flynn, bývalý šéf amerického vojenského zpravodajství (nejdřív na Blízkém východě, později obecně). Velvyslankyní při OSN se stane konzervativní guvernérka Jižní Karolíny Nikki Haleyová (indicko-sikhského původu), jež byla v primárkách ostrou Trumpovou kritičkou.
Ředitelem CIA bude konzervativní kongresman z Kansasu Mike Pompeo, stoupenec práva vlastnit zbraně, kritik potratů a obhájce trestu smrti pro Edwarda Snowdena. A jako ministryně školství byla oznámena konzervativní aktivistka Betsy DeVosová (dědička jmění firmy Amway), stoupenkyně kuponového plánu, který i chudším rodinám umožní poslat děti na soukromé školy.
Ministři financí a obchodu? Newyorští demokraté Steven Mnuchin a Wilbur Ross. Vtipné je, že ten první (vyslovuje se „menjúčin“) pracoval pro Goldman Sachs, firmu na Wall Street, do které se Trump v kampani rád navážel.
Ministryně dopravy? Elaine Chaová, původní Bushova ministryně práce a shodou okolností manželka vůdce republikánů v Senátu Mitche McConnella, centristka. Ministr zdravotnictví? Konzervativní kongresman Tom Price, lékař a jeden z největších kritiků Obamovy reformy zdravotnictví.
Ministr výstavby (veřejných bytů pro chudé)? Neurochirurg Ben Carson, evangelikální černoch, trumpista, a odpůrce pozitivní diskriminace ve prospěch černochů. Šéf Agentury pro ochranu životního prostředí? Scott Pruitt, doposud největší kritik Agentury pro ochranu životního prostředí, který s ní inicioval už několik soudních sporů. A nevěří, že globální oteplení je důsledkem lidské aktivity.
Příští ministr obrany: generál námořní pěchoty James Mattis, obdivován vojáky a považován za největšího intelektuála mezi americkými generály (třetí generál v příští americké vládě, John F. Kelly, bude ministrem pro vnitřní bezpečnost). Generál Mattis se nikdy neoženil, nemá děti, u vojáků má přezdívky „válečnický mnich“ a „vzteklý pes“.
Když si nějaký ruský generál nebo čínský admirál uvědomí, že americkému ministrovi obrany ti, kdo ho obdivují, říkají „vzteklý pes“, a asi nikoli bez příčiny, pravděpodobně bude vůči americkým jednotkám v zahraničí opatrnější. Trump navíc přijal (předem domluvený) telefonát tchajwanské prezidentky paní Cchaj. To neudělal ani Ronald Reagan; neudělal to žádný americký prezident za půlstoletí. Trump to udělal. Zdá se, že svou rétoriku zastavení rozlézání vlivu čínských ekonomických zájmů po světě míní vážně.
Putinův muž v čele diplomacie?
No a pak post nejcennější, ministerstvo zahraničí. Tady si dal Trump na čas. Od začátku byla ve hře čtyři jména: Mitt Romney, neúspěšný kandidát republikánů na prezidenta v roce 2012 senátor za Tennessee a šéf zahraničního výboru Senátu, a generál Petraeus, vítěz z Iráku a bývalý šéf CIA. Trump měl pohovory s každým z nich. Pak ve svém mrakodrapu přijal 2. prosince Roberta Gatese, jenž byl posledním ministrem obrany George W. Bushe a prvním ministrem obrany Baracka Obamy.
A ptal se na jeho názor na každého z těch čtyř. Jak Gates vypočítával jejich klady a zápory, znuděný Trump se ho zeptal: A nemáte tip na někoho dalšího? Gates se zamyslel a řekl: Rex Tillerson. Přibližně v tutéž dobu bývalá ministryně zahraničí Condoleezza Riceová mluvila s příštím viceprezidentem Mikem Pencem a nezávisle na Gatesovi mu řekla: pokud nejste rozhodnuti, zvažte ještě jedno jméno: Rex Tillerson.
Kdo to je? Poslední více než dekádu šéf olejářské, ropné firmy ExxonMobile (jedna z 10 nejbohatších firem světa, roční příjem 230 miliard dolarů a tržní hodnota 363 miliard dolarů). Tillerson je tím v pořadí druhým Američanem, který se nejčastěji osobně setkal s ruským prezidentem Putinem (dojednával právo firmy ExxonMobile těžit ropu a plyn v ruské Arktidě). Kdo je tím prvním? Henry Kissinger, když nějaký, jakýkoli americký prezident potřebuje něco domluvit se světovým státníkem, koho za ním pošle? Kissingera.
Tillerson dokonce od Putina dostal nejvyšší ruské vyznamenání pro cizince, Řád přátelství; což znepokojuje některé senátory, kteří mají obavu, zda Tillerson není „Putinův muž“. Ale doporučili ho jak Gates, tak i Riceová, a veřejně se za něj postavil i bývalý viceprezident Dick Cheney, jenž má reputaci ultrajestřába. S takovýmito referencemi bude Tillerson v Senátu zřejmě schválen.
Navíc podle určitých informací má Tillerson dostat jako svého náměstka coby osobu č. 2 na ministerstvu zahraničí bývalého Bushova velvyslance při OSN Johna Boltona (kterého bych já považovala za ministra zahraničí svých snů), a který skutečným konzervativním realistickým ultrajestřábem je. Vedle něho i Dick Cheney působí jako holubice.
Vůči Donaldu Trumpovi jsem byl skeptický a považoval ho za nezpůsobilého být prezidentem USA (stejně jako Hillary). Ale že poskládá takto konzervativní kabinet ministrů, se mi nezdálo ani v mých nejpravicovějších snech. Inu, drobné radosti života…
Vyšlo v LN 16.12.2016
Putin přirozeně nemůže mít všechno, jen se drápkem chytit. Podobně náš Zeman nemá asi denně dálnopis z Moskvy, ale stačí mu držet linii a občas mlžit “polemikou”. Pokud ale má forejty a podobné živly u sebe, je celkem jasné kam to vede
Zatímco usa je partner, my jsme jen kompars, dnes spíše prodaný Číně. Když Rusko na vstup do Evropy nemá sil, ví komu to z dávných přátel přenechat. Začne se třeba “turisty” a “turistikou” , a “protokoly mudrců” nebudou poslední fází toho projektu
Nemám sice Romanův rozhled, ale od začátku jsem byl přesvědčen, že Trump by byl dobrá volba. Nechtěl jsem na něj vsázet, protože většinou komu fandím, ten prohrává (Slávie), ale když zvítězil, věděl jsem, že skutečně vrátí Americe její důvěryhodnost, prestiž a sílu. Rusku se dobře nepovede.
Pro nás, jako obyvatelé střední Evropy, je důležitý především postoj k Rusku a Putinovi. Tam bych to tak pozitivně neviděl.