Demokratický deficit Evropské unie vzniká proto, že neexistuje evropská suverenita a evropský národ, od něhož by se odvíjela; klíčem k funkční demokratické legitimitě EU je posílení kontroly Rady EU ze strany národních parlamentů členských států. Na konferenci Občanského institutu „Rozhodovací proces a zdroje legitimity v Evropské unii” to řekl profesor Peter M. Huber z university v Mnichově.

„Národní poslanci musí pochopit, že jsou součástí systému,” dodal Huber. Podle německého profesora je příkladem silné role parlamentu Dánsko, kde poslanci jednání Rady přímo sledují a jsou v neustálém kontaktu s odpovědným resortním ministrem.

Větší kontrolu Rady Evropské unie národními poslanci definují články 10 a 11 Lisabonské smlouvy. „Role národních parlamentů členských států by měla být ještě posílena,” myslí si Huber, který zcela neodmítá ani snahu řešit demokratický deficit EU pomocí Evropského parlamentu. Upozorňuje však i na jeho „deficity”.

Na evropské úrovni totiž nefunguje princip rovnosti hlasů (1 hlas = 1 volič), neexistují ani evropské politické strany, které by soutěžily o hlasy voličů s nabídkami evropských politik. Poslanec národního parlamentu získává mandát na základě výběru z programů politických stran, při volbách do EP se většinou žádná konkrétní evropská politika nevybírá, zdůraznil Huber. V Evropském parlamentu navíc funguje permanentní velká koalice lidovců a socialistů, protože funkce této instituce je odlišná od funkcí parlamentů členských států.

„Osleplé” zákonodárné sbory

Jedním z důsledků snahy o demokratizaci Evropského parlamentu je „oslepení” národních zákonodárných sborů, kdy poslanci často musí přijmout zákon, o němž nehlasovali. Díky institutu kvalifikované většiny čelí riziku přehlasování i ministři členských států, kteří přitom na Radu EU odjeli s jiným mandátem. Latentní napětí existuje i mezi národními ústavními soudy a Evropským soudním dvorem.

Podle experta českého Senátu Jiřího Georgieva Evropská unie nečelí deficitu demokracie, ale spíše deficitu legitimity. Snaha zaštítit legitimitu EU vytvořením evropského démos ale není příliš reálná. „Má menší naději na úspěch než opětovná renacionalizace,” myslí si Georgiev.

Konstrukce „evropské veřejnosti” není podle analytika Občanského institutu Vojtěcha Bellinga nelogická. V komentáři k hypotéze německého sociologa Jurgena Habbermase, že evropský národ je možné v budoucnosti vytvořit pomocí společného školství a výchovou k evropským hodnotám, si ale položil otázku, zda je taková tvorba legitimity legitimní.

Jak legitimizovat evropské instituce

Evropská unie čelí těžko řešitelné dichotomii. Její legitimita je odvozena z národních států, které ji založily a jsou stále hlavním hybatelem. Požadavku na odstranění demokratického deficitu může zase těžko vyhovět, pokud nevznikne evropský politický národ, který by evropské instituce zastupovaly. To by ale znamenalo přechod od konfederace k federální Evropě, upozornil Jan Winter z Právnické fakulty University Karlovy.

V odůvodnění své legitimity již evropské instituce vyzkoušely všechny možnosti – odvolávání se na evropský národ (společný zájem), trh (společný ekonomický úspěch), expertízu (prezentace Evropské komise jako nestranného aktéra) nebo deliberaci (vtažení těch, kterých se rozhodnutí týká).

„Legitimita musí být ospravedlněna politicky a evropské instituce politiku nevytvářejí,” řekl ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák. Krizi legitimity navíc nevidí na úrovni EU, ale u národních států. Důkazem jsou neúspěšná „ústavní” referenda ve Francii a Irsku, kde hlavním důvodem neúspěchu byl odpor Francouzů k prezidentu Chirakovi a Irů k premiéru Ahernovi.

Evropské hodnoty – způsob legitimizace?

Možným odůvodněním legitimity Evropské unie může být existence společných hodnot. Evropským demokraciím je podle Hubera společné uznání principu voleb a existence základních práv a svobod. Jádrem evropského demokratického principu je lidská důstojnost a co největší sebeurčení občana.

Naopak Petr Drulák upozornil na nejistotu, jaká v dnešní Evropě panuje ohledně metafyzické entity, kterou může být Bůh, národ nebo třída. Pro obyvatele Evropy už nejsou národy něčím, za co by šli umírat a evropský národ je něco příliš vzdáleného. Podle Druláka je rozdíl dobře vidět v protikladu se Spojenými státy, které mají jasno a kde se o existenci amerického národa či hodnot nikdo nepochybuje.

Podle Romana Jocha v Evropě konsensus o základních přirozených právech neexistuje. „Všichni se shodnou na jejich vyjmenování, ale ne na jejich definici,” upozornil ředitel Občanského institutu. Evropa je podle něj jednou civilizací, která předcházela národům a fakticky je vytvořila. Na druhé straně vznik evropského politického národa závisí na vnímání vnějších hrozeb, podobně jako během Studené války. „Kdo nevidí vnější hrozby, pro toho je sjednocování EU nedůležité. Jinak je na tom ten, kdo vidí opak,” dodal Joch.

Vyšlo na serveru www.euroskop.cz