Když psal Gilbert Keith Chesterton (v roce 1933), že „Vánoce nepatří do moderního světa“, asi netušil, jak se trefil. Alespoň podle putujícího feministického cirkusu zvaného Femen. Polonahá femenka vyskočila během vánoční mše v katedrále v Kolíně nad Rýnem na oltář s nezbytným nápisem na obnažené hrudi „I am God“.

Oficiální zdůvodnění? „Femen požadují po vatikánských stařících a jejich fanatických adeptech, aby přestali propagovat středověké chiméry. Také požadujeme, aby náboženská dogmata odpovídala modernímu světu a lidským právům.“ Pomiňme zajímavou představu o možnosti měnit dogmata (ta se samozřejmě nemění, jinak by to nebyla dogmata). Je to už několikátý útok podobného druhu – předtím se jiná femenka v chrámu sv. Máří Magdalény v Paříži vymočila před oltářem a poházela okolo sebe kusy telecího masa jako symboly potraceného plodu. A zdůvodnění? „Vánoce jsou zrušené!“ Jako by člověk slyšel ohlas Chestertonova článku. Jmenoval se totiž „Zrušte Vánoce!“

Už před těmi osmdesáti lety si vnímavý britský satirik a spisovatel všiml, že Vánoce se k modernímu životu jaksi nehodí. „Jejich zaměřenost na kompletní rodinu nevzala v potaz dimenze a pohodlí moderního hotelu. Jejich tradiční rituálnost ignoruje nynější závaznost nekonvenčnosti. Vánoce jsou v protikladu kmodernímu myšlení. Vánoce jsou překážkou moderního pokroku. Se svou zakořeněností v minulosti, ba dokonce v dávné minulosti, nemohou být užitečné světu, v němž je neznalost historie jediným jasným důkazem vědeckého poznání.“

Jenže Chesterton nakonec bere Vánoce pod svou ochranu, „Vánoce připomínají existenci vlídného a laskavého světa a zvyklostí, jež zakládaly důstojnost mezilidských vztahů.“ A právě ta laskavost a vlídnost těm údajným bojovnicím za osvobození žen tolik chybí. Ta zuřivost v jejich činech, to pohrdání smýšlením a city ostatních (včetně žen, vždyť ty tvořily většinu návštěvníků mše v kolínském dómu), ta hysteričnost a násilnost jejich akcí… Ta snaha za každou cenu šokovat. Ale ono se to vyplácí… Pokácení dřevěného kříže vztyčeného nad Kyjevem (na památku obětí komunismu mimochodem) vyneslo Inně Ševčenkové (která se představuje jako hlava hnutí, ačkoliv Femen založil a z pozadí vede – jaká ironie – muž) dokonce politický azyl ve Francii, kde hnutí užívá štědrých státních dotací i faktické beztrestnosti i při nejvíce šokujících akcích.

Ale ať si vede Femen, kdo chce. Ať dostávají peníze od kohokoliv, včetně krachujícího francouzského státu. Ať je policie brání řadami těžkooděnců před nepříjemnými argumenty (to když s nimi chtějí kriticky diskutovat jiné ženské organizace jako Les Antigones). Ať se představují jako aktivistky, i když jde vesměs o placené zaměstnankyně (protože takovou míru exhibicionismu v sobě nemají asi ani absolventky gender studies, které mají boj proti – beztak skomírající – patriarchální společnosti v popisu práce). Ať si kritizují křesťanství, církve, papeže, dogmata. Proč ne, nežijeme přece v Saúdské Arábii. Ale proč to proboha nemůže mít ani trochu úroveň?

Vyšlo v Lidových novinách 31.12.2013