Nedávná slova ministra obrany Martina Stropnického a premiéra Bohuslava Sobotky ohledně (ne)posilování přítomnosti NATO v Evropě vybízejí nejen k zamyšlení, nakolik lze z našeho pohledu vnímat vojska této obranné aliance jako cizí… Roman Joch jde ještě o krok dál: „Předpokládejme jako hru, jako myšlenkový experiment –, že NATO zanikne, nebo že Česká republika z NATO vystoupí.“ Co by mělo být „plánem B“ pro zajištění naší obranyschopnosti?

Ministr obrany Martin Stropnický se přednedávnem přeřekl (přeřekl?) v tom smyslu, že by na našem území nerad viděl jednotky jiných zemí NATO. Svá slova pak velice rychle vzal zpět, že to nikoli on, nýbrž mnozí naši občané u nás cizí vojska nechtějí.

A předseda vlády Bohuslav Sobotka se celkem nedávno nechal slyšet – v návaznosti na oznámení prezidenta Obamy ve Varšavě, že posílí americkou vojenskou přítomnost v NATO v Evropě –, že on žádné důvody pro posilování NATO v Evropě nevidí. Pak stejně jako Stropnický začal rychle couvat – že tím myslel, že není důvodu pro americkou vojenskou přítomnost v Česku.

Co k tomu říct?

Samozřejmě, vojska NATO nelze vnímat jako cizí vojska; NATO je aliance kolektivní obrany, jež má bránit všechny své členské země. Není například žádný tajemstvím, že naše české stíhačky periodicky a opakovaně patrolují vzdušný prostor i pobaltských zemí, vzhledem k tomu, že tři pobaltské země vlastní nadzvukové letectvo nemají. A nejsou vnímány jako nepřátelské či cizorodé, nýbrž naopak jako spojenecké.

A na našem území, na území České republiky, už jednotky NATO taky jsou – jmenují se Armáda České republiky. Co jiného je naše armáda, než (taky) armáda NATO? A tu že není nutné posilovat? Když výdaje na naši obranu jsou necelých 1,1 procenta HDP (konkrétně 1,08 % HDP), přičemž žádoucích (a při našem vstupu do NATO námi přislíbených) jsou dvě procenta HDP?! Takže navýšení výdajů na naši obranu, na Armádu ČR, je taky posílením vojenské přítomnosti NATO v Evropě, jakkoli si to Sobotka neuvědomuje!

No a konečně za poslední, Sobotka se projevil jako velice slabý Evropan, dokonce jako anti-Evropan. Sociální demokracie má plno řečí, jak je to strana evropská a proevpropská, ale když přijde na lámání chleba, skutek utek.

Co jiného jsou pobaltské země (a Polsko), než Evropa? A když se cítí v ohrožení, je namístě být s nimi, jako dobří Evropané, solidární a pomoci jim. Nikdo nechtěl poslat americké jednotky k nám, ale když baltští národové (Estonci, Lotyši, Litevci) a Poláci si je na svém území přejí, kdo jsme my – kdo je vlastně Sobotka zač a co si o sobě myslí –, abychom říkali „Ne!“?

Sobotka měl prostě dobrou příležitost mlčet – a promarnil ji; místo toho si nepatřičně a nevhodně pustil hubu na špacír. Tož, takové tedy máme ministra obrany a premiéra…

Myšlenkový experiment

Předpokládejme však jako hru,Kriegspiel, jako myšlenkový experiment, že NATO zanikne, nebo že Česká republika z NATO vystoupí. Co dělat pak? co by mělo být „plánem B“ pro zajištění naší obranyschopnosti?

Především bychom museli učinit jednu zásadní volbu ohledně toho, zda bychom se vůbec bránit chtěli, anebo zůstali naprosto bezbrannou, nebráněnou, otevřenou zemí, do které by kdokoli kdykoli mohl napochodovat a my bychom mu odpor nekladli.

Pokud bychom se rozhodli pro to druhé, nemuseli bychom oproti současnému stavu (po zániku NATO či našem vystoupení z něj) dělat vůbec nic. Jen doufat, že k nám nikdy nikdo nenapochoduje. A pokud napochoduje, pak prostě budeme obsazeni. To je, předpokládám, preferovaná volba všech komunistů a většiny sociálních demokratů.

Pokud bychom se však rozhodli pro variantu první, naši obranyschopnost mimo NATO, implikace a konsekvence by byly následující:

• Navýšit výdaje na obranu.V rámci NATO jsou, jak jsem již zmínil, adekvátní dvě procenta HDP, podíváme-li se na tyto výdaje (v době míru) u zemí mimo NATO, pak by se musely zvýšit odhadem na minimálně tři procenta HDP. Čili výdaje na obranu trojnásobně vyšší než současné. Kde na to vzít? Zvýšit daně nelze, neboť to by už totálně zaškrtilo naši ekonomiku a prosperitu. Takže řešení by bylo jediné: drasticky snížit a seškrtat sociální výdaje a ty peníze dát na zbrojení.
• Zavést povinnou vojenskou službu.Okamžitě. Není nutné, aby to byl ztracený rok (potažmo dva) jako za komunismu, ale tříměsíční intenzivní, profesionálně vedený kurz se zbraní v ruce by byl nezbytný. A pak po zbytek dospělého života pravidelná roční několikatýdenní soustředění. Ti, kdo z důvodů svědomí nechtějí v ruce držet zbraň, by se trénovali ve zdravotnické, logistické či jiné aktivitě pro obranu nezbytné. A vzhledem k tomu, že pod vedením sociální demokracie jsme dospěli do věku „genderové“ rovnosti, diskriminace na základě pohlaví by byla nepřípustná; služba by se tudíž vztahovala na muže i ženy. V této základní povinné vojenské službě se zbraní (či náhradní obranné beze zbraně) by každý občan České republiky strávil tři měsíce první léto poté, co by dosáhl věku 18 let. Nikomu by to neublížilo a všichni by měli času dost vydat se dalšími cestami svých životů.
  Proč tato povinná služba? Kvůli tomu, aby v případě konfliktu nebyly na našich občanech příliš vysoké ztráty. Dobrovolníci bez vojenského výcviku mají ve válce vždy vyšší ztráty než lidé s výcvikem. A taky proto, aby naši občané už od rané dospělosti brali otázku obranyschopnosti naší země vážně. Koneckonců, právo vlastnit zbraně je základním právem všech svobodných lidí na světě, na rozdíl od otroků, a proto bych byl pro to, aby se prakticky i teoreticky na středních školách vyučovala vedle finanční či počítačové i gramotnost v nakládání a manipulaci s palnými zbraněmi.
• Okamžitě zahájit jednánío společné obranné alianci s ostatními středoevropskými zeměmi, především visegrádskými. Asi by to příliš daleko nezašlo, neboť současný premiér Slovenska a současný premiér Maďarska mají k zajištění obranyschopnosti podobně naivní přístup jako současný premiér Česka… (Ze všech středoevropských zemí nyní jedině Polsko zastává jakžtakž odpovědnou politiku v regionu, v němž vládnoucí státníci jiní než polští jsou trpaslíci a blázni.)
• A konečně:pokud by vypukl konflikt a ministrem obrany by byl Martin Stropnický a premiérem Bohuslav Sobotka, pak máme-li mít vůbec šanci na úspěch, šanci ubránit se, tak to první, co by vojáci Armády ČR museli udělat, by bylo okamžitě oba zatknout a po celou dobu konfliktu držet v internaci. A pak, po našem úspěšném ubránění se, jim zdvořile poděkovat, že nestáli našemu úspěchu v cestě.

Ze strany těchto dvou pánů by to totiž byl ten nejrealističtější příspěvek k obranyschopnosti naší země. Vždyť lepšího schopni nejsou.

Vyšlo na http://ceskapozice.lidovky.cz/