Hlídací pes (projekt Ústavu nezávislé žurnalistiky) zveřejnil článek Roberta Břešťana o ultrakonzervativním hnutí v Evropě – především v souvislosti s existencí sdružení Agendy Evropa, což je volná asociace nejrůznějších konzervativních organizací, které zjevně nedá spát našim liberálním i krajně levicovým přátelům, kteří z něj dělají mozek jakési tajemné ultrakonzervativní internacionály v Evropě. A samozřejmě, nesmí chybět Putin.   

Po pravdě, jde v podstatě o kopii toho, co už napsal A2Alarm a JsmeFér loni v květnu, jen na vyšší úrovni – méně hystericky a s vyjádřením dotčených českých konzervativních organizací. Z těch například vyplývá, že z faktu, že vás někdo uvede na svých stránkách jako doporučený web, nemusí vyplývat vůbec nic a už vůbec ne nějaké spiknutí. Řada českých organizací uvedená na webu ďábelské Agendy Evropa to totiž ani nevěděla. Ostatně kdo zná třeba vždy krajně opatrné Národní centrum pro rodinu, ani ve snu by ho nenapadlo, že se účastní nějaké ultrakonzervativní činnosti. Liga pár páru se zase věnuje  přirozenému plánování rodičovství, Centrum naděje a pomoci pomáhá v oblasti těhotenství a mateřství, RC Monitor je katolický čtrnáctideník. Jediné trochu razantnější je Hnutí pro život, to se ale už několik let věnuje primárně pomoci těhotným ženám coby prevenci potratů.

A důkazy máte?

Stejně jako A2Alarm čerpá i Hlídací pes z argumentačně dosti chabé publikace Evropského parlamentního fóra pro reprodukční a sexuální zdraví (jistě velmi objektivní organizace), která zase čerpá z britské neziskovky Open Democracy která zase částečně čerpá z krajně levicového amerického spolku Southern Poverty Law Center, který se už musel za svá lživá obvinění z rasismu omlouvat z nařízení soudu.

Ačkoliv autor zcela správně poznamenává, že „na samotné existenci podobných názorů…, katolickém pohledu na svět, v konzervatismu a hájení tradiční rodiny není samo o sobě nic odsouzeníhodného“, dělá v textu pravý opak. Na stejné úrovni mluví třeba o zcela seriózní Alianci pro rodinu, která se zabývá především legislativním lobbingem, s poněkud obskurním spolkem Tradiční rodina i s úplně bizarním Sdružením přátel heterosexuálního bílého muže. Celý text se nese v duchu představy o jakési konspiraci s Ruskem v zádech. Důkazy jsou ovšem chabé, lépe řečeno neexistující. „..Je to právě Rusko, kdo tyto stejně smýšlející skupiny finančně podporuje a pomáhá koordinovat.“ Ok, koho konkrétně prosím? Ačkoliv nepochybuji, že Rusko podporuje iniciativy, které Západu škodí, moc bych prosil o nějaký důkaz, že podporuje zrovna iniciativy na podporu tradiční rodiny a konzervativních hodnot. Většinu z nich v ČR znám a mohu vás ubezpečit, že z Ruska nemají ani floka (obecně nemají ani floka…). A popsat coby důkaz nějaké ultrakonzervativní internacionály případy, kdy se v různých zemích prosazuje konzervativní agenda? Potom mi podle stejné logiky vysvětlete, jaké spiknutí musí stát za tím, že skoro všechny země přijaly registrované partnerství či přímo manželství homosexuálů!

Údajné plány na „nastolení přirozeného řádu v Evropě“ dokumentuje článek citací z již zmíněné publikace Evropského parlamentního fóra pro reprodukční a sexuální zdraví o tom,  „jak propojené ultrakonzervativní organizace v podstatě stejném duchu a podobnými slovy ve svých zemích upozorňují na to, že liberální demokracie je překonána, že je třeba vrátit se ke konzervativním křesťanským hodnotám, odmítat antikoncepci, práva LGBT komunity i ženskou emancipaci.“ Pomineme-li blábol o ženské emancipaci a antikoncepci, tak to je skutečně překvapení, že konzervativci chtějí křesťanské hodnoty nebo jsou proti údajným právům LGBT komunity jako je manželství a adopce dětí či náhradní mateřství. Za tím musí být nějaké spiknutí!

Samé domněnky…

Pro celý článek jsou ale především typické domněnky: „Detailní toky peněz se prokazují obtížně, publikace Evropského parlamentního fóra alespoň popisuje ideologii s nimi spojenou.“ Jasně, popíšeme ideologii, zbytek si domyslíme…

“Je však pozoruhodné, jak se ultrakonzervativní myšlenky šíří v poslední době Evropou“. Opravdu nikoho ani náznakem nenapadne, že by to třeba mohlo být přirozené? Na jiném místě přitom Robert Břešťan píše: „Je také docela možné, že bujení (ultra)konzervativních stran i názorů prakticky v celé Evropě je dílem souhry okolností, například obav z uprchlíků, z islamizace, multikulturalismu, a tak i poptávky části veřejnosti po podobně smýšlejících politicích“. Držel bych se toho…

“Existuje ale řada indicií – zejména na základě toho, kdo se účastní akcí pořádaných Agenda Europe… Kupříkladu na summit v Londýně v roce 2013 dorazili lidé blízcí mexickému miliardáři Patricku Slim Domitovi, osobně byl přítomen arcivévoda Imre s arcivévodkyní Kathleen z Habsbursko-Lotrinské dynastie, blízký spolupracovník britsko-australského miliardáře Michaela Hintzeho či emisar ruského oligarchy Konstatina Malofjeva a stopy prý vedou i do Vatikánu.“ No tak to je skutečně bomba! Důkaz jako hrom! (Po pravdě řečeno, kromě Malofjeva mi to přijde docela příjemná společnost…) A stopy prý vedou do Vatikánu. Kriste pane! Že by Vatikán mohl být proti potratům a homomanželství? Neuvěřitelné!

Ale vážně, nutno uznat, že mezi stovkami účastníků podobných akcí se nějaký ten exot vždy najde. Při zběžném přečtení seznamu účastníků Světového kongresu rodin například zástupci srbské (skutečně krajně pravicové) strany Dveri. Ale jistě tam nepatří drtivá většina ostatních, například bývalí slovenští ministři Daniel Lipšic nebo Vladimír Palko, europoslankyně Anna Záborská, bývalý australský vicepremiér John Anderson, známý italský politik a kandidát na eurokomisaře Rocco Buttiliogne, prezident Panafrického parlamentu Roger Dang Nkodo či ugandská ministryně Lucy Akelo… Zjištění, kdo je „krajně pravicový“ přitom Open Democracy bez dalšího převzala od mnohokrát zkompromitované americké aktivistické organizace Southern Poverty Law Center (SPLC), která je známá tím, že na svůj seznam  nenávistných skupin a osob dává kdekoho, včetně slavného amerického  černošského lékaře a současného ministra bytové výstavby Bena Carsona, v Somálsku narozené ateistické antiislámské bojovnice Ayan Hirsi Ali nebo britského muslima a anti-islamistického aktivisty Majida Nawaze (ten se  s SPLC soudil a vysoudil omluvu a tři miliony dolarů).

Jaké peníze…?

Jinými slovy, ano i na konzervativní akce a setkání se občas dostane nějaký magor. To, že tam je někdo, s kým nesouhlasím, přece neznamená, že s ním souhlasím. Malý příklad – autor zmiňuje Michala Semína, ředitele Institutu sv. Josefa, který se také zúčastnil Světového kongresu rodin. Michala znám léta, byl prvním ředitelem Občanského institut, kde odvedl obrovský kus práce. Jeho názory se postupně posouvaly, až se dostaly tak daleko, že s ním v podstatě v ničem nesouhlasím.   Pokud se ale objeví na nějaké akci, tak ani nepřejdu na druhý chodník, ani z té akce neodejdu. I když s ním nesouhlasím, tak si pořád ještě nesmaží děti k večeři. A jak se na nějakou konzervativní akci dostane? Inu třeba je pořád v nějaké roky staré databázi… Nebo se organizátoři (kupodivu) nevyznají v detailech situace jednotlivých zemí. Může to být klidně náhoda… Přidruženým členem zcela mainstreamové Evropské lidové strany je třeba Srbská pokroková strana, plná krajně ohavných nacionalistů. Bylo to přihlášení se k šovinismu? Ne! Nikdo si prostě nedal tu práci si o nich něco zjistit. Členem evropských socialistů je SMER Roberta Fica, kterého policie stíhala kvůli podpoře rasismu… Jsou snad evropští socialisté pro rasismus? Ne! Samozřejmě to má všechno banální důvody, ale pokud mám sklony ke konspiračnímu vidění světa, začne mi to do sebe samozřejmě všechno zapadat.

A pak tu máme další bod: „Evropská hnutí typově odpovídající zájmům Agenda Europe však podle zjištění webu Open Democracy podporují i ultrakonzervativní kruhy v USA. V posledních deseti letech poslaly do Evropy údajně zhruba 50 milionů dolarů na lobbing spojený s tématy tradiční rodiny, odmítání potratů i LGBT komunity. Mělo jít i o lobbistické aktivity v České republice, v roce 2007 například u změn zákona o registrovaném partnerství.“

Pomineme, že v materiálu Open Democracy jde o popis toku peněz z let 2008 – 2017 a registrované partnerství bylo přijato v roce 2006. Pomineme, že si je tedy nutno vyjasnit, zda tohle spiknutí financují Rusové nebo Američané. Podle Open Democracy mají údajně společné jmenovatele: sdružují „křesťanské pravicové extremisty a extremistky a  jsou napojené na Donalda Trumpa (či jeho blízké spolupracovníky).“ Snad neprozradím žádné tajemství, když napíšu, že Trump se prezidentem stal až v roce 2017 a do doby své překvapivé prezidentské kampaně se politicky prakticky neangažoval a už vůbec ne v ochraně rodinných hodnot. Ve skutečnosti se jedná o to, že dvanáct (podle infografiky Open Democracy) konzervativních a křesťanských organizací finančně podporuje nějaké projekty v Evropě (jako by to byl zločin), aniž by analytici Open Democracy sdělili jaké.

Samozřejmě i konzervativní organizace, které mají to štěstí a mají nějaké peníze, rozdělují granty. Jsou to navíc prakticky vždy peníze ze soukromých zdrojů, žádné eurodotace na gender mainstreaming. To, že ideově spříznění filantropové financují sobě blízké organizace, by na levici měli vědět. Třeba George Soros právě Open Democracy nebo koneckonců i u nás feministické projekty nebo politický aktivismus například u organizací Rekonstrukce státu, Oživení, Nesehnutí, Otevřená společnost, AutoMat nebo Transparency International. Jenže, když na to někdo upozorní, je obviněn z toho, že podléhá teoriím spiknutí, že…

Přesto je pravdou, že u nás nikdo (tedy např. Aliance pro rodinu či Hnutí Pro život ČR) žádné sumy z USA nedostává. A co že má být důkazem těch podivných finančních toků do ČR? To, že jedna americká organizace American Center for Law and Justice (ACLJ), vedená evangelikálním pastorem Patem Robertsonem podle webu Christian Science Monitor v roce 2007 „pomohla porazit zákon o stejnopohlavních manželstvích“ (míněno asi registrované partnerství). Jednak ho neporazila (bylo přijato v roce 2006), jednak to nemusela být ani finanční pomoc a jednak (což je nejpravděpodobnější) to nemusela být pomoc žádná nebo alespoň zveličená. ACLJ mohla chtít prostě zapůsobit na své sponzory –  se zcela správným předpokladem, že do toho nikdo rýpat nebude. Včetně Open Democracy, jejíž investigativní činnost v případě ČR skončila u jednoho článku v novinách, kterou pak převzali ostatní. Bohužel i u nás…

Už jen v bodech…

Dále jen chronologicky stylem uvádění románových chyb na pravou míru:

Polsko nezakázalo potraty v roce 2016. Návrh na zpřísnění stávající legislativy z roku 1993 neprošel. Byla to občanská iniciativa (832 000 podpisů mimochodem – zastánci občanské společnosti by měli skákat radostí do stropu) a vláda  jí v podstatě poslala k ledu.

Aktivity v přitvrzení proti potratům v těchto dnech nejsou vládní. Je to ta samá novela zákona z roku 2016, kterou se ale parlament nyní musí zabývat, protože v květnu uplyne zákonná lhůta na její projednání (kterou údajně ultrakonzervativní vláda využila do maxima, aby hlasování oddálila).

Žádné LGBT free zóny v Polsku neexistují! Zprávy o nich se rozšířily poté, co homoaktivisté pořídili fotografie u tabulí na kraji některých polských obcí, u kterých oni sami umístili vlastní cedule s nápisem „zóna bez LGBT“. Šlo o obce, které přijaly prohlášení, v němž reagovali na loňskou iniciativu varšavského primátora Trzaskowského (opoziční Občanská platforma). Ten a několik dalších, vůči vládě opozičních primátorů, podepsal loni projekt na podporu LGBT, tzv. chartu LGBT, v jejímž rámci měly např. varšavské školy zavést do už vyučované výchovy k životu v rodinně povinně také prvky sexuální osvěty podle standardů WHO – ty jsou v některých bodech totožné s předčasným probouzením pohlavního instinktu, už u předškolních dětí. Obce, které mají být zmíněnými zónami, vydaly naopak prohlášení na ochranu tradičně pojaté rodiny a práva rodičů na výchovu dětí podle vlastního svědomí.

V čem je maďarská ministryně pro záležitosti rodiny Katalin Nováková ultrakonzervativní? Hodlá snad zrušit registrované partnerství? Vždyť je to asi nejliberálnější politik FIDESZ-u!

Zakladatel Světového kongresu rodin Allan Carlson není jen tak nějaký „protipotratový aktivista“, ale profesor historie a uznávaný odborník na rodinnou politiku a populační vývoj.

Autor popisuje jako varující, jaké weby se kongresu rodin věnovaly (Stredoevropan.cz, Protiproud.cz, Naštvané matky). Nuže, teď k nim přibyl i Hlídací pes… Ale vážně, zkuste s nějakou konzervativní prorodinnou agendou proniknout do médií hlavního proudu. Mí přátelé z Aliance pro rodinu dělají každý rok v Praze Den pro rodinu, kam chodí tisíce lidí a Česká televize je vytrvale ignoruje. Zato různí exoti (jako RaptorTV) tam jsou vždy. Ale čí je to vina? Tohle nálepkování mi připomíná osočení Alexandra Vondry (ODS) z toho, že nahrává Rusku, pokud ho cituje Sputnik. Prostě můžete celý život proti Rusku bojovat, ale jednou vás ocitují ve Sputniku a podle našeho předního bojovníka proti dezinformacím Jakuba Kalenského se stáváte alespoň „agentem nižší míry zavinění“.

Více pochopení, méně konspirací

Co na závěr? Snad jen, že tímhle stylem bych mohl třeba z LGBT aktivit v Evropě vyrobit takové spiknutí, že by se i Robert Břešťan divil… A to teprve, co bych mohl vytvořit z toho, že Hlídacího psa podpořila třeba advokátní kancelář Pokorný, Wagner a partneři, jejímž prostřednictvím čínská CEFC rozesílala předžalobní výzvy. Vy na nás s Ruskem, my na vás s Čínou… Ale vážně – debatovat o tom, proč někteří konzervativci (a ještě více někteří „konzervativci“) podlehli vábení Putina s Ruska by byla zajímavá a potřebná. Ale vyžaduje to trochu intelektuální poctivosti, ochoty chápat obavy druhých a méně konspiračního myšlení. Ne, že demontáž rodiny je zcela v pořádku, ale pokud na ní upozorníte, automaticky se stáváte někým v ruském zájmu. Pokud je Hlídací pes hlídacím psem demokracie, pak se musím ptát: „Kdo hlídá hlídače?“

P.S. Zprávu o potratovém zákoně redakce Hlídacího psa z článku bez omluvy či vysvětlení stáhla.

Vyšlo na www.konzervativninoviny.cz