Před několika týdny si největší demokracie světa, Indie, zvolila novou prezidentku. Pratibha Pátil se tak stala první ženskou hlavou státu v dějinách této země. Ženy v Indii ostatně již po desetiletí získávají významné politické funkce, byť většinou spíše jako dědictví. Po první ženské diktátorce a Nehrúově dceři Indiře Gándhí zastává dnes její například snacha Sonia Gándhí klíčový post předsedkyně strany Indický národní kongres. Ať se však ženy v Indii dostávají do politiky jakkoliv, platí, že většinová společnost nemá s jejich přítomností v této sféře žádný problém.O to překvapivější se mohou zdát nejnovější zprávy o objevech tisíců zavražděných novorozeňat a nenarozených dětí v Indii, vesměs dívek. Důvodem jejich zabíjení je jen a jen jejich pohlaví. Dívka je v indické společnosti nákladnou záležitostí: rodina musí pečovat o její výchovu, a to jen proto, aby ji v dospělosti s vysokým věnem provdala a už o ní dále neslyšela. S touto vidinou volí proto mnozí raději snazší, leč otřesnou cestu vraždy. Ta, ačkoliv formálně zakázaná, je považována za cosi téměř až samozřejmého.
Rozpor mezi zabíjením děvčátek a respektováním žen v nejvyšších funkcích je zapříčiněn rozličnou úrovní přibližování se modernímu chápání lidské důstojnosti. Zatímco vzdělané, civilizované kruhy, z nichž se rekrutuje politická elita, jsou v tomto ohledu hluboce ovlivněny západní kulturou, většinová společnost žije stále v systému tradičních hodnot. Ostatně i neblaze proslulé upalování vdov bylo v této zemi zakázáno na nátlak britských kolonistů proti vůli obyvatel.
Tradic je zapotřebí si vážit. Není nic horšího, než vnucovat západní kulturní modely ostatním zemím. Přesto musí existovat určité hranice kulturní svébytnosti, dané univerzálně platným přirozeným zákonem vyplývajícím ze samé podstaty Stvoření. Nikdo ze Západu proto po Indech nemůže chtít, aby změnili celý svůj způsob života a systém rodiny. Přirozené (a Indií uznávané) právo člověka na ochranu života a jeho důstojnosti však musí být přísně chráněno. Nelze proto než doufat, že právě v době, kdy nejvyšší politické úřady v Indii zastávají ženy, bude vražedným excesům učiněna zásadní přítrž.
Článek vyšel v Katolickém týdeníku
Mohamed dovolil dívky prodávat a tak je udržel naživu.Do jeho doby bývaly ponechány v písku, podobně jako dnes občas nepotřební hřebečkové. Partnerky do té doby bylo zvykem unášet, od toho se traduje křesťanská tradice v muslimských rodinách, nedá se to jen prostě vymazat, byla jim tolerována např. mariánská úcty a tak zřejmě uchovány i mariánské svatyně.
Civilizace bývá jen velmi tenkou vrstvou života, je oblíbenou iluzí čekat více. Není dědičná, každá generace ji má pouze jako výsledek náročného boje. Naštěstí produktivita je nelítostná, pokud nefunguje rodina, pokud má takové věci pod kobercem, záhy končí ve prospěch svých kvalitnějších nositelů.
V jádru biblické schémastačí se projít kolem pyramid.
Neni to tak uplne cernobile. Do Indie jezdim casto – muj manzel je Ind, ja jsem z Pardubic a zijeme v New Yorku. Moje Indicka rodina zije v Udaipuru a vede skolu pro holcicky z ulice. Indie je nejvetsi demokracie sveta – ale jeji problem je, ze na rozdil od jinych demokracii se musi potykat se triceti procenty populace, ktera je zcela nevzdelana. Presto se jeji dnesni pro-zapadni a pro- kapitalisticka ruznoroda vlada snazi, aby principy, ktere jsou demokracii vlastni, byly uplatnovany. V Indii je pro lekare ilegalni sdelit tehotne zene pohlavi ditete – prave z duvodu pripadnych potratu. Stejne tak je ilegalni v pozdejsim veku zeny vyzadovat veno – a pokud je rodina manzelky nucena veno zajistit, mohou toho, kdo po nich veno vyzaduje, zazalovat. Oba tyto pripady jsou vysoce trestany a v mediich probiha otevrena diskuse o techto problematikach. V zadnem pripade, jak pise autor, nejsou vrazdy sotva narozenych holcicek, ci potraty verejne tolerovany ci povazovany za samozrejme. Indie je zemi neskutecnych protikladu – vedle sebe existuje doba prehistoricka stejne jako doba zcela moderni. Veci, o kterych autor pise, se odehravaji prevazne prave v odriznutych a izolovanych klanovych oblastech, ktere stale funguji na prehistorickych zakladech. Je to jako srovnavat mamuta s vyslechtenym kladrubakem. Indove rozhodne neco takoveho nepodporuji – snazi se, aby se podminky a hlavne vzdelanost nejnizsich vrstev zlepsila a tim se zlepsi i podminky holcicek (a chlapecku).
To je fakt, tady totiz nejde o mnozstvi zabitych deti, tady jde o to, ze mezi nimi prevazuji holky. Kdyby byl pomer zabitych kluku a holek vyrovnany, nikdo by se nad tim nepozastavoval.
zajímavé, tisíce nenarozených zavražděných vám najednou vadí – jsou to holčičky… takže zavraždit nenarozeného chlapečka je tedy zřejmě OK.?
Jen vaše práce, potratáři, nesvádějte to na Indy.