U schvalování Neila Gorsuche v Senátu USA za soudce Nejvyššího soudu je předem zřejmé, co budou říkat senátoři demokratičtí a co republikánští, a taky jak proces dopadne: Gorsuch schválen republikánskou většinou.

„Hra“ se však týká několika otázek. Ale předtím krátká historie.

Americký Nejvyšší soud má devět soudců a podobnou funkci jako ústavní soudy v Evropě; rozhoduje o (ne)ústavnosti zákonů či rozhodnutí prezidenta. Je tudíž velice mocnou institucí.

Jeho soudce navrhuje prezident a schvaluje Senát; je-li schválen, pak je soudcem na doživotí, či do své rezignace.

Rozložení sil na americkém Nejvyšším soudu až do února loňského roku bylo: čtyři soudci konzervativní, čtyři levicoví a jeden (Kennedy) centrista. Loni v únoru však zemřel soudce Scalia, nejtěžší váha v konzervativním bloku.

Prezident Obama na jeho místo nominoval soudce Merricka Garlanda, který je centrista. Republikáni v Senátu však rozehráli politickou hru; odmítli hlasovat o komkoli, koho jim navrhne Obama, a za druhé, nechtěli na Scaliovo místo centristu, nýbrž někoho jako Scalia.

Byl to risk, protože i když spoléhali na to, že po volbách v listopadu 2016 budou mít většinu v Senátu, nemohli vyloučit, že prezidentkou bude demokratka Hillary Clintonová. A ta by určitě někoho jako Scalia nenominovala. Pak by byli vděčni i za Garlanda.

Jenže risk jim vyšel, většinu v Senátu mají a republikán Trump nominoval soudce Gorsuche se stejnou právní filozofií jako Scalia.

Msta za Garlanda

O jedné věci pochybnosti nejsou a nevznášejí je ani kritici Gorsuche: o jeho kompetentnosti. Doktorát práv z Harvardu (jeho spolužákem byl jistý Barack Obama), doktorát právní filozofie z britského Oxfordu, pracoval pro dva soudce Nejvyššího soudu a sám je nyní federálním soudcem.

Ale ve hře budou tyto tři politické otázky: Za prvé, „msta“ za Garlanda. Dle demokratických senátorů neměli republikáni tolik slušnosti, aby povolili slyšení o Garlandovi – a pak ho v hlasování odmítli, ale to by bylo těžké, neboť Garland byl kvalifikován stejně jako Gorsuch, jen s jinou právní filozofií. Takže to teď demokraté Gorsuchovi „osolí“, i když bude nakonec republikány schválen.

Za druhé, demokraté chtějí mobilizovat své voliče naštvané na to, že byl zvolen Trump, aby jejich volební úspěch v příštích volbách do Kongresu v listopadu 2018 byl co nejlepší a získali většinu v alespoň jedné jeho komoře.

A konečně zatřetí, meritum věci, jímž jsou rozdílné právní filozofie. Gorsuch a konzervativci zastávají tu, které se říká „originalismus“: tedy soudci mají ústavu vykládat podle původního (originálního) záměru ústavodárce, a to věrně. Vynucovat proti parlamentu a prezidentovi ta práva občanů, která jsou v ní napsaná; ale o rozsahu těch, která v ní napsaná nejsou, mají rozhodovat legislativy.

Alternativní filozofie, tzv. progresivní, říká, že ústava je „živý dokument“ a každá generace ji má vykládat podle svých přání a potřeb. Myslí-li si soudci, že něco by mělo právem být, pak prostě řeknou, že to právo v ústavě je a celou dobu bylo.

To neznamená, že ten první přístup vede k méně právům a ten druhý k více; někdy ano, někdy ne. Například v roce 1973 Nejvyšší soud v kauze „Roe versus Wade“ rozhodl, že v ústavě je právo na potrat (které v ní zmíněno není). Konzervativci to rozhodnutí považují za nesprávné; znamená to, že potraty mají být zakázány? Vůbec ne; znamená to, že o nich mají rozhodovat parlamenty států. Ve státech liberálních by ty zákony byly jako v Nizozemsku, ve státech konzervativních jako v Polsku, a když s tím může žít Evropská unie, proč by s tím nemohla žít i Unie americká?

Na druhou stranu Druhý dodatek ústavy říká, že „právo lidí držet a nosit zbraně nesmí být omezeno“. Levice a progresivní soudci říkají, že se to nemá brát doslova; zákony smějí to právo omezit a regulovat. Konzervativní blok a centrista Kennedy však v kauze „D. C. versus Heller“ v roce 2008 rozhodli, že to právo je skutečné, ústavní a individuální.

Čekání na „bombu“

A teď pointa a vyvrcholení našeho příběhu. Gorsuch je jen první kapkou. Z nynějších osmi nejvyšších soudců je centristovi Kennedymu osmdesát let, jednomu levicovému soudci osmasedmdesát let a jedné levicové soudkyni čtyřiaosmdesát let (ostatní jsou padesátníci, šedesátníci). Je tudíž jasné, že během volebního období Trumpa jeden až tři z nich odejdou přirozenou cestou nebo rezignují z důvodu zdraví. Pak – budou-li mít republikáni v Senátu stále většinu – Trumpovi schválí nominace a na Nejvyšším soudu vytvoří solidní konzervativní, originalistickou většinu.

Která pak jednoho dne „Roe v. Wade“ odmítne jako nesprávné rozhodnutí – a to bude největší „bomba“ v americkém ústavním právu a soudnictví za poslední půlstoletí.

Vyšlo v LN 23.3.2017