Osmého října proběhla konference OI “Budoucnost Evropy z české a polské perspektivy”, na níž se představili nejvýznamnější političtí komentátoři a analytici nejmladší generace (narození po roce 1978) z Česka a Polska.

Tito experti, kteří navzdory mladému věku dosáhli už významného postavení v rámci veřejné debaty ve svých zemích, měli příležitost konfrontovat své názory na otázky perspektiv evropského projektu.

Konferenci, kterou zaštítili europoslanci Hynek Fajmon a Ryszard Legutko, zahájila jeho excelence,  polský velvyslanec Andrzej Zalucki. První panel byl věnovaný geopolitické situaci naších zemí mezi Washingtonem a Bruselem a mezi Moskvou a Berlínem. Na poslední chvíli se z něj kvůli zdravotním potížím omluvila Petra Kuchyňková z brněnského Centra pro demokracií a kulturu, i přesto však panel přinesl zajímavé příspěvky a bouřlivou diskuzi. Jan Filip Staniłko, analytik pravicového think-tanku Instytut Sobieskiego a redaktor významného revue Arcana, pohovořil o geopolitických perspektivách česko-polské spolupráce, především z hlediska vyvážení německého vlivu v regionu a případné ochrany před německo-ruskou spolupráci. Uvažoval o možnostech znovuobnovení zájmů Spojených států o střední Evropu a také o regionální spolupráci menších států tohoto prostoru, opřenou především o osu Stockholm-Varšava-Praha. Tématu hrozeb plynoucích z německo-ruské spolupráce se dotkl i další mluvčí, Tomasz Kwaśnicki, šéfredaktor portálu www.kresy.pl věnovaného polské „východní“ politice. Ve svém příspěvku se zabýval především otázkou strategického významu plynovodů, které Rusko používá jako politickou zbraň v „rozehrávání“ politiky i v rámci EU, a postuloval především důraz na omezení závislosti našeho regionu na dodávkách z Ruska. Poslední řečník, Lukáš Petřík, se ve svým vystoupení podíval do vzdálenější budoucnosti a navrhoval úzkou spolupráci mezi zeměmi „nové Evropy“, Balkánu a post-sovětskými republikami, která se ukáže jako nezbytná tváři v tvář postupující unifikaci EU a současného vzrůstu významu radikálního islamistu v západní Evropě.

Ve druhé části konference se účastníci věnovali tématu „evropských hodnot“ a snahám budovat identitu Evropskou unii nejenom na ekonomickém ale i etickém základě. Praktický vhled do fungování bruselské mašinérie v otázkách hodnotových představil Matyáš Zrno z OI, který kritizoval především nemožnost diskuse s (většinou levicovými) dogmaty evropské sociální a hodnotové politiky a prázdnotu mainstreamového evropského diskurzu v této oblasti. Zcela jinou dimenzi problému představil Piotr Kaznowski, šéfredaktor katolické revue Christianitas, který otázku dnešní politiky analyzoval z hlediska Nietzscheho konceptu „přehodnocení všech hodnot“. Podle něho je receptem na vyřešení napětí mezi evropskými institucemi a „duchem kultury“ obohacení evropské debaty o hodnotách o rozměr „existenciální hermeneutiky“, která umožní Evropě znovu-promýšlení svých dějin a tradice. Ondřej Krutílek z brněnského CDK se zamýšlel nad tím, zda a kde lze hledat společné hodnoty v dnešní EU, pokud jde o její instituce. Bylo konstatováno, že tyto „hodnoty“ nemají potenciál obsáhnout i etický rozměr tohoto pojmu neboť jak EU, tak “hodnoty”, jež prosazuje, odpovídají pouze skutečnosti, že je EU organizací nadanou určitým množstvím kompetencí, bez přímých vazeb na občany, jež se snaží reprezentovat. Na závěr panelu vystoupil Jakub Lubelski, publicista revue Teologia Polityczna a portálu www.fronda.pl . Ve svém příspěvku se zabýval tématu společné evropské historické paměti jako politické zbraně dnešní doby, na konkrétním příkladu re-interpretace evropských dějin ve společné německo-francouzské učebnici dějepisu pro střední školy.

Poslední panel se věnoval budoucnosti konzervativní politiky v Česku a Polsku. Matěj Travníček, spolupracovník CEVRO Revue analyzoval současnou českou pravicovou scénu a snažil se poukázat na základní nosná témata pravicového diskurzu současnosti, mezi kterými zdůraznil otázky „zákona a pořádku“. Michal Szułdrzyński, vedoucí domácího zpravodajství druhého největšího seriózního deníku v Polsku, Rzeczpospolité, mluvil o největším nepříteli polské pravice, jimž je … ona sama. Dominance pravice v Polsku v posledních letech způsobila odklon od závažných ideových otázek a příklon k „post-politice“, která se řídí především marketingovými strategiemi a politiku redukuje na „stavbu dálnic a zajištění všem teplé vody“. Jakub Kříž, bývalý předseda Mladých křesťanských demokratů, mluvil o „lidské osobě“ jako cíli konzervativní politiky, a poukazoval, že pokud má konzervativní pravice udržet svoji identitu, nezbytné je soustředění právě na kulturně-etické otázky spojené s přirozeným zákonem a tradičním pohledem na mezilidské vztahy a instituce. Na závěr se Michal Łuczewski, sociolog a redaktor revue Czterdzieści i cztery, snažil zodpovědět na otázku zda je možné být zároveň Polákem, konzervativcem a Evropanem a na možnost spojení těchto charakteristik odpověděl pokaždé negativně.

Organizátory konference byl Občanský institut a krakovské Centrum politického myšlení (Ośrodek Myśli Politycznej), ve spolupráci s CEVRO a Polským institutem v Praze. Konference se uskutečnila díky podpoře MZV v rámci Česko – polského fóra.