Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Jak dál v Afghánistánu. Tak odpověď na tuto otázku by měl dát Američanům zanedlouho prezident Barack Obama. Cíl nové strategie pro Afghánistán se patrně nezmění.
Zastavit bojovníky z Al-Kajdy a Talibanu. Prostředky by měl představit Barack Obama ještě dnes. Podle zdrojů blízkých blízkému Bílému domu by měly Spojené státy například rozmístit v Afghánistánu vedle slibovaných sedmnácti tisíc vojáků, nově další čtyři tisíce vojenských instruktorů, kteří budou školit Afghánce. O americké strategii teď budeme mluvit s ředitelem Občanského institutu Romanem Jochem. Přeji vám dobrý den.
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Hezký den přeji.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Na začátku si poslechněme, co sám Barack Obama ze své strategie v neděli prozradil? V americké televizi CBS Obama řekl, že Spojené státy musejí mít připravenou také variantu odchodu z Afghánistánu. Čili, pane Jochu, objeví se ve strategii nějaké konkrétní datum, jak dlouho američtí vojáci v Afghánistánu zůstanou?
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Velice bych o tom pochyboval, že konkrétní datum teď padne v této době, a to z toho důvodu, že situace v Afghánistánu není tak stabilizovaná, jako v Iráku. V této situaci Američané mohou si definovat konkrétní datum, kdy se chtějí z Iráku stáhnout a v Afghánistán je velice odlišný případ. Naopak zdá se, že centrální vláda, vláda prezidenta Karzáího je naprosto neefektivní a její kontrola na celou zem je čím dále tím menší.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Když jste zmínil prezidenta Karzáího, on si zase stěžuje z druhé strany, že spolupráce s Američany není tak dobrá, že požadoval, aby s nimi Američané své plány konzultovali. Konzultují je?
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Do jaké míry, já samozřejmě nevím, určitě s ním konzultují hlavní plány, protože on je stále prezidentem afghánské republiky. A ten problém je ten, že jeho moc začíná být hodně omezena pouze na okolí Kábulu a mnohem větší reálný vliv na území Afghánistánu mají místní správcové, to znamená, místní náčelníci jednotlivých afghánských provincií. A druhý problém s prezidentem Karzáím je ten, že v jeho okolí, dokonce v jeho rodině je spousta lidí, kteří se podílejí na nelegálních obchodech, na pašování, včetně pašování narkotik.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
My se ještě k samotnému prezidentovi dostaneme. Já bych se chtěl zeptat ještě na to, že představy Afghánců a Američanů, jak zastavit islámské teroristy, se rozcházejí, řekla to v rozhovoru pro BBC dnes afghánská poslankyně Šukríja Barakzáíová.
Šukríja BARAKZÁÍOVÁ, afghánská poslankyně
–––––––
Afghánistán nepotřebuje další vojáky, co potřebujeme, je pomoc na poli diplomacie, politiky, potřebujeme humanitární pomoc také asistenci v jednání o nové afghánské ústavě, potřebujeme také regionální přístup k problémům, protože Afghánistán a Pákistán čelí stejným potížím.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Čili, pane Jochu, myslíte si, že v tomhle se nějak plány Afghánců a Američanů můžou aspoň do jisté míry sladit, že administrativa Spojených států také klade důraz i na obnovu, kromě těch vojenských akcí.
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Pravděpodobně se svým způsobem slaďovat můžou, ale onen názor afghánské poslankyně je do značné míry iluzorní, její tvrzení, že Afghánistán nepotřebuje více vojáků, je naprosto naivní, protože to je přesně to, co nyní Afghánistán potřebuje. Potřebuje větší bezpečnost na svým území, potřebuje mnohem větší počet vojáků, samozřejmě Američané chtějí do určité míry navýšit svůj počet vojáků, Evropané nejsou ochotni a zkušenosti z Iráku, ze záchrany Iráku v roce 2007 svědčí, že právě posílení bezpečnosti je oním klíčem. Afghánská armáda má jakožto plán stát se armádou, která by měla sto třicet osm tisíc lidí, americký prezident Barack Obama by to chtěl až zdvojnásobit, protože právě afghánská armáda je v podstatě jedinou celou afghánskou, celonárodní institucí. Neexistuje v Afghánistánu žádná jiná celonárodní, celoafghánská instituce, existuje jenom /nesrozumitelné/ v jednotlivých provinciích. Jinými slovy, máme-li nadále mluvit o Afghánistánu, jakožto o jednotném státě, ve kterým centrální vláda má vůbec nějakou moc, tak navýšení počtu jednotek, především afghánských, za pomoci zahraničních instruktorů, je naprosto první a klíčový krok, a /nesrozumitelné/ další mezinárodní pomoc při sepisování ústavy, může přijít až potom, je iluzorní napsat si novou ústavu, jakožto cár papíru, když nikdo v Afghánistánu ji nebude věnovat pozornost a nebude nikdo, kdo by jí vynutil.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Vy jste mluvil o tom, že je nutné posílit tedy vojenskou misi a tak dále. Američané plánují, že pošlou i stovky civilních poradců do Afghánistánu i Pákistánu, protože vojenské operace podle nich samy o sobě i podle Američanů všechno nezlepší, ale jaká může být role těch civilních poradců, komu můžou radit, když, jak jste sám řekl, tak v obou zemích je slabá a nestabilní vláda.
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Přesně tak, role těch poradců je vytvořit efektivní ozbrojenou složku, domorodou ozbrojenou složku, kterou budou Afghánci vnímat jako vlastní, to znamená, vytvořit vlastní armádu, afghánskou nebo naopak pákistánskou zefektivnit. No, a časem se uvidí, zda se objeví nějaký politik v Afghánistánu, který bude mít podporu všech tradičních vůdců v jednotlivých provinciích a zároveň bude dostatečně energický. Ukazuje se, že Karzáí to není, že on není dostatečně energický a jeho podpora je omezena na okolí města Kábul.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Právě v této souvislosti se mluví o tom, že Američané už hledají nástupce Hamída Karzáího, koho by Bílý dům nejraději viděl na postu afghánského prezidenta?
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Nemám, nemám představu o nějaké konkrétní osobě, která by byla již v tomto momentu vybraná, nebo který by mohl být jednoznačně americkým favoritem. Zdá se spíše, že jméno této osoby není jasné, že se to ukáže až podle schopností jednotlivých afghánských politiků, státníků i danou zemi sjednotit, pravděpodobně nejperspektivnější v této, v této situaci je stávající afghánský ministr obrany.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
A co se týče té druhé strany problému, tedy Pákistánu, na kolik tam může Barack Obama, Spojené státy můžou uplatňovat svůj vliv?
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Pákistán, obávám se, je téměř neřešitelný problém nyní pro americkou vládu, ukazuje se, že stávající islámský prezident Zardárí není schopen jednoznačného, jednoznačné čistky nebo kontroly nad ozbrojenými složkami, na tajnou službu pákistánskou a především nad islamisty, kteří pákistánskými islamisty, kteří mají velice silné pozice v těchto složkách a naopak hlavní lídr opozice, bývalý premiér Naváz Šaríf do značné míry ustupuje oněm islamistům. Můj osobní názor je ten, že bylo velkou chybou Američanů, konkrétně v tomto případě bývalé Bushovy vlády, která trvala na formální demokracii, a proto přinutila bývalého autoritativního vládce Pákistánu, generála Mušarafa, odstoupit, pak nastaly volby, byl zvolen prezident Zardárí, ale tento demokratický prezident je mnohem méně efektivní, zdá se, že ten nejlepší spojenec, kterého Američané z Pákistánu měli, byl generál Mušaraf v minulosti.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Čili ty vyhlídky, promiňte, ty vyhlídky toho, že můžou ti instruktoři něčeho dosáhnout, v zemi se tímto vedením asi nejsou příliš optimistické.
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
S tímto politickým vedením nejsou optimistické, možná si časem najde vojenské velení, vedení, které by bylo efektivnější a schopnost spolupracovat.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Podívejme se ještě do Spojených států. S tím rozšířením americké přítomnosti v Afghánistánu a částečně i Pákistánu, vzrostou i náklady na vojenské operace, v současné situaci spolknou ty operace v Afghánistánu měsíčně dvě miliardy dolarů. Kolik to bude na podzim, až v Afghánistánu přibudou všechny posily?
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Ten nárůst financí bude úžasný. Zdá se, že Amerika je v určité pasti, ve finanční pasti a východisko z této pasti není žádné elegantní, to východisko je nasnadě, je to další deficit, další zadlužování. Tou mírnou náplastí může být to, že náklady na stabilizaci Iráku budou čím dál tím více klesat, to znamená, Američané můžou určité finanční zdroje, které v posledních sedmi letech do značné míry spotřebovával Irák, můžou je přesunout právě na Afghánistán.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Odhaduje ředitel Občanského institutu Roman Joch. Já vám děkuji za rozhovor.
Roman JOCH, ředitel Občanského institutu
–––––––
Na slyšenou.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor
–––––––
Na slyšenou.
Kdejaký pseudo politolog-arabista atd. chrlí nesmysly spojené se situací v Afghanistánu a Iráku.
1.Alexandr Veliký řekl:”Chtěl bych mít odvahu tygra,jed kobry a POMSTU AFGHÁNCE!
2.Po ukončení útoku na Bagdád vyšel z hotelu v Bagdádu mladý renomovaný americký novinář a BBC
se ho ptala na jeho posouzení situace.Odpověděl: “Vyhráli jsme válku ale prohráli mír”
Tato dvě “stanoviska” jsou časově ve značném odstupu ale sdělují:Afghanistán si nikdo nepodmaní válečným tažením.
USA sama nevyhrála žádnou válku,kromě té občanské ale i ta byla rozhodnuta pro jednu nebo druhou americkou stranu předem!!!
Všechna tažení jsou pouze tlakem zbrojařů na idioty kalibru Bushe jr.
Podívejte se,prosím,na film Statečné srdce,ve kterém Mel Gibson říká anglickým vrahům:”Vraˇtte se do Anglie a proste všechny,které jste okrádali,znásilˇnovali,vraždil a mučili za odpuštění”!!!
USA můžou učinit pouze jediné:pokorně se omluvit a Afghanistánu a Iráku uhradit všechno,co zničili a rozkradli.
Zbrojaři na tom vydělali tolik,že se do finančních náhrad můžou směle pustit a ještě zbyde mnoho na oživení “americké ekonomiky”.Vzpomeˇnte si na má slova:Ameriku pohltí Arabové,Rusové,Čína,Indové atd.
Bod č.1 a č.2 však lakonicky plně vystihuje holou pravdu a každé další kecy jsou k ničemu!!”
Není politicky korektní mluvit o teritoriích bez kontroly třeba kmenové či klanové vlády, natož kontroly státní. Je jich celá řada, nejen Sudán, kde je vláda předmětem otevřeného soupeření zájemců o kontrolu a moc. Denně jinak. vždy se najde nějaký úředník či politik, který oblafne novináře, poukazem na své kontakty či plány v krizovém místě. Při osobní návštěvě se ukáže, jak se od reality liší. Kdysi v Libanonu, abych nekomplikoval situaci zeměmi vzdálenými, bylo poněkud neklidno.Stěhovala se syrská armáda.Stačilo přejet na jih, k obávané israelské hranici, a pod hřídly hizbolly byl mír skoro rajský, pohostinství nebeské.Ten týden. Dříve či později to mohlo být docela jinak.
Přirozeně i v naší zemi se vedou spory, soutěží se nejen o prestiž. Ale nějak zaobaleně, utajeně. Jinde je to možná poctivější a otevřenější.Afganistan je pro ústřední vládu nekontrolovatelný, stejně jako v reportech cestovatelů 19.století. Tak i část Pakistánu, do jisté míry Persie. Někdy se mi po těch končinách stýská, v každé vsi soudce, kdo ublíží slabším a starším, je mu vyměřen ihned trest bičem. Pokud je malý, je svoláno žactvo, aby se učilo mravnosti na konkrétním příkladě, u většího trestu jsou mladí ušetřeni. Nepřivazuje se.Kdo nechce s lidmi žít, trest přijmout, je vyhnán. Sebevědomí peršané o tom dokonce exportují filmy i na pražský festival.
Mediálně informovaný člověk by mohl trpět strachem, zbytečně, v dotyčné orientální lokalitě najde větší bezpečí(pokud má mocného ochránce), než v Evropě samotné.