Budiž, stalo se to hodně dávno a obecné znalosti barokní doby jsou dosud překryty zjednodušeným „jiráskovským“ nánosem o tom, jak jsme tři sta let trpěli. Pak tu je ale historie novější a méně kontroverzní. Historie, na které se všichni shodneme a která tvoří fundament jakéhosi národního povědomí. Tím je bezesporu protifašistický odboj a hlavně jeho nejslavnější hodina – atentát na Heydricha.
Každý rok osmnáctého června se koná u krypty pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici tryzna na uctění památky sedmi československých parašutistů, kteří zde v posledním boji položili své životy. Každý rok je mezi vrcholnými představiteli i pražský primátor. Letos chyběl a ani za sebe neposlal náhradu. Pochopitelně se ozvali lidé na sociálních sítích. Zdeněk Hřib svůj profil zjevně bedlivě sleduje a začal se tedy hájit. I nastal sled stále bizarnějších výmluv.
Pošlete to mailem!
Nejprve zdůvodnil svou neúčast tím, že tryznu organizuje nechvalně známý Český svaz bojovníků za svobodu, toho času pod vedením Jaroslavy, předlistopadového důstojníka, člena KSČ a spolupracovníka Veřejné bezpečnosti. To by tedy dávalo smysl. Potíž je v tom, že SČBS tryznu neorganizoval. Organizoval jí (jako již léta) zcela důvěryhodný Vojenský historický ústav (VHU) v součinnosti s Ministerstvem obrany a jeho Odborem pro válečné veterány. Když s tím byl primátor konfrontován, řek, že pozvánku nedostal. Jan Palička z info.cz tedy na VHU zavolal a dozvěděl se, že „to není pravda, VHÚ jako jeden ze spoluorganizátorů pozvánky na akci rozeslal významným zástupcům politické a společenské obce, pochopitelně i panu primátorovi. Pakliže tvrdí, že nebyl pozván, rozhodně nemůže jít o chybu ze strany VHÚ.“ Následně Piráti zveřejnili omluvu-neomluvu, kde doporučili VHU, aby pozvánku pro příště poslali elektronicky a neopomněli zkritizovat ODS v Praze 2 za kácení stromů v ulici Na Smetance. Jak to souvisí, ví jen Bůh (nebo Matka země), ale pokud nevěříte, přečtěte si to níže.
Samozřejmě to bylo tak, že Hřib se na akci jednoduše vykašlal nebo mu jí jeho spolupracovníci nepřipomněli. Což je zvláštní… Každý dopis, který dojde primátorovi (zvláště jde-li o pozvání na podobnou akci) dostane své číslo, je zanesen do systému a je prakticky nemožné, že by se ztratil. Ale i kdyby. To si primátor vážně myslí, že kdyby tam přišel, tak ho tam nepustí? To nikdy nebyl na podobné akci? Myslí si, že by ho snad kontrolovali, zda má pozvánku a ještě po něm třeba chtěli občanku?
Nějaké kořeny…?
Spíš jde o to, že nějaká (národní) historie je Hřibovi úplně fuk. Zatímco ostatní strany mají nějakou historii (ať už jakoukoliv) navázanou na nějaké tradice a na naši státnost, Piráti vycházejí z…. Z čeho vlastně? Podívejme se, co o sobě oni sami píší: „Pirátské strany začaly vznikat po celé Evropě v reakci na švédskou kauzu The Pirate Bay z roku 2009. V rámci ní byli zakladatelé TPB, největší světové databáze torentů, zatčení.“
Ano, to je jejich idea. Vzešli z boje za stahování filmů. Ok… A teď se podívejme na zavedené strany. „ODS je liberálněkonzervativní stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratický odkaz první republiky.“ Vedení ČSSD vystupuje pod fotkou Masaryka. Lidovci vychází z odkazu evropské kultury. Chápete ten rozdíl…?
Pak se samozřejmě snadno stanou věci, jako když pirátský poslanec Pikal vysvětloval, proč nominoval na vyznamenání normalizačního básníka Sýse: „Kontroloval jsem si osobnosti, které připravovaly násilný puč, válečné letce, co v zásadě jen plnili rozkazy, údajné rasisty, gestapácké donašeče, dětský básničkář mě nenapadl.“ Nebo vysvětluje šéf strany Ivan Bartoš svou fotku s vlajkou Antify tím, že jí považuje „za „historický symbol odporu německé společnosti proti nastupujícímu nacismu ve 30. letech.“ Samozřejmě už neví, že první Antifaschistische Aktion byla vytvořena v roce 1932 Komunistickou stranou Německa a že je to tedy asi jako kdybych nosil vlajku s hákovým křížem s odkazem na „historický symbol odporu části německé veřejnosti proti nastupujícímu komunismu po první světové válce.“
Prostě jen málokterá oblast lidského vědění je českým Pirátům tak vzdálená jako historie. A už vůbec ne národní. Národ a národní stát Pirátům nic neříkají. Není to pro ně hodnota. Zatímco pro parašutisty to byla hodnota, za kterou se vyplatilo nejen bojovat, ale i položit život. Ne, nemylme se. Odboj nebyl primárně o demokracii. Byl o národní svobodě. Byl o boji Čechů s Němci do takové míry, která by dnes (mimo historický kontext) zněla jako ryzí šovinismus. Připomeňme si dopis Josefa Mašína dětem před smrtí: „Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtěli porobit a zničit.“ Připomeňme si slova parašutistů: „jsme Češi, nikdy se nevzdáme!“ A připomenout si můžeme i depeše domácího odboje do Londýna, které se nevybíravými slovy dožadovaly vyrovnání s Němci a jejich odsun v době, kdy Beneš zdaleka nebyl rozhodnut.
Národ? Pche…
Jenže pro pochopení jejich smyslu ve své době a významu pro generace následující potřebujete alespoň základní orientaci v historii a alespoň základní citové pouto ke své zemi. Pokud ale pro vás platí, že nacionalismus je k smíchu, národní státy už v podstatě neexistují a evropské volby jsou důležitější než ty národní (to je jen „“tragikomický souboj o penězovody a dotace“), protože jde přece o klima, odpady regulaci Googlu atd. (vše citace z Pirátských listů), tak se není co divit, že nějací parašutisté, popřípadě „letci, co jen plnili rozkazy“ jsou tak trochu mimo vaše zorné pole.
Vyšlo na www.konzervativninoviny.cz
