Evropský parlament odhlasoval minulý týden poměrem 448 ku 197, že existuje závažná možnost porušení Smluv ze strany Maďarska a doporučil tak Radě EU, aby zahájila s Maďarskem řízení o porušení hodnot, na nichž je Unie založena dle článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

Parlament hlasoval o zprávě vypracované europoslankyní Judith Sargentini z nizozemské trany zelených (GroenLinks), na základě níž a podle důkazů v ní uvedených rozhodoval o postoupení záležitosti Radě. Zpráva kritizuje Maďarsko v oblastech svobody projevu a vyznání, nezávislosti soudnictví, přístupu k migraci, svobody akademické, svobody sdružování a také rovnosti mezi pohlavími. Europoslanci, kteří hlasovali proti jsou nyní osočováni z toho, že podporují omezování svobod a demontáž maďarské demokracie ze strany Orbánovy vlády, která má porušovat základní hodnoty, na nichž stojí dnešní Evropská unie. Nicméně toto je velmi zjednodušující deskripce celé situace.

Principiální problém spočívá v tom, že dichotomie ,,Buď hlasujete pro zprávu Sargentiniové, nebo souhlasíte s kroky Orbánovy administrativy a napomáháte legitimizovat podrývání hodnot EU“ je nepravdivá. Je velký rozdíl mezi souhlasem s Viktorem Orbánem a jeho vládnutím a hlasováním proti zprávě poslankyně Sargentiniové. Je možné kritizovat Viktora Orbána a přesto nehlasovat pro návrh, který je podpořen dokumentem, jenž je svou povahou mnohem blíže obyčejnému politickému manifestu proti sociálnímu konzervatismu než nezávislé parlamentní studii. Zpráva Sargentiniové je totiž postavena na velmi pofidérních základech a obsahuje řadu tvrzení, jenž vyvolávají o její objektivitě a profesionalitě přinejmenším silné pochyby.

Namísto toho, aby se zpráva věnovala problematice nezávislosti soudnictví, svobody tisku a projevu, což jsou oblasti, kde objektivně existují rezervy v maďarské legislativě a které mají být primárním cílem zájmu orgánů EU, pokud chtějí skutečně zajistit dodržování Smluv, dle kterých Unie funguje a jenž, jak říká známá právní zásada, je nutno dodržovat, je zpráva přeplněna tvrzeními, které nemají s právem a plněním závazků, vyplývajících z unijního práva žádnou spojitost a která jsou čistě politické povahy a jsou kritizována nikoli pro protiprávnost, nýbrž pro nesoulad s ideologickým naladěním vůdčích představitelů Evropské unie a pro jejich konzervativní povahu, která je zcela nepochybně trnem v oku i autorce zprávy Judith Sargentiniové, u níž díky stylu, jakým je její zpráva sepsána a jejím rétorickým obratům pozorujeme klasické progresivní rozhořčení nad politickými kroky tradicionalistické povahy, které by ale v tak závažné věci, jako je zpráva, rozhodující o dalším postoji Unie k jedné z členských zemí ve věci porušení Smluv, nemělo mít žádné místo. Sargentiniová si svůj úkol sepsat oficiální doporučující stanovisko zprivatizovala do soukromého vyjádření vlastní politické agendy a europoslanci jí tuto činnost svým hlasováním posvětili.

Zarážející je již to, že se zpráva vůbec věnuje otázkám, jako jsou stejnopohlavní sňatky, potraty či tzv. genderové stereotypy ve společnosti. Právně závazná Listina základních práv EU explicitně označuje otázku podoby manželství coby záležitost, spadající plně do kompetence členských států (článek 9). Přesto nyní oficiální zpráva Evropského parlamentu kritizuje maďarské pojetí rodiny otec-matka-děti coby ,,zastaralé a vycházející z konzervativních přesvědčení“ (stanovisko Výboru pro rovnost pohlaví, bod H.). Zpráva se dále pohoršuje nad tím, že maďarská legislativa dostatečně nezakazuje diskriminaci na základě genderové identity (odst. 48), kritizuje naladění maďarské společnosti směrem k osobám, hlásícím se k hnutí LGBT a ,,přetrvávající patriarchální stereotypní postoje k postavení žen ve společnosti“ (odst. 45). Jak porušují zmíněné kritizované věci ustanovení Smluv a představují ohrožení evropských hodnot? Zpráva sama říká, že jde o ,,naladění společnosti“, tedy nikoli o státem prosazovanou legislativu, která by odporovala unijním předpisům. Copak můžeme sankcionovat maďarskou společnost za to, že není otevřená progresivním změnám a nepodporuje transformaci společnosti, jak si ji představují funkcionáři EU a autorka zprávy Sargentiniová? Zde již nejde o obavu z porušení evropského práva a ohrožení demokracie, zde jde o apokalyptickou levicovou vizi konce demokracie z důvodu víry v to, že manželství je svazkem muže a ženy a muž, cítící se ženou není ženou, nýbrž stále mužem.

Obdobně se zpráva staví k tzv. ,,sociálním právům“. Maďarsko je terčem kritiky za to, že má nedostatečnou výši starobního důchodu, podpory uchazeče o zaměstnání a ,,velmi nízkou přiměřenost dávek v nezaměstnanosti“ (odst. 72 a 75). Toto jsou ekonomické záležitosti, zůstávající v pravomoci členských států a odsuzovat Maďarsko na základě toho, že málo rozdává z cizích peněz a poslankyně Sargentiniová by ráda ještě větší redistribuci a větší socializační kroky, je jednoduše nesmyslné.

Zpráva Judith Sargentiniové je sepsána diletantským způsobem. Autorka místo aby předložila seriózní dokument, jehož text by byl nestrannou analýzou problémů, plynoucích z činnosti maďarské vlády, odprezentovala zaujatou směs vlastních ideových postojů, podepřenou stanovisky subjektů, které ani nestranné ve vztahu k Viktoru Orbánovi být nemohou, jako např. Středoevropská univerzita, transgender sdružení ,,Transvanilla“ neboAmnesty International, která se z respektované organizace, poukazující na reálné porušování svobody v autoritářských a totalitních zemích postupně stala obyčejným nástrojem liberálního politického tlaku. Nejdůležitější je však to, že celá zpráva a provedené hlasování ničemu nepomůže a efekt bude naopak čistě negativní. Pro orgány EU je jen dalším utvrzením v jejich současném absolutním odtržením od reality a pro Orbánovu vládu je naopak účinným nástrojem, jak před vlastním národem posílit svou image neomylného zastánce maďarského lidu. Je to pouze krok, vedoucí k zesílené polarizaci uvnitř Unie, krok, který je symptomem trvajícího celounijního problému rozdělení, nestability a snah o další centralismus, nikoli pokusem o pomoc k jeho řešení. Hlavní závada je ne ve výsledné podobě zprávy o Maďarsku, je v tom, že bylo umožněno o takové zprávě hlasovat. I zpráva Sargentiniové obsahuje desítky případů, v nichž je zmíněno, že bylo Maďarsko upozorněno na trvající závady, a tak podniklo kroky, směřující k nápravě. Proč namísto toho, aby se podobný postup opakoval a bylo dosaženo pokroku ve sférách, kde má Orbánova vláda opravdu co změnit, bylo nyní vyvoláno hlasování, které přinese více škody než užitku, respektive vůbec žádný užitek?

Evropský parlament tím, že odhlasoval materiál, jaký vypracovala poslankyně Sargentiniová, přispěl jen k prohloubení vzájemné nedůvěry a poskytl další účinný náboj populistům, jako jsou Marine LePen nebo Tomio Okamura, kteří ho před příštími volbami velmi ochotně vystřelí. Schválení onoho manuálu evropského progresivisty, zabaleného do obalu s názvem ,,Snaha o obranu evropských hodnot a demokracie“ je projevem politikaření na evropské úrovni a Parlament učinil další nerozvážné gesto, dokazující, že orgány EU, tedy jejich nynější představitelé, jsou součástí krize, s níž se v Unii potýkáme, a ani vzdáleně netuší, jak přispět k jeho řešení.

Publikováno na therightw.blogspot.com