Mohl jsem jít na pivo. Nebo na rande. Místo toho jsem strávil pondělní večer sledováním pseudododokumentu Fahrenheit 9/11, který vysílala ČT 2. Ze strany České televize to byl dobrý počin – umožnila mi shlédnout dokument bez toho, abych měl výčitky svědomí, že jsem zaplacením za lístek přispěl Moorovi na další dílo. V ten pondělní večer jsem se nestačil divit, jak mohla slátanina Michaela Moora získat takovou proslulost. Ten film je přece nudný, dlouhý a hlavně – nicneříkající. O čem vlastně je? Nevím. Dokument o pozadí 11.září? To asi ne, o tom jsme se nic nedozvěděli. V dvouhodinové podívané se dozvídáme jen to, že George Bush je sice naprostý idiot, ale zároveň dokáže podvodně vyhrát volby a dovedně manipulovat celými Spojenými státy. Probírat se bod po bodu Moorovými argumenty je práce, která vyžaduje čas. A ten má málokdo. Americký publicista Dave Kopel (jinak celoživotní člen Demokratické strany) si naštěstí tu práci dal a tak mohu ocitovat alespoň několik z jeho „59 lží o Fahrenheit 9/11.“ Tak třeba, že není pravda, že konzervativní televize FOX News jako první ohlásila Bushovo vítězství na Floridě. Byla to CBS. Ano, někteří lidé byli na Floridě omylem vyřazeni z volební databáze, nikoliv však z důvodů rasy, ale proto, že byli mylně považováni za těžké zločince (je to následek aféry z roku 1997, kdy v obecních volbách hlasovala nejméně stovka těžkých zločinců, kteří ztratili volební právo). Ano, členové rodiny Saudů směli opustit USA, ale až po obnovení letového provozu a poté, co byli někteří její členové důkladně vyslechnuti. Ano, Saudové mají určitý vliv na americkou politiku (a opačně), to je ovšem věc dávného data a nikoliv Bushova libůstka. Útok na Afghánistán a Irák, který Saudové neschvalovali, je důkazem toho, že Washington se neřídí z Rijádu. Rodina Bin Ládinů neinvestovala žádné peníze do Bushovy firmy Arbusto, šlo o peníze Jamese Batha. Jméno Jamese Batha bylo v záznamech texaské Národní gardy začerněno nikoliv proto, že by z něj Bush podle orwellovské předlohy udělal „neosobu“, ale proto, že to přikazují v případě třetích osob federální zákony. Firma Carlyle Group není žádným Bushovým podnikem, značné investice tam má například jeho arcinepřítel George Soros. Bush zmíněné společnosti nešel na ruku, naopak zrušil zakázaku na její rakety Crusader. Saudové nevlastní „7 procent Ameriky“, stojí pouze za 7 procenty zahraničních investic. Bush se coby guvernér Texasu nesetkal s delegací Talibanu, firmou UNOCAL navrhovaný projekt plynovodu přes Afghánistán podporovala už Clintonova vláda, ENRON se na něm nikdy nepodílel a plynovod se nakonec nikdy nezačal stavět.

Ve filmovém dokumentu je samozřejmě nutné vše šikovně sestříhat. Prohlášení odsuzující teroristy, které Bush řekl během hry golfu, se netýkalo napadení USA, ale jednoho z mnoha teroristických útoků v Izraeli. Scéna, kde Bush říká boháčům, že jsou jeho základna, pochází z dobročiné akce v roce 2000, na které vystoupil Bush i Gore a oba si – jak je na těchto akcích zvykem – dělali sami ze sebe legraci. Také není nutno dělat si příliš těžkou hlavu s mediální etikou. Záběry pohřbu majora Stonea byly použity přes nesouhlas jeho rodiny, stejně jako záběry Petera Damona, který se léčil ve vojenské nemocnici. Scéna, v níž si vojáci dělají legraci z ležícího muže, není mučením zajatců. Jde o opilce, který se zapomněl na ulici. Senátor Castle vypadá jako nezdvořák, který nechce poslat své děti do Iráku, Moore už ovšem nezmíní, že je bezdětný.

I tam, kde Moore vyloženě nelže, je jeho výklad přinejmenším zarážející. Například, když předválečný Irák líčí jako idylické místo, kde si děti pouští draky a lidé se baví na svatbách. Nebo, když si dělá legraci z obav z nových teroristických útoků v USA. Fobie z útoků může být jistě v některých aspektech komická, ale…Jednak je to v situaci, kdy vám někdo naboří dopravní letadla do věžáku v centru New Yorku pochopitelné a jednak jsme v éře masmédií a takhle – ať se nám to líbí nebo ne – prostě masové sdělovací prostředky pracují. To, že FBI vyrušila starého pána z odpoledního spánku je jistě smutné, v zemích, které prošly skutečným policejním státem tím ale asi nikoho nedojme a nepřesvědčí, že tzv.“Patriotic act“ je cestou do totality. Že členové kongresu nečtou předlohy zákonů, není nic objevného. Většina poslanců po celém světě nečte předlohy zákonů. Že se sotva dvaceti vojáci v první linii vyjadřují dosti jadrným jazykem by Michaela Moora také nemuselo tolik překvapit. Když v dokumentu cituje země, které podpořily americké tažení do Iráku, možná mohl kromě Kostariky a Palauských ostrovů zmínit i Velkou Británii, Austrálii, Japonsko nebo Polsko.

Izraelský humorista Ephraim Kishon o lidech kdysi jako je Michael Moore – levicových intelektuálech – napsal, že na 1.máje dávají řidiči svého Rolls-Roycu volno. Přiznám se, že stejně jako on, nemám důvěru v lidi, kteří žijí v milionovém apartmánu, posílají své děti do soukromých škol a přitom mají plná ústa dělnické třídy. Lidi, kteří proklínají společnost Halliburton a mají v ní vlastní akcie. Nemám důvěru v lidi, podle kterých jsou Američané národem idiotů a přitom tvrdí, že v USA umírá 200 000 lidí na nemoc šílených krav (a vláda to tají) a nebo že Richard Nixon byl poslední liberální prezident.

článek vyšel v mírně zkrácené verzi v Hospodářských novinách