Je samozřejmě předčasné podrobně předvídat, jaká bude zahraniční politika nové americké administrativy. Více budeme moci odhadovat, až budeme znát jména ministrů zahraničí i obrany, poradce pro otázky národní bezpečnosti a jejich náměstků. Ale přesto něco lze anticipovat už nyní.

Stručně řečeno, České republice a jejímu současnému vládnímu establishmentu teče do bot. Bod první. Respektovaný Robert Gates, poslední ministr obrany v republikánské vládě George Bushe a první ministr obrany v demokratické vládě Baracka Obamy, před odchodem z úřadu v létě 2011 velice důrazně varoval evropské spojence, že pokud nebudou vydávat na svou obranu dostatečné prostředky, budou mít časem – a možná už dost brzo – velký problém. Dostatečnými prostředky na obranu jsou míněna alespoň dvě procenta HDP, k čemuž jsme se při vstupu do NATO dobrovolně zavázali.

Gates nás Evropany důrazně varoval před pěti a půl roky. Co jsme za tu dobu udělali my v ČR? Nic. Naše výdaje na obranu jsou stále jedno procento HDP, polovina toho, co bychom na ni vydávat měli, abychom byli obranyschopní.

Co na Hradě netuší a bude to mrzet nás všechny

Bod druhý. Velvyslanec jako nejvyšší diplomatický zástupce reprezentuje v zahraničí celou svou zemi, nejen svého prezidenta, jeho vládu či stranu, a tudíž jeho urážka není vnímána jako urážka jen jeho osoby, ale dotýká se celé země. To zřejmě na Hradě netuší. Mluvčí prezidenta Ovčáček amerického velvyslance veřejně uráží, když píše, jak se těší na to, až „nediplomat“ Schapiro v lednu z Prahy odjede.

Ano, Andrew Schapiro, stejně jako všichni američtí polistopadoví velvyslanci u nás (kromě jednoho), není kariérním diplomatem, ale politickou nominací. Když tedy prezident, který ho nominoval, v úřadu končí a je nahrazen prezidentem novým (natož z jiné strany), automaticky podává demisi. To v lednu 2009 udělal i Bushem nominovaný velvyslanec Richard Graber.

Jenomže myslet si, že se potupou končícího diplomata zalíbíte velvyslanci novému či prezidentovi, který ho nominuje, je hrubá chyba. Taková pohana cti je urážkou celé země a ministerstva zahraničí to vědí. Ovčáček se dopustil neakceptovatelného faux pas. Pokud naši vládní politici mají alespoň zbytek soudnosti, musejí nyní nutně požadovat Ovčáčkovu hlavu. A to i nátlakovými prostředky: hrozbou seškrtání příjmů prezidentské kanceláře a nepovolení prezidentských letů do zahraničí.

Bod třetí. Nevíme sice přesně, jaká bude Trumpova politika vůči Rusku, ale víme, že bude mnohem tvrdší vůči Číně. Putin ze strany Trumpa může pro začátek očekávat presumpci důvěry, ale té se mu dostalo i od George Bushe, jenž se zahleděl do jeho krásných modrých očí, i od Obamy a Clintonové, kteří s ním zkusili reset. A víme, jak to dopadlo. Trump si všechno bere osobně, takže stačí, aby ho Putin podrazil jednou, a pak…

Trump se však netajil tím, že považuje Čínu za svého ekonomického soupeře. V kampani sliboval na její zboží uvalit 45procentní clo. Ať už to udělá, či ne, bude vůči Číně tvrdší, než byl Obama či by byla Clintonová, hlavně v ekonomické oblasti.

Prezident Zeman je proruský a pročínský, premiér Sobotka alespoň není natolik proruský a má tendenci udržovat spojenectví s Amerikou. Ale je stejně pročínský jako Zeman i jako celá ČSSD. Zeman, Sobotka i ČSSD jsou nástrojem čínských ekonomických zájmů u nás. Zájmů, které budou ostře narážet na Trumpovu politiku vůči Číně.

Servilita vůči Číně se nám za Trumpovy vlády vymstí. Ať přinesla jakékoli výhody svým aktérům, ČR poškodí. Byla to chyba.

Na dvou židlích sedět nelze, chceme-li mít dobré vztahy

Když po 20. lednu 2017 americký ministr zahraničí nebo poradce prezidenta pro otázky národní bezpečnosti dostanou na stůl papír, že vydáváme na svou obranu polovinu toho, co bychom měli, a že našeho prezidenta, premiéra i jeho vládní stranu mají ve své kapse čínské ekonomické zájmy (jak to servilně vyjádřilo ostudné prohlášení „gangu čtyř“), a zajdou s tím papírem za prezidentem Trumpem, nedivil bych se, kdyby se nám dostalo odpovědi: „Vy chcete, abychom vám pomohli? To nemůžete myslet vážně. Vy snad žertujete. Děláte si z nás legraci…“

Nelze být napůl pročínský a napůl spojencem Ameriky (stejně jako nelze být napůl proruský a napůl spojencem USA). Pokud chceme mít dobré vztahy s nastupující Trumpovou vládou, měli bychom se ve vlastním zájmu ve volbách zbavit pročínského prezidenta a odstavit od moci pročínského premiéra a jeho stranu. Jinak za to zaplatíme cenu.

Doba amerického altruismu končí, nastává doba Donalda Trumpa. Probuďte se.

LN, 14.11.2016