Ozve se manažerka z investiční banky J. P. Morgan a sděluje nám, že právě kvůli tomu zavedli u nich ve firmě povinné „školení o nevědomých předsudcích“. Všichni přikyvují a souhlasí, že by se mělo zavést všeobecně. Sami si své zažité předsudky neuvědomujeme, naše vědomí je potlačuje nebo odsouvá někam do temných zákoutí mozku. Zakořeněné předsudky nás vedou k tomu, abychom upřednostňovali muže před ženami (patrně i naopak) či lidi jedné barvy kůže před jinými. Kvůli náboženské nebo sexuální orientaci někoho nepřijmou do zaměstnání. A proto se „školení o nevědomých předsudcích“ zavádí v bankách, finančních institucích a soukromých i státních firmách, neboť je nutné neuvědomělý postoj lidí změnit, předsudky napravit nebo vymýtit.

Její výpověď mě ohromuje a zcela jistě by vyděsila čtenáře deníku The Daily Telegraph, kteří se stoprocentně nacházejí na konzervativní pravici. Nejsou to žádní podporovatelé společenských změn, přejí si, aby všechno zůstalo víceméně při starém, kdežto školení o nevědomých předsudcích si klade za cíl společnost z gruntu převychovat. Pochybuje snad o tom někdo? Jak je možné, že tento záměr prosazuje nejen konzervativní deník, ale i velké obchodní společnosti na Wall Street a bankéři v londýnské City, ba dokonce i naše údajně konzervativní vláda? V roce 2016 americký vládní Úřad personálního managementu oznámil, že posílá na školení všechny své zaměstnance, to je 2,8 milionu osob. Britská vláda se zavázala, že bude Spojené státy následovat a zavede pro všechny své úředníky podobné povinné školení na vymýcení předsudků a prosazování „různorodosti“.

Test z Harvardu

Programy sice nejsou zcela totožné, ale vycházejí ze základní verze testu Harvardovy univerzity, kde jej vypracovali za účelem rozpoznání skupinových nevědomých předsudků (Implicit Association Test – IAT). Od roku 1998 si ho na internetu vyzkoušelo více než 30 milionů lidí. Test má cílenými otázkami zjistit skupinové smýšlení čili rozdíl mezi posuzováním skupiny, k níž se sami počítáme, a jak nahlížíme na ostatní. Od té doby jej citovaly tisíce akademických publikací všeho druhu a stal se nejvlivnějším měřítkem „nevědomých předsudků“.

Jak už to bývá, obrovský ohlas testu umožnil také vznik celého průmyslu. V roce 2015 oznámila The Royal Society of Arts (Královská společnost na podporu umění) v Londýně, že školí osoby, které se zabývají výběrem a přijímáním nových zaměstnanců. Organizátoři uveřejnili video s vysvětlením metodologického postupu ve čtyřech krocích. Rozhodování o uchazeči se má především vědomě zpomalit, je třeba se zamyslet nad důvody, zpochybnit své kulturní stereotypy a vzájemně si s kolegy zjišťovat své nevědomé předsudky. Navržená metodologie ale neutrální není, předpokládá určité výsledky. Co nastane, když si někdo uvědomí své zažité sterotypy, má se jich držet? Zřejmě nikoli. A co když při sledování vzájemných předsudků zjistíme, že někdo žádné nemá? Bude to znamenat úspěch, nebo nezdar? Bude to důkaz nepředstavitelné ctnosti, či neschopnosti své předsudky objevit? A co když někdo podvádí? O co vlastně školení usiluje zpochybňováním našich předsudků? No ovšem, o změnu názorů.

Problémů je samozřejmě celá řada, a kdo měl možnost vést pohovor s větším počtem uchazečů, jistě ví, jak důležitý je „první dojem“. Proto máme tolik zábavných rčení jako „Nikdo nedostane druhou šanci, aby udělal první dojem“. Netýká se to jen vzhledu a oblečení nebo stisku ruky. Lidé vysílají celou řadu signálů a dojmů a nelze na ně reagovat bez předsudků, a proto dochází k onomu nepřiznanému okamžitému posouzení. To ovšem vůbec neznamená, že je každé špatné.

Předsudek nebo sebezáchovný instinkt?

Je dobře známo, že všichni jsme předpojatí vůči lidem, kteří se nedokážou na nikoho podívat zpříma, vrhají pohledy na všechny strany nebo se dívají výsměšně. Máme svůj odhad považovat za předsudek, nebo spíš za sebezáchovný evoluční instinkt, jehož by nebylo radno se zbavovat? Jako příklad problému by mohl posloužit majitel malé firmy. Má před sebou kandidátku ve věku přes třicet let a podezírá ji, že možná brzy otěhotní. Zaměstnanecké zákony mu ale nedovolují, aby pravděpodobnost své úvahy prozkoumal. Nepochybně se řídí instinktivním předsudkem. A zákon by si to přál změnit. Avšak podnikatelova obava, že mu mladá žena po nákladech na zaučení odejde na mateřskou dovolenou a on bude nucen platit bez záruky, že se poté vůbec do práce vrátí, není předsudek nerozumný.

Testy mohou jistě odhalit hlubokou nedůvěru vůči lidem určitého původu nebo vůči asertivním ženám, ale také vyvolat pochyby vůči nezbytnému instinktu, jenž nás sice někdy svádí na scestí, ale jindy je naším jediným vodítkem. Kromě toho nikdo nemá každý den stejné pocity a lidé, kteří si test IAT vyzkoušeli, to také brzy zjistili. Kritika koncepce skrytých, nevyjádřených předsudků nakonec dolehla i na ty, kteří harvardský test vymysleli a vytvořili, a někteří vyjádřili obavy z jeho zneužívání. Od té doby, co se používá v korporátním světě, ve státní sféře, v akademických kruzích a na stále více místech, dva ze tří jeho tvůrců veřejně připustili, že test není natolik přesný, aby splňoval původní očekávání. Jeden z nich, Brian Nosek z Univerzity ve Virginii, veřejně uznal, že došlo k chybě: test žádné významné parametry nedokazuje. Uvedl, že lidé jeho práci „špatně porozuměli“.

Důkazy individuálních předsudků platí jen velmi omezeně, „jejich průkaznost je nízká, protože lidské vědomí není stabilní“. Je zajímavé, že přibývají svědectví z praxe. Ukázalo se například, že větší počet žen na výběrovém panelu vůbec nevedl k větším příležitostem žen získat pracovní místo. Aniž by se taková závažná věc řádně promyslela a prostudovala, přijaly ji vlády a velký byznys z pocitu povinnosti.

Za vším hledej peníze

Je otázka, zda důsledky nebudou zhoubné, každopádně najatí experti a jejich kursy jsou finančně velmi nákladné. A co je ještě smutnější, zaměstnávají se specialisté, aby mátli svou expertizou v oboru, jenž žádnou odbornost nemá. Nebudou mít pokusy zasahovat do vědomí a integrity každého státního zaměstnance a každého člověka ve světě byznysu nějaké negativní důsledky, které si dnes ještě neumíme představit? Kdo to může vědět?

Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci)  vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.

Převzato z Konzervativních novin.