americká zkušenost
Podle knihy Hahn, Kimberly – Hasson, Mary: Catholic Education: Homeward Bound (A Useful Guide to Catholic Home Schooling), Ignatius Press 1996,
zpracovala Michaela Freiová.

Je domácí škola kvalitní?

Statistika: V celonárodním měřítku čte kvalitně /proficiently/ jen asi 25 % absolventů 4.tříd veřejných i soukromých škol – u absolventů 8.tříd je to asi 28 %. Jen 25 % absolventů 8.tříd kvalitně zvládlo základní matematické úkony. (The National Education Goals Report, v.I.)

Statistika: Standardizované testy provedené u více než 16.000 doma vyučovaných dětí ukázalo v průměru 79 % dobrých výsledků ve čteném i psaném jazyce i v matematice. (The Washington Times, January 17, 1995, p.A3.)

Statistika: Nedávná studie provedená u 10.500 doma vyučovaných dětí konstatovala, že mají o 15-32 % vyšší skóre ve standardizovaných testech v matematice, čtení a jazykových dovednostech než jejich vrstevníci ze škol. ((Stanford Achievement Test Group Summary Scores by Grade, 1992.)

Proč to zkoušet s domácím vyučováním? Krátká odpověď: protože dobře funguje. Cílem vyučování je vzdělání – ne školní docházka, absolvování ročníků nebo známky. Domácí vyučování, jehož principem je individuální výuka, podněcuje studenty ke skutečnému vzdělávání. Kromě toho dává rodičům možnost upravit si osnovy podle potřeby a zvolit pro dítě ty nejlepší prameny.
Přednosti individuální konzultace jsou potvrzeny běžnou zkušeností. Přijde-li za vámi přítelkyně a řekne, že její syn má stále problémy s matematikou, doporučíte jí, aby strávil dvojnásobek času ve třídě – nebo aby si našla někoho na doučování? Ze zkušenosti víme, že má-li dítě problémy ve škole, řešením patrně nebude větší počet hodin strávený ve třídě s mnoha dětmi, ale spíše intenzivní, osobní vysvětlování – konzultace. Stejně tak je obecně známo, že chytré dítě, kterému se dopřeje individuální vyučování v oblastech, jež ho zajímají, může dosáhnout neuvěřitelných výsledků. Individuální vyučování je výhodnější jak pro chytré, tak pro průměrné žáky.
Škola je protikladem individuálního vyučování. Typickému žákovi se během šestihodinového dne ve škole dostane méně než osmi minut individuální pozornosti. Průměrný počet dětí ve třídě činí ve veřejné škole 26 žáků: z toho některým – díky kázeňským, motivačním nebo osobním problémům – se věnuje neúměrné množství času, zatímco na ostatní zbyde jen málo. Ani ten nejvíce motivovaný, nejtalentovanější učitel prostě nedokáže poskytnout dítěti takovou zpětnou vazbu a takové povzbuzení, jaké se mu dostane při individuálním vyučování – zejména vyučuje-li ho rodič, který ho má rád.
I školské instituce si uvědomují výhody individuálního vyučování a stále se snaží získat více peněz, aby mohly zmenšit třídy a snížit počet žáků na učitele. Trvale klesající úroveň výsledků testů při trvale stoupajících výdajích na vzdělání svědčí o tom, že v masovém způsobu poskytování vzdělání není něco v pořádku: podobá se macdonaldovskému občerstvení s jeho omezeným jídelním lístkem a miliony obsloužených zákazníků.
Ale navzdory jasným důkazům o celonárodním selhávání systému veřejných škol se jak školské úřady, tak “National Education Association” stále staví proti domácí škole. NAE stále opakuje, že domácí škola “nemůže poskytnout žákovi kompletní vzdělání… Vyučovat by měl člověk, který má licenci od příslušné státní instituce, a drží se osnov, schválených státním ministerstvem školství.” (NEA prohlášení z r. 1990, Resoluce C-39. Toto stanovisko bylo potvrzeno v r. 1992: resoluce B-55.)
Jádrem jejich námitky je, že domácí škola eliminuje moc školské byrokracie nad vzděláváním každého dítěte a vrací tuto pravomoc rodičům. NEA na této pozici setrvává navzdory tomu, že veřejný vzdělávací systém selhává v úkolu, který na sebe vzal.
Nadané děti trpí v institucích nedostatkem podnětného materiálu. Nadaní studenti, jak ukazuje průzkum federálního ministerstva vzdělání, obvykle ovládají asi polovinu učiva obsaženého v osnovách ještě před tím, než začne školní rok. “Přesto v 84 % dostávají nadaní žáci stejné úlohy jako ostatní.” Dvě nebo tří hodiny, které může žák strávit v “resource room” nebo v nepovinném předmětu, prostě nestačí k tomu, aby ti nejlepší studenti dosáhli maxima svého akademického potenciálu. Je zajímavé, že tato zpráva ministerstva vzdělání doporučuje, aby děti mohly používat podnětné materiály v tempu, které jim vyhovuje – což je přesně to, co nabízí domácí škola.
Veřejné i soukromé školy mají celou řadu společných problémů, i když žáci soukromých škol mají lepší akademické výsledky než jejich vrstevníci z veřejných škol. Žáci vzdělávaní doma přitom v jednom testu za druhým prokazují lepší výsledky než žáci soukromých a veřejných škol. Tato svědectví narůstají s tím, jak roste hnutí za domácí školu.
Řada států si udělala statistiku o výsledcích dětí vzdělávaných doma. Oregon, Aljaška a Tennessee hlásí, že doma vyučované děti vytrvale prokazují výsledky nad průměrem. Studie provedené v tak odlišných státech jako je Texas, Kalifornie, Alabama, Washington, Pennsylvania a Severní Dakota potvrzují obecně vyšší výsledky u doma vzdělávaných dětí ve srovnání s jejich vrstevníky vzdělávanými v institucích.
Je zajímavé, že studie zaměřená ne na výsledky testů, ale na intelektuální vývoj, ukázala, že “doma vzdělávaní žáci dospívají k formálnímu myšlení mezi desátým a jedenáctým rokem, tedy dříve než je celonárodní průměr 15-20 let.” (HSLDA, 1992).
Statistiky jsou sice přesvědčivé, ale pro vzdělávající rodiče je nejdůležitější pozitivní výsledek, který mohou sami vidět na svém synovi nebo dceři.

Proč domácí vzdělávání funguje: je to otázka pozornosti

Zásadním důvodem, proč individuální vzdělávání, a to zvláště domácí individuální vzdělávání, má úspěch tam, kde jiné metody selhávají, je skutečnost, že učitel má čas a cíl přesně zjistit, čemu dítě už rozumí, co se ještě potřebuje naučit, a jak ho to nejlépe naučit. Individuální vyučování je skvělá metoda proto, že zacílení na jedno dítě a možnost přizpůsobit rychlost učení podle toho, zda dítě zvládá daný problém snadno nebo s ním má potíže.
Rodič jako učitel vysvětluje dítěti individuálně a může pružně přizpůsobit vyučování akademickým potřebám dítěte. Jestliže např. dítě pochopí nový pojem snadno, není třeba ho opakovat. Lze rychle projít opakovací cvičení a postoupit k dalšímu pojmu. Podobné je to, když se dítě “zasekne” /stuck/ a postup podle učebnice se mu nedaří: matka může knihu odložit a zahrát si s ním kreativní hru nebo použít jiný zdroj, který pomůže dítěti překonat tuto krizi.
Rodiče na rozdíl od učitele ve třídě mohou sami rozhodnout, na kterou část osnov položí důraz, aby vyrovnali výkyvy v tělesných a intelektuálních schopnostech dítěte. Chlapci např. rozvíjejí rychleji hrubé motorické dovednosti než jemné. Dívky rozvíjejí jemné motorické dovednosti dříve. Zatímco průměrné prvňačky postupují stejně dobře ve čtení i psaní, mohou mít chlapci prospěch z toho, když se rodič – dokud dítě není fyziologicky schopné psát – zaměří hlavně na čtení . Ale ve škole, kde osnovy nařizují postupovat ve čtení i v psaní stejným tempem u všech žáků stejně, doplácejí chlapci na svou fyziologickou nezralost.
Individuální domácí vyučování umožňuje také rodiči motivovat dítě tím, co ho těší. Dítě je motivováno tím, že se akademické cíle uspořádají kolem předmětu jeho zvláštního zájmu. Např. dívka, která miluje koně, bude motivovanější ke psaní nad texty o koních než nad texty o kosmických lodích. Marsha Jacobeenová, matka pěti synů, zjistila, že její desetiletý syn je fascinován ptáky a podněcovala tak jeho tvořivost v několika ohledech najednou. “Domácí škola mi umožňuje zohlednit při plánování studia dítěte jeho zájmy. Jeden z mých synů se velice zajímá o ptáky, a já jsem tento zájem využila při čtení, při psaní i při přírodopisu”. Rodič může pružně reagovat na přirozenou zvědavost dítěte a začlenit jeho zájmy do osnov.
Individuální učení na druhé straně umožňuje rodičům klást na dítě větší nároky než může učitel ve třídě. Např. při vyučování jazyků nebo matematiky dítě nemůže tak snadno skrývat mezery ve svých znalostech za odpověďmi jiných dětí. Jestliže nezná odpověď, nemůže zabořit hlavu do knihy a počkat, až učitel vyvolá někoho jiného. Jeho domácí učitel vždycky zjistí, že žák odpověď nezná.
Při domácím učení ví rodič naprosto přesně, zda dítě danému materiálu rozumí nebo ne, a proto nejsou známky tak důležité jako u žáků v institucích. Škola se musí spoléhat na testy, má-li určit, kolik se toho student naučil: známky jsou jediným indikátorem pochopení. Julia Fogassy ze Seattlu si uvědomila, jak málo toho známky říkají, teprve když vzala děti ze školy a začala je učit doma.
“Když chodily do školy, představovala jsem si, že přesně sleduji, jak jsou daleko. Když jsem je vzala domů, uvědomila jsem si, že nevím vůbec nic. Nevěděla jsem, co znají a co neznají.”
Rodič může používat známky proto, aby vyznačil pokrok dítěte (např. pro srovnání se standardy daného státu, při přípravě přihlášky k přijetí na vyšší školu, nebo k motivaci dětí, které byly ze školy zvyklé na známky jako na odměny), ale jeho skutečné hodnocení je založeno na osobní znalosti, ne na číslicích v žákovské knížce.

Které překážky individuální vyučování řeší

Jeden z prvních obhájců moderního trendu k domácímu učení, John Holt, uvedl tři kameny úrazu, které stojí v cestě skutečnému učení – kameny, které instituční vyučování spíše zvětšuje než odstraňuje. Těmito kameny jsou: strach z nudy, strach ze selhání, a strach z nepochopení. Tyto tři problémy jsou často základními prvky zkušenosti dítěte se vzděláním. K jejich důsledkům patří ranní opožďování, nekonečné řeči dítěte o tom, jak nenávidí školu, úzkost, akademické obtíže a kázeňské problémy ve třídě.
Strach z nudy vzniká tam, kde chytrý student ví, že bude zase sedět ve škole a čtyři hodiny poslouchat novým a novým výkladům materiálu, který pochopil napoprvé. To, co jemu zabralo dvě minuty soustředění, může zbytku třídy zabrat 45 minut. Inteligentní dítě se snaží této situaci vyhnout (např. tím, že se ráno loudá, aby přišlo do školy pozdě), nebo se zabývá něčím zajímavějším (např. se zasní nebo vymýšlí lotroviny), zatímco učitel se věnuje ostatním dětem. Např. jedna dvanáctiletá dívka ze Středozápadu strávila “neuvěřitelné množství času” tím, že se cvičila ve čtení pod lavicí a současném sledování učebnice a učitelova výkladu. “Aspoň jsem si něco zajímavého přečetla a přitom jsem stále měla jedničky”, vysvětlovala. V nejlepším případě je výsledkem ztráta času a otupený zájem o skutečné učení. V horších případech jsou výsledkem problémy v chování, akademické neúspěchy a nešťastné pocity dítěte.
Strachem ze selhání netrpí jen děti, které jsou nejhorší ve třídě, ale i ty, které se pohybují na průměru. Některé děti nejsou tak bystré, aby se učily rychle a bez pomoci, a přitom nejsou dost zaostalé, aby přitáhly dostatečnou učitelovu pozornost, kterou by potřebovaly. Úzkost ze zkoušení (a její průvodní projevy jako bolest hlavy nebo žaludku) nastupuje tam, kde žák cítí, že si nikdo nedá práci, aby mu s látkou pomohl – a on sám ji ještě nezvládl. Byrokratické předpisy vyžadují, aby se za určitou dobu probral určitý počet stránek. Když většina dětí zvládla látku alespoň na C (což zpravidla znamená, že ji nezvládly dokonale), všichni postoupí k dalšímu bloku informací. Strach ze selhání nastupuje u dítěte tam, kde celá třída už postupuje dál, zatímco ono samo chápe látku jen nejistě. Žák ví i tehdy, když to neví jeho učitel, že stavět na labilních základech je těžké.
Strach z nepochopení se projevuje různě. Tak např. ostýchavé dítě se bojí zeptat před celou třídou a tak má stále strach, zda skutečně látku pochopilo. Strach se může stupňovat právě tehdy, když učitel vysvětluje, protože dítě ví, že bude vysvětlovat jen jednou. Co když to nepochopí? Ze samé snahy pochopit napoprvé může mít žaludeční křeče, protože ví, co se stane, když bude chtít něco vysvětlit ještě jednou.
Tyto tři překážky v učení – strach ze selhání, strach z nudy, a strach z nepochopení – často zastíní celou vzdělávací zkušenost dítěte. A přitom to není nevyhnutelná součást vzdělávání. Individuální výklad, zvláště když se koná doma, minimalizuje překážky a poskytuje prostředky k jejich odstranění.

Proč jsou rodiče nejlepšími individuálními učiteli?

Jedním z hlavních důvodů úspěchu domácího vyučování je právě to, že vyučování dítěte vedou jeho rodiče. Rodič jako vzdělavatel /tutor/ není nevýhoda, kterou je třeba zmírnit nebo vyvážit jinými přednostmi domácího vzdělávání. Naopak: rodičovské zaujetí a láska jsou rozhodujícími činiteli úspěchu domácí školy.
David Guterson, učitel na veřejné nižší střední škola a učitel tří doma vzdělávaných synů, vysvětluje, proč i nejnadšenější učitel nedokáže vyučovat tak, jako matka nebo otec: “Rodiče milují děti tak, že já se s tím nemohu rovnat… A vyučování je přede vším jiným úkonem lásky.” Láska rodiče k dítěti je ta nejlepší učitelská kvalifikace. Tato láska je základem důvěry a věrohodnosti, která nezačíná znovu každé září a nekončí každý červen.
Od samého narození pozorují rodiče zblízka způsob, jímž se jejich dítě učí. Většina matek i otců zjistí, že největší část dětské osobnosti byla zjevná už od kojeneckého věku a zbytek se jim od té doby rozvíjel před očima.
Zvláště v raném věku dítěte mají rodiče jedinečnou šanci objevovat temperament dítěte, styl, jímž se učí, a jeho zárodečné schopnosti: to je klíč k budoucímu akademickému úspěchu dítěte. Každá matka, která učila batole používat lžíci nebo čtyřletého počítat kostky, když je uklízí do bedny, každý otec, který učil šestileté dítě jezdit na koloběžce, vědí něco o tom, jak se jejich dítě učí a co ho motivuje. Je agresivní? Pozoruje rádo ostatní, než vyzkouší novou dovednost? Učí se rychleji pozorováním – nebo napřed vyslechne výklad a pak pozoruje ukázku? Vyjadřuje se lépe slovně nebo akcí a participací? Podněcuje ho soutěž – nebo ho odrazují? Vyzkouší si věci nejraději v soukromí, aby nebylo pozorováno – nebo ho motivuje publikum? Všechna tato pozorování jsou důležitá, protože rodičům ukážou, jaký typ podpory, struktury, motivace a přístupu pomůže jejich dítěti nejvíce.
Každá matka, která měla dítě ve škole, si někdy pomyslela: “Oni mu nerozumějí” nebo “Učitel jí nedává to, co potřebuje”, nebo “Kdyby mu dopřáli trochu víc pozornosti, kdyby ho povzbudili…” Sečteno a podtrženo: nikdo nezdá vaše dítě tak jako vy. Nikdo mu nedá tolik lásky, povzbuzení a podpory, jako vy. A žádný učitel nemá čas objevit a ocenit všechny báječné věci, které vy o svém dítěti víte. Konec konců jste ho právě vy učili prvních pět let, motivovali ho, ukázňovali ho a milovali. Učitel prostě nemůže znát dítě tak dobře, aby mohl reagovat tak jako vy.
Guterson popisuje přednosti akademického vzdělávání poskytovaného rodiči takto:
“Nesvazování inherentní netečností škol – jejich uniformitou obsahovou i pedagogickou – a důvěrně spojeni se vzdělávacími potřebami dítěte, mohou vyučující rodiče objevovat a znovu objevovat, učit se z chyb, měnit věci tak, jak se prohlubuje jejich pochopení, a konečně živit intelektuální růst svých dětí z výhodné pozice toho, kdo dítě hluboce miluje. Krátce řečeno jsou rodiče přirozenými učiteli, jež sama struktura života vede ke vzdělávání jejich dětí.”
–––––––––-
David Guterson, Family Matters: Why homeschooling makes sense (New York: Harcourt, Brace, Jovanovich, 1992).
––––––––––––-
Většina rodičů mimoděčně učí své děti všemu potřebnému v prvních čtyřech letech života, aniž by i jen pomysleli na to, zda jsou k tomu “kvalifikováni” a mají na to “certifikát”. Jakmile udeří dítěti pět let, je to jiné. Rodiče jsou přesvědčováni, že jen “experti” mohou jejich dítě učit, navzdory tomu, že rodiče je úspěšně učili celé roky, že znají své děti lépe než kdo jiný, a že znají jeho temperament a styl jeho učení – tedy věci, které učitel ve třídě musí celá léta objevovat, pokud to vůbec chce dělat.
Zkušenost formálního učení ve třídě neučiní z rodiče dobrého učitele. Řada učících rodičů dokonce popisuje svou předchozí učitelskou kariéru jako komplikaci. Maggie Murrayová, bývalá učitelka základní školy, která dnes učí doma své čtyři dcery, popsala svá učitelská léta spíše jako překážku než jako pomoc. “Musíte se odnaučit všechno, co jste se učila o učení.” Většina vyučování ve třídě se odehrává ve velkých skupinách, uniformně, a to je jen malou pomocí.
Několik studií o zázemí vyučujících rodičů potvrzuje, že učitelské vzdělání, příjem a úroveň vzdělání nejsou rozhodujícími faktory pro úspěch domácího učení. Podle jedné studie např. není významný rozdíl mezi akademickými výsledky doma vzdělávaných dětí rodičů s učitelským certifikátem a rodičů bez tohoto certifikátu.Podobně podle několika studií není významný vztah mezi úrovní vzdělání rodičů a výsledky dítěte. Děti, jejichž rodiče ukončili vzdělání dvanáctou třídou, mají stále ještě lepší výsledky, než je celonárodní průměr.
Všechny tyto statistiky ukazují, že nejlepší vzdělání pro dítě není dáno učitelskou kvalifikací, penězi vynaloženými na osnovy a pomůcky, ba ani počtem hodin, strávených formálním, strukturovaným učením. Úspěch spíše závisí na citlivosti vyučujícího ke skutečným potřebám dítěte, jeho nadání a deficitům, a na zaujetí, soustředění, povzbuzování a lásce – tedy na věcech, které mají spíše rodiče než učitel ve třídě.

Domácí škola zaručuje osnovy upravené podle osobnosti dítěte

I když v dalších kapitolách této knihy budeme hlouběji probírat otázku, jak se rodič dozví, co má učit, je důležité už zde uvést, proč volba individuálních osnov je tak významná. Rodiče vzdělávající doma poskytují dětem významnou výhodu, kterou i nejlepší soukromá škola jen horko těžko vyváží: osnovu zaměřenou na osobnost dítěte. Rodič obvykle učí podle osnov, které vybral nebo upravil podle konkrétního dítěte – jeho intelektuální úrovně, zájmů, tempa a stylu učení, a také podle toho, co rodiče pokládají za kompletní, integrované vzdělání. Individuálně učící rodiče poskytnou dítěti program střižený na jeho míru, protože vycházejí z otázek: “Co už zná?” a “Co by se právě teď měl naučit?”
Rodiče si mohou vybral látku z různých stupňů tak, aby ji přizpůsobili skutečné vzdělávací úrovni svého dítěte. Tak např. osmiletý může být v matematice na úrovni třetí třídy, číst na úrovni čtvrté třídy, spelovat na úrovni druhé třídy atd. Ve škole učitel nemůže přizpůsobovat osnovy v každém předmětu podle každého ze svých studentů. Domácí vzdělavatel však může vědomě vybírat osnovy podle konkrétního žáka.
Individuálně navržený program uchovává u dítěte vzrušení a nadšení pro výuku a vylučuje nudu, která se nutně dostavuje, když je dítě nuceno vysedávat při opakovaném výkladu věcí, které už zvládlo. Učitel ve třídě si kromě toho nemůže zvolit osnovu, podle níž by učil. Nemá ani možnost upustit od osnov nebo je nahradit jiným textem, pokud text schválený školní radou u určitého dítěte nezabírá. Učitel, na rozdíl od rodiče, nemůže začít znovu s takovou osnovou, která by měla efekt.
Poslední důvod: osnovy zaměřené na osobnost dávají rodiči příležitost vybrat materiály, které odpovídají učebnímu stylu dítěte. Tak např. u dítěte, které se učí především ze slyšení, lze užít audiotechniku tak, aby si dítě lépe zapamatovalo fakta. Dítě, které je rozvinuté hmatově, může mít prospěch z “hands-on-approach” v přírodopisu nebo matematice, kdy se může opřít o pomůcky, jež mu osvětlují pojmy používané v textech. Ideální osnovy nabízejí kombinaci hmatového, zrakového a sluchového učení, ale v rovnováze , kterou lze adaptovat na efektivní metodu pro konkrétní dítě.

Ano, domácí škola je dobrá škola

Domácí škola dává rodinám obrovskou příležitost nabídnout dětem to nejlepší akademické vzdělání. Individuální učení, jež je jádrem domácího vzdělávání, poskytuje našim dětem nejlepší vzdělání. Hlavní důvody, proč je domácí škola tak úspěšná, lze shrnout takto:
1. Individuální učení je nejefektivnější vyučovací metoda. Individuální výklad, který navíc poskytuje učitel (rodič), který zná dítě nejlépe, umožňuje skutečné pochopení studovaného předmětu a umožňuje přizpůsobit tempo výuky dítěti.
2. Individuální osnovy vždy odpovídají úrovni dítěte. Rodiče vybírají osnovy podle toho, co se nejlépe hodí pro intelektové schopnosti jejich dítěte, způsob, jímž se učí, i pro jeho zájmy. Rodiče mohou osnovy upravit tam, kde vidí nějaké nové potřeby nebo cíle. Nuda nebo strach z neúspěchu se do značné míry sníží nebo vůbec vyloučí.
3. Domácí škola zajišťuje větší důkladnost a hloubku učení. Cílem je pochopení, tempo určují potřeby dítěte: díky tomu se děti skutečně naučí to, čemu se učí (rozhovor je omezen jen rozsahem problému – ne zvonkem na konci hodiny). Dítě si nevytvoří mezery, k čemuž nutně dochází, když něco ještě nepochopilo a učitel už přechází k dalšímu oddílu.
4. Domácí škola poskytuje dítěti širší rozsah vzdělání, protože výběr předmětů je širší a pružnější: je také možné využít exkursí a hloubkových projektů. Ve školách byly exkurse a hloubkové projekty podstatně omezeny díky rozpočtovým škrtům, právní odpovědnosti a menším možnostem spolupráce matek. Např. okres Fairfax ve Virginii, což je jeden z nejkvalitnějších školských obvodů v zemi a okres je jeden z nejbohatších, poskytuje dětem základní školy jednu exkursi za půl roku. Místní podpůrná skupina domácího vzdělávání v témž okrese naproti tomu organizuje v průměru jednu exkursi za měsíc a má k dispozici řadu mluvčích ke speciálním tématům.
5. Individuální výuka nejlépe využije čas dítěte. Redukuje ztrátové časy. Rodič – i ve velké rodině – má vždy méně dětí na starosti. Tradiční instituční škola pomíjí přirozenou potřebu dítěte hrát si: individuální učení je úspornější a efektivnější, takže dítěti zbyde víc času na to, aby bylo opravdu dítětem a v klidu se radovalo z volného času.
6. Individuální učení se vyhne nuceným programům: rodiče mají kontrolu nad sexuální výchovou a vyhnou se nevítaným aspektům programů zaměřených na drogy, smrt, sex a AIDS, které jsou ve veřejných školách povinné.
7. Individuální učení poskytuje víc než může poskytnout soukromá škola, přitom však za zlomek ceny. Má řadu předností i ve srovnání se soukromou školou nižší počet dětí na učitele, individuálnější osnovy, lepší výsledky podle testů) a poskytuje je levněji. Je dražší než veřejná škola o některé výdaje (osnovy, knihy, poradenské služby, testování), ale v normálním případě nestojí víc než 400 USD na rok a dítě – často méně.

Otázka socializace

“Posedlost vrstevníky a mentalita party jsou přirozenou odpovědí dětí na masové vyučování, které v podstatě odstraňuje z jejich života dospělé: dospělí se před nimi ocitají v poměru 30:1, v roli natolik autoritativní, že znemožňuje smysluplný vztah.”
(David Guterson, učitel na veřejné škole, domácí vzdělavatel.)

Úhelným kamenem debaty o domácí škole je otázka socializace. Rodič učitel může být akademicky dobrý – ale nebude díky nedostatku socializace domácí vzdělání neúplné?
Když kritici domácího vzdělání mluví o socializaci, redukují ji zpravidla na sociabilitu – schopnost vycházet s lidmi. Pokládají socializaci v instituční škole za lepší, protože je tam víc lidí, a víc lidí znamená víc zkušeností pro sociální interakci. Ale sociabilita je pouze produktem procesu socializace.
Proces socializace v instituční škole spočívá z největší části na interakci vrstevníků pod povšechným dohledem učitelů. Ale pokud jde o socializaci prostřednictvím vrstevníků, méně je někdy více.
Proces socializace doma začíná a roste za bdělé péče rodičů, kteří ho podporují a korigují: zvláště pečlivě dbají na vztahy mezi sourozenci. Kritici naznačují, že doma vyučované děti jsou sociálně neschopné, že se neumějí vyrovnávat se skutečným světem. Ale pravý opak je pravdou: socializace je jednou z předností domácí školy.
Výhody domácí školy pro socializaci jsou zhruba tyto:
1. Nejdříve a především doma se dítě připravuje k získávání společenských dovedností, jež ho – ve věkově integrovaném prostředí – připravují na skutečný svět. Uvědomme si, že skutečný svět oplývá prostředími, jež jsou věkově smíšená: obec, církev, pracoviště.
2. Socializace znamená víc než schopnost vycházet s druhými. Je to schopnost dávat se v lásce Bohu, členům rodiny, souvěrcům i světu. Domácí škola dlouhodobě cvičí naše děti v tomto typu obětavé lásky.
3. Děti, které se učí doma, mají silné vědomí vlastního já, které je základem zdravé socializace. Silné vědomí já vede k sebeúctě a sebekontrole, které jsou základem sebekázně a sociability.
4. Vyučující rodiče mají více času na to, aby děti vedli k jednání založenému na křesťanských hodnotách. Děti jsou pak více schopny reagovat na hodnoty určované vrstevníky a ujmout se mezi nimi vedení.
5. Domácí vyučování omezuje příležitost negativní socializace. Členové rodiny stráví více času pohromadě a uzavírají věkově smíšená přátelství. Rodiče mají přátelství svých dětí pod kontrolou.
6. Díky společným exkursím a dalším aktivitám podpůrné skupiny i díky církevním a občanským aktivitám rodiny má dítě větší možnost kontaktů s lidmi nejrůznějších profesí a v nejrůznějších životních situacích. Jejich socializace pro život je komplexní /well-rounded/.

Ale jak se dozvím, co mám učit, a jak to budu učit?

Pokud jde o tento aspekt domácího vyučování, pak jsou rozhodující vhodné nástroje. Státní vyučovací standardy, “balíčkované” neboli kompletní osnovy, a věkově vhodné učebnice vám ukáží, co se má dítě každý rok naučit. To je pro vás výchozí bod: nemusíte se však omezovat na to, co dělají všichni ostatní. Učitelské příručky a detailní osnovy vám řeknou, co máte každou hodinu naučit, a většina z nich nabízí další činnosti, které prohloubí pochopení nebo uvedou další lekci.

Státní osnovy

Většina států má nějaké standardy (vzdělávací cíle), které zveřejňuje ministerstvo školství příslušného státu nebo úřad místního inspektora. Tyto standardy velmi podrobně stanoví, co musí být každý rok probráno. U většiny předmětů jsou výchovné cíle shrnuty na jedné, nejvýš dvou stránkách.
Ke státním standardům bývají připojeny standardizované testy, které ověřují dovednosti pro příslušný ročník. Ve většině států vám rádi pošlou standardy pro hlavní předměty. Vyžádejte si jen hlavní předměty – jinak vás zasypou horami papíru. Nenechte se odradit pedagogickým žargonem, kterým byrokrati své cíle popisují.
Nemáte-li čas ani energii brodit se státními standardy, můžete si zjednodušit život tím, že si prohlédnete učebnice místní veřejné nebo farní školy pro hlavní předměty: pročtěte si obsah a tak získáte představu o tom, co je třeba naučit. Rozhodně však nedělejte to, že byste šla a hned koupila učebnice, které se používají ve veřejné škole. Možná objevíte lepší nebo vhodnější pro vaše dítě. Systém veřejné školy vás může informovat o vzdělávacím minimu – ale neměl by vám stanovovat vzdělávací cíle.
Další jednoduchý způsob jak naučit všechno, co je pro příslušný rok potřebí, je koupit si “kompletní” osnovy. Distributoři kompletních osnov dělají průzkum za vás. Dodají vám učebnice a učitelské příručky upravené podle toho, co předepisuje váš stát. Na druhé straně tak ztratíte možnost přizpůsobit osnovy svému dítěti. Někteří distributoři poskytují za poplatek poradenskou službu a “balíčkové” osnovy. Jiné programy poskytují pro čtení a matematiku telefonní službu, kde jsou k dispozici specialisté nebo vyučující matky – veteránky: poradí vám s praktickými problémy.

Typy osnov

Osnovy si zvolíte podle svého přístupu k učení, a podle toho, jak široký průzkum si chcete udělat a co považujete pro své dítě za nejlepší. V zásadě máte tyto možnosti: kompletní “balíčkové” osnovy: částečný balíček (pevné osnovy, které pokrývají některé, ale ne všechny předměty, které chcete učit) kombinované s vaší vlastní volbou v ostatních předmětech: individuálně navržené osnovy, kde si plán stanovíte zcela sami.
Většina zkušenějších rodičů-učitelů si volí individuální plán. Podle nejnovějších statistik se 67.4 % doma vzdělávaných dětí učí podle osnov, které jim sestavili rodiče. Sem patří také ti, kdo si dávají dohromady ty nejlepší zdroje od dvou nebo tří dodavatelů osnov, ale i ti, kdo sestavují osnovy z většího počtu zdrojů.
Druhou nejpopulárnější volbou jsou kompletní nebo “balíčkové” osnovy. Hotové osnovy si volí 31.4 % rodičů-učitelů.
–––––––––
“A nationwide Study of Home Education” (1990), Home School Court Report, Dec.1990.
–––––––––––––

Kompletní osnovy

Většina dodavatelů zasílá tzv. kompletní nebo pevné osnovy podle stupně. Stupeň se obvykle určuje podle věku dítěte, i když některé společnosti nabízejí vstupní testy nebo se spolehnou na standardní testy, a podle nich pak určí zařazení dítěte.
V soupravě kompletních osnov dostane každý rodič, který si objedná např. soupravu pro první stupeň, stejnou soupravu pro první stupeň. Každý prvňák, který bude soupravu používat, se bude učit ze stejných knih a projde stejnými testy. Někteří dodavatelé umožňují kombinovat stupně v rámci osnov pro jedno dítě, jiní to neumožňují.
Vyberete-li si pevné osnovy, zbavíte se odpovědnosti za volbu speciálních osnov pro každý předmět. Dodavatel za vás volí nejen výběr předmětů, ale i studijní celky v rámci každého předmětu a metodu vyučování.
Komponenty kompletních osnov se liší podle dodavatelů. Tak jeden z nejlepších programů vám dodá absolutně všechno, co budete po celý rok potřebovat – včetně tužek a papíru (Calvert School v Baltimoru). Učebnice, cvičebnice, vybraná literatura, testy i projekty dorazí k vám domů a můžete rovnou začít pracovat. Jiní dodavatelé vám pošlou knihy, cvičebnice a testy, ale nechají na vás doplnění ostatních pomůcek. Některé “kompletní” osnovy předpokládají, že si základní tituly četby vyberete ve vaší knihovně nebo knihkupectví: vůbec se od vás očekává, že budete hodně využívat knihovnu k doplnění všech projektů programu. Jak se říká – některé “kompletní” osnovy jsou kompletnější než jiné.
Největší přednost kompletních osnov je také jejich největší nevýhodou: všechno je určeno předem. Výhoda je v tom, že je to nejméně komplikovaný způsob sestavení osnov. Společnost za vás všechno spočítala. Když si koupíte jejich soupravu, řeknou vám přesně, které předměty máte tento rok učit, a co máte učit v kterém předmětu, určí vám knihy, lekce, testy i projekty. Často vám takové osnovy i odhadnou, kolik času máte konkrétní informační jednotkou nebo projektem strávit, takže se nemůžete zpozdit a stihnete osnovy během roku probrat.
Začátečníky zpravidla přitahuje důkladnost těchto souprav i bezpečnost jejich používání: vědí, že když použijí kompletní soupravu, jejich dítě nezanedbá nic, co je třeba daný rok probrat.
Rodiny, které používají hotové osnovy řadu let, mají zajištěnou určitou kontinuitu: mladší sourozenci se učí z týchž osnov a těží z toho, že matka s nimi už má zkušenost – v látce i v předmětech.
Někteří dodavatelé poskytují za poplatek další služby: vedení záznamů, klasifikaci (kdy se žákova práce pošle přímo dodavateli pro klasifikaci a ohodnocení), testy atd. Někteří mají poradenskou a konzultační službu, takže se lze poradit o všech speciálních problémech. Nechat se klasifikovat někým jiným může být pro rodiče i pro děti dobrou motivací.
Jednou z variací kompletních osnov jsou osnovy poskytované institučními školami. Doma vyučované děti jsou součástí “satelitní” školy. Děti jsou vlastně jakoby zapsány do korespondenční školy. Nevýhodou může být právě to, že vyučovací materiály jsou určeny pro učitele ve třídě a ne pro individuální vyučování. Největší výhodou tu je zapsání do akreditované školy, která vede záznamy a vystaví diplom.
Rozhodnete-li se pro domácí školu v poslední chvíli, nebo vezmete dítě ze školy uprostřed roku, jsou kompletní osnovy vaší záchranou. V časovém stresu si zpravidla nemůžete dovolit prolistovávání všech možných zdrojů. Program v soupravě vám poskytne systematický, organizovaný a komprehensivní způsob, jak začít s domácí školou narychlo.
Další skupinou, která dává kompletním osnovám přednost, jsou rodiče, kteří si potrpí na přesnou strukturu nebo se naopak cítí natolik nezorganizovaní, že potřebují systém, který promyslel někdo jiný. Rodiče, kteří si myslí, že by domácí škola v podstatě měla odrážet výuku ve třídě, dávají často stanoveným osnovám přednost.
Největším nedostatkem kompletních osnov je však právě nedostatek flexibility. Někdo jiný (dodavatel) provedl výběr předmětů a textů a vy nemůžete přizpůsobit osnovy svého dítěte jeho zájmům, učebnímu stylu, jeho akademickým přednostem a slabostem.
Dalším potenciálním problémem je, že časový rámec a plán odpovídá spíše rozvrhu dodavatele než vašemu vlastnímu. Dodavatelé, kteří pomáhají rodičům udržovat tempo a shrnout učivo na konci roku, vyžadují zaslání prací k určitému datu.
Rodiče, kteří používají pevné osnovy, se často cítí pod tlakem, a to i ti, kteří nezasílají práce ke klasifikaci. Snaží se dodržet program za každou cenu.
Poslední nevýhodou kompletních osnov je jejich cena. Mohou stát 200, ale také 600 dolarů na rok. Zvláště pro předškolní stupeň a první stupně asi není tak velká počáteční investice nutná.

Částečné osnovy

Částečné osnovy je třeba kombinovat s vaším vlastním výběrem a tak umožňují rodičům pružnost. Částečná souprava nabízí pevné osnovy obvykle v hlavních předmětech – v matematice, přírodopisu nebo jazycích. Předměty, které jsou v soupravě, jsou integrovány, takže např. slova ke spelování jsou zvolena z výběru literatury a cvičení pravopisu jsou vzata z témat diskutovaných v literatuře. Zbytek si doplníte z vlastních zdrojů.
Výhody i nevýhody jsou u předmětů obsažených v osnovách stejné jako u kompletních osnov. K předmětům v osnovách jsou dodány rozvrhy, učebnice i projekty. To je velké plus tam, kde jste v dotyčném předmětu nejistí. Je pro vás např. pohodlnější učit přírodopis z programu, který koordinuje lekce v učebnici s pokusy, spíše než byste sami vymýšleli pokusy a vysvětlovali pojmy volně.

Individuální program

Individuální program je nejpopulárnější: poskytuje rodičům i jejich studentům největší svobodu a nejvíce využívá schopnosti rodičů vybírat pro vzdělávání svých dětí to nejlepší. Provádí-li se správně, je to mocný nástroj v utváření ducha vašeho dítěte. Jeho nadšení bude větší a bude se učit snáze a efektivněji. Osobní osnovy jsou postaveny na tom, v čem je silné, a pomáhají mu překlenout vlastní slabosti. Můžete sami zvolit rovnováhu mezi tím, co vyhovuje jeho intelektuální zvídavosti, a tím, co se prostě musí naučit, protože je to podstatné pro jeho formaci.
Další předností individuálních osnov je, že lze sladit osnovy pro všechny děti najednou. Děti blízké věkem lze učit některé předměty společně.
Individualizovaný přístup umožní rodičům vybrat ty nejlepší knihy pro každý předmět. Někteří rodiče např. zjistili, že dějepis je pro jejich děti nejživější, když odloží standardní učebnice. Teresa Cunninghamová, domácí vzdělavatelka z Oaktonu, Virginia, popisuje přednosti této pružnosti pro jejího syna a dceru.
“V naší rodině jsme zjistili, že jak vzrušující je dějepis, když se učí ze skutečných knih – z životopisů, i z románů – než z obvyklých učebnic. Zjistili jsme, že děti to více zajímá, více chápou a víc si pamatují. Dějepis je teď jedním z jejich oblíbených předmětů.”
Svoboda individuálních osnov velice podporuje nadšení dítěte.
Nevýhodou individuálně navržených osnov je, že stojí hodně času. Někdy velmi mnoho času. Musíte si dělat průzkum a trávit čas hledáním nejlepších zdrojů pro každý předmět. Někdy to může trvat rok i dva, kdy experimentujete s různými vyučovacími postupy, než zjistíte, co opravdu funguje. Toto riziko je ovšem obsaženo ve všech typech domácí školy – a je na druhé straně její hlavní předností: můžeme to zkoušet tak dlouho, dokud nenajdeme ten opravdu nejlepší způsob učení pro naše dítě.
Mějte ovšem na paměti, že navrhnout individuální osnovy neznamená, že je budete celé vytvářet. Běžnější je, že prostě vyberete nejefektivnější osnovy pro daný předmět z mnoha nabídek. Projdete si např. učebnice matematiky od čtyř různých dodavatelů, porovnáte je s matematickými hrami, které vám nabízejí přátelé, vyzkoušíte několik pomůcek k memorizaci matematických fakt – a pak vybere to, co je pro vaše dítě nejlepší.

Osnovy – věc vaší volby

1. “Kompletní” osnovy poskytují pevný postup studia ve všech předmětech pro příslušný stupeň. Jejich největší výhodou je jejich struktura: lekce jsou plánovány předem a je zajištěna kontinuita z roku na rok. Jejich největší nevýhodu je nepružnost: rodiče nemohou upravit osnovy podle úrovně schopností svého dítěte nebo jeho způsobu učení, podle jeho přirozených zájmů a vybrat vhodné tempo.
2. Částečné osnovy kombinují předem stanovené osnovy pro některé předměty se zdroji vybranými individuálně podle speciálních předností a slabých stránek dítěte.
3. Individuálně navržený program (nejpopulárnější volba) vyžaduje na počátku mnohem větší úsilí než hotová souprava osnov, ale nabízí největší pružnost v přizpůsobení potřebám dítěte, jeho tempu a zájmům.
4. Studium po jednotkách soustřeďuje studium několika předmětů ke společnému tématu. Poskytuje integrované učení a přizpůsobuje různé úrovně dovedností: umožňuje učit více dětí najednou nebo jedno dítě na různých úrovních. Jeho nevýhodou je nutnost větší přípravy a může vyústit v řadu ad hoc projektů, jež na sebe nenavazují.
5. Vyberte osnovy tak, že zvážíte své cíle, zhodnotíte vlastní potřeby i potřeby dítěte co do organizace, struktury a pružnosti. Získávejte informace z knih, katalogů a od přátel – a to dříve, než zvolíte. Zůstaňte otevření korekcím nebo nové volbě, když zvolené zdroje neodpovídají vašim očekáváním.

Podpůrné skupiny

I když jste nezávislá, soběstačná osobnost, může příslušnost k podpůrné skupině rozhodnout o tom, zda vaše domácí škola bude znamenat úspěch nebo neúspěch. Rodiny, které se účastní činnosti podpůrných skupin, mají z domácí školy větší potěšení a provozují ji déle. Bez podpůrné skupiny je tu nebezpečí, že domácí škola brzy skončí, nebo se vnitřně vyčerpá, že výsledkem bude frustrace a deziluze.
Začínáte-li s domácí školou, “veteráni” vám mohou poskytnout mnoho postřehů o vyučovacích strategiích i radu při volbě osnov, rozvrhu a pomůcek. Je to ta nejlevnější poradenská služba.
Kontakt s podpůrnou skupinou vás může včas varovat, abyste si toho nenaložili moc, zvláště tehdy, máte-li velkou rodinu. Společné exkurse, akademické kluby a vyučovací skupiny pro některé speciální předměty vám poskytnou možnost oddechu. Navíc si porovnáte své tempo výuky i pokroky svého dítěte s jinými rodinami, což vás uklidní. Jak řekla jedna začínající matka: “Neměla jsem ponětí, jestli toho dělám moc nebo málo”. Jste-li např. jediná v celé skupině, která učí “druháka” šest hodin denně, hned vidíte, že něco není v pořádku: otevřený rozhovor s ostatními matkami vám ukáže, je-li problém ve vašem nedostatku organizace nebo v tom, že chcete příliš mnoho. – Na druhé straně musíte mít na paměti, že váš vlastní plán závisí jen na vašich vlastních rozhodnutích. Žádné dvě rodiny nejsou stejné.
Většina podpůrných skupin je sekulární nebo obecně křesťanská, bez vazby na konkrétní denominaci. Vzniká však stále více katolických skupin.

Jak skupiny pracují

Činnost skupin – od neformálních setkání v parku po strukturované aktivity – závisí na přáních jejich členů. Některé matky se chtějí jen scházet k rozhovoru o osnovách, rozvrhu a vyučovacích problémech: hovoří v parku, kde si děti hrají, nebo se sejdou na společný oběd jednou v měsíci, kdy nechají děti na starost otcům. Jiné skupiny si – vedle neformálních aktivit – připravují setkání na určitá témata a schůzky dětí, jež mívají formu výletů, večírků nebo oslav náboženských svátků.
Jiné skupiny mají pravidelná tématická setkání nebo vydávají měsíčník. Organizují společnou výuku dětí v určitých oblastech (pozn. překl.: např. tělocvik nebo hra v orchestru).
Je třeba si ujasnit, co je účelem naší skupiny: zda má sloužit především matkám k výměně zkušeností, nebo dětem pro skupinové aktivity, nebo nějaké kombinaci obojího.

Jak najít podpůrnou skupinu

První způsob hledání je neformální – kontakt s domácími školami v okolí nebo inzerát v některém z časopisů domácích škol. V těchto časopisech inzerují také samotné skupiny, aby upozornily na své aktivity. Církevně profilované skupiny lze najít prostřednictvím farností.
Kromě toho lze hledat i podle institucí: na celonárodní úrovni jsou domácí školy sdruženy do asociací, které vedou seznamy kontaktů.

Jak vytvořit podpůrnou skupinu

Není-li ve vašem dosahu žádná podpůrná skupina, vyhledejte nejprve jiné rodiny, které učí doma a mají zájem na pravidelných kontaktech.
Nejprve se domluvte na cílech – zda se sdružujete proto, abyste poskytli dětem společné činnosti a přátele, nebo proto, aby se rodiče morálně podpořili a informovali se, event. pro oba důvody. Neobjevujte objevené: informujte se u skupin v jiných městech ev. prostřednictvím asociace, jaké činnosti poskytují jiné skupiny a jak je mají strukturované. Proberte pak své aktuální potřeby, dohodněte se, kde se budete scházet a odhlasujte si malý finanční příspěvek na náklady poštovného a kopírování.
Pak si rozdělte odpovědnosti. Potřebujete vedoucího, který svolává schůzky a připravuje program, dále osobu pro kontakt s příslušným odborným tiskem (časopisy domácích škol, bulletiny apod.), koordinátora společenských akcí a vedoucího skupiny dětí.
Je-li skupina větší, lze odpovědnost rozdělit např. takto: koordinátor exkursí, koordinátor náboženských aktivit, koordinátor vrstevnických skupin, koordinátor odborného výcviku adolescentů, osoba odpovědná za občerstvení při akcích, osoba odpovědná za vydávání bulletinu nebo cirkuláře, osoba registrující členy a jejich telefonní čísla, osoba odpovědná za sledování odborné literatury (dodává členům soupis novinek).
Je-li skupina malá (tři rodiny), může její činnost probíhat zcela neformálně.
Děti získávají díky činnosti skupiny vlastní zázemí přátel a příležitost k soutěžím, k uměleckým činnostem a zábavě.

Kolik času domácí škola zabere?

Relativně málo! Domácí škola potřebuje dobu kratší než obvyklý den v instituční škole. Záleží na vás, jak si den uspořádáte. Některé rodiny se snaží skončit domácí vyučování a běžné domácí práce v poledne a odpoledně věnují hodinám speciálního vyučování mimo dům, hře, domácímu provozu apod. Jiné si rozvrhují výuku do menších celků během dne a střídají je s domácími pracemi, hodinami mimo dům a hrou. Některé rodiny učí čtyři dny v týdnu a jeden den si rezervují na exkurse nebo speciální projekty. Volba záleží na vás.
Zkušenost ukazuje, že matky tří- až pětiletých dětí stráví vyučováním méně než hodinu denně. Matky v prvních ročnících stráví samotným vyučováním asi dvě hodiny denně, vyšší třídy vyžadují obvykle tři až tři a půl hodiny denně, druhý stupeň a střední škola zabere zpravidla více času podle typu studia, ale průměr je okolo čtyř hodin denně. Čím je dítě starší, tím větší část výukového času může pracovat samostatně. Výzkumy ukazují, že výsledky standardizovaných testů u dětí z domácích škol nezávisejí na typu rozvrhu ani nejsou přímo úměrné počtu odučených hodin.
Překvapuje vás, že matka vyučující doma stihne za dvě hodiny to, co trvá ve škole šest hodin? Tak si to spočítejte. National Education Commission on Time and Learning vydala r.1994 zprávu s názvem “Vězni času”. Komise obviňuje školy z toho, že akademická výuka v nich nezabere zpravidla více než tří hodiny denně. Čas věnovaný konkrétnímu dítěti se ztrácí díky počtu dětí, které se dožadují pozornosti. Mnoho školního času se vyplýtvá na kázeňská vyrušení, na administrativní detaily, ve frontách na pití a na záchodě, rozdáváním a vybíráním prací, čekáním, až všichni skončí práci. Celé hodiny se věnují neakademickým kursům (sexuální výchova, výchova ke správnému přístupu ke smrti, drogová výchova). Nepřekvapuje nás, že místo aby komise navrhla omezit neakademické kursy, navrhuje prodloužit vyučovací dobu.
Vy, jakmile si stanovíte osnovu, začínáte od základních věcí a pak postupujete dále. Místo různých “výchov” přidáte rozšiřující výuku, jako jsou dějiny umění nebo klasická hudba. -a pořád bude vyučování kratší než ve třídě.
Matka, která dělí pozornost mezi několik málo dětí, naučí spoustu látky – rozhodně více než učitel, který nemůže jít kupředu, dokud 26 dětí nepochopí, co vyložil.
Protože výuka zabere méně času, využijeme lépe čas našich dětí. Především odstraníme časový stres např. s odchodem do školy: děti mají víc času na hru, na čtení, na užitečné koníčky nebo na prosté soužití se sourozenci a rodiči (v nestrukturovaném čase se rodí většina otázek).
Děti, které se učí doma, se přirozeně zapojí do chodu domova. V instituční škole jsou děti často tak přetížené, že rodiče často váhají obírat je o zbytek času pomocí v domácnosti: děti tak ovšem ztrácejí příležitost k posílení vlastní odpovědností a osobnímu růstu. Díky rodinným odpovědnostem získávají děti praktické životní dovednosti a vyšší stupeň soběstačnosti, což je rozhodující pro jejich charakterovou formaci.
Máte-li věnovat několik hodin denně výuce svých dětí, je tento závazek pro vás prioritní. Na začátku to možná bude znamenat omezení jiných závazků mimo dům. Čas pro vyučování si blokujte tak, jako si ho blokují podnikatelé, kteří pracují doma. Základem je pravidelný rozvrh. Upozorněte své okolí na tento rozvrh a omezte vyrušování na minimum. Zapněte záznamník se žádostí, aby volající nechávali jen nejnutnější vzkazy.
Na druhé straně poskytuje domácí škola příležitost uspořádat rozvrh podle potřeb rodiny tak, aby zbyl určitý “rodinný čas”, kdy jsou všichni pohromadě.

Kolik je nás a jací jsme?

V r. 1991 registrovalo federální ministerstvo vzdělání asi půl milionu dětí, které se vzdělávaly doma. V r. 1993 to bylo podle odhadu Associace pro právní obranu domácí školy už asi milion. Čísla naskakují každým rokem, protože tuto možnost využívá stále více rodin.
Typická rodina, která vyučuje doma, má tři a více dětí. Vzdělání rodičů převyšuje celonárodní průměr. Také příjem je lehce nad průměrem. Téměř všechny rodiny jsou kompletní. Něco přes 10 % matek pracuje mimo dům (průměrně 15 hodin týdne).
Největší počet komunit domácích škol jsou komunity sekulární nebo evangelické. Katolíci tvoří malé, ale rostoucí procento.