(Publikováno v MF Dnes 6. října 2005)
Okamžik zahájení rozhovorů o přístupu Turecka k EU je událost historického významu.
Proto je důležité, aby všichni, kdo budou o výsledku rozhodovat, znali základní fakt – Turecko chce vstoupit do Unie nikoliv z hospodářských, ale z politických a mocenských důvodů.
Od roku 1996 existuje mezi EU a Tureckem celní unie. Tureckému průmyslovému zboží je tak zajištěn bezproblémový přístup na trhy EU. Turecko si je zároveň dobře vědomo, že přístup k fondům EU a k zemědělským dotacím na dnešní úrovni nebude nikdy možný, neboť zdroje EU by na to při dnešních pravidlech nikdy nestačily. Zvýšení částek plynoucích z EU do Turecka může Turecko dosáhnout i bez plného členství cestou privilegovaného přidružení, o kterém mluví odpůrci jeho vstupu.
Turecko však odmítá pouhé privilegované přidružení a chce do Unie právě proto, že EU je víc než jen oblast celní unie. Turecko chce do EU, protože je to společenství států, které odvrhly zhoubný, byť svůdný názor, že si své osudy mohou vytvářet nezávisle jeden na druhém. V EU rozhodují členské státy o věcech, které se jich všech dotýkají, společně. Aby se toto společné rozhodování nekonalo pouze během výjimečných konferencí a nemělo podobu pouhých vzletných, ale nikdy do praxe neuvedených deklarací, vytvořily si členské státy EU ve svých lepších okamžicích řadu institucí: Radu EU, Evropský parlament, Evropskou komisi, Evropský soudní dvůr atd. Turecko nechce nic míň než spolurozhodovat o osudu všech členů EU cestou plného zapojení do těchto institucí.
A právě toto je jádro celého problému. Každý, kdo o Turecku ví alespoň o trošku víc, než mu servírují běžné sdělovací prostředky, si je vědom, že existuje ne dvojí, ale dokonce trojí Turecko. To první je Turecko, které upřímně přijalo oddělení sféry náboženských horizontů a úvah o věčném poslání člověka od sféry politiky a hospodářství. Toto Turecko lze přijmout do EU třeba již současně s balkánskými státy v roce 2007. Toto Turecko vděčí za svůj vznik prezidentu Atatürkovi.
Druhé Turecko, které je rovněž dítětem Atatürka, je Turecko nacionalistické. Nacionalismus je doktrína, která na svět hledí jednoduchou optikou: dobré a mravné je to, co zvětšuje bohatství, moc, bezpečí národa. I toto Turecko lze přijmout do EU, pokud jeho nacionalismus bude racionální jako např. notorický nacionalismus Francouzů, tj. bude schopen kompromisů s jinými národy v zájmu dlouhodobého přežití vlastního národa. To je ale velká otázka, neboť nacionalistické Turecko má konkurenta, který je všechno, jen ne racionální: třetí Turecko – Turecko islamistické.
Toto Turecko považovalo a považuje Atatürka za rouhače a bezbožníka, který zavedl zemi na scestí. Současný ministerský předseda Erdogan prohlásil před několika lety, kdy byl předsedou islamistické strany a primátorem Istanbulu, že minarety jsou „naše rakety“. Připomeňme i jeho výhrůžné a agresivní projevy na adresu EU, pokud se tato odváží odmítnout zahájení rozhovorů o přijetí jeho země do EU. Toto je Turecko, které se nemůže a nesmí stát členem EU. Toto Turecko by totiž odmítalo jakékoliv rozhodnutí Rady EU či Evropského parlamentu nebo rozhodnutí Evropského soudního dvora, které by neodpovídalo islamistickému pohledu na svět s fanatismem náboženských válek.
Evropská unie vznikla jako lék na fanatismus nacionalistických válek. To poslední, co potřebuje, je, aby spory uvnitř ní dostaly rozměr nesmiřitelného náboženského boje. Přijetím Turecka v jeho dnešním stavu by se tak stalo se stoprocentní jistotou.
Během deseti let, která zbývají k dnes uvažovanému termínu vstupu Turecka do EU, se samozřejmě může stát zázrak a islamistické Turecko se může stát pouhým bezvýznamným táborem. Pokud se ale tak nestane, pak Turecko musí zůstat před branami EU, nechceme-li EU zničit. Někteří si to ale přejí.
Letos jsem zkoušel šířit v Alanyii a pak na podzim v turecké části Kypru obraz a modlitbu Paní všech národů (dle opakovaných poselství Panny Marie z Amsterodamu) v turecké verzi. Místní lidé ji brali a nepohoršovali se pro skutečnost, že ta modlitba se obrací k Ježíši Kristu. Tudy vede cesta. Maria je Matkou i muslimů a sladkému obsahu pojmu “to je i moje maminka” rozumí každý. Místo složitých besed o multikulturalismu by bylo na místě, abyste každý zajel do Amsterodamu, koupil tak padesát výtisků té modlitby s obrázkem a hup s tím do Anatolie. Když to uděláte všichni, tak se za chvíli nebudeme stačit divit, jaké zázraky se tam budou dít.
pre Ondreja: ja som netvrdil ze stoja multikult. a sekularizmus proti sebe… ja som ich len nespojil do jedneho….ja som tou vetou…:
“sekularizmus na jednej strane….fanaticky multikulturalizmus na druhej…a este nebezpecenstvo
islamizmu…”
myslel som tym ze utok multikult. a sekularizmu a mozno aj islamizmu zlomi vaz zapadnym hodnotam….stylu zivota a tradiciam…. ze zlomi vaz mne…
takze len dalsia korekcia:)
samozrejme….ak by som si mohol vybrat tak si zvolim eu ako priestor volnych pohybov a mieroveho spolunazivania statov…
apropo….ja verim (a to sa povazujem za konzervativca) tiez v minimalizovanie moci statu na ochranu obcana… a v to veri aj mnoho konzervativnych autorov a a ludi ktorych poznam…
pre libertariana: no ja nie som priaznivec eu….urcite nie v tejto monstroznej podobe… ja len tvrdim ze eu ako princip volnych pohybov tovaru sluzieb kapitalu osob… je dobra….taka aj mala ostat…ale ked uz sa transformuje aj na politicku organizaciju ktora si uzurpuje pravo na regulaciu vsetkeho….aj politickych cielov idealov a dokonca uz aj na regulaciu prava tak som rozhodne proti aby sa takehoto procesu ucastnila aj krajina ktora nie len ze ma problem s dodrziavanim ludskych prav ale dokonca ma aj ine kulturne korene… nech si kto chce co chce hovori….
” Libertarian….preco stale argumentujete vy “liberali” rozporuplnostou…..to si nic lepsie vymysliet neviete?….. “
- Rozporuplnost sme nevymysleli my . My ( PRAVICOVI liberali ) vidime rozporuplnost umedzi priaznivcami EU.
Vy, priaznivci EU :
Proklamujete slobodu v EU, ale zavadzate sialene cla a obchodne bariery
Proklamujete ludske slobody, ale zavadzate zakaz prace ludi z novych clen.statov v starych
Proklamujete slobodu vierovyznania, ale Turkov odsuvate, lebo ” nie su krestania”
Proklamujete SPOLOCNE rozhodovanie, ale bojite sa rozhodovania Turecka po prijati
Proklamujete multikulturnost, ale bojite sa inej kultury
Proklamujete ludske slobody, ale v mnohych statoch EU je zakaz nedelneho predaja v supermar.
Obmedzujete clami a zakazmi dovoz zo statov mimo EU, ale hnusne dotujete z penazi obcanov export mimo EU.
EU je symbolom vnutornej rozporuplnosti.
My, libertariani sme za MINIMALNE zasahovanie akejkolvek statnej moci do zivota obcana !!! Tejto zasade podriadime akekolvek ine pravidla.
.
Proč proti sobě stavět sekularismus a multikulturalismus? MUltikulturalistický sekularista (hrozné slovo) není přece žádný oxymorón. Multikulturalismus je pro toleranci všech kultur a respekt k nim, ovšem pouze pokud vyhovují jeho požadavkům, tj. jsou multikulturalistické a liberální. Například různá náboženství vedle sebe můžou existovat, ale pouze pokud je budou věřící chápat jako jakési poetické vyjádření cílů liberalismu. “Neliberální” aspekty náboženství tolerovány nejsou. Totální liberalizace kultury nebo náboženství znamená její naprosté rozpuštění se v liberalismu a tedy její zánik.
Radikální sekularismus vymezuje náboženství pouze soukromou sféru, tj. netoleruje, aby náboženství mělo jakýkoli společenský význam.
Z tohoto pohledu nejsou multikulturalismus a sekularismus zas tak odlišné a docela kompatibilní, ne? Rozdíl je ponejvíc v tom, že multikult. je nyní víc in a také, že multikult. se dovolává práv kultury menšin, aby mohl lépe vyvrátit kulturu většinovou. Sekularismus rovněž obhajuje vykořenění tradičního náboženství ze života společnosti nutností tolerance náboženství jiných. Pokud je tedy mezi multikulturalismem a sekularismem protiklad, je pouze zdánlivý.
no je pravda ze tym ktori si nepraju EU taku aku ju xce mat euroelita pomoze vstup Turecka rozlozit eu…ale potom uz nebude navrat k tej EU do ktorej sme xceli vstupit….do klubu vyspelich krajin so spolocnym trhom…atd….bla bla…
v kazdom pripade ja v tom vidim velke nebezpecenstvo…uz aj tak je hodnotovo na pokraji zrutenia….(a to neprehanam)
sekularizmus na jednej strane….fanaticky multikulturalizmus na druhej…a este nebezpecenstvo islamizmu…
to Libertarian….preco stale argumentujete vy “liberali” rozporuplnostou…..to si nic lepsie vymysliet neviete?…..
Doopravdy si autor článku myslí, že je agresivní a netolerantní sekularismus Ataturkova ražení správný? Oddělení státu a církve je jistě možné a často blahodárné pro obě instituce, pokud však stát potlačuje všechny projevy náboženství ve veřejné sféře, nevyhne se nařčení, že – třeba nevědomky – zavádí nové sekulární náboženství, např. komunismus, nacionalismus (případ Turecka) nebo liberalismus. Pokud je toto cesta EU, měli by ji všichni, kdo dosud věří tradičním náboženstvím a ne pomýleným moderním ideologiím odmítnout, ať už jsou křesťany, muslimy nebo čímkoli jiným.
„ Proto je důležité, aby všichni, kdo budou o výsledku rozhodovat, znali základní fakt – Turecko chce vstoupit do Unie nikoliv z hospodářských, ale z politických a mocenských důvodů. “
- Na fungovanie hospodarskych vztahov postacuju zrusenie obchodnych barier a netreba ziadne spolocenstvo. PRINCIP EU je na celkom inych veciach, nez iba na hospod. vztahoch. Turecku teda nie je dovod NIC podobneho vycitat. Cela EU je politicke a mocenske zoskupenie.
„ Turecko si je zároveň dobře vědomo, že přístup k fondům EU a k zemědělským dotacím na dnešní úrovni nebude nikdy možný, neboť zdroje EU by na to při dnešních pravidlech nikdy nestačily. Zvýšení částek plynoucích z EU do Turecka může Turecko dosáhnout i bez plného členství cestou privilegovaného přidružení, o kterém mluví odpůrci jeho vstupu.
„ V EU rozhodují členské státy o věcech, které se jich všech dotýkají, společně. ………………….. Turecko nechce nic míň než spolurozhodovat o osudu všech členů EU cestou plného zapojení do těchto institucí.
A právě toto je jádro celého problému…………“
- no a co je na tom. VSETKY staty EU chcu rozhodovat.
„…… pak Turecko musí zůstat před branami EU, nechceme-li EU zničit. Někteří si to ale přejí “
- Ti, ktori nesuhlasia s EU jej vytykaju prave tie vlastnosti, kvoli ktorym priaznivci EU nechcu prijat Turecko. Je to absurdne.
Cely clanok je rozporuplny, autor sa vyhyba jasnym nazorom, aby zakryl tu rozporuplnost.
Je to analogicke, ako ked zlodeji nechcu prijat do partie dalsieho, pretoze sa boja, ze by sa museli s nim delit, resp. ze by ich okradal.
Zaujimalo by ma, z akeho dovodu dali tento clanok na stranku OBCINST.