Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Boje v Libanonu Washington – Spojené státy uvedly, že Izrael porušil dohodu s Washingtonem o zákazu používání tříštivých bomb americké výroby při červencové válce proti hnutí Hizballáh v jižním Libanonu. Oznámila to agentura Reuters.
“Pravděpodobně došlo k porušením (dohody),” řekl mluvčí ministerstva zahraničí Sean McCormack. Dodal, že ministerstvo zaslalo Kongresu tajnou zprávu naznačující porušení dohody mezi USA a Izraelem o používání tříštivých bomb.
Podle dokumentu prý Izrael připustil, že použil tisíce tříštivých pum během konfliktu, který se odehrál loni v létě. Židovský stát nicméně odmítá, že by porušil dohody s USA.
OSN tvrdí, že Izrael během konfliktu, který trval od 12. července do 14. srpna 2006 a byl reakcí na útoky hnutí Hizballáh proti izraelským cílům, shodil více než půl milionu kusů tříštivé munice. Ta zahrnuje dělostřelecké granáty, rakety či bomby svrhované letadly, z nichž velké množství bylo nakoupeno ve Spojených státech.
Americká legislativa zakazuje využívání tohoto typu munice v civilních oblastech, avšak Izrael argumentuje, že cílem jeho útoků nebylo libanonské obyvatelstvo a že na bombardování předem upozorňoval shazováním letáků.
Mezi sankcemi, které by Spojené státy na Izrael mohly uvalit, je mimo jiné zákaz prodeje tříštivých bomb židovskému státu. To se už stalo před 25 lety za administrativy prezidenta Ronalda Reagana po izraelské invazi do Libanonu v roce 1982; toto opatření platilo šest let. Izrael si ale tento typ munice vyrábí i sám, takže sankce by měla spíše jen symbolický efekt.
Jak jsem psal níže, nad kupováním cizích poslanců se přinejmenším ošívám. Ale přece jen – nebiďte naivní, Viléme. Lepší to NIKDY A NIKDE nebylo. To jako dnes bychom měli napsat ústavu, kde bude uvedeno, že poslanecký mandát patří straně a ta může libovolně vyměňovat osobu, která jej vykonává?
Poslanci-přeběhlíci jsou standardní součástí demokracie. A třeba Paroubek opakovaně prohlašoval, že jich využije. To nakonec neučinil, ale jistě spíš proto, že se mu to nepodařilo, než že by nechtěl. Vzpomeňte na Wagnera, Kota… Mně by Melčák, Pohanka a Wolf (říká, že se zdržel omylem, ale to mu podle mne nelze ani v nejmenším věřit) nevadili, kdyby nebylo těch dalíkovských přeřeknutí a dalších podobných signálů, které zde podle mne skutečně indikují riziko korupce.
Ono rozlišení je skutečně užitečné; přitom ale skutečnou svobodou je jen to, co Isaiah Berlin (a i to nepřesně; mnohem přesnější byl Hayek) označil za negativní svobodu. Pozitivní “svoboda” ve skutečnosti není svobodou (tj. volností), nýbrž je mocí, či jakýmisi statky.
Negativní svoboda je důležitá a její zajištění je cílem politického řádu. Negativní svoboda není možná bez elementárního řádu ve společnosti, ale jde o to, aby ten řád byl za daných okolností co nejvíc svobodný – aby byl zároveň udržitelný, i maximálně možně svobodný.
Ve slušné společnosti s mravním konsensem může – a má – být onen řád velice mírný a (negativní) svoboda maximální. Vyžaduje to však ochotu všech členů společnosti nejen chránit svobodu svou, ale i svobodu ostatních.
Pokud však ve společnosti existuje frakce predátorů, kteří chtějí ničit svobodu ostatních, jsou jen dvě možnosti: státní autorita nevynutí dostatečný řád a svoboda všech se stane obětí predátorů; anebo státní autorita vynutí dostatečný řád, v důsledku čehož predátoři budou zneškodněni, ale dojde i k určité restrikci svobody všech. Její menší, i když stále ještě smysluplná část, však bude zachována (to je pravicový autoritatvní režim). Tato druhá možnost má být preferována před tou první, tj. totálním zánikem svobody z rukou predátorů.
Takže za to, že v Iráku je málo svobody, mohou především teroristé, guerilly a milice – Zarkáwí neblahé paměti, Muktada al-Sadr, atd. A samozřejmě i všichni ti, kteří kritizovali Američany v situaci, kdy ještě guerilly porazit mohli. Nyní Bush navrhuje zvýšet počet jednotek v Iráku, je to krok sice správným směrem, ale to, co nyní navrhuje a dělá, je bohužel příliš málo, příliš pozdě. Až Američané odejdou z Iráku – což je cíl vás všech levičáků – pak nastane ta pravá “legrace”, tj. definitivní zánik nejen svobody, ale i naděje na svobodu, která s přítomností Američanů stále trvá. Všichni svobodymilovní Iráčané budou zavražděni. A vy, levičáci, budete konečně šťastni.
Irák, Bush, pozitivní a negativní svoboda a ta pravá legrace
George Bush tvrdí, že v Iráku bojuje za “svobodu”. Je to výraz, o jehož rozporech neuvažuje,upozorňuje Sam Leith v britském konzervativním deníku Daily Telegraph. Filozof Isaiah Berlin upozorňoval na rozdíl mezi pozitivní a negativní svobodou a na tomto rozdílu v případě Iráku skutečně záleží.
Pozitivní svoboda je mé právo mávat nohou. Negativní svoboda je mé právo na to, abyste vy při svém mávání nohou mě nekopli do rozkroku.
Pozitivní svoboda je například svoboda kupovat a prodávat výrobky pro soukromý zisk, psát a mluvit tak, jak se vám zachce, cestovat, kam chcete, oblékat se, jak chcete. Ale pozitivní svoboda také znamená, jak Bush k svému zoufalství zjistil v Palestině, hlasovat ve volbách pro organizaci Hamas. Anebo svoboda – pokud budeme považovat iráckou suverenitu za součást svobody – vysmívat se sunnitům a zabít diktátora nespravedlivým způsobem po nespravedlivém soudu.
V kontextu Iráku a Afghánistánu je prioritou negativní svoboda: svoboda od zastrašování u volebních uren, svoboda od náboženské ortodoxie, svoboda od pronásledování za sexuální chování, svoboda oblékat se a mít či nemít vous. Negativní svoboda také znamená svobodu nebýt vězněn bez soudu, nebýt mučen, nebýt posílán CIA do zahraničí na mučení, nebýt ilegálně odposloucháván, nestat se nad ránem terčem razie speciálních jednotek, které si vás odvedou s pytlem přes hlavu.
Bush používá často slova “svoboda”, jako by bylo zaměnitelné slovem “demokracie”. Ale demokracie není totožná se svobodou. Demokracie je způsob, jímž se dává svobodě struktura: Demokracie vnucuje společnosti určitým způsobem nesvobodu, aby mohla zůstat svobodná jinými způsoby.
Americké jednotky v Iráku musejí podstatnou měrou svobodu omezovat: musejí omezovat svobodu povstalců dopravovat po Bagdádu muže a materiál, svobodu šiitů mstít se sunnitům, svobodu armády Moktady al Sadra uškrtit politický proces, svobodu Kurdů utvořit si nezávislý stát.
Bush se to snaží řešit tím, že teď posílá do iráckého mlýnku na maso další americké mladé muže. Ale dříve nebo později jeho experiment se zaváděním pozitivní svobody v Iráku skončí. Pak budou ozbrojenci v Iráku nejsvobodnější. A pak teprve začne ta pravá legrace.
Jeeeeeeeeee!!!!! Ja bych se chtel divat na moralni otazky jako prirodni veda. To musi byt zuzo!!!!!
Mam se prosim divat mikroskopem nebo makroskopem? Poradte, kde to najdu?
Dekuji!
Zelení a KSČM jsou dvě strany, které jsou založeny na ideologii. Ta ideologie je rozdílná, ale příbuzná. Velmi proti sobě bojují a nesnáší se, to však ideovou příbuznost vůbec nevylučuje, naopak to s ní souvisí. Komunistická ideologie je více nelidská, ale snad stále ještě dostatečně zdiskreditovaná, aby nebyla bezprostředně nebezpečná. Zelená ideologie je naopak na vrcholu mediální púřízně – proto z ní oprávněně může jít větší strach.
Ostatní parlamentní strany – ODS, ČSSD a KDU-ČSL – jsou pragmatické středové strany, ve kterých dožívají zbytky původních ideologií a idejí. Liší se jen nepatrně – v každé z těchto stran existuje silné křídlo, které by se ve všech principiálních otázkách (kromě momentální dělby moci) snadno shodlo s druhými dvěmi. Samozřejmě je rozdíl mezi pravým křídlem ODS a KDU a levým křídlem ČSSD.
Ale Zelení jsou jiní. Oni mohou opravdu imponovat části veřejnosti i určitou nezištností – skutečně jim “jde o věc.” Prosazují prostě určitý model podstatné sociální reformy společnosti. Tato reforma se má týkat úplně všech oblastí života – jinými slovy, má být totální. Ovšem na rozdíl od komunistů nenásilná.
Pan Joch by urcite nechtel nerespektovat demokraticky system kvuli svemu subjektivního názoru a subjektivnimu pocitu ohrozeni. Duvodem pro nerespektovani demokracie podle nej muze byt objektivni realita takova degenerace spolecnosti, ze bude demokratickym zpusobem (vetsinou) perzekuovat mensinu (implicitne nakonec i tu vetsinu), ktera si jeste zdravy rozum uchova.
V soucane dobe se na degeneraci spolecnosti hlavni merou podileji levicaci prave na zaklade svych subjektivnich nazoru a pocitu. Tento zpusob mysleni (spis je to dogmaticka vira) “skromne” nepripousti poznatelnost pravdy o lidske prirozenosti (pokud mozno pravdy vubec), klicove otazky pro posuzovani kvality politickeho systemu. Bohuzel se levicakum pri “sermovani pravdou” jezi vlasy na hlave. Je to prirozene, protoze, kdyby pripustitli tento zakladni defekt ve svem mysleni, svet by se jim “zhroutil”.
Idilka konci v okamziku, kdy se levicacke kravinologie demokraticky prosadi to te miry, ze je zasadne ohrozena moznost svobodne realizace lidske prirozenosti konzervativcu, ale nakonec i levicaku. Levicaci si to samozrejme neuvedomuji.
Potom maji konzervativci pravo (jeste spise povinnost) se temto kravinologiim postavit. Vetsina je ovsem na strane levice. Pak to bude muset jit jinak nez demokraticky.
Zarnym prikladem z posledni doby nam mohou byt demokraticky zvolene rezimy fasisticke a komunisticke.
Levicaku se ta predstava sice nelibi, ale pokud by byli dusledni ve sve blbosti, nemohli by nez zatleskat. Neni totiz postoj konzervativcu jen jednou z kvetinek v krasne pluralisticke zahrade, kde se jednotlive kvetinky nedaji objektivne hodnotit jako dobre nebo spatne? Kde by se k tomu brala kriteria, kdyz byla realita poslana na svacinu?
Izrael v Libanonu porušil zákaz tříštivých bomb
29.01.2007 – 16:53, autor: ČTK.
Boje v Libanonu Washington – Spojené státy uvedly, že Izrael porušil dohodu s Washingtonem o zákazu používání tříštivých bomb americké výroby při červencové válce proti hnutí Hizballáh v jižním Libanonu. Oznámila to agentura Reuters.
“Pravděpodobně došlo k porušením (dohody),” řekl mluvčí ministerstva zahraničí Sean McCormack. Dodal, že ministerstvo zaslalo Kongresu tajnou zprávu naznačující porušení dohody mezi USA a Izraelem o používání tříštivých bomb.
Podle dokumentu prý Izrael připustil, že použil tisíce tříštivých pum během konfliktu, který se odehrál loni v létě. Židovský stát nicméně odmítá, že by porušil dohody s USA.
OSN tvrdí, že Izrael během konfliktu, který trval od 12. července do 14. srpna 2006 a byl reakcí na útoky hnutí Hizballáh proti izraelským cílům, shodil více než půl milionu kusů tříštivé munice. Ta zahrnuje dělostřelecké granáty, rakety či bomby svrhované letadly, z nichž velké množství bylo nakoupeno ve Spojených státech.
Americká legislativa zakazuje využívání tohoto typu munice v civilních oblastech, avšak Izrael argumentuje, že cílem jeho útoků nebylo libanonské obyvatelstvo a že na bombardování předem upozorňoval shazováním letáků.
Mezi sankcemi, které by Spojené státy na Izrael mohly uvalit, je mimo jiné zákaz prodeje tříštivých bomb židovskému státu. To se už stalo před 25 lety za administrativy prezidenta Ronalda Reagana po izraelské invazi do Libanonu v roce 1982; toto opatření platilo šest let. Izrael si ale tento typ munice vyrábí i sám, takže sankce by měla spíše jen symbolický efekt.
a ty ses vul, kdyz mas cas to cist. Bez radsi makat!
Jste Volové když mate čas přemýšlet nad takovou hovadinou jestli ano nebo né radary.Radči jděte MAKAT!!!pak vás přejde taková blbost!
Jak jsem psal níže, nad kupováním cizích poslanců se přinejmenším ošívám. Ale přece jen – nebiďte naivní, Viléme. Lepší to NIKDY A NIKDE nebylo. To jako dnes bychom měli napsat ústavu, kde bude uvedeno, že poslanecký mandát patří straně a ta může libovolně vyměňovat osobu, která jej vykonává?
Poslanci-přeběhlíci jsou standardní součástí demokracie. A třeba Paroubek opakovaně prohlašoval, že jich využije. To nakonec neučinil, ale jistě spíš proto, že se mu to nepodařilo, než že by nechtěl. Vzpomeňte na Wagnera, Kota… Mně by Melčák, Pohanka a Wolf (říká, že se zdržel omylem, ale to mu podle mne nelze ani v nejmenším věřit) nevadili, kdyby nebylo těch dalíkovských přeřeknutí a dalších podobných signálů, které zde podle mne skutečně indikují riziko korupce.
Ono rozlišení je skutečně užitečné; přitom ale skutečnou svobodou je jen to, co Isaiah Berlin (a i to nepřesně; mnohem přesnější byl Hayek) označil za negativní svobodu. Pozitivní “svoboda” ve skutečnosti není svobodou (tj. volností), nýbrž je mocí, či jakýmisi statky.
Negativní svoboda je důležitá a její zajištění je cílem politického řádu. Negativní svoboda není možná bez elementárního řádu ve společnosti, ale jde o to, aby ten řád byl za daných okolností co nejvíc svobodný – aby byl zároveň udržitelný, i maximálně možně svobodný.
Ve slušné společnosti s mravním konsensem může – a má – být onen řád velice mírný a (negativní) svoboda maximální. Vyžaduje to však ochotu všech členů společnosti nejen chránit svobodu svou, ale i svobodu ostatních.
Pokud však ve společnosti existuje frakce predátorů, kteří chtějí ničit svobodu ostatních, jsou jen dvě možnosti: státní autorita nevynutí dostatečný řád a svoboda všech se stane obětí predátorů; anebo státní autorita vynutí dostatečný řád, v důsledku čehož predátoři budou zneškodněni, ale dojde i k určité restrikci svobody všech. Její menší, i když stále ještě smysluplná část, však bude zachována (to je pravicový autoritatvní režim). Tato druhá možnost má být preferována před tou první, tj. totálním zánikem svobody z rukou predátorů.
Takže za to, že v Iráku je málo svobody, mohou především teroristé, guerilly a milice – Zarkáwí neblahé paměti, Muktada al-Sadr, atd. A samozřejmě i všichni ti, kteří kritizovali Američany v situaci, kdy ještě guerilly porazit mohli. Nyní Bush navrhuje zvýšet počet jednotek v Iráku, je to krok sice správným směrem, ale to, co nyní navrhuje a dělá, je bohužel příliš málo, příliš pozdě. Až Američané odejdou z Iráku – což je cíl vás všech levičáků – pak nastane ta pravá “legrace”, tj. definitivní zánik nejen svobody, ale i naděje na svobodu, která s přítomností Američanů stále trvá. Všichni svobodymilovní Iráčané budou zavražděni. A vy, levičáci, budete konečně šťastni.
Irák, Bush, pozitivní a negativní svoboda a ta pravá legrace
George Bush tvrdí, že v Iráku bojuje za “svobodu”. Je to výraz, o jehož rozporech neuvažuje,upozorňuje Sam Leith v britském konzervativním deníku Daily Telegraph. Filozof Isaiah Berlin upozorňoval na rozdíl mezi pozitivní a negativní svobodou a na tomto rozdílu v případě Iráku skutečně záleží.
Pozitivní svoboda je mé právo mávat nohou. Negativní svoboda je mé právo na to, abyste vy při svém mávání nohou mě nekopli do rozkroku.
Pozitivní svoboda je například svoboda kupovat a prodávat výrobky pro soukromý zisk, psát a mluvit tak, jak se vám zachce, cestovat, kam chcete, oblékat se, jak chcete. Ale pozitivní svoboda také znamená, jak Bush k svému zoufalství zjistil v Palestině, hlasovat ve volbách pro organizaci Hamas. Anebo svoboda – pokud budeme považovat iráckou suverenitu za součást svobody – vysmívat se sunnitům a zabít diktátora nespravedlivým způsobem po nespravedlivém soudu.
V kontextu Iráku a Afghánistánu je prioritou negativní svoboda: svoboda od zastrašování u volebních uren, svoboda od náboženské ortodoxie, svoboda od pronásledování za sexuální chování, svoboda oblékat se a mít či nemít vous. Negativní svoboda také znamená svobodu nebýt vězněn bez soudu, nebýt mučen, nebýt posílán CIA do zahraničí na mučení, nebýt ilegálně odposloucháván, nestat se nad ránem terčem razie speciálních jednotek, které si vás odvedou s pytlem přes hlavu.
Bush používá často slova “svoboda”, jako by bylo zaměnitelné slovem “demokracie”. Ale demokracie není totožná se svobodou. Demokracie je způsob, jímž se dává svobodě struktura: Demokracie vnucuje společnosti určitým způsobem nesvobodu, aby mohla zůstat svobodná jinými způsoby.
Americké jednotky v Iráku musejí podstatnou měrou svobodu omezovat: musejí omezovat svobodu povstalců dopravovat po Bagdádu muže a materiál, svobodu šiitů mstít se sunnitům, svobodu armády Moktady al Sadra uškrtit politický proces, svobodu Kurdů utvořit si nezávislý stát.
Bush se to snaží řešit tím, že teď posílá do iráckého mlýnku na maso další americké mladé muže. Ale dříve nebo později jeho experiment se zaváděním pozitivní svobody v Iráku skončí. Pak budou ozbrojenci v Iráku nejsvobodnější. A pak teprve začne ta pravá legrace.
Pan Joch, to je panečku novodobý politruk, radost pohledět..
Jeeeeeeeeee!!!!! Ja bych se chtel divat na moralni otazky jako prirodni veda. To musi byt zuzo!!!!!
Mam se prosim divat mikroskopem nebo makroskopem? Poradte, kde to najdu?
Dekuji!
Zelení a KSČM jsou dvě strany, které jsou založeny na ideologii. Ta ideologie je rozdílná, ale příbuzná. Velmi proti sobě bojují a nesnáší se, to však ideovou příbuznost vůbec nevylučuje, naopak to s ní souvisí. Komunistická ideologie je více nelidská, ale snad stále ještě dostatečně zdiskreditovaná, aby nebyla bezprostředně nebezpečná. Zelená ideologie je naopak na vrcholu mediální púřízně – proto z ní oprávněně může jít větší strach.
Ostatní parlamentní strany – ODS, ČSSD a KDU-ČSL – jsou pragmatické středové strany, ve kterých dožívají zbytky původních ideologií a idejí. Liší se jen nepatrně – v každé z těchto stran existuje silné křídlo, které by se ve všech principiálních otázkách (kromě momentální dělby moci) snadno shodlo s druhými dvěmi. Samozřejmě je rozdíl mezi pravým křídlem ODS a KDU a levým křídlem ČSSD.
Ale Zelení jsou jiní. Oni mohou opravdu imponovat části veřejnosti i určitou nezištností – skutečně jim “jde o věc.” Prosazují prostě určitý model podstatné sociální reformy společnosti. Tato reforma se má týkat úplně všech oblastí života – jinými slovy, má být totální. Ovšem na rozdíl od komunistů nenásilná.
Pan Joch by urcite nechtel nerespektovat demokraticky system kvuli svemu subjektivního názoru a subjektivnimu pocitu ohrozeni. Duvodem pro nerespektovani demokracie podle nej muze byt objektivni realita takova degenerace spolecnosti, ze bude demokratickym zpusobem (vetsinou) perzekuovat mensinu (implicitne nakonec i tu vetsinu), ktera si jeste zdravy rozum uchova.
V soucane dobe se na degeneraci spolecnosti hlavni merou podileji levicaci prave na zaklade svych subjektivnich nazoru a pocitu. Tento zpusob mysleni (spis je to dogmaticka vira) “skromne” nepripousti poznatelnost pravdy o lidske prirozenosti (pokud mozno pravdy vubec), klicove otazky pro posuzovani kvality politickeho systemu. Bohuzel se levicakum pri “sermovani pravdou” jezi vlasy na hlave. Je to prirozene, protoze, kdyby pripustitli tento zakladni defekt ve svem mysleni, svet by se jim “zhroutil”.
Idilka konci v okamziku, kdy se levicacke kravinologie demokraticky prosadi to te miry, ze je zasadne ohrozena moznost svobodne realizace lidske prirozenosti konzervativcu, ale nakonec i levicaku. Levicaci si to samozrejme neuvedomuji.
Potom maji konzervativci pravo (jeste spise povinnost) se temto kravinologiim postavit. Vetsina je ovsem na strane levice. Pak to bude muset jit jinak nez demokraticky.
Zarnym prikladem z posledni doby nam mohou byt demokraticky zvolene rezimy fasisticke a komunisticke.
Levicaku se ta predstava sice nelibi, ale pokud by byli dusledni ve sve blbosti, nemohli by nez zatleskat. Neni totiz postoj konzervativcu jen jednou z kvetinek v krasne pluralisticke zahrade, kde se jednotlive kvetinky nedaji objektivne hodnotit jako dobre nebo spatne? Kde by se k tomu brala kriteria, kdyz byla realita poslana na svacinu?