Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Napsal jsem to trochu nejasně, tedy znovu: pokud existuje obecné dobro, nutně obsahuje mé dobro. Z toho, že existuje mé dobro, ale nijak nutně neplyne, že existuje obecné dobro.
Mám Lewise dost rád, ale zajímá mě, co podle vás dokázal – jak ten důkaz zní? Zatím mám dojem, že i samotnou racionalitu a racionální důkazy vnímají různí lidé různě. Racionální důkaz něčeho nejasného znamená, že vyjdeme z něčeho jasného a jasnými cestami z toho vysoudíme to nejasné, čímž ho objasníme . Důkaz je v podstatě nesporná (korektní) cesta od něčeho nesporného (korekktního) k něčemu, co bylo na začátku dokazování sporné. Jiná věc ale je, jestli někoho tato cesta opravdu přesvědčuje, jestli vůbec pozná, že ten důkaz je v pořádku – že východiska a dedukce jsou nesporné. Dobrý důkaz je proto takový, který je korektní a zároveň dovede přesvědčit dost lidí. V morálce je podle mne jasné např. to, že moje vlastní dobro musí být nutně z definice, podstaty, logiky věci součástí obecného dobro (aby bylo možné říci, že obecné dobro vůbec existuje), kdežto naopak to neplatí: z toho, že existuje mé dobro, neplyne, že existuje obecné dobro.
Roman Matějíček, osobne som presvedčený že sa dá racionálne dospieť k správnemu nazeraniu na morálku v okrajových veciach /že v tom hlavnom netreba dokázal už dávno svojou komparáciou C. S. Lewis/ a tak rozlíšiť mylnosť toho čo pokladajú za morálku hinduisti, etc., čiže dá sa racionálne preukázať pravidlo správania sa ktoré je súčasťou morálky a teda aj morálka… PS: Nehovoriac o tom, že nie všetko, čo nie je dokonale preukázané zároveň môžeme odmietnuť ako nepravdivé!
Ještě pár slov k té uniformitě křesťanů, i když mi tato věc nepřijde zas tak důležitá: vzhledem k tomu, že křesťanů (lidí hlásících se ke křesťanství) je na světě podstatně víc než anarchistů, zřejmě mezi nimi najdu více odlišností než mezi anarchisty. V náhodném vzorku, kdy srovnám stejný počet zastánců na obou stranách, ale podle mé zkušenosti budou uniformnější křesťané – což je dáno i tím, že mají jednoznačně kodifikované svaté texty a výklady těchto textů je nijak nesmí překročit a polemizovat s nimi, pouze je interpretovat, a i v té interpretaci jsou výrazné hranice (proto třeba Svědkové jehovovi nejsou pokládáni za křesťany, protože z bible nevyčetli božství Ježíše a protože ji i jinak překládají). Nemluvě o katolících, kteří toho mají kodifikováno a určeno jednoznačně mnohem víc. Což ale vlastně platí i o pravoslavných a mnohých pretestantských denominacích.
Peter Frišo: Tvrdíte, že morálka má být absolutní a “1) zakotvená transcendentne 2) ktorá je apriórna 3) reflektuje hodnoty všeobecne platné, nie vytvorené človekom.” O tom, že jejich morálky jsou takové jsou přesvědčeni křesťané stejně jako židé, muslimové nebo budhisti a hinduisti. Pokládáte všechny tyto morálky za rovnocené? A druhá otázka – o tom, že morálky takové jsou, jsou jejich nositelé pouze přesvědčeni. Důkaz nemají žádný. Dokážete nějakým způsobem argumentovat ve prospěch jedné morálky před druhou? Zejména v oblasti transcedentna? Nebo je to tak, že vaše přání je, aby morálka byla taková, za jakou ji pokládáte, ale při tom nejste schopen tuto její vlastnost nijak prokázat?
(pokračování) úroveň pochybností. Samozřejmě mnoho biologů si není jisto, zda už např. opice či delfíni nejsou inteligentními bytostmi s vnímáním svého “já” a zda bychom jim proto třeba např. neměli dát víc práv – plně rozvinutá zdravá opice je pro ně mnohem víc než (potenciální) člověk – tedy shluk buněk, které jsou zatím jen málo diferencovány, ve kterých se vyšší typ lidského života ještě “nezažehl”. Nemůžete pracovat s jakoukoliv pochybností: lidé pochybují o všem, a různí lidé mají různou uroveň pochybnosti o různých věcech.
Ad svědomí: to je samozřejmě i pozitivní a mnohdy vás vede a nabádá k tomu, co máte udělat – respektive se vám možnost nějakého jednání objeví v hlavě a svědomí vám ho tam udržuje, neumožní vám to prostě hodit za hlavu – třeba v případě, kdy vám jednat podle svědomí přinese nějakou fyzickou újmu. Problematické může být oddělit svědomí od freudovského superega: tedy vnitřně introjikovaných, indoktrinovaných společenských představ, se kterými se ale v hloubi duše neztotožňujete.V tomto smyslu mnoho lidí svědomí nikdy nemělo, vždy v nich bylo zvnějšku pokřivené. Podle mne je ryzí svědomí dialog s naší přirozeností, vnitřní podstatou, snažím se jednat tak, abych se této vnitřní podstatě blížil, abych se stával sám sebou. Někdy mi samozřejmě ta vnitřní podstata může zmizet na nějakou dobu z vnitřního zraku úplně.
Samozřejmě že svědomí Sawyera hryže také proto, že porušuje zákon. Zákon je v jeho mysli pevně propojen s morálkou, tím, co se “má” dělat – a on tohle “má” zatím nikdy nezpochybnil, i když prakticky už třeba mnohokrát v menším věcech jednal jinak, “uličnicky”. Hezký příklad potvrzení rozdílu mezi falešným svědomím (superegem) a pravým svědomím: to, co Sawyera hryže, je superego, ne svědomí.
Ad uniformita: vzorek je zhruba, řekněme 100 na 100 lidí. A ano, zdá se mi na tomto vzorku, že křesťané jsou uniformnější, konkrétně v myšlení – že prostě vzájemně myslí podobněji než anarchisté. Ale nebudu na tom trvat, není to pro mě podstatné.
Ad Hitler: demokratickými mechanismy své názory nijak nezaštiťoval, pouze mocensky mu demokratický systém pomohl získat moc. Myslíte, že kdyby s ním nesouhlasil vůbec nikdy, že by Hitler uvažoval zásadně jinak? Já si to nemyslím. (Samozřejmě by jinak mluvil na veřejnosti – aby svých stejných cílů dosáhl trochu jinými prostředky.)
Morálkou myslím soubor názorů na to, co se má dělat, případně i jejich zdůvodnění, i ve smyslu vzájemné provázanosti a odkazování jednotlivýchmorálních zásad na sebe. Falešná morálka je taková, ve které je nějaká chyba: buď v ní chybí nějaký axiom důležitý pro štěstí člověka, nebo jsou v ní chybné axiomy, nebo jsou axiomy chybně pospojovány a vyvozeny z nich špatné důsledky. Původně etymologicky to slovo pochází myslím ze slova pro společné ustájení dobytka – takže etymologicky je morálka spíš kolektivní záležitost, ale fakticky může existovat i morálka, kterou si kladu sám pro sebe, pokud říká, co je pro mě dobré a špatné, a tedy, co mám dělat a co ne. I pak to ale automaticky neznamená, že nemůže vůbec nastat rozpor mezi touto morálkou a mým jednáním, ale o tom podrobněji třeba někdy jindy.
Ad podpora: šlo mi o to, že připustit soutěžícího do nějaké soutěže ještě neznamená jeho podporu – ve smyslu, v jakém to slovo používáme. že mezi slovy tolerance a podpora je určitý rozdíl. Souhlasil bych s názorem, že komunistické režimy do jisté míry, větší než na Západě, tolerovaly ve většině svého působení rozvody a interrupce.
Ad pochybnost, zda je zárodek lidským životem: jde zřejmě o úrove
Po vánočních svátcích a těžce proležené záludné chřipce jsem si dnes otevřel diskusi a nestačím zírat, jak se to tu roztočilo. Pokusím se najít čas a odpovědět na to minulé, pokud už tak za mne neučinil někdo jiný. Nejprve se ale musím prokousat všemi těmi dlouhatánskými novými příspěvky.
Napsal jsem to trochu nejasně, tedy znovu: pokud existuje obecné dobro, nutně obsahuje mé dobro. Z toho, že existuje mé dobro, ale nijak nutně neplyne, že existuje obecné dobro.
Mám Lewise dost rád, ale zajímá mě, co podle vás dokázal – jak ten důkaz zní? Zatím mám dojem, že i samotnou racionalitu a racionální důkazy vnímají různí lidé různě. Racionální důkaz něčeho nejasného znamená, že vyjdeme z něčeho jasného a jasnými cestami z toho vysoudíme to nejasné, čímž ho objasníme
. Důkaz je v podstatě nesporná (korektní) cesta od něčeho nesporného (korekktního) k něčemu, co bylo na začátku dokazování sporné. Jiná věc ale je, jestli někoho tato cesta opravdu přesvědčuje, jestli vůbec pozná, že ten důkaz je v pořádku – že východiska a dedukce jsou nesporné. Dobrý důkaz je proto takový, který je korektní a zároveň dovede přesvědčit dost lidí. V morálce je podle mne jasné např. to, že moje vlastní dobro musí být nutně z definice, podstaty, logiky věci součástí obecného dobro (aby bylo možné říci, že obecné dobro vůbec existuje), kdežto naopak to neplatí: z toho, že existuje mé dobro, neplyne, že existuje obecné dobro.
Roman Matějíček, osobne som presvedčený že sa dá racionálne dospieť k správnemu nazeraniu na morálku v okrajových veciach /že v tom hlavnom netreba dokázal už dávno svojou komparáciou C. S. Lewis/ a tak rozlíšiť mylnosť toho čo pokladajú za morálku hinduisti, etc., čiže dá sa racionálne preukázať pravidlo správania sa ktoré je súčasťou morálky a teda aj morálka… PS: Nehovoriac o tom, že nie všetko, čo nie je dokonale preukázané zároveň môžeme odmietnuť ako nepravdivé!
Ještě pár slov k té uniformitě křesťanů, i když mi tato věc nepřijde zas tak důležitá: vzhledem k tomu, že křesťanů (lidí hlásících se ke křesťanství) je na světě podstatně víc než anarchistů, zřejmě mezi nimi najdu více odlišností než mezi anarchisty. V náhodném vzorku, kdy srovnám stejný počet zastánců na obou stranách, ale podle mé zkušenosti budou uniformnější křesťané – což je dáno i tím, že mají jednoznačně kodifikované svaté texty a výklady těchto textů je nijak nesmí překročit a polemizovat s nimi, pouze je interpretovat, a i v té interpretaci jsou výrazné hranice (proto třeba Svědkové jehovovi nejsou pokládáni za křesťany, protože z bible nevyčetli božství Ježíše a protože ji i jinak překládají). Nemluvě o katolících, kteří toho mají kodifikováno a určeno jednoznačně mnohem víc. Což ale vlastně platí i o pravoslavných a mnohých pretestantských denominacích.
Peter Frišo: Tvrdíte, že morálka má být absolutní a “1) zakotvená transcendentne 2) ktorá je apriórna 3) reflektuje hodnoty všeobecne platné, nie vytvorené človekom.” O tom, že jejich morálky jsou takové jsou přesvědčeni křesťané stejně jako židé, muslimové nebo budhisti a hinduisti. Pokládáte všechny tyto morálky za rovnocené? A druhá otázka – o tom, že morálky takové jsou, jsou jejich nositelé pouze přesvědčeni. Důkaz nemají žádný. Dokážete nějakým způsobem argumentovat ve prospěch jedné morálky před druhou? Zejména v oblasti transcedentna? Nebo je to tak, že vaše přání je, aby morálka byla taková, za jakou ji pokládáte, ale při tom nejste schopen tuto její vlastnost nijak prokázat?
Oprava k Hitlerovi: “nikdo”, ne “nikdy”.
Oprava k Hitlerovi: “nikdo”, ne “nikdy”.
(pokračování) úroveň pochybností. Samozřejmě mnoho biologů si není jisto, zda už např. opice či delfíni nejsou inteligentními bytostmi s vnímáním svého “já” a zda bychom jim proto třeba např. neměli dát víc práv – plně rozvinutá zdravá opice je pro ně mnohem víc než (potenciální) člověk – tedy shluk buněk, které jsou zatím jen málo diferencovány, ve kterých se vyšší typ lidského života ještě “nezažehl”. Nemůžete pracovat s jakoukoliv pochybností: lidé pochybují o všem, a různí lidé mají různou uroveň pochybnosti o různých věcech.
Ad svědomí: to je samozřejmě i pozitivní a mnohdy vás vede a nabádá k tomu, co máte udělat – respektive se vám možnost nějakého jednání objeví v hlavě a svědomí vám ho tam udržuje, neumožní vám to prostě hodit za hlavu – třeba v případě, kdy vám jednat podle svědomí přinese nějakou fyzickou újmu. Problematické může být oddělit svědomí od freudovského superega: tedy vnitřně introjikovaných, indoktrinovaných společenských představ, se kterými se ale v hloubi duše neztotožňujete.V tomto smyslu mnoho lidí svědomí nikdy nemělo, vždy v nich bylo zvnějšku pokřivené. Podle mne je ryzí svědomí dialog s naší přirozeností, vnitřní podstatou, snažím se jednat tak, abych se této vnitřní podstatě blížil, abych se stával sám sebou. Někdy mi samozřejmě ta vnitřní podstata může zmizet na nějakou dobu z vnitřního zraku úplně.
Samozřejmě že svědomí Sawyera hryže také proto, že porušuje zákon. Zákon je v jeho mysli pevně propojen s morálkou, tím, co se “má” dělat – a on tohle “má” zatím nikdy nezpochybnil, i když prakticky už třeba mnohokrát v menším věcech jednal jinak, “uličnicky”. Hezký příklad potvrzení rozdílu mezi falešným svědomím (superegem) a pravým svědomím: to, co Sawyera hryže, je superego, ne svědomí.
Ad uniformita: vzorek je zhruba, řekněme 100 na 100 lidí. A ano, zdá se mi na tomto vzorku, že křesťané jsou uniformnější, konkrétně v myšlení – že prostě vzájemně myslí podobněji než anarchisté. Ale nebudu na tom trvat, není to pro mě podstatné.
Ad Hitler: demokratickými mechanismy své názory nijak nezaštiťoval, pouze mocensky mu demokratický systém pomohl získat moc. Myslíte, že kdyby s ním nesouhlasil vůbec nikdy, že by Hitler uvažoval zásadně jinak? Já si to nemyslím. (Samozřejmě by jinak mluvil na veřejnosti – aby svých stejných cílů dosáhl trochu jinými prostředky.)
Morálkou myslím soubor názorů na to, co se má dělat, případně i jejich zdůvodnění, i ve smyslu vzájemné provázanosti a odkazování jednotlivýchmorálních zásad na sebe. Falešná morálka je taková, ve které je nějaká chyba: buď v ní chybí nějaký axiom důležitý pro štěstí člověka, nebo jsou v ní chybné axiomy, nebo jsou axiomy chybně pospojovány a vyvozeny z nich špatné důsledky. Původně etymologicky to slovo pochází myslím ze slova pro společné ustájení dobytka – takže etymologicky je morálka spíš kolektivní záležitost, ale fakticky může existovat i morálka, kterou si kladu sám pro sebe, pokud říká, co je pro mě dobré a špatné, a tedy, co mám dělat a co ne. I pak to ale automaticky neznamená, že nemůže vůbec nastat rozpor mezi touto morálkou a mým jednáním, ale o tom podrobněji třeba někdy jindy.
Ad podpora: šlo mi o to, že připustit soutěžícího do nějaké soutěže ještě neznamená jeho podporu – ve smyslu, v jakém to slovo používáme. že mezi slovy tolerance a podpora je určitý rozdíl. Souhlasil bych s názorem, že komunistické režimy do jisté míry, větší než na Západě, tolerovaly ve většině svého působení rozvody a interrupce.
Ad pochybnost, zda je zárodek lidským životem: jde zřejmě o úrove
Po vánočních svátcích a těžce proležené záludné chřipce jsem si dnes otevřel diskusi a nestačím zírat, jak se to tu roztočilo. Pokusím se najít čas a odpovědět na to minulé, pokud už tak za mne neučinil někdo jiný. Nejprve se ale musím prokousat všemi těmi dlouhatánskými novými příspěvky.