Co nyní s Trumpem? Ústava zná jednoznačnou odpověď

14.1.2021
Jaroslav Ženíšek

kapitolPo šokujících událostech z šestého ledna, kdy rozbouřený dav příznivců prezidenta Donalda Trumpa vtrhl do sídla Kongresu, kde obsadil jednací sály amerických zákonodárců, raboval a ničil jeho interiéry a jejichž výsledkem bylo pět úmrtí včetně jednoho policisty, přichází na řadu fáze uplatnění odpovědnosti vůči všem, kteří měli na tomto bezprecedentním útoku podíl.

Není třeba debatovat o samotných pachatelích, jejich odpovědnost je zjevná a zaslouží si co nejpřísnější potrestání v souladu se zákonem, dva prominentní účastníci útoku na Kapitol ostatně již byli zatčeni a obviněni. Otázkou však zůstává, jaké konsekvence bude celá událost mít pro samotného prezidenta Trumpa.

Z mnoha stran je již voláno po uplatnění procesu dle dvacátého pátého dodatku Ústavy, umožňujícího odstavit prezidenta v případě neschopnosti vykonávat úřad, zahájení tohoto procesu žádají např. předsedkyně dolní komory Nancy Pelosi či dosavadní vůdce senátní menšiny Chuck Schumer, hlasy po odstranění Trumpa z funkce ještě  se však objevují i mezi republikány (kongresman Adam Kinzinger, guvernér Marylandu Larry Hogan). Jak Nancy Pelosi, tak Chuck Schumer však zároveň připouští, že pokud nedojde k užití dvacátého pátého dodatku, bude třeba přistoupit k procesu impeachmentu, kterému již byl Trump jednou podroben, avšak díky republikánské většině v Senátu ho ustál a funkci si udržel. Skupina demokratických kongresmanů již ostatně připravuje články obžaloby (Articles of Impeachment), které mají v úmyslu navrhnout Sněmovně reprezentantů.

Dvě cesty

K dispozici jsou tedy momentálně dvě alternativy-dvacátý pátý dodatek a impeachment. Je však některá z nich pro nynější situaci vhodná? A pokud ano, která?

Začněme s tou první, procedurou podle dvacátého pátého dodatku. Ten upravuje vedle případů úmrtí, rezignace, či dobrovolného prohlášení prezidenta o dočasné neschopnosti vykonávat úřad také možnost nedobrovolného odstranění prezidenta z funkce po dobu, dokud není způsobilý ujmout se opět úřadu. Zapotřebí je k tomu jednak souhlas viceprezidenta a dále souhlas nadpoloviční většiny členů prezidentovy administrativy. Pokud tito předají předsedkyni sněmovny a předsedovi Senátu pro tempore prohlášení, v němž prohlašují prezidenta za nezpůsobilého, viceprezident se tímto okamžikem automaticky stává úřadujícím prezidentem (Acting President). Prezident má nicméně možnost obrany pro případy zneužití tohoto nástroje jeho vlastní administrativou-a to předání prohlášení předsedům obou komor o opaku, tedy že žádná nezpůsobilost, bránicí výkonu funkce, neexistuje. Poté se ihned navrací do funkce. Viceprezident a většina administrativy nicméně mohou opět předat předsedům komor Kongresu prohlášení o nezpůsobilosti, v takovém případě poté musí spor rozsoudit Kongres, a to dvěma třetinami hlasů v obou komorách. V případě Donalda Trumpa by vzhledem k blížící se inauguraci Joe Bidena tato alternativa znamenala jeho praktický konec ve funkci, byť dodatek jinak počítá s pouze dočasným odstavením prezidenta.

Dvacátý pátý dodatek je ovšem v Trumpově případě tou méně vhodnou variantou. Narozdíl od impeachmentu je jeho účelem úprava situace, kdy prezident není schopen úřad vykonávat (např. v důsledku nemoci, podstoupení operace), nikoli situace, kdy prezident je schopen výkonu funkce, avšak dopustí se při jejím výkonu prohřešku, který je důvodem pro jeho případné odvolání Kongresem. Typickými případy užití dodatku v historii jsou např. rok 1985, kdy prezident Reagan dobrovolně předal dočasně funkci viceprezidentu Georgi Bushovi staršímu po dobu, kdy podstupoval chirurgický zákrok, či rok 2005, kdy prezident George W. Bush z důvodu podstoupení vyšetření předal po tuto dobu úřad viceprezidentu Dicku Cheneymu. Ve zkratce, dvacátý pátý dodatek existuje pro situace, kdy prezident není schopen vykonávat úřad. Impeachment je pro situace, kdo je schopen ho vykonávat, ale vykonává ho tak neakceptovatelným způsobem, že si za něj zaslouží sněmovní obžalobu a případné odstranění z funkce.

Nazvdory chování Donalda Trumpa a jeho vystupování nicméně nelze uvažovat o jeho neschopnosti zastávat úřad. Čistě teoreticky lze spekulovat o jeho psychické nezpůsobilosti, ovšem prokázání, že prezident je natolik labilní, že nemůže disponovat svými pravomocemi, bude vždy velmi ošemetné. Tím se tak dostáváme ke druhé z altenativ-impeachmentu.

Možnost číslo dvě

Impeachment je procesem, skládajícím se ze dvou fází-fáze sněmovní, v níž jsou představeny tzv. Articles of Impeachment, tedy články obžaloby, v nichž jsou vyčteny prezidentovy prohřešky, o nichž je následně hlasováno. V případě úspěchu impeachmentu-schválení článků obžaloby nadpoloviční většinou přítomných kongresmanů proces postupuje do fáze druhé-fáze senátní, jež je de facto kvazisoudním procesem, v němž je rozhodnuto o vině prezidenta a jeho případném trestu. Prezident může být (alespoň dvěma třetinami přítomných senátorů) zbaven úřadu a dodatečně ještě běžným hlasováním diskvalifikován z federální funkce do budoucna.

Narozdíl od dvacátého pátého dodatku, impeachment je v případě Donalda Trumpa nejen vhodnějším, ale i efektivnějším nástrojem. Podrobit prezidenta impeachmentu a odstranit ho z funkce je dle Ústavy možné pouze z důvodu zrady, úplatkářství či tzv. High Crimes and Misdemeanors, určitých “těžších zločinů a přestupků”. Co tento pojem znamená? Nejde o pojem, jenž by měl svou legální definici, proto je při jeho výkladu nutné přihlédnout k jeho původnímu významu, jaký měl v době ratifikace Ústavy. Ve Federalistovi č. 65 Alexander Hamilton hovoří o  “porušení či zneužití veřejné důvěry”, má jít o prohřešky, které “jsou svou povahou politické a poškozují samotnou společnost jako takovou”. “High Crimes and Misdemeanors” proto zahrnují prohřešky jako překročení či zneužití pravomoci, ale i obecně jednání, která jsou v rozporu s povahou funkce prezidenta, jeho přísahou a která svědčí o tom, že jeho setrvání ve funkci je nežádoucí a potenciálně i nebezpečné. Nejde tak pouze o trestné činy, stačí se podívat na vůbec první případ impeachmentu, který skončil odstraněním, kteým byla kauza Johna Pickeringa, federálního soudce, odstraněného z prostého důvodu, že byl opilec a pravděpodobně rovněž duševně chorý.

Jednání Donalda Trumpa, které předcházelo událostem ze šestého ledna je důvodem k jeho dalšímu impeachmentu a také definitivnímu zbavení úřadu. Impeachmentu byl hoden již pouze telefonát státnímu tajemníkovi státu Georgia, v němž Trump zcela otevřeně žádal o “nalezení” 11 780 hlasů, potřebných k jeho výhře. Trumpovo vystupování ve stylu “neřízené střely” v povolebních měsících bylo nadevší pochybnost nehodné prezidenta Spojených států. Po měsíce hovořil o “podvodu”, “ukradeném prezidentství” a “zfalšovaných volbách”, obviňoval kdekoho a pomáhal šířit naprosto neopodstatněné konspirační teorie, navzdory desítkám jeho žalob, které byly soudy rezolutně permanentně zamítány. Nebylo nicméně přímou výzvou k násilí, která se nachází mimo ochranu prvního dodatku. K tomu je na základě precedentu Nejvyššího soudu Brandenburg v. Ohio z roku 1969 třeba, aby projev byl přímo namířen k vyprovokování nebo vyvolání bezprostředního nezákonného jednání a je pravděpodobné, že takové jednání nastane (tzv. imminent lawless action test) Trumpova vyjádření nebyla takovouto přímou výzvou. To ale neznamená, že je Trump zcela bez viny a že místo trestněprávní odpovědnosti není na místě vyvození odpovědnosti politické.

Zasloužený impeachment

Trump má jako každý jiný Američan právo vyjádřit se svobodně k proběhlým volbám. Jako prezident ale musí pamatovat také na to, jakou váhu mají jeho slova a že vysoce záleží na tom, jaké nálady svým jednáním ve společnosti podporuje či pomáhá udržovat. Svým jednáním nezodpovědně povzbuzoval své stoupence, které přišel v den útoku na Kapitol osobně podpořit v jejich “protestním pochodu”. Po vypuknutí násilností poté namísto okamžité zklidňující reakce prostřednictvím svého dnes již zrušeného twitterového účtu v první řadě obvinil viceprezidenta Pence z “nedostatku odvahy” poté, co ho již v minulosti vyzýval k porušení Ústavy, překročení pravomoci a faktickému zvrácení výsledku voleb v jeho prospěch. Objevily se dokonce zprávy o tom, že Trump byl děním u Kapitolu přímo potěšen. Když už byly násilnosti v plném proudu, útočícímu davu vzkázal: “Milujeme Vás. Jste velmi speciální.” a znovu zopakoval lži o ukradeném volebním vítězství. Až poté vyzval, aby se útočníci zdrželi násilí.

Trump si zasluhuje impeachment, odstranění z funkce a rovněž diskvalifikaci z federálních funkcí do budoucna. Nejde zde jen o vyvození odpovědnosti a potrestání, jde zde především o prevenci. Ukázal se jako hrozba pro bezpečnost a na místě je pojištění se proti opakování podobného hororu, jaký nastal šestého ledna.

Je irelevantní, že do konce jeho prezidentského období již zbývají jen dny. Chování, jaké Trump předvedl, vyžaduje jasnou a striktní odpověď. Zbavení funkce i v posledních dnech jeho prezidentství by vyslalo jasný signál, že nehledě na dobu, na prohřešky hodné impeachmentu bu de bezpodmínečně reagováno tak, jak předpokládá Ústava-impeachmentem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?