Zpravodajové amerických tajných služeb včetně CIA ve své poslední zprávě tvrdí, že Írán nerozvíjí zbrojní jaderný program – prý jej zastavil na podzim 2003. Jsou jen dvě možnosti: CIA má pravdu, anebo se mýlí. Zvažme obojí.I kdyby měla CIA pravdu
Nejdřív ta lepší: CIA má pravdu. Proč ale Írán úsilí o výrobu atomové bomby zastavil právě na podzim 2003? Zřejmě z téhož důvodu, proč Muammar Kaddáfí zastavil libyjský zbrojní program: nechtěl dopadnout jako arabský bratr Saddám. Úvaha letitého diktátora mohla znít: „V mládí jsem byl velký revolucionář, vyhodil jsem do vzduchu mnoho diskoték a letadel, ale na stará kolena chci dožít v klidu a pak předat moc svému synovi. Bush je nebezpečný kovboj, co kdyby vlítnul i sem? Raději hodím ručník do ringu…“
Jinými slovy, Bushova doktrína „i za cenu preventivní války nedopustím, aby nejhorší režimy získaly nejnebezpečnější zbraně“ a její aplikace na Saddámův Irák byl úspěšná. Zapůsobily na iránské ajatolláhy natolik, že na svůj zbrojní jaderný program raději resignovali. Tudíž Bush měl pravdu a jeho kritici se mýlili – válka v Iráku a svržení Saddáma učinily svět mnohonásobně bezpečnějším (teď se nebavme o samotných Iráčanech; ti dali po svržení tyrana přednost konfesním válkám a kmenovým odplatám).
Ale ona se mýlí
I kdyby však Írán svůj jaderný zbrojní program zastavil na podzim 2003, neznamená to, že Írán je neškodný. Předně, iránský raketový program pokračuje, tedy hrozba jeho chemického či biologického útoku trvá. Dále, „mírový“ jaderný program Íránu rovněž pokračuje – jeho nejdůležitějším aspektem je obohacování uranu v komplexu centrifug v Natanzu. Zdůrazňuji, že mírový jaderný program je však jen krůček od vojenského jaderného programu. Největší obtíží při sestrojení jaderné hlavice totiž není sestrojení hlavice samotné, nýbrž vytvoření dostatku obohaceného uranu, aby ta hlavice explodovala.
Pak je tu argument nejprostší: jadernou hlavici lze samozřejmě koupit od Severní Koreje. Připomeňme si událost na severu Sýrie 6. září 2007. Izraelské letectvo tehdy zaútočilo na dodávky ze Severní Koreje. Co bylo tou dodávkou? Jaderná hlavice, reaktor, jaderný materiál? Nevíme. Víme jen, že Izrael ji vyhodnotil jako existenciální hrozbu.
I kdyby tedy hodnocení CIA bylo pravdivé, potřeba protiraketové obrany neklesá. Írán dál rozvíjí raketový program, jaderné hlavice si může koupit a zbrojní jaderný program může obnovit.
Předpokládejme však, že CIA se mýlí, což by mě až tak moc nepřekvapilo. Ostatně, přihodilo se jí to již mnohokrát. CIA je totiž – především po selhání pokusu jejího bývalého šéfa Portera Gosse (2004-06) o reformu – do značné míry inertní byrokratickou institucí. Žije vlastním životem a slouží primárně svým institucionálním zájmům a politickým názorům svých členů. Mnozí pracovníci CIA se v roce 2004 pokusili o změnu režimu: nikoli však někde v zahraničí, nýbrž ve Washingtonu! Mám tím na mysli jejich cílené úniky informací do tisku, které měly zdiskreditovat Bushovu politiku v Iráku. Následně tím přispět k jeho volební porážce a zvolení Johna Kerryho presidentem USA.
Spiknutí proti prezidentovi
Osobně považuji zahraniční politiku presidenta Bushe v jeho druhém volebním období za zásadně mylnou – mylnou vůči Severní Koreji, vůči Číně, vůči Saudské Arábii, vůči „mírovému procesu“ na Blízkém východě. O jeho zahraniční politice (či její absenci) vůči Rusku raději pomlčím. Přesto však v ústavním režimu je nehorázné to, o co se v roce 2004 pokusili odpůrci prezidenta Bushe v CIA: o ovlivnění výsledku voleb ve vlastní zemi z prostředí mocenské agentury, která v ústavní demokracii politický proces doma zásadně ovlivňovat nesmí.
A letošní zpravodajské hodnocení, jež říká, že Írán od roku 2003 nemá žádný vojenský jaderný program, napsali odpůrci presidenta Bushe uvnitř CIA.
Článek byl pod redakčním titulkem „CIA intrikuje proti Bushovi“ uveřejněn v Hospodářských novinách 12.12.2007.
USA má vojáky v Evropě a Japonsku od WW2, v Jižní Koreji od korejské války, má je tam proto, aby byly po ruce pro případ útoku, jak si Japonsko a Jižní Korea zabezpečí svoji obranu v případě agrese komunistické Číny sami si nedokáži představit, za to, že do sféry předsunuté ochrany zahrnuli USA i Evropu bychom měli být vděčni a ne jim házet klacky pod nohy. Evropa svoji bezpečnost bez USA není schopna vyřešit, podívej se na žalostný stav armád, na bojovou morálku, bez USA nás Rusko a Chalífát slupne jako malinu.
Co se týče Iráku: svržení protizápadního diktátora, který útočil na sousední státy (Kuvajt, Irán-patrně?) a který povraždil milióny lidí bylo správné a nemá smysl to USA vyčítat, USA politikům a médiím se dá vyčítat jedině to, že se snažili a snaží Bushe, CIA a US Army v případě války proti terorismu a Iráku všemožným způsobem podrazit, na mínění Iráčanů neberou ohled, na obraz USA ve světě pokud budou mít “úspěch” a USA se s Iráku opravdu stáhnou a nechají Iráčany alkajdistům a baasistům napospas také ne Jen pro tvoji info: Assad komentoval USA stažení z Jižního Vietnamu Kissingerovi následujícími slovy: “Zradili jste Jižní Vietnam, jednou zradíte i Taiwan a my jen budeme čekat, až vás unaví Israel” – tím chci říci, že zrada nebývá kvitována ani u těch, kterým poslouží, spojenec SSSR Assad měl teoreticky USA za stažení vojsk z Vietnamu pochválit.
Politika je pragmatismus a umění možného, politika po vzoru salonních levičáků by způsobila, že na ulicích USA měst by umíraly milióny lidí, nikoli “jen ” tisíce jako v NY, Bush tohle ví, snaží se uSA ochránit pro budoucnost a US Demokratická strana by měla pochopit, že státotvorná politická starna neusiluje o porážku vlastní země.
To s tou zahraničnou politikou je alfou a omegou celého problému. Nie je napríklad z amerického pohľadu úplné legitímne položiť si otázku, prečo majú vojakov v Európe, v Japonsku, či v Kórei, ak každá z týchto krajín je dosť bohatá na to, aby si zabezpečila vlastnú obranu (povedzme aj za pomoci jadrových zbraní), nehovoriac o tom, že v žiadnej z týchto krajín nie je medzi obyvateľstvom prítomnosť Američanov vítana? Nepomohlo by to aj nám ako vytriezvenie, ak by Európa musela riešiť svoju bezpečnostnú otázku a nie globálne otepľovanie či sexuálnu výchovu pre kojencov?
A čo sa týka Iraku, zjavne to boli neokonzervatívci, a nie Ron Paul, ktorí sa mýlili. Však dnes je už v podstate jasné, že vysoké politické kádre vedome klamali a zavádzali verejnosť. Youtube je plné videí, kde si protirečí Rumsfeld v roku 2003 s Rumsfeldom v roku 2005, Cheney a Bush takisto. Osopujú sa na reportérov, ktorí im predkladajú na tlačovkách ich vlastné citáty. Amatérske prevedenie celej operácie stálo mnoho životov na oboch stranách. Realistickí stratégovia boli vytlačení na druhú koľaj, prednosť dostali politicky nominovaní idioti, ktorí s polnou vážnosťou tvrdili, že v roku 2004 budú Irak držať s 10-20tisícmi vojakov..
A potom je tu aj ekonomická otázka. Slovami Rona Paula, “je jedno, či so mnou súhlasíte, pretože my už na to aj tak nemáme peniaze”. Dlh 9000 miliárd dolárov, ktorý stále narastá, už dnes nie je zaplatiteľný – jediný spôsob, ako sa to dá urobiť je neustále devalvovať dolár.
Za najdôležitejší ale považujem jeho postreh, že na podporu tohto systému sa v USA vytvorilo kopec legislatívy a inštitúcií, ktoré sú jednoducho protiústavné – FED, daň z príjmu, Patriot Act. Nie je skrátka možné povedať, že schvaľujete konštitucionalizmus (ak to rozumieme ako striktné dodržovanie ústavy), a zároveň intervenčnú zahraničnú politiku, keďže postoje Rona Paula vychádzajú práve z ústavy, v ktorej táto mašinéria nemá žiadnu oporu.
Ad Milan in re: mé údajné lži. Kdepak lži; ono je to prosté: já o tom, o čem jsem psal, něco vím, ale Vy to, co já vím, nevíte.
Ad Nelson in re: Ron Paul. Pozorujem ho už 15 rokov. Osobne naprosto poctivý a obdivuhodný človek. Má pravdu takmer vo všetkom, čo sa týka politiky domácej a mýli sa takmer vo všetkom, čo sa týka politiky zahraničnej. V r. 1982 bol jediný republikánsky congressman, ktorý hlasoval proti Reaganovmu návrhu na rozpočet – kvoli podľa neho příliš vysokým nákladom na obranu. Jeho zahraničná politika by bola katastrófou pre svet okamžite a pre USA už v strednedobej perspektíve. Akokoľvek súhlasím s jeho konštitucionalizmom, z tohoto dovodu by som ho nemohol nikdy podporovať.
Zdravím Vás pán Joch,
v týchto aj v iných súvislostiach by ma celkom zaujímal váš názor na Rona Paula, predpokladám, že už ste o ňom počuli. Moje názory na ním navrhovanú zahraničnú politiku sa (aspoň donednávna) príliš nezhodovali, ale nemôžem si pomôcť, som presvedčený, že je to suverénne najlepší kandidát do amerických volieb.
Sám som bol šokovaný, keď som sa začal zaujímať o to, čo je vlastne popísané v ústave USA a aké neskutočné (protiústavné) kroky ich vláda v posledných desaťročiach urobila. Preto jedna vec je, či súhlasíme s jeho navrhovanou politikou, druhá ale je, či si želáme aby sa v krajine, ktorú považujeme za symbol slobodnej spoločnosti, porušovala ústava s požehnaním všetkých zainteresovaných hráčov aj nezainteresovaných pozorovateľov.
Stejná spekulace jako ta Jochova. Podle mého jde o souhrn všech faktorů uvedených jak Vámi tak Jochem. Kromě toho bych si troufl říct, že tam budou i faktory, které nám nejsou známy – a nedivil bych se, kdyby to byly ty nejdůležitější.
Vzhledem k tomuto faktu:
http://www.nytimes.com/2006/06/23/us/23believers.html?ei=5088&en=414e2ad8f9ef4ccb&ex=1308715200&partner=rssnyt&emc=rss&pagewanted=all
lze se oprávněně domnívat, že v řadách CIA a dalších institucí USA existují síly, které podkopávají Bushovo úsilí i za cenu výrazného poškození USA ve světě. Jestli jde o převrat nebo “jen” účelovou diskreditaci je už jedno.
Hmm, na takovou argumentaci se nejlépe hodí slavný Polívkuv důkaz existence Boží z Kurvahošigutntag. Ono to s jaderným materiálem v Sýrii bude asi jako s oním orgánem paní advokátové.
Jeho odstavec o spiknutí v CIA, jehož pracovníci chtěli podle Jocha provést převrat na domácí půdě! K tomu se snad ani nemá cenu vyjadřovat.
Dále Joch lže, když tvrdí že 6. září 2007 Izraelské letectvo zaútočilo na dodávky se Severní Koreje. Pravda je taková že se k tomu Izraelci ani Syřané nevyjádřili a dodnes není jasné na jaký cíl byl tento nálet učiněn. Takže teorie o Severo-Korejském konvoji je jednou z mnoha spekulací, nicméně Joch ji zde prezentuje jako potvrzenou informaci.
Vyjádřím se pouze k několika dezinformacím a lžím, které se tímto článkem pokoušíte šířit.
Kaddafího zastavení vývoje nekonvenčních zbrojních prostředků bylo výsledkem dlouhého a vleklého diplomatického vyjednávání se západem, též pomohli sankce na Libyi uvalené. Také na tom Pravděpodobně měl významný podíl pokles ceny ropy (který začal již na poč. 90.let). Takže to byla kombinace ekonomických a diplomatických faktorů. S invazí do Iráku to nemělo co dělat. Byl to dlouhodobý proces, jehož první pozitivní výsledky jsme mohli pozorovat dlouho před Invazí do Iráku. Jíž v roce 1999 Libye nabídla přístup zbrojním inspektorům ke svému zbrojnímu programu, tato nabídka nicméně zůstala v té době západem nevyužita. Po 11. Září Kaddafí velmi silně odsoudil teroristy z alkajdy za tento útok. Po invazi do Iráku Kaddafí pouze zopakoval svou nabídku (již po několikáté) že umožní přístup zbrojním inspektorům, západ ji tentokrát přijal.
Takže uvedením těchto faktů jsem naprosto vyvrátil Jochovu premisu a se zbytkem jeho fantazií v tomto a následujícím odstavci se nemá cenu zabírat. Fantazií typu -„V mládí jsem byl velký revolucionář, vyhodil jsem do vzduchu mnoho diskoték a letadel, ale na stará kolena chci dožít v klidu a pak předat moc svému synovi. Bush je nebezpečný kovboj, co kdyby vlítnul i sem? Raději hodím ručník do ringu…“