Jakub Patočka považuje Adamcovu komunistickou vládu (1988–89) za lepší než demokratickou vládu Nečasovu (2010–13), protože za Adamce bylo zřejmé, že už bude jenom lépe, zatímco za Nečase nebylo jasné, jak moc budou sociální práva ještě osekána.
Fakt, že Nečasova vláda byla demokraticky zvolena a respektovala svobodu kritiky vůči sobě, zatímco za Adamce byla opozice ve vězení a ti svobodně mluvící to schytali pendrekem, je Patočkovi lhostejný, neboť sociální práva považuje za stejně důležitá jako práva občanská.
Proč ve své úvaze nejde dál? Pro sociální programy pro české dělníky, kteří drželi hubu a krok a vyráběli pro třetí říši, měl velké pochopení i Reinhard Heydrich; tudíž vláda Heydricha coby „sociálnější“ byla lepší než Nečasova…
Jak smutný pohled na člověka, který sociální dávky, „chléb a hry“, považuje za důležitější než svobodu a občanská práva. Jak nízké! Přitom civilizace stojí na přesvědčení, že život v dostatku a otroctví u plných hrnců egyptských je méně hoden žití než život se strádáním, leč ve svobodě. Patočka velebením chleba a her na úkor svobody dláždí cestu novým césarům, kteří lidem chléb a hry slíbí a svobodu vezmou.
Přitom jeho premisa je mylná; tzv. sociální práva nejsou stejně důležitá jako občanské svobody. Právo na život, svobodu slova, náboženství, legitimně nabytý majetek jsou práva přirozená. Od ostatních vyžadují jediné: nechat nás žít svůj život dle svých představ.
Takzvaná práva sociální jsou však statky, které nám stát má dát. Ale může dát jen z toho, co má, a to se mění. Tato práva nejsou objektivní, nýbrž sociálním konstruktem, společenskou dohodou o tom, kolik komu ze společného majetku získaného z daní dáme. Závisí to na schopnosti společnosti tvořit bohatství a na dohodě. Mají být dávky vysoké tak, nebo jinak? Mají být čtyři, nebo tři týdny placené dovolené? To vše jsou legitimní otázky a žádná odpověď na ně není předem špatná.
Patočkův omyl je dvojnásobný: preferuje-li sociální dávky před svobodou, nakonec přijde i o sociální jistoty. Svobodná společnost je dlouhodobě produktivnější než nesvobodná, tedy lidé, kteří obětují svobodu ve prospěch blahobytu, nakonec přijdou o svobodu i blahobyt.
Jen se ptám: když holé lebky řvou „Nic než národ!“, jsou postihovány. Když Patočka preferuje „sociální“ diktaturu před svobodně zvolenou demokratickou vládou, co se stane jemu? Nic. Aspoň nás poučil o skutečném vztahu radikální levice ke svobodě a demokracii.
Vyšlo v MF Dnes 17.1.2014
Opravdu to tak dnes vypadá,že lidi zajímá jen sport a hry.Chléb jim
někdo dá.Ale to tak nemůže jít dál.Samý světový pohár(lyžování,rychlobruslení atd),diamantová liga.Konečně už někteří sponzoři vypovídají smlouvy.
Jen jsem překvapena,že tak smýšlí syn filosofa Patočky.Stejně a někdy
i hůře smýšlí syn Michal od Petra Uhla.
Pokud byl všechen lid indoktrinován naučenou bezmocí, jež měla ku zločinu náchylné politické reprezentaci zajistit hlasy. Takový televizní divák vůbec netuší o svém potenciálu. Jako jedináček byl opečován s nárokem na všechno a na všechny. Svět mu dluží normální rodiče (dítě živí a pečuje o rodiče, opačně jen krátce), svět mu dluží sourozence, co by rozvinuli jeho lidský i sociální potenciál. Televize mu ukazuje život celebrit, ale jen aby znehodnotila jeho vlastní pokusy o cokoliv. Pan Patočka ví co dělá, cestu na Hrad mu prošlapávají mnohem distinguovanější osobnosti. Naštěstí další propad státu mnohé probudí z toho rauše, dovoz pracovní síly přes půl zeměkoule může fungovat jen na dluh. První signál asi krach zdravotnictví, peníze potečou, ale ve špitále už jen poslední mohykánové. Inu zadarmo není levné.
Jablko nepadá daleko od stromu. Jen je mi záhadou, proč strom, v tomto případě filosof Patočka je v této společnosti stále tak ctěn. Národy přímo oplývají filosofy, mají jich jako hnoje a tím zákonitě i jejich přiblblých potomků. V daném případě se ale ten potomek, Jakub obzvláště vydařil. Z čeho proboha ten chlap žije?