Politika v České republice je nudná, trapná a nezajímavá. Zajímavé jsou jen rozmary, libůstky a uražené ješitnosti pana presidenta.
Sociální demokracie spěje k zasloužené volební porážce. Je to strana naprosto prázdná, držící pohromadě jen touhou členů po politické moci coby cestě k prospěchu, majetku a bohatství. Socialistická ideologie byla vždy založena na institucionalizované krádeži: politici A zdaní občany B, část zisku si ponechají a část přerozdělí občanům C výměnou za to, že ti je pak volí. Tato ideologie dnes představuje již jen praxi: stát, to je balík peněz, který získáme zdaněním; a my, sociální demokraté, jsme ti, kdo o tomto balíku rozhodují. Žádné ideje, žádný program, žádné ideály – jen (pře)rozdělování peněz. Což o to, v tomto smyslu jsou všechny parlamentní strany v ČR socialistické. Ale ty ostatní mají aspoň nějaké názory a politické cíle; ČSSD má jen svou praxi.
Není v ní žádný leader, který by stál za to. Poslední leader byl Miloš Zeman. Byl to grobián, egomaniak, narcis, hulvát a opilec, ale byl to leader. Splácal sociální demokracii dohromady a učinil z ní volebně nejsilnější stranu. Vládl příšerně a jeho vláda byla výkladní skříní korupce, ale po 11. září 2001 se sám rekonstituoval jako ultra-jestřáb. Jeho pozice vůči válce proti terorismu nebyla levicová, nýbrž neokonzervativní – což mně bylo sympatické. Nepodlehl ideologické protizápadní zášti moderní levice, ale v civilizačním zápasu se stal churchillovskou figurou – alespoň slovně, svou hubou nevymáchanou.
Zeman byl typickým lidovým populistou, který dovedl svými bonmoty přivést k hurónskému smíchu českou hospodu. Netrpěl žádnými módními levicovými šílenostmi jako jsou kvóty pro ženy, registrované partnerství homosexuálů, či politická korektnost. Politicky mi sice mladí moderní technokraté, kteří Zemana ve vedení ČSSD nahradili, mohou být v ekonomických otázkách sympatičtější, ale jsou to čistě formální úředníci, kteří by mohli být ministry za jakoukoli stranu. A tradiční levicové jádro českého národa – závistiví, rovnostářští, malí čecháčkové u pivních tlachů v hospodě – to vědí. Proto se posunou někam jinam – buď k extrémní levici, nebo ke krajní “pravici”. To je však nešťastné; pro blaho země je lepší, aby tito lidé zůstali u sociální demokracie, než aby šli někam jinam, stranám horším. Pro blaho země je lepší, aby česká sociální demokracie byla populistická a lidová, nikoli moderní a liberální.
ODS čeká, až ji volební vítězství samo spadne do klína. A zřejmě i spadne, čistě, mechanicky, samospádem. ODS nedělá nic moc, čím by si příští volební vítězství zasloužila, ale ani nic moc, čím by si je zkazila. Zkrátka, nedělá nic moc.
Má však dva jiné problémy. Především, je velký nesoulad mezi názory voličů a členské základny na otázku Evropské unie a integrace na jedné straně a názory elit, vedení a ideologů ODS na straně druhé. Zatímco její elity jsou euroskeptické, její členové a voliči jsou ti nejvíc proevropští občané v ČR: tito lidé jsou definováni především svými ekonomickými a podnikatelskými zájmy, a pro ty je EU dobrá.
A pak, je zde latentní napětí mezi současným předsedou ODS Topolánkem a předsedou bývalým, presidentem Klausem. Klaus nemá rád Topolánka. Nepovažuje ho za svého důstojného nástupce. Klaus by ostatně nikoho nepovažoval za svého důstojného nástupce – přece nikdo není dostatečně důstojný a schopný, aby mohl nahradit profesora Klause, že? Snad jediný pro Klause přijatelný nástupce by byl jen totální čičmunda, který by se denně klaněl na oltáři Klause…
KDU-ČSL je sociální demokracie pro křesťany. Je to strana ekonomicky centristická (tj. sociáldemokratická) a morálně velmi mírně konzervativní. Někteří lidé ve straně měli a mají iluzi, že když to bude strana nekonzervativní, nezdůrazňující křesťanská a konzervativní témata, získá si nové voliče ze sekulárních řad, které jinak odpuzuje svým moralistickým “extremismem”. To je naprostý nesmysl. KDU-ČSL – již jen kvůli svému názvu – nikdy žádné sekularisty nezíská. I kdyby tisíckrát souhlasili s jejím programem, vždy budou raději volit buď sociální demokracii, anebo ODS, anebo nějakou malou liberální straničku. Název “křesťanská” je vždy spolehlivě odpudí. Naopak, není-li KDU-ČSL dostatečně konzervativní a křesťanská, neudrží si své přirozené voliče z katolického venkova, pro které se stane málo konzervativní a proto budou raději volit buď z ekonomických důvodů sociální demokraty anebo z naštvanosti na liberální stát nějaké malé radikálně-pravicové straničky. Pro KDU-ČSL je tudíž rozumné své křesťanství a konservatismus naopak přitvrdit a získat si tak pevnou základnu loajálních voličů. Sekulárně-liberální voliče tím sice nezíská – ale ty nezíská nijak – konzervativně-křesťanské voliče však přitáhne a připoutá. Nebude nikdy stranou nad 15%, ale může být stranou nad 10% hlasů – což by ale bylo více, než je teď.
Komunisté jsou staří, dobří, nezrekonstruovaní brežněvisté. A není perspektivy, že by se reformovali. Členská základna – ty babičky a dědouškové, estébácké mlátičky z 50. let – prostě milují tu stranu takovou, jaká je. A milují svého Mirka Grebeníčka.
Jsou jen tři řešení “komunistického” problému: buď změna volebního systému na většinový, ke které však ostatní strany nemají vůli. Anebo vstup KSČM do vládní koalice s ČSSD, v níž se “ušpiní” mocí a ztratí voliče – ve prospěch nejspíš nějaké nové strany extrémní, xenofobní “pravice”. Anebo zákaz KSČM, což je nejelegantnější a z ústavního hlediska nejčistší řešení, ke kterému však taky nedojde, neboť politici nemají odvahu učinit to, co Ústava předpokládá. A tak se asi stane, že po příštích volbách 2006 bude KSČM nejsilnější stranou na české levici.
O dalších stranách v ČR nemá smysl mluvit. Unie svobody spěje k zániku, a i když je v ČR stále volební potenciál pro malou, liberální stranu nad 5%, jakou byla kdysi ODA a pak US, žádná taková, které by skeptičtí a politikou zhnusení voliči v ČR věřili, dnes neexistuje.
To co vidíme totiž není žádná krize české politiky ale její normální fungování. Je třeba to přijmout a zařídit se podle toho. Nemůžeme očekávat, že ti lidé, kteří se dostanou do Parlamentu budou nějak zásadně jiní než ti, kteří je tam nominovali. Na fungování české politiky lze dobře vidět jaká je celá česká společnost a je zbytečné se nad tím rozčilovat a zcestné se domnívat, že se to vyřeší a v krátké době nějak zásadně zlepší.
“ODS čeká až jí volební vítězství samo spadne do klína.”
Doufám, že se tak nestane, a to už proto, že si to ODS naprosto nezaslouží. Nemám ani pocit, že by měla schopnost přijít s něčím zásadně jiným a novým a PROSADIT TO. Naopak se mi zdá, že ČSSD si zaslouží, aby dál zůstala u moci. Když si uvědomím, že žádná politická strana nesplní moje představy na 100%, tak musím konstatovat, že přes to všechno co se v ČSSD dělo od odstoupení Zemana, jsou výsledky vládnutí socialistů pro mě docela přijatelné a její směřování mě ani moc neděsí.
Elity ODS jsou euroskeptické, protože euroskeptický je je jejich Velký šéf. Jiný důvod není. Ti lidé zkrátka nemají na EU vlastní názor a nikdy neměli. Bohužel musím konstatovat, že ve vedení ODS není člověk co by měl schopnost samostatného myšlení a utvoření si samostatného názoru, pokud za něco takového nepovažujeme myšlenku na to jak svého postavení využít k osobnímu obohacení.
A na závěr:
“Socialistická ideologie byla vždy založena na institucionalizované krádeži: politici A zdaní občany B, část zisku si ponechají a část přerozdělí občanům C výměnou za to, že ti je pak volí. Tato ideologie dnes představuje již jen praxi: stát, to je balík peněz, který získáme zdaněním; a my, sociální demokraté, jsme ti, kdo o tomto balíku rozhodují. Žádné ideje, žádný program, žádné ideály – jen (pře)rozdělování peněz.”
Slušnej blábol, řekl by agent Rosenfiled z městečka Twin Peaks. Jako bonmot bych to bral, ale jinak to vypadá nejspíš jako další blekot radikálního sociologa Kellnera. Nechápu co je na přerozdělovacím procesu ideologického. Možná jedině ta možnost si z té hromady peněz ulít pro sebe, ale pak to je ideologie mnoha a nejen českých politků a je úplně jedno z jaké jsou strany, což se pozná až se dostane k moci hubou “pravicová” ODS. Vsadím se, že míra přerozdělování se zásadně nezmění. A to bude důkazem, že neexistuje žádná socialistická ideologie, ale politická praxe politických stran, která musí odrážet a odráží to co si přeje společnost ze které ta politika vzešla. Nakonec hubou svého guru prof. Kaluse byla ODS pravicová vždy a to i tehdy, když podporovala bankovní socialismus a brzdila tím strukturální změny v ekonomice, aby uměle udržela nízkou nezaměstnanost a co nejdéle sebe u moci, což jen dokazuje, že prof. Klaus nebyl žádný snílek ale tvrdý praktik, který si byl dobře vědom sociálního cítění celé české společnosti. A toho (sociálního cítění) si si já na rozdíl od těch, kteří si neuvědomují jak tenká hranice je dělí od možnosti, že by se i jim mohlo stát, že budou vděční za přerozdělovací procesy, cením.
“Žádné ideje, žádný program, žádné ideály – jen (pře)rozdělování peněz.” Zaplať Bůh za to. Jaké ideje, jaký program, jaké ideály? Po těch 40 letech idejí, programu a ideálů jsem rád, že jde opravdu jen o přerozdělování peněz. Mám totiž své ideje, svůj program a své ideály, ovšem nemám potřebu je vnucovat druhým.
“KDU-ČSL je sociální demokracie pro křesťany. Je to strana ekonomicky centristická (tj. sociáldemokratická)”. Pan Joch asi chyběl na hodinách politologie, protože označit ekonomicky centristickou stranu za stranu sociáldemokratickou je výrok neprosto nevhodný inteligentního člověka. Ekonomicky centristická strana je ekonomicky centristická, rozhodně ne sociáldemokratická, které stojí nalevo. Ale názory pana Jocha jsou pro mě obecně nepřijatelné.
Ja take souhlasim s mnohem co pan Joch pise, ostatne jako vzdy. Ale v hodnoceni ODS porste uletl. Ono se vlastne o zadne hodnoceni ODS nejedna, spise z neho vykukuje zast ke Klausovi. Nezlobte se na mne, ale psat do politickeho rozboru stran v Cechach o nijak nedokazatelnych dojmech ” ze by se mel nekdo klanet Klausovi u oltare” je blbost pana Jocha nehodna.
Klaus nikdy zadneho klanece neobdivoval a nikdy zadneho nepotreboval.
S něčím ve zdejších článcích bych souhlasil, s něčím ne. Bohužel si myslím, že současnou politickou krizi nevyřeší žádná parlamentní strana. Do vlády se musí dostat strana neparlamentní. Já osobně jsem se rozhodl, že v příštích volbách budu volit Korunu Českou, nejen kvůli tomu, že je mi idea obnovy monarchie blízká a především proto, že tato strana nabízí seriózní konzervativní a křesťanskou politiku.
Pane Jochu, s většinou toho, co jste napsal, souhlasím. A dokonce jsem se i zasmál: “Klaus nemá rád Topolánka. Nepovažuje ho za svého důstojného nástupce. Klaus by ostatně nikoho nepovažoval za svého důstojného nástupce…”
Vaše představa řešení “komunistického problému” mi však přijde naivní. Hlavní zhouba komunismu nespočívala v ekonomické devastaci, ale v devastaci morální, jejíž náprava může trvat generace. Dlouhodobě si tak vytvářeli voličskou základnu, ze které teď profitují.
1. Voliči komunistů zdaleka nejsou jen “ty babičky a dědouškové estébácké mlátičky z 50. let”. To by bylo na tu dvacetiprocentní podporu sakra málo. Jsou to lidé především zklamaní politikou a možná i porevolučními změnami v naší zemi.
2. Změna volebního systému na většinový. Víte ono by se mohlo stát, že by tu pak proti sobě stály v současnosti nejsilnější strany: ODS a KSČM. A to by asi šťastné řešení nebylo.
3. Zákaz KSČM. Demokracie je politickým kapitalismem. Kde je poptávka, tam je nabídka. Dokud tu budou současní voliči komunistů, bude tu i strana, která bude dělat jejich politiku. A je v celku jedno jestli si bude říkat komunistická nebo socialistická, nebo jiná…
4. Sdílím Váš názor, že komunisté se mohou zprofanovat vstupem do vlády. Podle mě je to jediný způsob. Jejich voliči budou zklamaní a pokud budeme mít štěstí, nepřijdou příště k volbám. A pokud budeme mít smůlu…