Joe Biden coby prezident USA navštívil Evropu již podruhé, a to v situaci, kdy se mu doma příliš nedaří. Průzkum televize NBC zveřejněný v neděli, v poslední říjnový den, ukázal, že s jeho výkonem ve funkci je spokojeno pouze 42 procent Američanů, zatímco nespokojeno je až 54 procent. Rozdíl dvanácti procentních bodů.
Není rovněž jasné, zda jeho ambiciózní balíčky obřích státních výdajů v řádu bilionů (anglicky trilionů) dolarů projdou Kongresem. Jsou dvě varianty: umírněná a radikální. Proti té radikální, kterou prosazuje levicové, tzv. progresivní křídlo strany a kterou by si přál i Biden, jsou dva senátoři jeho Demokratické strany: senátor Manchin a senátorka Sinemaová. Ti jsou pro umírněnou variantu; ta Senátem prošla. Nyní se uvidí, jaká varianta (zda vůbec nějaká) projde i Sněmovnou reprezentantů a jak dopadne případné dohadování mezi sněmovnou a Senátem.
Hledání útěchy
Žertem bychom mohli říci, že možná proto Joe Biden začal svou evropskou cestu návštěvou u svého duchovního pastýře, papeže Františka, aby u něj hledal útěchu. Oba muži mají levicové názory: jsou pro pomoc chudým formou přerozdělování (například vakcín z bohatého severu na chudý jih), přijímání imigrantů (i když Biden se již od svého předchozího liberálního přístupu k imigraci distancuje, protože na jižní hranici s Mexikem má bezprecedentní migrační krizi) a pro ochranu životního prostředí formou příkazů a zákazů. V tomto si Biden a František notovali.
Doktrinální katolická však není žádná z těchto otázek; na každou z nich mohou mít katolíci politické názory různé. Jestli se však dotkli skutečně doktrinální otázky umělých potratů, které církev odsuzuje coby úmyslné zabíjení nevinných lidských bytostí, a tudíž velké zlo a těžký hřích – a jejichž financování z peněz daňových poplatníků Biden coby katolický politik prosazuje doma i v zahraničí –, o tom diskrétně mlčeli. Čekal-li někdo, že František tuto zásadní otázku Bidenovi veřejně nadhodí, byl zklamán.
V Římě se následně konal summit skupiny G20, tj. dvaceti ekonomicky nejrozvinutějších zemí světa. Ty se shodly, že daň pro korporace (právnické osoby) má celosvětově být minimálně 15 procent, aby se eliminovaly tzv. daňové ráje (například Panama nebo v Evropě Irsko, Nizozemsko, Lucembursko). Pro zajímavost, daň z příjmu pro firmy je v ČR 19 procent, celosvětový průměr je 20 procent, v USA je to 21 procent. (Pro úplnost: když firmy své korporátní daně zaplatí, pak jejich majitelé, tj. akcionáři, své příjmy zase opět zdaňují jako fyzické osoby, takže i kdyby firma byla registrovaná v zemi, kde korporátní daň je nízká nebo žádná, její vlastníci coby osoby své příjmy stejně danit musí.)
Nápad celosvětově zavést patnáctiprocentní minimální daň z příjmu firem ponechává dvě otázky otevřené: co když některá země na něj nepřistoupí a zavede pro firmy daň nižší? A za druhé, patnáctiprocentní daň z příjmu coby minimální nic dlouhodobě neřeší, pokud zároveň není stanovena celosvětová daň z příjmu maximální, protože ty země, které budou mít vyšší firemní daň než 15 procent, budou ty země s patnáctiprocentní daní stejně považovat za „daňové ráje“ a celý kolotoč námitek a „řešení“ se bude opakovat. Avšak stanovit maximální povolenou daň je něco, co se většině politiků tohoto světa příčí, protože utrácet peníze jiných lidí chtějí nade vše.
Problém západního progresivního idealismu
Po Římě se Joe Biden a další přesunuli do Glasgow, kde probíhá klimatický summit známý pod zkratkou COP 26 (26. konference zúčastněných stran). Účastní se ho 25 až 30 tisíc lidí, z nichž většina přiletěla či přiletí; a někteří, jako americký zmocněnec pro klima John Kerry, dokonce vlastními tryskáči. Takže ať už summit dosáhne čehokoli, jedné věci dosáhne určitě: zanechá za sebou značnou uhlíkovou stopu. Už nyní panuje vůči jeho výsledkům skepse; cíle, aby teplota na zeměkouli oproti předindustriálnímu věku nestoupla o více než 1,5 stupně Celsia, se asi nedosáhne; reálné číslo může být 2,7 stupně Celsia.
O této skepsi svědčí i postesk Joea Bidena před odletem z Říma do Glasgow, postěžoval si na fakt, že na summit nepřijedou prezident Ruska (země, jež produkuje nejvíce zemního plynu na světě), král Saúdské Arábie (země, jež produkuje nejvíce ropy na světě) a prezident Číny (země, jež znečišťuje nejvíce na světě a taky vypouští do atmosféry nejvíce oxidu uhličitého).
Ti, kdo usilují o zastavení změn klimatu, mohou o to usilovat sebevíce upřímně, odhodlaně i zoufale, leč nedosáhnou ničeho, pokud se k nim nepřipojí největší znečišťovatelé světa. To je problém západního progresivního idealismu: hoří jasným plamenem náboženské víry, který nechává mnohé cynické vládce chladnými, ale vůči vlastní západní ekonomice může působit destruktivně. Když se pak chudí Evropané podívají na ceny energií, bude jim z nich horko; v jejich obydlích však v důsledku výše těchto cen a finanční nouze obyvatel může být jaksi dosti chladno.
Vyšlo v LN, 3.11.2021
