James Jesus Angleton (Jesus jako Ježíš, jeho matka byla Mexičanka a tam je to běžné mužské jméno) byl šéfem kontrarozvědky v rámci CIA v letech 1954–1975. Jeho úkolem bylo dohlížet na to, aby cizí agenti neinfiltrovali CIA, a pokud agent CIA zradí, aby byl odhalen.
V 50. letech se stýkal s britským zpravodajským přidělencem ve Washingtonu Kimem Philbym, který byl jeho přítelem (jak se zdálo). Později, když se zjistilo, že Burgess, Maclean, Philby jsou zrádci (z tzv. cambridgeské pětky), šokovalo ho, že ani on při svých častých setkáních s Philbym na to nepřišel.
V roce 1961 přeběhl na Západ sovětský přidělenec KGB v Helsinkách Anatolij Golicyn. Potvrdil identitu Burgesse, Macleana a Philbyho coby zrádců a řekl i to, že v blízkosti prezidenta de Gaulla je sovětský agent s přístupem k materiálům NATO. Předpověděl, že francouzský zpravodajský přidělenec ve Washingtonu Philippe de Vosjoli od svých šéfů ve francouzské rozvědce (ve skutečnosti od sovětských agentů, kteří v ní zastávali vysoká místa) dostane rozkaz zjistit rozmístění amerických mezikontinentálních jaderných raket mířících na Sovětský svaz. Tato informace nebyla příliš důležitá pro Francii, ale velice důležitá pro SSSR. Vosjoli tomu nevěřil. Ten rozkaz však z Paříže přišel. Když se dotázal proč, byl pozván zpět do Francie na „konzultace“ (zabití). Požádal v USA o azyl. Francouzská, stejně jako britská (a kdejaká další západoevropská) rozvědka byly penetrovány Sověty.
Jak zmanipulovat službu ve prospěch nepřítele
Pro Angletona to byl důkaz, že Golicyn mluví pravdu (je skutečným defektorem, nikoli agentem vydávajícím se za defektora vyslaným Sověty, aby zmátli protivníka), a zpravodajská realita je složitější, než se na první pohled zdá. Přirovnával ji k zrcadlovému bludišti.
Angleton se obával, že vlastní služby, rozvědku a kontrarozvědku, je mnohem snazší zmanipulovat ve prospěch nepřítele, než se má za to. Stačí, aby ve vrcholné pozici rozvědky byl jeden cizí agent a další cizí agent ve vrcholné pozici kontrarozvědky (jackpot pro nepřítele by byl, kdyby to byli jejich šéfové). Tyto služby pak vedení vlastní země dodávají zmanipulované informace a zmatou je. Navíc řadoví agenti i analytici dostávají shora (od těch cizích agentů ve vedení) úkoly, které plní v dobré víře, že slouží své zemi, a přitom ve skutečnosti dodávají cenné informace nepříteli (jak byl o to požádán de Vosjoli, který ale varován Golicynem a Angletonem to odmítl). Angleton pak po zbytek svého působení hledal v CIA „krtka“ a podle kritiků tato jeho obsese a paranoia CIA paralyzovaly. Jeden z kritiků žertem nadhodil: Když Angleton „hledáním krtka“ CIA paralyzoval, nebyl on sám tím sovětským krtkem?
Obhájci Angletona naopak tvrdí, že pokud byl šéfem kontrarozvědky uvnitř CIA on, žádnému cizímu agentovi se ji nepovedlo infiltrovat. To se stalo až poté, co byl propuštěn; jsou známé dva případy cizích agentů, kteří CIA infiltrovali: jeden Čech a jeden Číňan. Angletonova hypotéza, že je možné, aby ve vrcholných pozicích v rozvědce i kontrarozvědce zároveň pracovali cizí agenti, se potvrdila: Aldrich Ames v CIA a Robert Hanssen v FBI. Někteří tvrdí, že se potvrdila i z druhé strany: rezident KGB v Londýně Oleg Gordijevskij pracoval pro Brity a podle některých i člověk, který měl v KGB na starosti kontrarozvědku, prý pracoval pro Američany.
Jak a ně
Prezident Zeman je vrchní velitel ozbrojených sil a má právo na informace z našich služeb. Je však nezvyklé, aby si vyžadoval údaje z živých případů. Každopádně lze předpokládat, že pokud prezident získá seznam Rusů na našem území, o kterých se kontrarozvědka domnívá, že jsou ruskými agenty, a seznam českých občanů, o kterých se tatáž služba domnívá, že vědomě pracují pro Rusy (tj. nejsou jen užiteční idioti, nýbrž zrádci), ten seznam se do Moskvy dostane. Takže on ho neobdrží.
Navíc by nebylo správné zveřejnit ani počty těch agentů (ať už Rusů, či českých zrádců). Rusové znají jejich identitu a vědí, kolik jich je. Kdybychom zveřejnili ten počet, na který jsme přišli, Rusové by zjistili, nakolik jsme úspěšní, kolik procent jejich agentů jsme odhalili. Nyní musejí žít v nejistotě, jestli náhodou neznáme všechny.
Nejde o to je jen odhalit; Rusy vyhostit a české zrádce potrestat. Jde o to je přetáhnout na naši stranu a udělat z nich dvojité agenty. Dát jim „nabídku“, jíž nelze odolat: například jednoho dne se mohou probudit s useknutou koňskou hlavou v posteli, pokud mi rozumíte… Přimět je, aby pracovali pro nás a svým šéfům v Moskvě dávali zmatečné informace, směs nedůležitých pravdivých a důležitých nepravdivých.
Co kdyby pan prezident svůj seznam obdržel? Na něm pár notoricky známých ruských agentů; a i několik náhodně vybraných jmen z databáze ruských občanů u nás. A pak sledovat, jaká bude ruská reakce.
Alespoň to mi našeptává duch Jakuba Ježíše Angletona…
LN, 3.12.2020
