Sledovat v neděli pořad 168 hodin byla zajímavá zkušenost. Úvodní reportáž se celá věnovala Jaroslavu Kuberovi (ODS). A pozor, v dobrém! Celá totiž rozebírala nevybíravý nátlak, který na zesnulého předsedu Senátu vyvíjela Čína, aby nejel na Tchaj-wan, a krajně podezřelou roli, kterou v tom sehrál Hrad.
Je škoda že člověk musí zemřít, aby i mainstreamová média ocenila jeho kvality. Kubera byl pro ně totiž především jakýmsi nepochopitelným šaškem z dávnověku, „hrdinou staromódně konzervativní scény, kde se dělají vtipy o sexuálně neukojených feministkách nebo ženách, které mohou být rády, pokud je někdo cestou domů znásilní.“ (Respekt)
Projev v Terezíně
Kromě vtípků o ženách si to rozházel především projevem na tryzně v Terezíně, kde řekl, že totalita může mít podobu „zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus.“ To bylo kritiky, dokonce se proti němu postavila skupina senátorů a od jeho slov se distancovala. Petr Honzejk z Hospodářských novin si neodpustil povzdech, že „zlatý časy, kdy chtěl udělat Caligula senátorem koně“, podle Alexandra Mitrofanova z Práva to byl svátek malosti, podle exministra a ekonomického poradce KDU-ČSL Ivana Pilipa se „definitivně pomátl“, podle vlivného advokáta a intimuse expremiéra Sobotky Radka Pokorného „je to blb“, podle Erika Taberyho z Respektu dokázal, jak „hluboko sahá jeho nesnášenlivost k jiným názorům“, podle Martina Fendrycha z Aktuálně.cz „nemá v čele Senátu co dělat“ a podle Pavla Šafra z Fora24, „když Pánbůh rozdával bystrost, tak se holt na někoho nedostalo“. Více jsme se tomu věnovali zde.
No budiž, pánové si mohli ušetřit ten tón, ale kritiku Kuberových názorů jim pochopitelně nikdo nebere. Co je mnohem zajímavější – a co ukazuje na bídu části našich bojovníků proti Rusku, Číně a Hradu – bylo vytrvalé obviňování Jaroslava Kubery z toho, že je Zemanovým člověkem a že nahrává Číně. Je to už druhý podobný případ absolutního plácnutí mimo (po obvinění pilíře euroatlantismu u nás Alexandra Vondry, že je ruským agentem s nižší mírou zavinění). Přitom každý, kdo se s Jaroslavem Kuberou alespoň jednou v životě bavil, musel vědět, že je to nesmysl.
Nicméně, když byl Kubera zvolen předsedu Senátu, v Respektu se zamýšleli, zda se Kubera náhodou nespojí s „vyznavačem čínského způsobu stabilizace státu Milošem Zemanem, který si volbu Kubery u senátorů vysloveně vyžádal.“ Ondřej Kundra z téhož média napsal, že se Kubera rozhodl stát zástupcem Hradu v Senátu. Elfové ho ve svém monitoringu zařadili mezi osoby podporované řetězovými emaily, což Jiří Pehe na twittru s pobavením okomentoval „Babiš, Husák a Kubera, Fajn…“ Liberální twiterrová hvězda, Darina Vymětalíková z České televize, napsala, že „Kubera je Zemanův kůň“. A z čeho to vyvozuje? „Z mnoha jeho protievropských, konzervativních, proti LGBT, proti ženám atd. výroků.“ To je mimochodem přímo ukázková věta. V podstatě je v ní všechno – nejste nadšeným zastáncem stále hlubší evropské integrace, jste konzervativní, jste proti LGBT ideologii a radikálnímu feminismu, bingo, jste Zemanův kůň! Rázem je celá konzervativní pravice vyřazena ze slušné společnosti. Ale pokračujme…
Už když se Kubera chystal na Tchaj-wan, vyšel na Aktuálně.cz článek o to, že se předseda Senátu chystá na oslavu čínského nového roku, kterou coby diplomatickou recepci pořádá čínská ambasáda. A to „přestože je akce součástí propagandy čínské komunistické strany“ a „jde tedy o legitimizaci čínského režimu. Navíc se dá předpokládat, že tam bude probíhat i kontaktáž a sběr informací ze strany příslušných orgánů. Je otázka, k čemu je taková účast z naší strany“ (jak tvrdil citovaný odborník z agentury Sinopsis). A Aktuálně.cz dodalo varování BIS o čínských aktivitách. Každý vrcholný státní představitel chodí na podobné akce, ale u Kubery se tomu holt musí věnovat článek s varováním, jako kdyby ho na té akci chtěli Číňané zverbovat.
Senátor Pavel Fischer zase čínský vliv dokumentoval tím, že jako poradkyně Jaroslava Kubery pracuje manželka Vladimíra Mlynáře (člen vrcholného vedení PPF). To Fischer vnímal jako „vážnou věc a jako riziko podjatosti“ (řekl v rozhovoru pro Deník N 19. 12. 2019). Samozřejmě, pokud máte sklon ke konspiračnímu vidění světa, je zhola nemožné se byť jen zamyslet nad možností, zda zkušená dáma s konzervativními názory a zkušenostmi z prezidentské kanceláře od všech tří prezidentů nepracuje u konzervativního předsedy Senátu i z jiných důvodů, než aby ho ovlivňovala směrem k Pekingu…
Snad už věří
Říká se, že experiment je královnou vědy. Teprve experiment ukáže, zda hypotéza byla správná nebo ne. Je škoda, že u Jaroslava Kubery to muselo vzít takový konec, aby snad každý pochopil, že nebyl mužem Hradu a Číny. Alespoň při tom všem vylezlo na povrch jedno klíčové zjištění. U některých lidí bohužel platí, že do party proti Hradu, Číně a Rusku můžete jenom tehdy, „když s náma budete hrát podle našich notiček“. A to ve všem. Jenže, to není rozumná cesta, dámy a pánové. To byste tam taky mohli zůstat sami…
Škoda, že si loňští kritici Jaroslava Kubery nepřečetli komentář Dana Anýže na Aktuálně.cz, kde popisoval Kuberovu cestu do USA. Předseda Senátu řekl zcela jasně: „Někteří naši politici hledí směrem k Rusku. My jsme zde jako protestní delegace, my chceme posilovat euroatlantické vztahy“. A připomněl to těm všem, kteří „kvůli tomu, že je dráždí Kuberovy řeči o feminismu a politické korektnosti, ho rovnou odmávnou jako ztracený případ.“
Vyšlo na www.konzervativninoviny.cz
