Podle EU posílají evropské armády na zahraniční mise a do diplomacie málo žen. Ale to se má změnit!
Že je mezi diplomaty, vojáky a policisty v zahraničních misích málo žen? Žádný problém! V Bruselu vyřešíme vše… Rada Evropské unie před nedávnem schválila dokument, jenž požaduje, aby členské státy v rámci implementace tzv. pekingské platformy (závěry čtvrté konference OSN o ženách) zjišťovaly, kolik jejich žen se účastní misí OSN a EU a zda jich mají dost v diplomatickém kádru (samozřejmě především na nejvyšších postech). Tyto indikátory totiž ukazují, nakolik státy EU „implementují gender mainstreming při prevenci a reakci na ozbrojené konflikty”. Nemá se ale jen monitorovat. Státy EU mají zaměstnávat více žen v diplomacii, armádě i policii, „zvláště na nejvyšších místech a rozhodovacích pozicích”.
Při řešení ozbrojených konfliktů je nutno „aktivně a viditelně implementovat genderové hledisko ve všech politikách a programech”. Je nutno dosáhnout „rovného zastoupení žen a mužů na všech stupních”. Jak si však autoři zprávy stěžují, moc se to nedaří. Hlavně mezi vojáky a policisty. Kupodivu. Kde vzít ale polovinu žen třeba do mise EU v Kongu, to už nikdo neříká. Dámy z Bruselu tam nepůjdou a pánové odtamtud tam své manželky a dcery asi také nepošlou. Proto mají být nyní v každé misi alespoň genderoví politrukové a státy EU mají monitorovat, kolik mužů a žen z misí je vyškoleno v otázkách genderové rovnosti. Zajisté k velké radosti vojáků. Našemu ministerstvu obrany to nevadí a při přípravě závěrů Rady nemělo připomínek. Naopak se rádo pochlubí, že v armádě máme 12 procent žen. Armáda tu přece není od toho, aby bojovala, ale aby sloužila jako další důkaz naší pokrokovosti a oddanosti myšlenkám genderové rovnosti.
Státy EU mají samozřejmě také monitorovat, kolik peněz z pomoci státům zasaženým ozbrojenými konflikty jde na podporu genderové rovnosti, stejně jako jak velký koláč z dotací neziskovým organizacím v konfliktních oblastech jde těm „genderově správným”. Genderovou rovnost musíme zohledňovat i při vyřizování žádostí o azyl uprchlíků z válečných zón.
Celý ten zábavný dokument má osm stran a vlády jsou v něm vyzývány ke všemu možnému, třeba k tomu, aby věnovaly zvláštní pozornost specifickým potřebám žen v programu DDR (Demobilizace, odzbrojení a reintegrace), jenž probíhá v různých částech světa, například v Sierra Leone. Ve zřejmém protikladu s požadavkem dostat na frontu co nejvíce žen je ale odstavec b) bodu 14, v němž jsou členské státy vyzývány k ochraně žen před násilím.
Perlička nakonec? Návrh byl schválen koncem loňského roku na návrh francouzského předsednictví. Tedy té Francie, jež má nominálně pravicovou vládu a pravicového prezidenta.
Vyšlo v Revue Politika http://revuepolitika.cz
no jestli tím mají na mysli vložky s křidélky,tak to jooooo.Co jiného mají ženský odlišného od mužů??Směšný až to bolí.Jděte už do p………s tou pozitivní diskriminací a gender studiemi.Bláznivé feministky,co si nevidí ani do……..
Už tuším, kdo asi jste. A tu Vás musím zklamat. Ve státě Israel je mnoho zlého, jedna z nejhorších věcí, kromě judaistické podpory potratů a z toho plynoucího jejich rouzšíření po celém světě, je rovnost mezi muži a ženami v armádě. Je to hanba lidství, hanba Státu izrael.
Markytánky již i dříve provázely vojště, bylo sladké mřít v kyprém náručí tolik blízké klínu mateřského. Dodnes, pokud držím za ruku mroucího, český personál a příbuzní bez zkušeností a předpokladů mají tendencí se vzdalovat, vžívám se spíše do role mateřské, neb mroucí stejně bezmocný jako nemluvně, navíc ani ukojit jej nelze. Spontánně až nezpěvák, jsem objevil užitečnost ukolébavky, podobně jako u sebevraha, který bije hlavou o zem, či visí na plotě nad zábradlím mostu “hromadného vraha”. Tu cítím potřebu žen na bojišti. Jen bych jim místo k palbě určeného vozidla Hummer rád z daní pořídil spíše alespoň jihoafrické protiminové vozítko, pohřby matek jsou zejména smutné už pro ty sirotky. Vdova spíše nového partnera najde. Tento nikoliv náhodou dostavníku podobných kočár bych označil symbolem pro ženy, aby muslimský útočník nebyl ve svém kmeni zhanoben trofejí zabíjení žen, neb i Prorok ženy chránil….Tolik ironie, realita smutnější, ženy jsou příliš důkladné a důsledné, aby mohly stanout v komandu, Dear Jasín varuje, zatímco mužům jde o prestiž, vzrušení, nulovou bilanci, příměří na vánoce mezi zákopy, ženám je příliš svůdný “endlosung”, prostě jsou nastaveny na hájení dětí, a to se musí za každou cenu, bez jakéhokoliv ohledu. Mimino před šelmou ušetřeno, asi dávno skutečně ano, ale dnes tak nepřítel jen posiluje, do boje kočovník posílá ženy až když už je polomrtvý, posílá zbytečně, ženy přejdou k nepříteli docela snadno, uchovají tak kočovníkovo děti pro daltí generaci a pomstu. Češky muslimského vzhledu dnes již v Lounech, na mobilizaci je pozdě. Odevzdejme klisnu, velbloudy, manželky, syny i dcery, lze pozdravit vítěze, pokud jsme bojovali čestně.
Trochu se na tom sice podílela Francie, ale Evropské unie v tom nejede. Je to vina – pokud jde o ČR – presidenta Klause, který nechce podepsat Lisabon. Kdyby ho podepsal, všechno by bylo jinak: bojovali by jen muži, přinejmenším pokud jde o ČR. A Kocáb – ani tennení nijak dobrý, ale hlavní viník je Klaus. Za chvíli tu bude vysvětlní od Romana Jocha.