„Žena velí raketoplánu. Co to znamená?“ – ptá se duchaplně Alena Králíková, ředitelka Gender Studies. Dobrá otázka, vskutku. Asi tak dobrá, jako i jiné inteligentní otázky, jakých bychom mohli vznést mnohem víc: Žena je královnou Velké Británie. Co to znamená? Žena byla premiérkou Velké Británie (a Norska, a Pákistánu a Izraele a Polska a Indie…). Co to znamená? Žena je ministryní obrany Francie. Co to znamená? Atd., ad infinitum, ad nauseam.Znamená to jen to, co jsme věděli i předtím, vlastně vždycky: některé ženy umí zvládat tyto posty lépe než někteří muži; stejně jako někteří muži je umí zvládat lépe než některé ženy. Inu, Alena Králíková objevila sumu veškeré to moudrosti!
A ve svém výčtu bychom mohli pokračovat: Seržantka A.B. zemřela při výbuchu nastražené pumy ve Fallúdži; doma ve Virginii zanechala dvouletou dcerku. Co to znamená? Poručice C.D. byla zastřelena v Ramádí; doma v Kansasu zanechal půlročního syna. Co to znamená? Kapitánka E.F. byla roztrhána na kusy – i její čtyřměsíční nenarozené dítě, které nosila – při bombovém útoku v Bagdádu. Doma v Alabamě zanechala čtyřletou dceru a sedmiletého kluka; co to znamená?
Paní Králíková píše: „…každý má právo žít tak, jak si představuje. Tudíž i muži mohou strávit tři roky na rodičovské dovolené s dítětem, být zdravotními bratry, horníky, učiteli ve školkách i řediteli bank a manažery. Ženy zase mohou být astronautkami, správkyněmi počítačové sítě, úřednicemi, top manažerkami i matkami na rodičovské dovolené či ženami v domácnosti. Záleží na nich, na vzájemné dohodě partnerů, ne na tom, jaké stereotypy jim společnost – tedy oni i ony sami sobě – diktuje.“
Má pravdu, že nezáleží na tom, jaké stereotypy lidem společnost diktuje. Mýlí se však hluboce paní Králíková, když si myslí, že záleží jen na vzájemné dohodě partnerů. To je myšlení typu „poručíme větru, dešti.“ Totiž kromě svých individuálních vůlí, mínění, přání, tužeb či preferencí lidé mají i svou lidskou přirozenost. A na té rovněž záleží, jí nelze poručit, stejně jako nelze poručit větru, dešti.
A tak dítě ve věku do tří let objektivně více potřebuje péči ženy-matky než muže-otce. Dítě do tří let, pokud o něj nepečuje jeho matka, ale např. otec či mateřská školka, je objektivně poškozeno a ukráceno na svém přirozeném vývoji k plnému lidství. Totiž je přirozeností ženy-matky, že o nejmenší děti nikdo není způsobilejší se dokonaleji starat, než právě ona.
Stejně tak je dané lidskou přirozeností, že dítě v pubertě při své výchově objektivně potřebuje pevnou otcovskou ruku. Tuto dokonale nenahradí žádná žena-matka, byť sebedokonalejší. Je přirozeností otce-muže, že pro jeho děti v jejich pubertě je jeho role nezastupitelná.
A ano, pro některá povolání se nehodí ženy a pro jiné zase muži: muži sice mohou být vynikajícími zdravotními bratry, ale k péči o děti do tří let se nehodí. Ženy zase mohou být vynikajícími královnami, premiérkami, či velitelkami raketoplánů, ale do první linie bajonetového útoku se nehodí, hlavně těhotné.
Civilizace, které si tyto základní a přirozené pravdy o lidské přirozenosti neuvědomují – či záměrně je popírají z ideologických důvodů – dlouhodobě zřejmě nepřežijí. Otázkou je, zda by si přežít vůbec zasloužily.
Chtěla bych poděkovat oběma panům za jejich příspěvky. Jsem studentka a zrovna se snažím zpracovávat absolventskou právi na téma s gendrovou tématikou….Myslím, že oba mají v něčem pravdu!
Mirku píšete, že ženy musí procházet mnoha testy. Je zajímavé, že v armádě ČR jsou fyzické testy rozděleny na testy pro muže a ženy a testy pro ženy mají znatelně měkčí kriteria pro fyzickou připravenost. Proč asi? Poněvadž zde existuje něco, co je dáno přírodou, a to, že muž je prostě silnější. Nejsou-li z přirozeného důvodu schopny rekrutky fyzicky plnit stejné nároky pro přijetí jako rekruti, pak ani ženy vojákyně nebudou po absolvování identického výcviku fyzicky schopny plnit stejné nároky jako muži. Tedy ženy budou, alespoň dle mého názoru, méně způsobilými vojáky.
Nechci reagovat dlouze, proto jen dva body:
A) Ty zřejmě předpokládáš, že lidská (mužská, ženská) přirozenost je absolutně elastická a flexibilní. Já na základě empirické zkušenosti i filosofie se domnívám, že nikoli. Domnívám se, že existuje pevná, fixní, nezměnitelná přirozenost člověka obecně, jakož i identita ženská, jež je komplementární k identitě mužské.
B) ad Tvá otázka 3) – proč Američané ženy do bojů nasazují, když je to neefektivní? Z důvodu úspěšného (ná)tlaku feminismu a feministek v americké politice. Ideologie tak triumfuje nad zdravým rozumem. Např. je tlak “integrovat” (tj. vnutit) ženy i do ponorek. Jenomže zároveň se požadují separátní sprchy pro ženy. To je možné jen za cenu (a) rozšíření /zvětšení/ ponorek, tj. ztráty jejich rychlosti, anebo (b) využití části dosavadního prostoru pro výzbroj, tj. ztráty jejich úderné a palebné síly. Tak či onak, vojenská efektivita – a ochrana životů vojáků – by byla snížena z důvodů čistě ideologických. Čistě kvůli tomu, aby feministky dosáhly svých rovnostářských a relativizujících cílů.
Roman
Ty ale definuješ “specificky ženskou identitu”, aniž by ses konkrétní ženy zeptal, jestli s tím souhlasí a jestli chce právě tuto identitu přijmout. Už sám fakt, že do armády jít chce, a podrobnější psychologické zkumání této konkrétní ženy může odhalit, že ona tuto identitu nepřijímá. Ptám se na důsledky: ty jim to chceš prostě zakázat? Protože pak už to nebude diskuse mezi tou zájemkyní o práci v armádě a tebou, ale mocenské rozhodnutí. “K mužské identitě patří bojovnost” – zase, předkládáš nějaký (hodně častý, ve většině kultur) gender model , nikoho se neptáš, jestli on zrovna tohle pokládá za část své identity. Nakonec bys rozhodoval ve jménu nějakých představ o kolektivních povahách proti individuálním rozhodnutím.
ad 2) proč zbytečností? Ty ženy musely projít mnoha testy a americká armáda má na rekrurty určitou kvótu a finanční prostředky, takže asi nebylo “dost mužů”, ne?
ad 3) je to možné, neviděl jsem statistiky. řešením je nasadit menší čistě ženské jednotky na speciální operace, třeba. nebo, dlouhodobě, odstranění genderových stereotypů, které tohle mohou způsobovat – respektive by se ve společnosti, která ženám nebrání v přístupu na tato místa ukázalo, zda jsou to stereotypy nebo přirozenost. Problém ovšem je, že stereotypy by zde mohly poznání pravdy zcela zablokovat: pokud stereotyp způsobí, že muži budou v přítomnosti žen více riskovat a mít větší ztráty, pak to opravdu povede k zákazu smíšených jednotek a možná bojového nasazení žen vůbec – z důvodu efektivity, takže se nikdo nepřesvědčí, zda je to stereotyp nebo ne. Analogie k “evolučně stabilním” řešením z evoluční teorie. Proč ale ti američané ženy do bojů nasazují, že by ty jejich jednotky byly méně efektivní?
4) no, to jistě může – zase je to otázka: stereotyp či přirozenost?
5) závisí to na více věcech, mj. na tom, zda je už počáteční zárodek člověkem, na čemž se, jak jistě víš, mnoho lidí neshodne. A kdybys chtěl ženy omezovat z toho důvodu, že “nikdy nevíme, zda jsou či nejasou těhotné”, pak bys jim těch omezení i v běžném životě musel předepsat mnohem, mnohem víc, za což by tě asi ony sami utloukly hrnci a pokličkami v kuchyňském azylu, kam bys je dostal.
Začlenění žen do první linie bojů je:
1) vulgarizací žen; pošlapáním jejich specificky ženské identity jakožto bytostí více citlivých, pečujících a starostlivých. K mužské identitě patří i bojovnost – ochota a tendence obhájit právo a spravedlnosti proti nespravedlivým trýznitelům.
2) zbytečností – vždy (až na mezní siutace) je dostatek mužů, kteří by mohli a měli bojovat
3) kontraproduktivní – smíšené (mužské i ženské) bojové jednotky mají (empiricky je to potvrzeno) vyšší ztráty, neboť muži v přítomnosti žen více riskují (aby chránili ženy, je to jejich přirozeností), a proto se vystavují nebezpečí, jakému by se jinak, bez přítomnosti žen, nevystavili ; v důsledku čehož mají větší ztráty
4) dehumanizační: nepřítel může zajaté ženy více týrat, znásilňovat a ponižovat před očima jejich spolubojovníků, než muže; navíc týrání zajatých žen před očima mužů je více demoralizující pro zajatce než jen týrání mužů
5) Nejde jen o to, že při zabití těhotné ženy v první linii zemřeou dva místo jen jednoho; jde o to, že je zabito malé dítě, tj. útočí se na důstojnost a hodnotu lidského života v jeho zárodku, v jeho nejzranitelnější fázi. Na rozdíl od bojovníka (bojovnice) ono dítě nemá žádnou šanci. Je to stejné mravní zlo, jako umělý potrat. Identita ženství je s identitou mateřství úzce spojena, proto by ženy neměly být v první linii. Nikdy si nemůžeme být stopro jisti, zda jsou či nejsou těhotné.
To navážení se do “tautologie” mi z Romanovy strany přišlo zbytečné. Králíkova tím mínila něco rozhodně netautologického: změnu společenského vnímání, pozitivní změnu.
Odkud jsi, Romane, vzal přesně ty tři roky? Ale jinak by se asi dalo přijmout, že muži se k péči o malé dati nehodí tolik jako ženy. Jaks ale myslel to, že se ženy hodí míň k bajonetovému útoku? Jen tak, že když jsou těhotné, přijdou tím nazmar dva životy, nebo i jinak? Protože ta první věc souvisí s neschopností chlapů se o tak malé dítě dost dobře postarat, kdežto ta druhá nijak nesouvisí s neschopností žen bojovat na bajonety. Když malému dítěti zemře matka, je poškozeno v tom věku (neujme-li se ho jiná žena), když otec, bude poškozeno v pozdějším věku (nenahradí-li otce jiný). V tom je to nastejno.
Oba pany, Blázna i Blbce, kteri zrejme sdilieji tentyz mozek – vzhledem k totoznosti jejich prispevku- bych rada upozornila, ze nejen pan Joch vi, co je prirozene. To muze nazrit kazdy clovek, kdyby trochu chtel.
Hlavně že pan Joch ví, co je skutečně přirozené – ale je pravdou že právě on je MuDr, takže na základě vědy musí vědět, co je objektivní pravda, že?
Hlavně že pan Joch ví, co je skutečně přirozené – ale je pravdou že právě on je MuDr, takže na základě vědy musí vědět, co je objektivní pravda, že?