Zatmění mysli? Ne, správný směr

2.1.2006
Vojtěch Belling

(Vyšlo v Hospodářských novinách 28. prosince 2005)

Když Poslanecká sněmovna před Vánocemi navrhla razantní zvýšení rodičovského příspěvku na úroveň 40 procent průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře (tj. 7400 korun), vyvolalo to u mnoha komentátorů spíše negativní odezvu. Petr Kamberský například psal o “vánočním zatmění mysli” politiků (HN 20. prosince), jinde se dočítáme o údajné odmítavé reakci expertů, podle nichž jde o laciný předvolební trik. Jistě, v tom mohou mít pravdu. Ponechme však stranou bezprostřední motivy tohoto kroku a zaměřme se na jeho podstatu. Stejně cenné jako úvazek

Zjišťujeme-li, co je nejlepší pro rodiny s malými dětmi, je třeba nejprve obrátit pozornost na zájem dítěte. A tím je podle mínění naprosté většiny pediatrů a dětských psychologů individuální rodičovská péče nejméně do tří let věku.


Proto je v zájmu státu rodičovskou péči podporovat. Péče v kolektivních zařízeních nevyjde ostatně o mnoho levněji, připočteme-li zvýšené náklady na zdravotní péči (děti v jeslích trpí častějším výskytem některých nemocí).
Chce-li stát rodičovskou péči o děti podporovat, musí ji také náležitě ohodnotit. Ztráta jednoho příjmu v rodině způsobená celodenní péčí o dítě by měla být dostatečně kompenzována. Ve chvíli, kdy možnost zůstat s dítětem doma je naprosto finančně nesouměřitelná s výdělečnou činností, nelze hovořit o svobodné volbě.

Společnost musí rovněž uznat, že péče o děti je srovnatelná co do vynaložené práce s jakoukoliv jinou, výdělečnou profesí. Na tom se ostatně shodují všichni experti na problematiku rodiny. A odrazem takové vůle je právě zvýšení rodičovského příspěvku na úroveň, která se blíží minimální mzdě (od ledna bude činit 7570 korun).

Tak si to rodiny přejí

Návrh sněmovny má velice zřetelný finanční efekt. Zvýšení podpory rodinám pečujícím o děti o zhruba 4000 korun měsíčně není zanedbatelnou podporou, která “nehraje roli”, jak tvrdí znalci podle článku Petra Holuba (Vyšší dávky: Experti proti, politici v rozpacích, HN 20. prosince). Tyto peníze sice nezvýší porodnost, ale výrazně podpoří rodiny pečující celodenně o děti.

Pravda je, že uvedené opatření bylo přijato narychlo a bez provedení návazných změn. Předně by bylo vhodnější příspěvek v této výši omezit jen na ty rodiny, kde skutečně jeden z rodičů sám celodenně pečuje o dítě do čtyř let, a přichází proto o možný příjem.


Současně by návrh měl být doprovázen přehodnocením ostatních forem sociální podpory rodin s dětmi, neboť tak nákladný krok je nutno z něčeho zaplatit.


Jinak však politici nastoupili správnou cestu, která odpovídá i přání samotných rodin. Na rozdíl od západní Evropy, kde pro většinu rodin je otázkou číslo jedna slučitelnost rodiny a zaměstnání (tedy často zřizování různých typů služeb), české rodiny dle nedávného celoevropského průzkumu očekávají od rodinné politiky spíše finanční podporu, a to zejména v době péče o malé děti.


Každá rodina s malými dětmi bezpochyby potvrdí, že krok sněmovny bude mít mnohem příznivější účinky než jednorázové předvolební dávky, příspěvky pro prvňáčky a podobné nesmysly.

Příspěvků : 11 - Zatmění mysli? Ne, správný směr

  1. V. Belling : 20.1.2006 v 10.21

    Souhlasím s Vámi v tom, že podpora rodiny patří do tvorby obecného dobra. Nicméně smysl toho, co jsem psal, nebylo tento fakt popřít. Pouze tvrdím, že v době neexistence sociálního státu se “mít rodinu”, resp. “mít děti” ekonomicky vyplácelo. Proto nebylo nutné rodinám dále něco “připlácet”. Jinými slovy, lidé s dětmi byli eo ipso hospodářsky zajištěni na budoucnost. Ve chvíli, kdy se tato situace mění, stává se rodina nevýhodnou. A pak je samozřejmě zasáhnout zkrátka nutné…

  2. V. Belling : 20.1.2006 v 10.21

    Souhlasím s Vámi v tom, že podpora rodiny patří do tvorby obecného dobra. Nicméně smysl toho, co jsem psal, nebylo tento fakt popřít. Pouze tvrdím, že v době neexistence sociálního státu se “mít rodinu”, resp. “mít děti” ekonomicky vyplácelo. Proto nebylo nutné rodinám dále něco “připlácet”. Jinými slovy, lidé s dětmi byli eo ipso hospodářsky zajištěni na budoucnost. Ve chvíli, kdy se tato situace mění, stává se rodina nevýhodnou. A pak je samozřejmě zasáhnout zkrátka nutné…

  3. Peter Frišo : 14.1.2006 v 1.15

    …podla mna si nechavate pojmami zastriet trochu vyznam niektorych veci… i keby sme nemali socialny stat – teda vo vseobecnosti v Europe – myslite, ze by to menilo nieco na pozitive rodinnych pridavkov? Podla mna tieto skratka vyjadruju vseobecne dobro, ktorym su deti pre akukolvek spolocnost a preto by som sa na ne pozeral ako na nieco co ma vyznam…

  4. neferankh : 9.1.2006 v 23.55

    …zakladom dobrej rodinnej politiky by malo byt zrusenie povinnych odvodov…

    a tak by boli aj peniaze na zabezpecenie si rodiny…. alebo som pochopil nazor pana Novotneho mylne…?…no aj keby tak si to myslim:)))

  5. Jiří Novotný : 9.1.2006 v 8.05

    Reaguji na přízpěvek Martina Křiže. Pokud si musím platit sociální a zdravotní pojištění, právem od státu očekávám jeho podporu v situaci, pro kterou je zřízen. Jistě to není šťastné řešení ale v současné situaci jediné možné. Dále je zřéjmé, že dnešní společnost je postavena na konzumismu, to znamená maximální zisk a možnost si tyto peníze také maximálně užít. Tady je minimální prostor pro přijetí dětí.

  6. Martin Kříž : 8.1.2006 v 22.51

    Můj postoj je ambivaletní. Na jedné straně souhlasím s názorem, že péče o děti je minimálně stejně náročná jako jiná práce na plný úvazek. Když se ale na to podívám z ekonomického hlediska, takováto investice (děti prominou) se společnosti začne vracet tak za dvacet pětadvacet let. Možná. Záleží na tom, jak bude dítě talentované na vydělávání peněz, jestli bude čistým plátcem nebo naopak příjemcem daní, jestli bude vůbec zaměstnané, nebude ve vězení… Je to zkrátka podle mě dlouhodobá riziková investice. Osobně bych do toho (být na straně státu) nešel.

    Je tu ale větší nebezpečí. Pan Belling říká, že se porodnost tímto krokem nezvýší. Já si tím nejsem tak úplně jist. Vysoké porodné, vysoký rodičovský příspěvek – bude to incentiva pro zodpovědné, připravené a finančně zajištěné rodiče, která je přiměje mít děti? Těžko. Takový lidé se nerozhodují podle toho, kolik jim stát přihodí na dávkách. Už dnes však mají problematické vrstvy společnosti (lidé závislý na sociálních dávkách, podporách v nezaměstanosti, drogách; vězni, lidé těžko vzdělavatelní a s prominutím hloupí) o dost větší porodnost než, kulantně řečeno, jejich opak. Pro určité lidi je, myslím, více pěněz od státu důvodem, proč mít více dětí. Otázka je, zda je v zájmu společnosti, i jich samých, aby tomu tak bylo.

    Často se mluví o počtu dětí, které by se měly narodit, aby náš ekonomický model nezkrachoval. Pominu cyničnost takové úvahy. Důležitá není kvantita ale kvalita. I když o lidech to nezní moc pěkně.

  7. neferankh : 5.1.2006 v 13.24

    no som rad ze redakcia obcinst nie je programovo socialisticka….ale ja som este mlady a mam pravo byt optimista:)))
    ale vazne…..myslim ze aj prvym zastancom republiky a demokracie v stredovekej europe hovorili ze je to iba iluzia…. (i ked potom ta republika vypalila trochu inak ako by bolo vhodne)… nemozme podla mna rezignovat na pravdu a spravodlivost len preto ze su tu nevyhovujuce podmienky…

    pravda je pravda bezohladu na to ci je blizsie alebo dalej jej naplnenie…

  8. V. Belling : 4.1.2006 v 16.15

    Jistě, máte pravdu. Vznik sociálního státu, který člověku zajistí krytí všech sociálních jistot v různých životních situacích, vedl skutečně k posunu významu rodiny a k poklesu její nezbytnosti pro sociální zajištění člověka. S tím plně souhlasím. Problémem je, že dnes asi sociální pojištění a systém sociálního státu těžko odstraníme. Je to prostě iluze. Jenomže stát a společnost děti potřebuje i nadále, byť jednotlivec mít děti ke svému zajištění nemusí. Proto je to (žel Bohu) právě stát, kdo musí rodinám kompenzovat ztrátu, která jim vzniká v souvislosti s péčí o děti. Dříve touto kompenzací byly přímo jejich děti, dnes už to prostě neplatí. Kdyby sociální stát neexistoval, bylo by to jinak a dávky bychom nepotřebovali. Jenomže to prostě není dnešní případ. A dokud existuje systém sociálního pojištění a sociální pomoci, tak onu kompenzaci prostě musíme řešit rodičovskými příspěvky a daňovými úlevami (to pochopitelně raději – ale nejsou-li ty, musí být aspoň onen příspěvek).

  9. neferankh : 3.1.2006 v 23.48

    suhlasim… proste socializujeme nieco tak prirodzene ako rodinu…. este nech schvalia povinne dopoludnajsie pauzy pre matky aby stihli navarit obedy pre svoje ratolesti….

    budovanie silnej rodiny, ktora ako siet a komplex sa dokaze o seba postarat je podstatou nie pchanie penazi niekam kde sa stracaju….

  10. Vladislav : 3.1.2006 v 17.26

    Toto je typický příklad narůstání státu. Místo, aby se problém zátěže rodin ve prospěch bezdětných řešil principiálně: zrušení důchodů a sociálního „pojištění“ – tím posilnění mezigenerační rodinné solidarity, deregulace nájemného, razantní snížení DPH i daně z příjmu, zrušení cel na potraviny ze zahraničí – výrazné zlevnění základních potravin. Vymyslí se zvýšení rodičovského příspěvku. Demontáž socialistického státu se zdá nemožná, přesto si myslím, že není dobré reagovat na okrádání rodin s dětmi větší účastí na tomto všeobecném legálním okrádání.

Napsat komentář k Martin Kříž Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?