…je veden snahou vnutit společnosti jeden nepravdivý moralistní názor, že homosexuální soužití je stejně dobré jako heterosexuální, a proto zasluhuje celospolečenské uznání. Je založen na mentalitě: my něco chceme, a proto nám to, státe, okamžitě dej, sklapni podpatky a na oficiální lejstro nám vraž oficiální štempl „Jste kabrňáci!“
Proti tomu existují dobré důvody konzervativní i liberální. Ty konzervativní říkají, že homosexuální soužití není mravně stejně dokonalé jako heterosexuální, neboť jednou z přirozených funkcí lidské sexuality (vedle např. prohloubení vztahu mezi partnery) je vznik nových generací, k čemuž homosexuální vztah nevede. Navíc jeho společenské uznání povede k požadavku na adopci dětí homosexuály, tedy jejich umístění v pro ně nepřirozeném prostředí. A konečně, mentalita registrovaného partnerství „my něco chceme, proto nám to stát musí dát“ nutně povede k požadavku na uznání incestních vztahů mezi dospělými, jakož i vztahů polygamních. „Já a mé čtyři ženy chceme registrované partnerství, jak to, státe, že nám je nechceš dát?“ Konečným důsledkem tohoto trendu bude odstraňování všech tabu v sexuální oblasti, což povede k ranější a častější sexualizaci dětí.
Liberální důvod proti registrovanému partnerství říká: co nejméně státu, co největší svobodu občanů, co nejnižší daně, tj. co nejméně státních úřadů, co nejméně nových zákonů. Pokud jde o vztahy mezi dospělými, stát má být mimo ně. Žádná privilegia. Pokud nějaká, pak pro svazky, v nichž přicházejí na svět noví daňoví poplatníci, tj. pro rodinu. Pokud vůbec. Rozhodně však žádná nová privilegia pro svazky ostatní.
Konzervativní i liberální postoj k homosexuálním svazkům tedy vede k závěru témuž: tolerovat ano; privilegovat, společensky uznávat a státem registrovat – nikoli.
(Publikováno v Mf DNES 15.2.2006 pod redakčním titulkem „Registrované partnerství znamená konec rodiny…“, k němuž se autor nehlásí.)
Já osobně s existencí takových zákonů nesouhlasím. Tyto zákony jsou dědictvím puritánských počátků některých amerických států a v současnosti se nevynucovaly. Já si myslím, že by neměly být ale ani v zákonících. Státem má být zakázáno málo věcí, ale to, co zakázáno je, má být i přísně trestáno.
Tradičně americký ústavní systém umožňoval státům kontrolu nad morálním jednáním jednotlivců. Tedy zákony zakazující určitý typ jednání nebyly protiústavní (stejně jako i u nás může Parlament stanovit minimální věk pro konsensuální sexuální vztah a zakázat sexuální vztahy u nezletilých, nebo příbuzných). Ale ty zákony, které např. zakazovaly sexuální vztah mezi nesezdanými dospělými, nebo homosexuální vztahy dospělých v soukromí, nebo vztahy mezi příslušníky různých ras, považuji za nemoudrá omezení osobní svobody (v tom posledním případě i neústavní a nelegitimní z hlediska přirozeného práva).
Jenomže to jejich zrušení mělo být na státní úrovni, nikoli na úrovni federální. Jako občan státu Severní Karolína bych hlasoval za či požadoval zrušení takových zákonů, ale aby je zrušil federální Nejvyšší soud jako neústavní – v tom bych už viděl problém. Nejvyšší soud by totiž zasahoval do sféry, která tradičně federální není (je to stejné, jako kdyby jakákoli instituce EU určila, jaký má být v ČR minimální věk pro povolený konsenzuální sexuální vztah).
A poslední poznámka: i když si nepřeji, aby takovéto zákony byly, obávám se jednoho trendu: zrušení zákazů bude mít tendenci ke celospolečneské akceptaci a ochraně toho, co doposud bylo zakázané. Jinými slovy, zrušení texaského zákona, který zakazoval homosexuální styk (a který se normálně nevynucoval), vede k tomu, že homosexuální vztah dostává stejnou ochranu, jako heterosexuální soužití manželů. Nebo: v mnoha státech je zakázána polygamie. Já se domnívám, že stát má trvat na tom, že manželství je jen mezi jednou ženou a jedním mužem. Tedy polygamní svazky neuznávat. Neměl bych problém s tím, aby polygamie mezi dospělými nebyla trestná, ale pokud důsledkem zrušení polygamie by bylo státní uznání a ochrana polygamního svazku jeko stejně legitimního, velice bych se zrušením zákazu polygamie váhal. Pokud by zrušení zákazu nevedlo ke státní akceptaci polygamie jakožto dalšího “normálního” životního stylu, zrušení zákazu bych uvítal.
Cos e týče vaší argumentace prtoi registrovanému partnerství, souhlasím s ní,pane Jochu. Uznávám i důležitost státní pro-rodinné politiky, takže jakousi “pozitivní diskriminaci” rodin, vzhledem k jejich funkcím. můj dotaz je trochu z jiného soudku,ale s tématem rodin a soužití souvisí.
Nedávno byl v Severní Karolíně zrušen zákon, zakazující volné soužití nesezdaných dvojic. Co si myslíte o tomto zákonu?chápu konzervativce, že preferují manželství, než volné soužití.tudíš je namístě, že manželským párům by stát, resp.společnost měla nějaké výhody poskytnout,oproti jiným formám soužití. Tím že stát zvýhodňuje rodinu jako formu soužití oproti nesezdané dvojici, nikoho nediskrtiminuje. Protože nesezdaná dvojice není nijak o svá práva obírána. To je jasné.
ALE: co když stát soužití nesezdaných dvojic zakazuje?nejedná se o narušení občanských svobod?konkrétně svobody sdružování? co na to může ríci člověk, který ve svých článcích dělá advokáta konzervativní “červené” Americe?nebyl náhodou ten zákon také protiústavní?jak je možné tvrdit, že USA je demokratická země,když takto jsou narušovány svobody jejích občanů?
Omlovám se, ale je slušné napsat případný kontakt.
Tomas Torquemada
Fridrich Nitzche má v této oblasti dle mého názoru pravdu. A příslušný zákon byl “cvála Bohům” schválen
.
Tomáš Torquemada
Respekt nedávno napsal: “Pokud tedy budou chtít čeští konzervativci uspět dlouhodobě, měli by konečně vysvětlit, čím přesně partnerský svazek Jiřího Hromady ohrožuje heterosexuální manželství pisatele této glosy.” Mně to jasné je, ale mnoho lidí toto ohrožení nechápe, protože důsledky se projeví tak po deseti letech. A to již bude pozdě ! Homosexuální chování již bude módou. Navíc zelení se již nyní chystají otevřít diskusi na téma adopce dětí registrovanými homopáry ! Pánové pište rychle !!!
to ze sa domnievate ze polygamne zvazky su v cechach nepravdepodobne je prilis slaby argument… to ze mozno po nom nebude dopyt neznamena ze principialne by mu nic nemalo stat v ceste….
stat nema co zjednodusovat zivot ludom…a ak tak vsetym nie vybranym skupinam (manzelia a reg. partnery)….
ak chcete zjednodusit zivot tak vsetkym …. vytvorit statut ktory bude zabezpecovat hocikomu take postavenie ako manzelom…. nakoniec naco by to mal zabezpecovat stat… ved staci podpisat zmluvu medzi dvoma osobami…
Otázku si kladu tuto: Jak hodně budou důsledky tohoto zákona a jemu podobné naleptávat společnost zaleženou na reprodukci. A jestli neotevře vrátka dalšímu registrovanému partnerství 3,4,5,..,10, celé komunitě lidí či dokonce i adopci dětí. To by mohlo vést k rozpadu společnosti nebo částečně k paralyzaci.
Rád bych zde vyjádřil svůj názor na článek a zákon o registrovaném partnerství vůbec. Konzervativní argumentace nemíří podle mne proti přijetí zákona o registrovaném partnerství. Jsem totiž přesvědčen, že homosexuální vztah už v Česku společensky uznán je a právo zde pouze reaguje na změnu společenských vztahů.
Na polemiku o míře mravnosti heterosexuálního respektive homosexuálního svazku si netroufám, ale počet rozvodů a snad všemi mysliteli neustále připomínaná „krize“ rodiny mne utvrzují v přesvědčení, že zákon uznávající již uznané mravnější a často nefunkční vztah dvou osob různého pohlaví nijak neohrozí.
Obavy pana Jocha nad dopady zákona nesdílím už v žádném případě. Povolení polygamních svazků u nás se můžeme nadít snad jen tehdy, když někteří poslanci budou tímto způsobem chtít smést zákon o registrovaném partnerství ze stolu a jejich kolegové jejich návrh přehlédnou.
Ještě poznámku k liberálním důvodům. Zákon, který umožňuje zastupování partnerů v běžných záležitostech a dědění po partnerovi, zavádí vyživovací povinnost mezi partnery, čímž odlehčuje státu v jeho povinnostech, a upravuje další technické záležitosti vztahu, pouze usnadní život nemalé skupině našeho státu, aniž by je privilegoval. A to je podle mne jedna z úloh státu – zjednodušit život svých občanů.
Váš boj proti tomuto zákonu respektive společenskému uznání homosexuálních svazků zaslouží obdiv, ale je beznadějný. A jsem za to rád.
“homosexuální soužití není mravně stejně dokonalé jako heterosexuální, neboť jednou z přirozených funkcí lidské sexuality (vedle např. prohloubení vztahu mezi partnery) je vznik nových generací, k čemuž homosexuální vztah nevede.” Naprostá většina heterosexuálních styků také nevede ke vzniku nového života. Vstup do manželství není podmíněn plozením dětí. Je mnoho manželů, kteří děti nemají, protože nemohou nebo nechtějí. Těm ovšem pan Joch právo na manželství neupírá. Zajímavé, že? Řekl bych, že mu ve skutečnosti jde, jako mnoha jemu podobným, především o ten sex.
“Zákon o registrovaném partnerství je veden snahou vnutit společnosti jeden nepravdivý moralistní názor.”
Dovolte citát: “Nietzsche vytyčuje heslovitý protiklad: antika a křesťanství, jímž mocně zapůsobil ve světě. Křesťanství udělalo “trhlinu do lidské přirozenost”, jakou antika neznala. Proto ve jménu života Nietzsche vášnivě útočí na křesťanství a má radost, že je od dob Voltairových největším antikristem. Křesťanství je mu falšováním všeho skutečného s pomocí morálky. Je největším neštěstím evropského lidstva.”
Předmluva k “Tak pravil Zarathustra”. Odeon, 1968.
Vážený pane Joch,
k Vašemu článku je těžko co dodat, mohu jen souhlasit. Bohužel je současná společenská diskuse stále o něčem jiném, totiž odstranění již neexistující diskriminace.
S pozdravem
M. Pavluch